Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Dana,
ztra Simona.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 
ivot tropí hlouposti, aneb mé ivotní paradoxy a renoncy (67)
 
Je a s podivem, e ádná z eckých múz nemla na starosti výtvarné umní, co mi vlastn moc nevadí, ale ani hudbu jako takovou, co  je trestuhodné! Rzné druhy zpvu ano, ale hudbu ne! Nesoustavnost zejm byla souzena nejen lidem, ale i bohm a múzám. Protoe ale muzika hrála v mém mimopracovním ivot velmi dleitou roli, musím sem samozejm zaadit i paradoxy a renoncy hudební. A tady jsem si opt uvdomil zajímavé souvislosti. Stejn jako v politice tak i v hudb a kultue vbec, mne asi mnohem více ovlivnil mj starší bratr, ne rodie! Díky jemu jsem toti znal u hned po válce, ve svých deseti letech  písniky V+W+J a poslouchal orchestr Karla Vlacha, prost vci, ke kterým se normáln dostávají mladí vtšinou mnohem pozdji.  

 
  

  


 
Jak jsem se uil na nkolik hudebních nástroj, to jsem u kdysi prozradil. Dokonce se zdá, e jsem ml v mládí docela slušný relativní hudební sluch. To znamená, e jsem dosti pesn rozeznával všechny hudební intervaly – tedy rozptí mezi dvma tóny. Poznal jsem však nkolik „lovk“, kteí mli hudební sluch absolutní, tedy rozpoznali pesnou výšku tón. Ti museli vlastn mít v uchu i v mozku njaké pesné poítadlo kmit! A s jedním takovým „sluchaem“, bratrancem mého spoluáka a pozdjším dirigentem, který hrál na kde co, jsem jezdíval pi našich studiích veerním motorovým rychlíkem z Prahy dom do Vrchlabí. Ten vlak asto troubil a tak jsem Honzu zkoušel. Ani se nemusel moc zaposlouchávat a prohlásil, e základní tón vlakového klaksonu je malé „g“. Pi kadém houkání jsem si ten tón fixoval, a sotva jsem dorazil dom, akoliv u byla noc, k údivu rodi jsem se hnal ke klavíru – a ono to opravdu malé „g“ bylo!
 
Koncem gymplu jsme zaloili malou kapelu s kuriózním sloením – trubka, kídlovka, alt-saxofon, klavír, kytara a buben. Já hrál na kytaru, nacviili jsme asi dvacet skladeb, dokonce jsem jich pár transponoval pro ty ti dechové nástroje a aranoval. Rytmika hrála vtšinou zpamti. Vystoupení jsme mli pouze jedno – na Lesní boud v Krkonoších, kam nás pozvali za stravu zahrát njakému školnímu zájezdu. No – byla to drzost, ale nezbili nás! Na vojn v Pezinoku jsem pak jednou zaskoil v kasárenském tanením orchestru za klavíristu, kdy ml ruku v sáde a pak ješt jednou po letech v Harrachov, opt na piáno, tentokrát za dalšího absolutního sluchae, který si na hodinku odskoil na silvestrovský pípitek jinam.
 
Ale i v eském hydrometeorologickém ústavu jsme mli malou, spíše countryovou skupinu, kde jsem také trochu brnkal na piáno. Ovšem jen dokud k nám nenastoupil Karel Hlavatý, který dokonce v mládí hrával se skupinou, z ní pak vznikl veleznámý Olympik. A na konec pehlídky svých hudebních produkcí se musím bohuel piznat, e se povauji nanejvýš za hudebního  tvrtamatéra, který si na Jekov Bugatti-stepu vylámal zuby u koncem gymplu. A jako vrchol drzosti jsem se pak ješt pokoušel jak-tak zahrát Gerschwinovu Rapsody in blue alespo jednou rukou. Samozejm pomalu, tu nádhernou sedmnáctiminutovou skladbu jsem hrál více ne pl hodiny a samozejm v naprosté intimit za zavenými dvemi i okny…
 
Je ale na ase, abych vzpomínky na své laškování s múzami njak kulantn ukonil. Nejetnjší a snad i nejoptovanjší byly polibky Kaliopé, múzy epického zpvu a vdy. Jak zajímavá kombinace, e? Bohuel, nebo spíše bohudík, jsem dsledky tchto pomyslných a nikoliv smyslných polibk u vtšinou vyplýtval ve svých paradoxech minulých, a tak do této pasáe mohu zaadit z rzných autocenzurních dvod u jen svou rozlúkovou báse pi odchodu do dchodu v roce 1997.
 
Splín dchodce        
 
Moji milí, moji zlatí, promite mi splín,
práv dneska padl na mne dchodcovský stín.
I mn bylo kdysi dvacet pt a pamtníci tvrdí, e i mén,
také mn se rovým zdál svt a podobal se osvtlené scén,
na které já hraji hlavní roli!
Však tohle pro m bylo vlastn málo, chtl jsem být reisér i nápovda,
a pitom se mi samozejm zdálo, e stihnout vše pec neme být vda.
Planul jsem prý tehdy pro cokoli!
Pro ne, vdy takhle snívá v mládí kadý, myslí, e seral všechnu moudrost svta
a tento pocit uchovat chce navdy, a spolu s ním i vné právo veta!
Tak se mi tehdy zdálo, e as stojí, psal se rok šedesát, a kdy’s ml bra,
co za to bylo piv, se íci bojím, prost u pracuje autocenzura.
Anebo skleróza, ta mrška vlezlá, vdycky se dostaví, marn se chráníš,
shodí t z jevišt, zlomí tvá ezla, ped ní se bohuel neubráníš!
Moji milí, moji zlatí, zaete ten stín, do dchodu nikdo nechce pinésti si splín.
O jedno vás ješt prosím, pijete dneska cudn, ladn,
ím rychleji budete pít, tím dív budeme tu na dn!
 
Vladimír Vondráek
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 10.10.2017  09:39
 Datum
Jmno
Tma
 10.10.  09:39 Von
 04.10.  10:32 Blanka K.
 30.09.  14:14 miluna