Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Johana,
ztra Bohuslav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak jsem vzdlán

aneb

vzpomínky na Josefa Hlinomaze


Dovolte mi pedstavit úvodem Josefa Hlinomaze, jako (ne)vzdlance. Jist jste ji postehli, e tento kumštý, který hrál skvle loupeníky, vandráky a darebáky, má tendenci pedstavovat se jako blbec. Nechce vniknout do jízdního ádu, "umí" na mistry logaritmických pravítek, které zatím pedstihly poítae, ale také ví, jak ješt uvidíte, e Leonardovi nebylo teba ozdobných hodností. Naopak bychom se nejspíše smáli, kdyby se hovoilo o akademickém malíi jménem Leonardo.

Proto si Pepík Hlinomaz s velkou chutí vzpomínal na rzné "pedvádky"  v pedválených  školách. Také do Píbrami pivedli jednou malého chlapce z Podkarpatské Rusi, zázraného to potáe. V tlocvin se pak konala sout. Páni uitelé matematiky mli pipravená logaritmická pravítka, chlapec pedškolního vku jako rozverné dítko poskakoval kolem davu školák. 18.329 krát 191.387 kdosi z vyuujících zadal jako úkol. Ne si však páni profesoi staili vylovit z kapes pravítka, hoch se najednou zastavil a bez stopy námahy pesn odpovdl. A páni profesoi pokus opakovali, a znovu pokadé asli, a jejich ubohost ped prazvláštním jedincem z dálné koniny republiky a do posledních dn Hlinomaze znovu a znovu uchvacovala. Malý kluk poloil prost na lopatky vydené matematiky. 

A te tedy dejme slovo panu Hlinomazovi, který mi ješt na stará kolena pedvádl veselé poskakování geniálního kluiny.

Obas se m nkteí ptávají, jaké mám vzdlání ?

Obecnou školu, samozejm, to mi ešt šlo. A reálku, která se studovala sedm let. Já tam chodil devt. Vím tedy teba, e jsou integrály a logaritmy, na co to je, ale nevím, nikdy mi to nedošlo. Proto, a ješt pro jiné, chodil jsem do sekundy dva roky a do septimy té. Zákon volného pádu je mi od té doby jasen a toté troufám si tvrditi o principu Segnerova kola a o Atwoodov padostroji s jeho závaíky, o pístroji tom, který má kouzlo verneovek. Vzpomínám i na ebenovou a sklennou ty, z nich jedna se te liším ohonem, druhá pak koí. Maturitu samozejm dlal jsem a po reparátu po prázdninách a šel jsem na profesuru kreslení a zempisu, protoe kreslení mi šlo a na zempis jsem se dal, protoe profesor, jím jsem chtl být, musí mít dva pedmty. Profesorem pak býti jsem chtl kvli prázdninám, prázdniny jsem vdycky miloval ze všeho nejvíc. Vdl jsem holt, e volný as je ze všeho, co má lovk na zemkouli, to nejcennjší. 

Le vystudovat tu profesuru, holenku, to je jiná otázka. Dokonce svým zpsobem a pi mé povaze bylo to, dejme tomu, nad mé síly. Jeden profesor na kartografii napíklad asi trnáct dní tyi hodiny denn máral kídou po dvou tabulích, a kdy je pomáral, smazalo se to, a on máral dál, íslice a integrály a trojúhelníky a tverce a kosotverce a za trnáct dní dokázal, e trojúhelník má ti úhly a dokázal to mimo jiné i pomocí logaritm, cosinus, secans a cosecans, a pak pomocí argument, o kterých se mi nikdy pedtím ani nesnilo. A dokazoval mi to, akoliv jsem mu to vil u od zaátku a bez dkaz. Ale bavte se s ním. A pak dokazoval jiné vci, daleko šílenjší, ale pro to u nemám slov. Dokazoval to celej rok a to byl teprve první rok z tch ty, take výsledek mých úvah o zempise byl nakonec: No nazdar, tady ti hochu, štstí nepokvete!
 
