Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Kateina,
ztra Artur.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Frantv pes

Jsou vci, kterým bychom se mli od svých ps uit.

Kdy dlouhosrstý jezevík Derik píleitostn bydlel u mne, lítali jsme spolu karlínskými ulicemi po ránu, ne jsem šla do redakce, tedy asi v sedm. Mn vlála stará zvonová dínová sukn a k uším, jemu uši a k nebi. idii na nás troubili a mávali.

V karlínském parku u kostela Cyrila a Metodje vyšáral v tráv nco, co vypadalo jako ošklivá stará kost. „Okamit to zaho“, poruila jsem nesprávn nepsím jazykem. Pustil tu vc a rošácky se zasmál. Nalítla jsem. Vru to byl jen kus vtve.

Prima íslo bylo ranní nakupování rohlík; samozejm e taky v Karlín, v umolousané staré samoobsluze. Já šla dovnit, on úhledn a netrpliv ekal v koutku u vchodu. Ty rohlíky musely vont, ádný salám v dohledu nebyl. „Hop!“ – to íkal on, kdy jsem vyšla, a štkal. Sousto rohlíku – a vyletl po nm skoro metr. Doskákali jsme tak s peivem a dom, kde se napil vody a plácl sebou u topení.

Byl poád stejn milující, i kdy jsem ho opouštla a chodila do práce. V redakci jsem nad rukopisy dumala, co tam asi dlá. Coby: spí; má psí sny o butech nebo lesích, srnce, moná o té divé lysolajské kokici, co sedávala rozcapená na polorozpadlé psí boud a pivádla k šílenství všechno psí dobyvatelstvo Lysolaj (to sebou ve snu vdycky házel a trochu kníkal, protoe se jí jako všichni bál), pak se jde do kuchyn najíst, napít a zase zpátky na pelech spát a snít.

Naveer m vítal s nevysvtlitelnou psí radostí z lovka; proskákali a procárali jsme ulice plné svdn páchnoucích popelnic, roh a kandelábr (jak úasná zmna proti sterilnímu venkovu!) – a kdy jsem pak veer psala a on nespal, sedl vedle a díval se moudrýma oima jak z okolády íznuté fernetem.

Dneska si uívá rošáctví i noblesu nkde jinde…

 
Albta Šerberová
 
Albta Šerberová se narodila v roce 1946 v Píbrami. Vystudovala elektrotechnickou prmyslovku a filozofickou fakultu UK. Vydané knihy: Dívka a dívka, Manekýnka, K mé káv tvá dýmka, Ptáci na zemi a ryby ve vodách, Vítr v síti, ena v síti, Sbohem, Msto M, Ta druhá, Poslouchali jsme Let it Be. Povídky a fejetony publikuje asopisecky. A co pro ni znamenal pes? Náhodný, zajímavý a pouný vstup zvíecího elementu do osobního ivota.
 
* * *
 

Bezdomovec

Lezavé karlínské ráno. Rozmáené spadané listí rozpouštlo zlatou barvu v kaluích, povadlé trávníky se napily a zazelenaly, zernalé vtve se klátily ve vtru. Ješt neoschly špiaté ve kostela s pozlacenými kíi, ani nádherný Mánesv blavý portál.

Jezevík si opatrn vybíral cestu, aby se zbyten neucoural. Jen tu a tam, kdy chytil pach hárající feny, ztratil sebekontrolu a vášniv zavrtal umák do mokra.

Uprosted parku na Invalidovn se konal tradiní psí snm. Vévodil mu svou výškou, ladností i rychlostí irský setr, uroval smr a tempo honiky. Ostatní lenové tlupy beznadjn kopírovali dlouhé vláné skoky a motali se mu pod nohama. Pod kovovou rezatostí jeho srsti hrál kadý sval.

„U m štve,“ rozilovala se jedna paní. Její uválený kokr zapomnl v zápalu hry na dobré vychování a neúnavn doráel na nohatou potvoru, která ho kutálela bláto nebláto.

„í je ten setr?“ zeptal jsem se.

