Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Brigita,
ztra Sabina.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 

Bába z hospody

Milí pátelé, zamyslel jsem se a usoudil, e Tonda Suk byl pro nás takový velikán, e by se na nj nemlo zapomenout. A protoe jsem mu ped lety pro Pozitivní noviny pepisoval nkolik lánek (neml tehdy ješt poíta), mám ty lánky ve svém archívu. Redakce PN mi dovolila, abych je mohl pedávat i SeniorTipu a tak zde je další z nich.. Mara byla tak laskavá a udlala k lánkm kolá.

Srden zdraví Vladimír (von)

 

* * *

Rád vzpomínám i na další vickovickou osobnost. Malá, shrbená, ale neskonale laskavá v pirozené drsnosti, i kdy nám – „vejpitkm“ as od asu nehostinsky vynadala: „Dte dom a neutrácejte!“ – to byla naše hostinská. Jene naše byla i ta hospoda – nehospoda! V té místnosti kde se prodávalo a podávalo pouze lahvové pivo, pi em probíhala i „dudáková liga“, babka i spala!
 
Dneska, kdy u je na pravd Boí nám jist odpustila všechny ta píkoí., co jsme jí na zemi pipravili. Já ji podezívám, e ona nám vše odpouštla hned na míst inu. Vdy to byla naše babka!
 
To nás takhle jednou také vyhánla, kdy chtla jít spát: „Táhnte dom, je pozd!“ Ozval se ale Sokol ze Zhoe: „Bábo, pudeš pod oech!“ To tehdy zaprotestovala. Pro vysvtlení. Ped vchodem do domu stál na dvoe veliký oech. Mnohokrát jsme pod ním sedli, oralkové, a dopíjeli pivo z beden, které nám babka pistavila, aby nemusela kolem nás poskakovat. Platilo se bu na stl, nebo a zejtra!
 
Tentokrát to ovšem dopadlo tak, e babka byla i s postelí vysthována a parta sedla v seknici. Babka postel ráno sama pesthovala na své místo, a kdy jí to nkdo pipomnl, opáila: „No a co? Ešt jsem se tak nikdy nevyspala. Pod hvzdama a pod peinou. Vy u
nkdy jo?!
 
Babka mla ve svém hospodáství Punu. Tíbarevného, bystrého psa, rasy – co ves pinesla! Znal nás, štamgasty lahvového piva, ale neodpustil si nikdy ohlásit celé vsi, kdy nkdo z nás pišel: „U je tady nkdo!“ Pomalu jsem vil tomu, e vyštkává pro naše enské jméno híšníka, který šel na skleniku. Nemusely se tedy vbec starat, kde kdo z nás je. Mizera Puna vše nahlásil.
 
Jene s tím psem m babka dopalovala. Vodili se spolu do lesa. Mnohokrát jsem ji sliboval, e ho zastelím. Jene bába – filozof na mne se zákonem: „Víte, co je pes pod vlivem svého pána, ne? Co byste dlal bez flinty?“ A mla pravdu.
 
Míra mojí trplivosti ale petekla v dob, kdy srní kladlo svoje puntíkované dti do trávy pasek kolem hájenky. Ten pes by nevradil, na to neml, ale a nkdo vysvtlí mám od kolouška, e ten mamlas co tak huláká a dlá kravál, neublíí.
 
Prost to u nešlo dál. Klid v revíru je v dob kladení tou nejpednjší povinností myslivce. Tady ale nepomohlo ani poslední varování. Moc jsem nechtl – jen a ten masorout zstane tak msíc u boudy a hlídá pivae. Já mínil, babka mnila.
 
Cosi jsem psal u okna, kdy zpoza Olšiny vyjela kára smrem k Hlaváku. Povzek projel kolem hájenky a zmizel pod silnicí. To všechno bylo v poádku. Jene za Olšinou vykroil Puna. Sice šel po silnici, ale z cesty sejdou i lidé. Zrovna u Pemny nad zahradou mla jedna srní máma dv dti. Tak a dost! Nabil jsem maloráku vrabinkou. Potrestám t, prevíte! Kulika do zadku snad pome proti toulání.
 
Moc jsem si dával záleet na tom, aby kulika sedla skuten na zadní ást výtrníka. Ale nepovedlo se to asi. Po rance se Puna skulil pod silnici do obilí a nic se tam nehýbalo. V tu chvíli jsem si uvdomil hloubku svého provinní. Monopol na pivo ve vsi má babka, Puna se ztratí a já to byl, kdo sliboval, e mu ukrátí lajdácký ivot! Bude konec s hospdkou. Velice erná, snad nejernjší moná vyhlídka do budoucnosti se pede mnou zaala rýsovat.
 
Šel jsem se podívat na místo, kdy pes houpl do obilí. Tam jsem nic víc, ne trochu poválená stébla nenašel.
 
S velikou obavou jsem veer vykroil na svoje dv lahviky. Babka jakoby nic a najednou spustila: „Vyhroujete Punovi, ale ml jste radji jít a zastelit toho Prosovýho neáda. Ten našeho zídil tak, e neleze z boudy. Sotva trochu mlíka vypije.“ Byla to rána, jak mi spadl kámen ze svdomí. Hafulka babky je na ivu, ona nepodezírá m, ale sousedovic psa, tudí písun piva není ohroen. Vickovické enské na chvíli ztratily pehled o tom, jak a kdy kdo jde hospody. Bábin okl mlel, stejn jako já.
 
Pak takhle pi pondlku jsem naveer otvíral branku a z boudy se opt ozvalo psí hlášení: „Další jde!“ Nakonec jsem se báb piznal, e ne Prosv pes, ale já zmarastil Punu. Trest byl strašný. Babka mi ten veer nepodala ani láhev s pivem. Musel jsem se obsluhovat sám, a to a od bedny v síni! Ale do lesa od té doby u chodila sama, Puna ekal doma a hlídal hospodu.
 
Antonín Suk
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 15.09.2017  23:43
 Datum
Jmno
Tma
 15.09.  23:43 Alena
 12.09.  14:02 Von
 11.09.  06:34 Vendula
 10.09.  08:37 ferbl
 09.09.  05:59 Bobo :-)))