A to kreslení... pro pána Jána... študovalo se na architektue pozemního stavitelství a já ml potom vyuovat naše dítky a dti našich dtí kreslení. Ale vtšinou se tam rýsovalo, stechy a terén a terén a silnice a eleznice a tunely a podjezdy a nadjezdy a souadnice a vrstevnice, ale já nikdy nechtl dlat návrhy nasilnice a eleznice, ani rýsovat vrstevnice. Nkterým vrstevníkm ale vrstevnice nikterak nevadily, byli to vrstevníci na vrstevnice jako dlaní. Samozejm taky jsme kreslili a dokonce o nco víc ne architekti a taky byli na nás daleko písnjší. Jako akt kreslili jsme hlavn Jou Mrázka Hoického, známého to malujícího umleckého modela. A venku jsme kreslili malostranské stechy a malostranský terén a staromstské stechy a staromstský terén a uvnit ve tídách kreslili jsme báby a ddky, vošklivý nahatý enský kolem padesátky vku a krychle a jehlany, té komolé a kuele a opt krychle a koule, všechno taky bu komolé, nebo nekomolé a zase Jou Mrázka, ale tentokrát s pravítkem. Ale taky ornamenty, ornamentíky a ornamentíky a zase krychlokoule a koulokrychle a Jou Mrázka a ešt vošklivjší enskou a mimoto tam nebylo místo, protoe ti pilní chodili do školy dív, aby mli místo a já chodil spíš pozdji a kreslil jsem tedy pokiven nkde v kout a všechno, co jsem nakreslil, bylo taky pokivený, take ty vošklivý enský jsem ešt mrzail a dobe mi šel akorát Joa Mrázek, protoe jsem ho uml nazpam ze všech úhl a stran.

Ale mli jsme té modelování, abychom mli pontí o sochain. Modelovali jsme ruce, nohy a antický ksichty a jednou jsem vymodeloval velice nepovedenou nohu - ortopedické unikum. A ím více jsem ji opravoval, tím vtší unikum to bylo, nco monstrózního, a ta noha se mi tak eklovala, e jsem ji vyhodil z okna a vona prorazila dole sklennou stechu a vlítla strojam i se sklem do stroje a vyšetovalo se to tak dlouho, a jsem v tom lítal a stálo m to potom majlant.

A tu jal jsem se choditi po divadlech, jal jsem se velice hercm závidti a velice se mi líbilo všechno vbec, co kde na prknech bylo, a tak jsem z toho zblbnul, e m jala fascinovati i jakákoliv recitace a byl jsem tak voarovanej, e prvn v ivot nauil jsem se dv básniky a udlal jsem zkoušku na dramatickou konzervato, a tak mn tady máte herce, nebo za tyi roky studií šel jsem k divadlu.

Ale sotva jsem byl druhý rok u divadla, zaal jsem zuiv malovati, a od té chvíle malíi mou íkat, e jsem herec a herci e jsem malí. Le já, byv u divadla, pivydlával jsem si muzikou. Jednou jsem dokonce napsal scénickou muziku. Toti "napsal" - já ji vymyslel a napsal ji nkdo jinej. Byl tam sbor antických ddk, já byl mezi nimi, a hulákali jsme jak smeka splašenejch derviš a všelijak stylizovan jsme recitovali a já míval pokuty, protoe jsem taky val, ale smíchem, a nic m neomlouvalo, e jsem byl v tée férii skladatelem. Mli jsme zmalované vizáe na antické masky a byli jsme docela povedeným sborem neuviteln vyvedených šašour. Stailo, kdy jsme se na sebe podívali, a u jsme vali.

Zkrátka, kde bych byl bez sinus a secans, kde bych byl bez vdomí, e trojúhelník má ti úhly? To všechno jsem se v mládí nauil a te jako bych to našel. Vzdlávejte se - a vy mladí zejména. Mete to pak dotáhnout tak daleko - jako já.

Mimochodem nco jiného je akademická vzdlanost, ale nco jiného je moudrost. Tu první kategorii sbíráme ve školních lavicích, poslechem jiných vzdlanc, zatímco moudrosti nás uí ivotní zkušenosti a kopance. Take  kdy klasikové marxismu-leninismu uili o  podílu  práce na polidštní opice, já jsem teprve po absolvování tí vysokých škol a rzných kurs zaal snít, e v jejich stylu napíši paralelní dílo. To by se mimochodem líbilo i Hlinomazovi: O podílu kopance na polidštní lovka. To ml nejspíše na mysli ji pl tisíciletí pede mnou francouzský renezanní filozof M. de Montaigne, zatracovaný církví. Inu to proto, e kritizoval autoritáství, nemiloval dogmata a tím pádem i nesnášenlivost. Tento moudrý mu kdysi napsal, e "vzdlanost lze pejímat od jiných", zatímco "moudí meme být jedin moudrostí vlastní". Tedy nejlepším vzdlavatelem je ivot sám. To ml ostatn na mysli i G.B.Shaw, kdy napsal, e "vzdlaný lovk je protivnjší ne nevzdlaný."  Asi sázel také na  zkušenosti ivota spíše ne na tituly, hodnosti, taláry  a  poklony.

 
Slavomír Pejoch-Ravik
* * *
Koláe © Olga Janíková

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 13.08.2017  10:28
 Datum
Jmno
Tma
 13.08.  10:28 Bohumil
 13.08.  10:15 Vclav
 13.08.  09:33 Von
 12.08.  17:58 ferbl