Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Dana,
ztra Simona.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Peneste se do jedné vzpomínky našeho milého pítele Toníka, který u bohuel není mezí námi. Tonda Suk byl pro nás takový velikán, e by se na nj nemlo zapomenout. A protoe jsem mu ped lety pro Pozitivní noviny pepisoval nkolik  lánek (neml tehdy ješt poíta), mám ty lánky ve svém archívu a tak další z nich je zde.
Srden zdraví Vladimír (von)
 

O báb z hospody a houbách
 
Jednou takhle po jaru jsem nasbíral plnou sluební brašnu beznovek. Jsou to úpln stejné houby jako podzimní Havelky. Také tak dobré, jene rostou na jae. Protoe babika je od Orlíku, tak takové prašivky neuznává. Jó, na podzim, to by bylo nco jiného. To tam u nich kolem Zahoan s chutí chroupou i zelánky a vrzavky. To nejsou prašivky. Pitom je to poád stejná houba!
 
Nezbylo mi, ne zkusit babku v hospod. Vdl jsem, e je houbový obírka, pokud rostly, byla u ní smaenice moc a moc asto. Prohlédla to poehnání a pravila: „Tohle budete rát?“ A zakroutila s opovrením tak njak divn hlavou. Mn to pipadalo, e a tak trochu s lítostí. Tady se nabízelo smaenice - v dob kdy nic neroste – nkolik talí! Jene ty houby neznala. Rostou ony dost zídka, take nejsou bn známé.
 
Pinesla mi lahviku erné desítky z Kutné Hory a pikázala: „Pokejte chvilku!“ V moment to zaalo vont erstvými houbami. Beznovky toti, na rozdíl od májovek, voní dost obstojn. Pinesla mi plný talí smaenice. „A Vy nic?“ „Ale ne, jen si dejte! Te jsem jedla.“
Dal jsem si do nosu. Vbec m, kluka zeleného, nenapadlo, e vlastn jsem v tu chvíli pokusným králíkem bábina anima.
 
Druhý den ráno, kdy jsem šel do práce, se babka jen tak náhodou motala na zápraí: „Nic Vám neni?“  „Pro, co by mi mlo bejt?“ Tak pite v poledne, dojíme to!“ A tak v poledne jsme si dali s babkou takovou baštu, e m pak hnala: „Dte, snad tam ešt áký zbyly!“ Bohuel nezbyly. Na tch, co jsem pehlédl, si pochutnala tlupa divoák od Nového rybníka a my s babkou u jen uteli pysk!

 
 
Proti naší hájence se íkalo Na Hlaváku. Nevím pro. Jedno však vím jist, e Honzík, a byl mrn kluk, kdy babika vaila v lét bramorajdu, poslal ho ne na, ale pro houby na Hlaváek. Obratem ji kluina zásobil kemenái a híbky, co hrdlo ráilo.
 
Tady Na Hlaváku se tilo devo. Babka z hospody sem jezdila s károu na voblice a zbytky po tb. Ne s kárkou! Asi tak, jako by se za Trabanta pipnul obytný pívs. A z toho asto vyplývaly potíe. Bába nakládala tak dlouho, a nebyla sama schopná s károu hnout.
 
To potom sedla na patník k silnici od Tebtína a ekala, a nkdo pjde, nebo pojede a pome jí. Chra Bh, aby uloila z nákladu! Kdy u to nkdy trvalo moc dlouho a nikdo nešel ani nejel, zašla babka k nám na hájenku a s babikou káru vytáhly na silnici.
 
Kouknul jsem po ránu oknem ke vsi. Babka jela. Z lesa jsem se pak chvíli díval, jak babka hamouní. Asi ticet metr byly u silnice vyvrácené dva menší patníky. S velikým úsilím se mi povedlo je do té káry pod vtve piloit. Zalezl jsem do mlaziny a ekal, co bude. Babka doloila, u moc toho nešlo, vzala za káru a nic! Zabrala znova a to samé. Šla tedy a sedla na patník ped forotou. To byla skládka na devo za plotem hájenky. Sekala se tam i tráva pro naše králíky. Posedávala povoznice, kámen ji asi kamsi studil a ádný pohyb. Sebrala se tedy a šla k nám. Spolu s mojí vyrvaly káru lesu. Po silnici s kopce to u utíkalo samo.
 
Pišel jsem veer, celé škodolibé ucho, na lahvové: „Copak babko, ste áká utahaná?“ „Ale prosim Vás, kerejsi mizera mi dal do káry dva patníky. To jsme se s vaší nadely, ne sme to vytáhly! Víte co, mladej není doma, já to neunesu, pote, dáme ty patníky pod králíkárnu!“ Odmítnout jsem nemohl. Jak byly ty kusy kamene tké prvn, kdy jsem je nakládal, tak nyní váily tikrát víc! Navíc byly protivné.
 
Kdopak vidl do duše báby? Doma jsem se touto brigádou ani nepochlubil.
 
Text: Antonín Suk   
Ilustrace: FrK Kratochvíl
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 06.10.2017  19:23
 Datum
Jmno
Tma
 06.10.  19:23 Alena
 05.10.  14:58 ferbl
 05.10.  08:33 Vendula
 05.10.  06:28 Bobo :-)))