Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Kateina,
ztra Artur.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

VZPOMÍNÁNÍ
 
Ahoj miláku,
18. 11. 1973   
pedesílám, e jsem utahaná a ospalá, ale pesto dokáu vnímat, e zhruba za ti msíce T mám doma. Jene to je a za 97, a proto se vrátím o den zpt k brannému cviení. Skuten nevím, eho litovat víc. KDYBY byl lovk nucen chodit po svých – skuten chodit, ne je jen pouívat k pesunování se z jednoho dopravního prostedku ke druhému, víc by si všímal tch krás, které nás obklopují.
 
Jaký je to napíklad kontrast – ta hladká erná asfaltka a kolem ní kotáry na ob strany, zatím zelené, ale takovou lahvov tmavou zelení. A jaká krása je brodit se šustivým listím zlatovhndým a jít jako po peí na houpavém jehlií hustého smrí. A jak si lovk pipadá nicotný, kdy stojí na holém hebeni, kde se do nho opírá vítr tak, e obrácen proti nmu se zalyká, kde mu vítr sviští kolem uší a proniká pes ochranné vrstvy obleení a na holé tlo.
 
A co potom taková pkná metelice bodajících snhových krupek, kdy se namáhav dereš do strmého úboí a nohy ti klouzají v blát, které se zdá bez konce. A kdy se na pár okamik prodere slunko z tkých mraen, které ti visí nad hlavou jako hrozba, staí ti to k naerpání dalších sil ke kdovíjakještdlouhé cest, protoe jak daleko máme ješt ke škole, to ví jen tlocvikái a ti záhadn mlí, epice mají naraené a na oích a v ruce hl – tkými pohorkami rozdupávají bahno. A ty jdeš a jdeš, protoe ti nic jiného nezbývá, místo nohou máš betonové sloupy a pitom cítíš kadý jednotlivý sval, najednou víš, e máš na kadé noze pt prst, které bolestiv naráejí na kadý kamínek, kadou vtev lámající se s praskotem pod nohou. Srdce ti hrozí roztrhnout plíce, které nestaí, tváe ti hoí a víš, e je to erve do fialova, ale v tu chvíli je ti všechno jedno, nezmeš se ani na vzteklé nadávání a pro taky nadávat, kdy pod sebou vidíš msto jako hraku, domeky jako pro panenky a ten tykolový výdobytek lidské touhy po pohodlí maliký jako mravenec, takový malinký vyrudlý do svtlerezava, co mi jich ve škole leze po stole jeden a pak ješt pl mraveništ, take jsou všude, špacírují se v pípravách, lezou mi do kafe a taky do cigaret. Pes všechnu únavu lituješ, e ti „civilizace“ nedovolí dlat si takhle výlety astji, ale sotva pijdeš dom a tam se ti pkn v teple a pohodlí rozloí bolest do celého tla a zmalátníš na samu hranici ješt a u ne vnímatelnosti, íkáš si v duchu, e je dobe, e tch pochoák je jen dva do roka a e zítra nikam pšky nemusíš.
 
No, nikdy si nepiichnout k „civilizaci“neznat teplo bez topení, vodu bez tahání tkých kbelík od vzdálené studny, nesedt nikdy v pohodlíku auta, myslím, e bych nanejvýš spokojen ila – dovedla ít – na opuštné salaši, protoe bych ten svetr radji pletla ped krbem, ve kterém praská vonící devo. Mám návrh: vykašleme se na msto se vším všudy a stame se „pásli ovce Valaši“. Pedstav si, e bychom nepotebovali televizi, rádio, koberce, jedli bychom vydlabanou lící z devného talíe, spali na koešinách (jen by v nich nesmly být blechy), koupali bychom se v horském potoce (já ne, já bych se jen velmi opatrn umývala), první bychom vídali východ slunce a poslední jeho západ a taková skopová kýta na esneku taky není k zahození.

Plácám, milý, jene já ty nohy skuten mám jako podebrané a ve všech moných kloubech jako vykloubené a spala bych, a nevidím, protoe na dovršení všech tch verejších trampot slavili sousedi zprava jakési hluné jubileum a skoro do tí ráno a já šílela únavou a nespavostí. K tomu si pidej po tyech hodinách penicilin Dad a od pl osmé dnešního rána úklid v byt i na schodech, prádlo, vaení atd., take bych se ani nezlobila, kdyby zítra byla nedle a ne pondlí. Stejn je to divné, e jsme ješt nedávno chodili do práce v sobotu a ani nám to nepišlo.
 
Dnes T opustím brzy. Nekomentuj ten zbytek místa v dopise. Pedstav si, e je na kadém zbývajícím místeku napsáno, e T mám ráda, e T mám moc ráda, e nestojím o nikoho jiného, e nikdo jiný pro mne neznamená to co Ty, e jenom s Tebou je mi dobe, jen vedle Tebe a s Tebou mohu a umím být šastná, e jenom na Tebe se tším den ze dne víc.

 
 
Pedstav si, e je tam napsáno: Miluji T.  Marie
 
* * *
Text dopisu a úvodní Vzpomínání vetn koláí Marie Zieglerová

Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 28.09.2017  08:15
 Datum
Jmno
Tma
 28.09.  08:15 Ivan
 27.09.  06:12 Bobo :-)))
 27.09.  01:32 OLGA JANKOV
 26.09.  22:29 Alena
 26.09.  17:07 Mara
 26.09.  15:19 Vesuvjana dky
 26.09.  11:02 Von
 26.09.  10:18 Kamila
 26.09.  09:46 Pokorn Opravdu krsn vzpomnka!
 26.09.  08:36 ferbl