Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Brigita,
ztra Sabina.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Mají vci duši?
 
Kája Marx, jako i Vláa Uljanov nás uili, e duše neexistují, co bylo v jejich pípad pravdpodobné a pokud njakou tu dušiku mli, tato se škvaí v kotli, pod který pikládá sám Lucifer. Mnozí z tch, kteí v duši sice ví, ji však pisuzují pouze lovku, upírajíce zvíátkm mít na ni právo. Já jsem naopak pesvden, e i zvíátka mají duši, mnohdy istší a upímnjší ne mnohé duše lidské, a e a m Pán povolá tam nahoru (pokud nebudu poslán smrem opaným), budou na mne ekat u nebeské brány moji tynozí kamarádi, kteí se mnou proívali ást mého ivota.

Ale já vím, e sice ne všechny, ale i nkteré vci mají duši. Vím napíklad, e poíta, na kterém práv pracn datluji tento lánek, má také duši a to duši znan potmšilou, velice se radující, kdy dokonený dopis zlomysln zasune nkam, kde bych ho nikdy nehledal a nevydá ho zpt, dokud nesesmolím dopis nový. Rád bych však seznámil milého tenáe s jednou vcí, která má rozhodn duši, a to duši moudrou a laskavou. Je to moje staiká kamera znaky Praktina IIA s vynikajícím objektivem Flexaron 2/50 (prosím nezamovat s její mén dokonalou sestrou Praktikou), která nás provázela vrn po mnohá desetiletí. Pibyla k nám do rodiny krátce po naší svatb, kdy jsme ji ásten z penz ped svatbou ušeených a ásten z penitých svatebních dar, zakoupili. Rodina a pátelé se ponkud podivovali, e namísto toho, abychom jako ádný novomanelský pár nakupovali pro domácnost pánve, hrnce, pokliky a noe, líce, vidliky, jsme vydali hrzu penz za tento, v té dob na trhu tém nejdraší fotografický aparát. Mohu íci, e nás s manelkou toto rozhodnutí nikdy nemrzelo. Kamera byla pro nás nerozluným prvodcem, kdy s námi nahlíela do zastrených dvork Starého Msta, vrn zaznamenávala domovní znamení na domech Malé Strany a putovala s námi po výletech líbeznou eskou krajinou. Kdy se nám potom narodil syn, trpliv sledovala jeho vývoj od typických zábr, jak „pase koníky“, prvních krk, první cesty do školy v Praze (kam chodil pouze jeden týden, psal se rok 1968) a krátce nato ve školní uniform školy na Bondi Beach v Sydney. Byla dokonce prvním fotoaparátem, který náš syn drel v ruce, kdy nám v pokroilém vku ty a pl roku poídil adu snímk z dovolené v Bulharsku.

Po píchodu na tento kontinent byla potom vítaným prostedkem, jak informovat naši rodinu a pátele doma o tom, kde a jak ijeme. Pochopiteln, e nás Praktina provázela na našich prvních toulkách po nádherných moských pláích, kterými Sydney oplývá a i pozdji, kdy jsme si zakoupili první auto a zaali objevovat sydneyské okolí. To, co jsem dosud napsal, dokáe však kadý poádný fotoaparát, nedokazuje to však zmínnou duši kamery. Jen tak namátkou. Kdy jsme koncem záí toho památného roku 1968 letli z Vídn do Sydney a letadlo pistálo v Singaporu, aby naerpalo pohonných hmot, vyšli jsme z klimatizované letištní budovy ven, abych poídil pár snímk letadla, kterému jsme svili naše ivoty. Podíval jsem se do hledáku kamery, obraz, který jsem vidl byl velice nejasný a mlhavý. lovk znalý ekne: pechod z klimatizované letištní budovy do „prádelny“, která panovala venku, zpsobil zamlení objektivu. Moná, e je to tak, já si však myslím, e oko kamery zaslzelo. Brzo však setelo slzu z oka a jako dkaz mám pár snímk našeho letadla.

