Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Lucie,
ztra Ldie.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Zákená schránka
 
Moje nenechavé prsty mi obas zpsobí nemalé trable. No… tahle formulace není zrovna nejšastnjší. Moná pesnjší by bylo íct, e rád strkám prsty, kam nemám (a ani tohle nezní o moc lépe). Prost nevydrím chvíli v klidu. A kdy se nemu zabavit jinak, alespo bubnuji prsty o kde co, zkoumám jimi kdejakou škvíru a vbec je nenechám chvíli zahálet. Samozejm velké lákadlo pro tuhle moji úchylku pedstavuje poštovní schránka. Ta je k tomuhle úelu pímo stvoená. Nahoe volný pruh zhruba centimetrové šíky, vespodu ada kruhových otvor tak akorát na prst. Co se nestalo…
 
V mém svazku klí se ten od schránky nehoupe. Však mi taky tištný dopis pijde jednou za uherský rok. Proto schránku vtšinou nevybírám, pouze kontroluji pohledem. Samo sebou je asto natolik pecpaná nejrznjší reklamní havtí, e se ty letáky ani nevejdou dovnit, tudí je snadno vytáhnu a vyhodím. Jene ocitne-li se uvnit dopis, u se tak lehce osvobodit nedá. Nemoné to ovšem zdaleka není. Jist si íkáte, e takovou výzvu si pece nemu nechat ujít! Z toho dvodu jsem se jedno všední dopoledne cestou na nákup ocitl ve velkém pokušení. Ejhle, nkdo nám píše! Kdopak to asi bude? e bych se zkusil podívat…?
 
Ano, stailo pokat do odpoledne. Pár hodin, ne se vrátí nkdo s klíi. Ale to já ne. Trplivost prost nepatí mezi mé ctnosti. Lup a u jsou prsty uvnit! Klouu jimi po hran obálky, ale malilinkatý kousíek chybí, abych ji pevn uchopil. Chci si tedy pomoct druhou rukou a dopis nadzvednout. Prsty zkušen zajedou do otvor, které jako by byly stvoený pímo pro ten úel. Hned se mi podaí dokument povystrit výš a sevít druhou rukou. Chystám se ho vytáhnout, kdy vtom… hele, ty vole, vono to nejde! Pekvapen nakrím oboí. To pece… co to… ale… Zkouším to znovu a skuten.

 
 
Prsty pravé ruky zstaly zaklínny hluboko v tmavé díe!
 
Copak mi ukazovák, prostedník a prsteník ztloustly jako Jeníkovi a Maence, kdy je vykrmovala zlá jeibaba v perníkové chaloupce? Kdepak. Jenom jsem si toho dne prost vzal Prsten Moci a zapom… ehm prsten. Obyejný prsten. A práv on zapíinil to, e zatímco dovnit prsty vklouzly jako po másle, ven to jaksi nešlo. Ale co pravaka, vdy i druhá ruka vzela uvnit jako pilepená! Kleel jsem na špinavé chodb, ruce nepouitelné, mobil v kapse, záchrana v nedohlednu. Trapná to situace hodná mého génia. Pemítal jsem, zda doufat v píchod souseda a pomoci, nebo se takového momentu spíše dsit. Pece jen si potrpím na image a tohle nebyla zrovna póza… no prost nic, u eho touíte mít diváky.
 
ert ví, jak dlouho jsem tam trel (nemohl jsem toti ani otoit levé zápstí s hodinkami), kdy v tom konen zarachotí klí v zámku domovních dveí a já spatím známou tvá. Za chvíli se mi k uším donese otázka, která, kdybych u nekleel, by m do kolen zaruen srazila: „Nepotebujete pomoct?“ Úasné. Mám ob ruce v poštovní schránce, prsty mi zaínají fialovt, nohy m brní, jak se nemu skoro hnout, mám hlad a íze (šel jsem si zrovna pro snídani) a co myslíte, potebuju pomoct? „Ne, jsem úpln v pohod, jen si tu tak depím a rozjímám o duši.“ Soused pokýval znudn hlavou a bez zájmu nastoupil do výtahu. Nechtlo se mi tomu ani vit.
 
Toho dne se ovšem dvee netrhly. Za chvíli kráí ven dívka, nedávno pisthovalá, typ, který jen zbon pozorujete, lan hltáte oima a pemýšlíte, jak ji oslovit. Nenastal k tomu te zejm vhodný okamik. Jakmile spatila mj zoufale prosebný pohled, který jsem odkoukal od psa, udlala pouze dlouhé „pche“, pohodila hlavou a ladn odplula pry. Paráda. Povedlo se mi aspo osvobodit levou ruku. Prstýnek vytrvale vzdoroval snahám o vyproštní.
 
Bydlet v paneláku mj. znamená zvyknout si na neustálé stídání soused. Zejména osazenstvo garsonek mi a na výjimky zstává obesteno záhadou. A proto došlo k nešastn píhod, kdy si to dom šinula jakási dáma, kterou jsem vbec neznal. Kouká na m, já na ni. V tu chvíli jsem pesn vdl, co se jí honí hlavou. „Ne, to je moje schránka!“ ujišuju ji drazn, ale nezdá se, e bych ji tím pesvdil. Naopak pidává do kroku a rychle mizí za rohem. „Tss… si klidn zavolej policajty, babo,“ zasyím za ní zlostn. Baba to zejm slyšela, jeliko já slyším za chvíli hukot policejních sirén. Co te, honí se mi hlavou. Ukousat si prsty? Zvíené lapené v pasti by to jist udlalo, jene… nechybly by mi potom?
 
S vyptím všech sil se mi podailo osvobodit se. Musel jsem si pitom o hranu schránky „sundat“ prsten, který s cinknutí dopadl na její dno. A e to nebylo píjemné a bezbolestné. Ale… volný! Volný! Po tvái se mi rozlil blaený pocit úlevy. V ten samý okamik jsem si uvdomil, e zvuk policejní sirény slábne kdesi v dáli. Holt jsem nebyl tak havý pípad.

Urit si nyní myslíte, e m tahle píhoda vytrestala a dávám si te vtší pozor. Ehm… Pedstavte si, máme doma takové hezké   idle s míkovanými oprkami, tak akorát na tloušku prstu …
 
Tomáš Záecký
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 08.10.2017  20:22
 Datum
Jmno
Tma
 08.10.  20:22 Tom Zeck Podkovn
 19.09.  11:35 ferbl
 17.09.  09:55 Vesuvjana
 17.09.  06:57 Kvta
 17.09.  06:15 Bobo :-)))