„Asi se zabhl. Lítá tu u od verejška,“ ekla naštvan. Nedivil jsem se. Kokr musí do vany. „Zkusím ho chytit,“ ekl jsem furiantsky a doufal, e si neuíznu ostudu. Pes se hnal jako divý, uši mu vlály, ale kdy jsem zapískal na píšalku, zastavil se a nechápav se rozhlíel. Aha, tak pece. Došel jsem k nmu: byl mohutný, jen trochu pohublý. Z pootevené tlamy s vyplazeným jazykem se mu kouilo a blýskaly v ní zuby. Je mladý, na hlav má ješt nepepelichanou šttiku z dtství. Tásl se, napjatý jak ttiva. Pak zavrtl ocasem a zpsobn se posadil. Dámy si oddechly.

 
 
 
„Ty tuláku, ípak jsi?“ Zvedl ušlechtilou hlavu, dviv a dobrácky se na mne podíval.

„Je to krásný pes,“ ekla stará paní s voíškem. „Vzala bych ho dom, ale to víte, dva psi v byt. Nezvládla bych to. A co vy, pane?“

„Co, já?“ S jezevíkem, který m pochybovan pozoruje a snad tuší, co se ve mn dje. Co eknu? Kdy kývnu, sakramentsky si zkomplikuju ivot. Pohladil jsem toho úpln cizího psa po hlav. Vdn se otel o moje kalhoty.

„Tak já to zkusím,“ ekl jsem nakonec.

„To jste hodný, psí pámbu vám to oplatí,“ ekla tetí, majitelka ufunného buldoka.  „Víte co? Pojte se mnou, bydlím tu kousek a mám telefon na psí útulky a ochranu zvíat. Zavolejte jim.“

Další pejskaka mi vnutila stovku – na maso. Bná psí lapálie a tolik lidské úasti? Trochu m to vyvedlo z míry. A ten lehkomyslný kolohnát jde vedle mne ledabyle, jako by se nechumelilo. Jezevík, a tušil zradu, mu pjil svoje parádní vodítko a otráven se coural za námi.

Ped dvemi jsem setra postril na rohoku, jezevíka stril do kouta a zazvonil.

„Víš, kdo tu taky bydlí? ALBTA ŠERBEROVÁ, spisovatelka.“ Bylo mu to oividn šuma fuk.

„Ty nemáš klíe?“ divila se Albta, a kdy otevela, zkoprnla hrzou, e nám jezevec najednou tak maxifíkovsky vyrostl. Pak se rozesmála a taky jeho kráse podlehla.

Podlehla i domácnost. Zaala se pod psími rejdy pováliv kývat, kymácet a kácet. Setr lítal jako splašený, chlemtal vodu z dezu, mravý starousedlík zhrzen zalezl pod postel, z ní ho vystrnadil velikán.

Spím te s konm, konstatovala Albta. Vonl trávou, vzduchem a dálkami.

Jene „k“ byl nespavec. Vstávali jsme ve tyi. Albta se v liduprázdném karlínském parku uila na prádelní še (nic pevnjší a delšího jsme nemli) toho divocha jak tak zvládat. Plápolala za ním jako prápor, padali a oba se ehtali – krásné povyraení po ránu. Jene takhle to dál nepjde! havili jsme telefony, naukali cedulky, vyvsili – ovšem: nalezenec nemá jméno, krom obojku ani psí známku, ani tetované ucho. Jen si bydlí, lítá, mazlí se a baští. Venku ádí a chlubí se, co umí: ke mn, k noze, sedni, lehni, zsta, volno – jako hodinky. Pac podává samozejm a vznešen dlouhou tlapou. I plavat umí. To kdy uchnul na Vítkov do staré vodní nádre za kachnou. Kachna frnkla a on tam zstal. Musel jsem za ním. Pkn jsme páchli. Albta nás na rohoce umyla.

Zkoušeli jsme jména: od A, od B… a do . Bé se mu líbilo – bude tedy BERT.

Máme te spoustu nových známých. Zastavují nás, kdy jdeme spolu, a ptají se: Tak co? Pibrzdí favorit, i policajti se vyptávají. Frajer ze Slovenska, co ráno vypadl z vinárny za rohem, nutil Albt „pet tysyc“, e si ho hned odveze do Šamorína. Spisovatelka byla lehce dotená, e nechce do Šamorína ji. Nikdy tam nebyla.

