Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Lucie,
ztra Ldie.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Moji milí Lupinové
 
Psi v lásce nikdy nelou
(Jeffrey Moussaieff Mason)

 
Kdysi se jedna paní rozilovala nad krutými osudy opuštných ps. Na závr kritiky pronesla nádhernou vtu: „…vdy pes je stejný jako lovk, akorát jinak vypadá!“ Nikdy na její slova nezapomenu. Zvlášt kdy jsem na stará kolena poznal, co je to psí láska. Bylo mi u pes tyicet, kdy jsem se stal majitelem svého prvního psa v ivot. Abych byl pesnjší: minipsa. A abych byl ješt pesnjší – makety dobrmana 1 : 10.
 
Dostal jsem ho darem, ani bych si ho byl pvodn vbec pál. V malé kancelái zookoutku ve Vyškov na Morav se na m tch malých pejsk – praských krysaík – sesypalo moná ptadvacet. Sedl jsem na idli a pejsci na m skákali ze stolu jako blechy. Pouze jeden jediný z nich mi však zstal leet na klín. Dojal m, jak se ke mn tiskl a nechtl se ode m hnout u ani na krok… Šéf zookoutku, pan Sokolíek, m ujistil, e jde o krásné štátko, ne starší ne rok, maximáln rok a pl, a urit si jej musím ponechat, kdy po mn tak touí. Musel jsem, to pece opravdu jinak nešlo.
 
Po nkolika týdnech v Praze mi štátko, které dostalo jméno po anglickém komikovi Lupino Laneovi, zaalo stonat. Najednou se nemohlo postavit na zadní noiky. Hrza! Zavolal jsem tedy toho nejpovolanjšího, veterináe z praské zoo pana doktora Nováka. Lupina prohlédl, dal mu injekci a pak m upozornil, e psík má špatné kyle. „Ovšem srdíko, srdíko má v naprostém poádku! A to je dleité, kdy u je pejskovi pt let.“ Pochopil jsem,  e mám asi nejstarší štátko na svt. Naštstí se Lupino po injekci rozchodil, byl opt roztomilý, veselý a skotaivý. Po ase se mu však potíe vrátily. Opt jsme tedy volali pana doktora Nováka. Pijel, pomohl injekcí, pak ješt Lupina dkladn prohlédl a povídá: „Víte co? Kdy u jsem zase tady, sundáme mu taky zubní kámen. To víte, kdy u je pejskovi osm let…“ „Jak to – osm let?“ ohradil jsem se. „Minule jste íkal, e je mu pt! A já si ho navíc pivezl z Moravy jako roní štátko!“ Pan doktor Novák zrozpaitl: „Víte, vy jste tomu, e máte psího mladíka, tenkrát tak vil, e mn bylo líto íct vám celou pravdu naráz…“

 

A tak – neml jsem štátko ješt ani rok – a u mu bylo osm. Pan Sokolíek z Vyškova chtl evidentn jednomu z té smeky Kulíšk (jak jim láskypln íkal) dopomoci ke šastnjšímu ivotu, ne byl ten, jaký proívali povtšinou za zdmi kanceláe. Lupino se stal milákem mým i mé eny. Dával nás dohromady, zahánl mráky, které se tu a tam pehnaly pes naše manelství. Za msíc jeho narození jsme urili prosinec, abychom mohli s páteli oslavovat jaksepatí psí narozeniny. A také jsme je slavili, poínaje Lupinovým sedmnáctým rokem. Nový pan doktor Schamberger z Mlníka nám na venkovské oslav Lupinových sedmnáctin pedpovdl, e nepihodí-li se nic zlého, pekroí jubilant hrav dvacítku. Bohuel, nco zlého se nakonec pihodilo. Zlo se jednou objevilo u naší zahrady v podob lovka, který nejspíš nemohl penést pes srdce, e máme své nejstarší štn na svt tak rádi, a hodil mu pes plot sousto, „vyfutrované“ otráveným zrním. V ivot u bych nechtl tyi dny a tyi noci strávit u zvíete, které odchází z tohoto svta, dívá se mi tázav do oí a neví, co se s ním dje a hlavn – pro.

Dnes máme Lupina íslo dv, roztomilého malého dvoubarevného praského krysaíka, který jako by nás stále jen vesele pozoroval a promoval nám všechny šedivé dny ve dny proslunné úsmvem, radostí a láskou. S Lupinem si povídáme, s Lupinem spíme v jedné posteli, s Lupinem si hrajeme. Obas se na chvíli ztratí, kdy se náhle rozebhne za vyzývavým kosem i drzou veverkou, kteí jej na trávníku provokují a píliš dlouho. Lupinovým prostednictvím jsme nahlédli do krásného psího svta. Nauili jsme se tšit se radostmi jiných psích lidských pátel, ale také soucítit se všemi lidmi odvrenými zvíaty a zapojit se do boje proti týrání zvíat. Dá se íci, e nás k tomu všemu u kdysi nasmrovalo naše „nejstarší štn na svt“ a e se tomu všemu dodnes stále douujeme také vlivem jeho nástupce.

