Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Nina,
ztra Beta.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 
ivot tropí hlouposti, aneb mé ivotní paradoxy a renoncy (65)
 
Poátkem osmdesátých let jsem se prvn tak trochu opravdu grafomansky zbláznil a pokoušel jsem se udat nkteré své výplody do televize. Tak jsem si napíklad troufl poslat panu Jaroslavu Dietlovi synopsi a návrh nkterých scén na televizní inscenaci „Oblast vysokého tlaku“. Samozejm se jednalo o jakousi kolaboraci s reimem, ale bylo to o meteorologovi, který pedpovídá o ních poasí „v terénu“, co byl koncem sedmdesátých let jakýsi „šlágr“ našeho ústavu. Ani jsem to neekal, ale kupodivu mi pan Dietl odepsal. Ovšem napsal doslova: „Mám-li být upímný, Vaše meteorologická híka se mi pranic nelíbila. Marná sláva, dramatický, nebo komediáln dramatický píbh neme popularizovat tak potebné vci, jako je meteorologická sluba zemdlcm – a kdy se o to pokusí, tak nebude nikoho ani napínat ani rozesmávat ani dojímat – a to jsou jeho jediné ti zbran! A kdy jim nedáte šanci, aby promluvily, dopadne to bled.“  Doporuil, abych to pepracoval na njaký reportání i dokumentární snímek. Samozejm jsem mu s patin pokornou omluvou podkoval, ale ty ti jím citované zbran mi nedávají spát …
 
Sám se dnes divím, e m to neodradilo a asi po dvou letech jsem zaslal jiný svj pokus našemu dalšímu scénáristickému velikánovi – Jiímu Hubaovi. Tentokrát jsem vzal u v potaz rady pana Dietla a tak tento „scéná“ byl spíše ve stylu nostalgického vzpomínání tí kamarád, kteí se sejdou po mnoha letech a konfrontují své dtské sny s tvrdou realitou „tehdejší souasnosti“. I pan Huba mi pak v hezkém dvoustránkovém dopise odepsal, e v mém námtu je a píliš mnoho motiv, a e jsou pouze epicky a tedy nedramaticky azeny v píliš dlouhém asovém rozptí. Dokonce mi poskytl opravdu neocenitelné rady, jak by to šlo pepracovat, co mu jist zabralo znané mnoství jeho velmi cenného asu. Samozejm jsem i jemu pokorn podkoval, ale jeho rad jsem u nikdy nevyuil. Snad z lenosti, snad z ostychu…  Moc dopis si neschovávám, ale tyto oba mám schované!
 
Další dva své „scénáe“ jsem si psal u jen pro svou radost a sebekriticky jsem je nikdy  nikam nezaslal. Byly to námty na dva „muzikály“ o dvou našich snad nejvtších humoristických literárních postavách – Saturninovi a Švejkovi. Píbhy Saturnina -  mého nejoblíbenjšího literárního hrdiny - se dokaly svého uvedení na obrazovku a na plátna kin a po letech. Samozejm, e to nebylo podle toho mého naivního pokusu. Ale snad mohu uvést malikou ukázku muzikálové „árie“ „svého“ Saturnina:

  
                                             Saturnin                     
 
1.        Vystídal jsem mnoho pán v ivot svém krátkém,
                     pruhovaná vesta patí k uniform mé.
                I kdy asto knoflíky si musím pišít drátkem,  
                 u všech pán ml jsem svoje jisté renomé.
                Ten poslední nade všemi jak kolos se tyí,
              úsmv na rtech, hrdé elo, v oích plamínky,
                    pevný jako skála v boui, i kdy vítr fií,
                   zastínil mé nejkrásnjší dávné vzpomínky.
 
Ref:        Není pán jako pán, já to mohu tvrdit klidn,
              vdy znám pány z Prahy, z Paíe i z Vídn!    
            Proto vám povídám, všechny eny po nm touí
    projel svtem kíem kráem všech sedm svtových louí! 
 
                  2.            V Africe i v Austrálii, na severním pólu,
                           lovil mj pán všechno, co mu pišlo na mušku, 
                               ode dneška budem jezdit na safari spolu,
                                   ti muzea u se tší jeho na pušku.
                                Trofeje, co vidíte zde, to je pouhé torzo,
                             vy jste první návštvníci, je to pro vás est,
                             u se tším, jak tu vznikne vyhlášené korzo,
                         otvíráme pesn v jednu a koníme pesn v šest!
 
              Ref.          Není pán jako pán, já to mohu tvrdit klidn,
                             vdy znám pány z Prahy, z Paíe i z Vídn!
                               Proto vám povídám, šite jeho slávu dále,
                             vidíte, e máte tady bájeného lovc krále!
 
Samozejm jsem si jako „libretista“ pod tento text pobrukoval jakousi melodii a njaké ty puntíky jsem dokonce bláhov na a mezi notové linky nasázel! A ješt pro zajímavost – jako „svého“ Saturnina jsem si tehdy pestavoval Jiího Korna, jako krásnou slenu Barboru - Helenu Vondrákovou, Miloš Kopecký si ml „stihnout“ doktora Vlacha, František Filipovský ddeka a Stela Zázvorková tetu Kateinu. Nad obsazením pána – hlavního vyprave - jsem váhal! Ach jó …
 
Vladimír Vondráek
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
 
 Datum
Jmno
Tma