Je skoro k neuvení, jaké má ten moula osobité aro.

Jene marná lásky snaha. Jezevík teskní. Musíme se s jeho sokem cht necht rozlouit. A tak jednou v podveer jsem naposledy vyrazil s obma psy na špacír a skálopevn si písahal, e zítra toho velkého odvedu do útulku, kdy v tom nás míjel otískaný trabant kombi s dvma vláky vzadu. Pibrzdil, a idika kikla: „Bime, jsi to ty?“ Setr byl dvma skoky u ní, a mn bylo jasné, e i hafani mají své patrony.
 
 
 „Je kolegy, se kterým cepujeme sluební psy.“

Odvezla vláky na cviák a naloila nás ti. Sotva jsme zastavili na Palmovce, Bim na nic neekal a vyrazil. Zaškrábal na ty správné dvee: „Jéééééé, Bime!“ zajásal asi desetiletý kluk. Dvee zaklaply a bylo.

Nikdo se nedivil.

P. S.: Stýská se nám a všechno je pi starém. Máme isté povleení a náš ukivdný jezevík zase spí s Albtou.

 
František adský
* * *

František adský se narodil 20. 3. 1943, profesí letecký mechanik, publikuje píleitostn asopisecky. A pes? Jedním slovem pespítel.
 
Z knihy Václava idka a Blanky Kubešové „Kolja... to neznáte mého psa!“
Míšenka, krasavice z Pekingu (Blanka Kubešová)
ivot na psí kníku (Václav idek)
Vildóóó k noze! (Václav idek)
Naše Jessy aneb vliv psa na polidštní lovka (Jaroslav Vlach)
Mj pes má rád drobeky…(Vlastimil Brodský)
Pro nkteí dvounoci ijí na psí kníku? ! (Václav idek)
Jak si psi ochoili lidi (Jaroslav Kovaíek)
Psí rozhovory (Josef Fousek)
Louení se psem (Jaroslav Kovaíek)
Mj ivot s fenkou Anny (Petr Hromádko)
Mla Kolinka obdivuhodnou duši? (Emilie Krulíková)
Bojare, Bojare…! (Radovan Lukavský)
Medvídek, Montík a kolekái (Blanka Kubešová)
Nesahejte na nj, patrn má blechy! (Pavlína Filipovská)
Hajný ve slubách ertíka Bertíka (Zdenk Hajný)
Láska na první pohled (Ctirad Pánek)
Óda na Kaenku (Jana Reichová)
Moje baby Jesty (Stella Májová)
Moji pejskové  (Miloš Nesvadba)
Andulka, Fanynka, Boenka (Soa ervená)
Vzpomínka na Neru (Miloslav Švandrlík)
S tím Švandrlíkem musí bejt švanda (Miloslav Švandrlík)
O psí cestománii (Václav idek)
Nuda?... aneb Chlapeek a jeho štteek (Václav idek)
Objevilo se štn (Marta Kubišová)
Mají netopýi psí duši? (Kvta Fialová)
Rufík a Všichni moji dobí rodáci (Vojtch Jasný)
Jen rolnika cinkla a on tam stál...(Marina Huvárová)
Náš Profesor (Alice Frostová)
Parák (Milan Dibák)
Jakub a Cedrik (Zuzana Trankovská)

Psí láska (Olga Wister)
Nudle dlouhá ušatá (Blanka Kubešová)
Méa Béa (Eva Stíovská)
Felísek z TURISTY (Svatava Pátková)
Pes, bytost záhadná (Jií Suchý)
Jak se pavouk Macek do Kolína vrátil...(Václav idek)
Já na Macka a Macek na mne...(Václav idek)
Tak to je pkná sviárna! (Václav idek)
Moji milí Lupinové (Ondej Suchý)
Tanec kolem hromádky (Františel adský)
Frantv pes (Albta Šerberová)
 


Komente
Posledn koment: 14.11.2017  05:48
 Datum
Jmno
Tma
 14.11.  05:48 Bobo :-)))