Kamera však projevila as od asu i smysl pro humor. Ješt v Praze jsem u píleitosti nkolika svateb pátel psobil jako oficiální (i kdy zásadn neplacený) fotograf. V té dob nebylo ješt obvyklé pouívat elektronický blesk, pouívaly se jednotlivé ároveky, které bylo nutno po kadém snímku z reflektoru vyjmout a nahradit árovkou novou. Vzhledem k tomu, e árovky byly po „odpálení“ pkn horké, nebyla tato výmna vdy nebolestivá. Nkdy se také stávalo, e árovka s mocným akustickým efektem explodovala (moná inplodovala?) a to se práv stalo pi jedné svatb, kdy byli novomanelé poádáni, aby si vymnili první, manelský polibek. Jedva se jejich rozechvlé rty dotkly, ozvala se rána, jako kdy z pušky vystelí. Pochopiteln mi nejen novomanelé, ale celé jejich píbuzenstvo neuvili, e jsem to nezpsobil schváln.

Nutno íci, e mi kamera za celá ta desetiletí, po která jsem ji pouíval, nezklamala a pokud jsem sám neudlal njakou hloupou chybu, odvedla vdy perfektní práci. Jen jednou jsem se o její zdraví zachvl. Trávili jsme tehdy dovolenou spolen s mojí maminkou a tehdy asi tyletým synovcem, který byl v té dob fascinován msícem. Jednoho veera, kdy msíc hnul jako povstné rybí oko, maminka m poádala (naídila), abych jejímu vnukovi vyfotografoval záící msíc. Vdl jsem pochopiten, e pouívaje objektiv o ohniskové vzdálenosti 50 mm je takový snímek nemoný, neodváil jsem se odporovat a udlal jsem ti, nebo tyi zábry a na celou vc zapomnl. Kdy jsem potom vyzvedával fotografie poízené bhem zmínné dovolené, byl v obálce s fotografiemi a negativy piloen lísteek, abych si nechal kameru odborn opravit, e nkteré snímky nevyšly. Podíval jsem se na negativ a opravdu. Na nkolika negativech nebylo naprosto nic, jen kdesi uprosted negativ byly malé teiky– msíek na nebi hlubokém.

Kamera odešla do zaslouilého odpoinku koncem devadesátých let minulého století, kdy po adu let ji slouila spolen s modernjším Pentaxem, který jsme zakoupili. V té dob jsme pouívali také diapozitivy, a tak v jedné kamee byl barevný, nkdy i ernobílý film a materiál na diapozitivy v kamee druhé. Ob kamery nyní sdílejí jednu krabici a jejich úlohu pevzaly kamery digitální, které dlají tém nemonosti, ale jak je to s jejich duší, opravdu nevím. Trochu mne však dsí, e se zdají být mnohem chytejší ne jsem já, automaticky se nejen zaostují a nastavují správnou rychlost a clonu, ale poznají i do jisté míry fotografovaný objekt, soustedí se na oblieje fotografovaných osob, urí, kdy a kde vypálit blesk a podobn.

Kdy vezmu as od asu více jak pl století starou Praktinu do ruky a podívám se do jejího hledáku, tak se mi zdá, e tam vidím mnohé s tch obrázk bhem mnoha let s její pomocí poízených. Vím, e odborník i pokroilý amatér budou pochybovat o mém zdravém rozumu, ale mám pocit, e nkde uvnit kamery, moná je to zrcátko, které promítá obraz sejmutý objektivem vzhru k prizmu hledáku, kde zstávají obrázky zachovány.

 

Ml bych se ješt zmínit o tetí kamee, která také odpoívá v ji zmínné krabici a se kterou jsem neudlal jediný snímek, stále je to však kamera památení. Kdy jsme zhruba po tech týdnech, které uplynuly od bratrské pomoci „pátel nejvrnjších“, odjídli na tídenní návštvu píbuzných do Vídn (trochu jsme to však protáhli), zakoupil jsem za poslední výplatu a nco ušetených korun dv nové kamery Exacty, s úmyslem je ve Vídni prodat a získat tak njaké finance na tu prodlouenou „dovolenou“. Jednu z kamer se mi podailo prodat v obchod s fotografickým zaízením, i kdy za pouhou polovinu ceny, kterou jsem oekával. Píbuzný, u kterého jsme bydleli asi dva týdny a do odletu do Austálie, se ustrnul a druhou kameru ode mne koupil za mnohem pijatelnjší cenu. Kdy jsme ho potom po více jak tech desetiletích v roce 2000 navštívili, pinesl Exactu a slavnostn mi ji pedal zpátky. (Ješt ji mám schovanou).
 
Zdenk Reich 
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 04.10.2017  11:02
 Datum
Jmno
Tma
 04.10.  11:02 Blanka K. fenomn due
 23.09.  10:38 Vesuvjana autorovi a Olze Jankov
 22.09.  13:50 OLGA JANKOV
 22.09.  08:43 zdenekJ