Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Lucie,
ztra Ldie.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

MOBIL

Jel jsem metrem z Dejvic k Muzeu. V budov eského rozhlasu jsem ml namlouvat Rychlé šípy pana Foglara pro kazety. Najednou se ozvalo zakuení mobilu. Vzáptí se poblí mne ozval vzteklý hlas:
„Slyším! trnáct hektar! Na to se vykašli! Jaká privatizace nebo restituce? Bude to naše! Mám známý právníky! Já to zaídím! Hele, já ti to eknu, a vylezu z metra. Praáci umj! Tady je špatnej signál!“  mobil ztichnul. Pemýšlel jsem, jak svt, vlastn my lidé, blbnem.


Druhý den jsem opt vyjel ze stanice Dejvická. Po njaké chvíli se ozval mobil. Z druhé strany ne den pedtím.
„Hlavn aby to nebyl ten samý magor,“ pomyslel jsem. A v té chvíli se ozvalo:
„Slyším! trnáct hektar! Na to se vykašli! Jaká privatizace nebo restituce? Bude to naše! Mám známý právníky! Já to zaídím! Hele, já ti to eknu, a vylezu z metra. Praáci umj! Tady je špatnej signál!“ byl to ten samej chlap co vera. Doma jsem to vyprávl své en. 

„Víš co?“ navrhl jsem jí. „Pines z mateské školy novej reják a neptej se na co.“

Jarmila mi pinesla krásnej novej reják se lutejma šttkami. Vzal jsem fixy a namaloval na devo displey, one, Rio, free, menu… Šroubkem jsem pidlal zvonek z tíkolky mé vnuky Kristýnky a vedle nj jsem pišrouboval vysouvací anténu z rozbitého rádia vnuka Pepíka. Devo jsem orámoval stíbenkou na kamna. Moje ena neíkala nic. Jen mne pozorovala.

Další den jsem nastoupil do metra na Dejvické s mobilem schovaným pod sakem. Metro se rozjelo a já neml odvahu. Ten chlápek nejel.
„Bojíš se,“ íkal jsem si pro sebe, „jsi sám, bez kamarád. To se sranda tko dlá.“ Také mne napadlo, e u jsem na srandiky ve svém vku starý. A dál jsem si šeptal:
„Doka, e se nebojíš! Stejn t lidé pomluví. Dokava t pomlouvaj, seš ivej!“ Náhle jsem se rozhodl a pemohl stud. Ve vagon metra všichni sedli. Sáhl jsem pod sako a zazvonil jsem. Lidé trochu zpozornli. Zazvonil jsem ješt jednou a vytáhl jsem rázn mobil na svtlo boí. Zazvonil jsem ješt jednou a vytáhl anténu. A proti mn sedli ti Japonci. Vyteštili oi a zdálo se mi, e se jim narovnaly. Tiše zabrebentili a snaili se dívat nkam pese m.
„Harakiri, samurajové, kamikadze,“ íkal jsem si a te se bojí na mne pohlédnout.  A pitom jsou z technické velmoci. Zazvonil jsem ješt jednou a náhle jsem zjistil, e nemám co íci, a tak nevím, pro jsem si vzpomnl…

„Slyším! trnáct hektar! Na to se vykašli! Jakápak restituce nebo privatizace! Bude to naše! Mám známý právníky! Já to zaídím! Hele já ti to eknu, a vylezu z metra! Praáci umji! Tady je špatnej signál!

 

Odzvonil jsem, zastril mobil pod sako a v ten okamik souprava zastavila ve stanici Muzeum. Japonci okamit drobnými krky opouštli vagon a snaili se na mne nepohlédnout. Prchali! Vystupoval jsem. U dveí vagonu stála elegantní dáma, asi osmdesát pt let stará, v širokém klobouku a s drovanými rukavikami a k pedloktí. Byla jako vystiená z doby R. A. Dvorského. Kdy jsem ji míjel, usmála se na mne, lehce mne klepla do ramena a vlídn ekla:
„Tob je jedno, jaká je vláda, vi?“
 
Z knihy "Pojte se smát", kterou vydalo nakladatelství PRAGOLINE

 
Josef Fousek
 * * *
Kolá Marie Zieglerová

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 25.09.2017  15:26
 Datum
Jmno
Tma
 25.09.  15:26 Dagmar
 25.09.  15:17 oga jankov
 25.09.  11:37 Von
 25.09.  09:58 ferbl
 25.09.  06:06 Bobo :-)))