U kdy jsem svj píbh s obma Lupiny popisoval v dovtku eského vydání krásné knihy „Psi v lásce nikdy nelou“, kterou napsal Jeffrey Moussaieff Masson z Kalifornie, pemýšlel jsem o tom, e bych mohl svj píspvek konit njakým citátem. O zvíatech existuje ada moudrých citát velikán minulosti i souasnosti. Já si nkteré zapisuji do svého diáe, to kdy se mi líbí natolik, e je chci mít po celý rok na oích. Zapsal jsem si kdysi do diáe citát i ten, jeho autorem je Mark Twain a jím se s vámi rozlouím: „Vezmete-li dom hladového psa a nakrmíte ho, nekousne vás. To je hlavní rozdíl mezi psem a lovkem…“
 
Ondej Suchý

ONDEJ SUCHÝ nar. 16. 9. 1945 v Praze. Spisovatel, scénárista, texta, karikaturista, redaktor a moderátor eského rozhlasu.
V šedesátých letech pracoval nejprve jako aranér, pozdji jako asistent v s. televizi a redaktor asopisu pro dti Sedmika. Dvacet let byl volným novináem, redigoval humoristickou pílohu Svobodného slova Kvítko, deset let uvádl v s. televizi svj poad Kavárnika díve narozených. Napsal na 550 písových text, mj. pro Hanu Hegerovou, Karla ernocha, Dádu Patrasovou, Martu a Tenu Elefteriadu. Zajímá se o vše, co se týká poátk kinematografie, filmových, divadelních, cirkusových a kabaretních klaun a komik. Napsal na dv desítky knih a uskutenil adu samostatných výstav kreslených vtip a karikatur, u nás i v zahranií.  
 
* * *
Z knihy Václava idka a Blanky Kubešové „Kolja... to neznáte mého psa!
Míšenka, krasavice z Pekingu (Blanka Kubešová)
ivot na psí kníku (Václav idek)
Vildóóó k noze! (Václav idek)
Naše Jessy aneb vliv psa na polidštní lovka (Jaroslav Vlach)
Mj pes má rád drobeky…(Vlastimil Brodský)
Pro nkteí dvounoci ijí na psí kníku? ! (Václav idek)
Jak si psi ochoili lidi (Jaroslav Kovaíek)
Psí rozhovory (Josef Fousek)
Louení se psem (Jaroslav Kovaíek)
Mj ivot s fenkou Anny (Petr Hromádko)
Mla Kolinka obdivuhodnou duši? (Emilie Krulíková)
Bojare, Bojare…! (Radovan Lukavský)
Medvídek, Montík a kolekái (Blanka Kubešová)
Nesahejte na nj, patrn má blechy! (Pavlína Filipovská)
Hajný ve slubách ertíka Bertíka (Zdenk Hajný)
Láska na první pohled (Ctirad Pánek)
Óda na Kaenku (Jana Reichová)
Moje baby Jesty (Stella Májová)
Moji pejskové  (Miloš Nesvadba)
Andulka, Fanynka, Boenka (Soa ervená)
Vzpomínka na Neru (Miloslav Švandrlík)
S tím Švandrlíkem musí bejt švanda (Miloslav Švandrlík)
O psí cestománii (Václav idek)
Nuda?... aneb Chlapeek a jeho štteek (Václav idek)
Objevilo se štn (Marta Kubišová)
Mají netopýi psí duši? (Kvta Fialová)
Rufík a Všichni moji dobí rodáci (Vojtch Jasný)
Jen rolnika cinkla a on tam stál...(Marina Huvárová)
Náš Profesor (Alice Frostová)
Parák (Milan Dibák)
Jakub a Cedrik (Zuzana Trankovská)

Psí láska (Olga Wister)
Nudle dlouhá ušatá (Blanka Kubešová)
Méa Béa (Eva Stíovská)
Felísek z TURISTY (Svatava Pátková)
Pes, bytost záhadná (Jií Suchý)
Jak se pavouk Macek do Kolína vrátil...(Václav idek)
Já na Macka a Macek na mne...(Václav idek)
Tak to je pkná sviárna! (Václav idek)
Moji milí Lupinové (Ondej Suchý)


Komente
Posledn koment: 16.09.2017  06:16
 Datum
Jmno
Tma
 16.09.  06:16 Bobo :-)))
 15.09.  11:11 ferbl