Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Johana,
ztra Bohuslav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 

Potkala jsem koátka

Tuto píhodu, jsem zaila hodn dávno. Chodila jsem do desáté tídy bývalé jedenáctiletky (pozdji SVVŠ). Do školy jsem dojídla tramvají, na ni jsem to mla z domova dost daleko. Bylo nkolik cest, kudy jsem mohla jít, ale já jsem si vybrala tu, která se mn zdála nejhezí, byla i trochu romantická. Té cest se íkalo U Fidler podle pána, který tam kdysi ml malé zahradnictví. Tehdy tam stál ješt domeek a polorozpadlý skleník, který zvolna zarstal kei erného bezu. Dál bylo pole, v nm byla prošlapaná cestika vedoucí  ke zdi starého evangelického hbitvku. Podél  zdi vedla širší cesta a ke stanici tramvaje. Tenkrát jezdily ješt staré devné “elektriky” bez dveí, do nich se dalo naskakovat a vyskakovat z nich…

Z domova jsem vycházela  vas, take cestou jsem mohla alespo zbn sledovat dní v pírod - co roste, kvete a naslouchat zpvu pták. asem jsem zjistila, e v pl osmé jezdí desítka,  která zatahuje do ikovské vozovny poblí školy. Byla to pro m  “desítka ze všech nejlepší”, protoe m dovezla pímo bez pestupování na další tramvaj.

Toho dne u od rána pkn svítilo sluníko a slibovalo hezký dubnový den. Šla jsem, tak jako vdy, kolem skleníku, kdy tu najednou z koví vybhla dv malá koátka, jedno celé rezavé a druhé blomourovaté. Koátka se honila po cestice, byl na n úasný pohled. Poloila jsem aktovku na zem a šla k nim. Nebála se m, nechala se hladit, skákala mi po rukou i po nohou, bhala kolem mne. Zapojila jsem se do jejich hry.  Pojmenovala jsem si je po svém - Rezáek a Blomourek.

Najednou ve m hrklo. Kolik je hodin? Hodinky jsem nemla, ale špatné tušení, e pijdu pozd do školy, ano. Popadla jsem aktovku a utíkala na stanici. Jednou jsem se za Rezákem a Blomourkem ohlédla. Naštstí se vnovali dál hraní a nebeli za mnou. Však je urit ješt nkdy uvidím, vdy tudy chodím kadý den.

Zlé tušení se vyplnilo. Dobíhala jsem na stanici, prvodí práv odzvonil a tramvaj se rozjela.  Mohla bych naskoit, ale nerada bych skonila v nemocnici nebo dokonce v krematoriu, které je hned u stanice.

ekala jsem na další tramvaj  a dsila m pedstava, jak budu pivítána, a vejdu do tídy. První hodinu je fyzika, na ni máme našeho tídního. To bude pršvih jako hrom. Seve m anebo mn dá dokonce  poznámku a bude i doma zle.  Nekonené ekání s pestupováním  - moje desítka ze všech nejlepší u je jist ve vozovn. Strach se stupuje. Kdy vystoupím na Praace, hodiny ukazují 8:10.  U školy je zlovstné ticho, jediný iváek jsem tu já.

Vbhla jsem  do budovy. Šatna  zamená,  musím do tídy pro klí. Letím do druhého patra a  u na schodech slyším halas, který se ozývá práv z naší tídy.  Co se dje? … Napjatá jako struna, opatrn otevírám dvee. Spoluáci sedí v lavicích, iv diskutují, ale fyziká tam není.

“To je klika!, to je klika!” zvolám na celou tídu, a kluci zareagují:
“Asi mu ujel vlak, a jestli pijde, tak nebude tasit”.
Ve tíd panuje radostná nálada a ze m trochu opadává naptí, ale, ješt není úpln vyhráno. Bojím se,  abych fyzikáe nepotkala cestou do šatny. Bím dol a znovu do druhého patra - naštstí na chodb nikdo není.  Vysílená sportovním výkonem a strachem, doslova padám do lavice a lapám po dechu, ale s pocitem vítzství.  Rychle si vyloím na lavici uebnici, sešit a pero -  te u me kantor pijít.

“Ty jsi zaspala?”, zeptala se Ana, která sedla se mnou v lavici.
“Ne, potkala jsem cestou koátka. “
“Coe, koátka, a kde?”
“U pole, tam co chodím na tramvaj.”

Vtom se otevely dvee a fyziká vešel.  Ztichli jsme a vstali. Kantor pehlédl tídu a ekl:
“Místo, abyste se pipravovali na hodinu, lítáte tady a jste uícení jako kon. To bude soustední! Sednout!”

Jeho slova nemohla patit nikomu jinému ne mn, protoe moje tváe jen hnuly.
Naštstí to dál nerozvíjel a zaal vykládat novou látku. Na  výklad jsem se vbec nesoustedila. Myšlenkami jsem se vracela k Rezákovi a Blomourkovi a k celé další cest i k tomu, jak obrovské štstí jsem mla, e fyziká pišel ješt pozdji ne já, ale bylo to jen “o fous”.

Bohuel, koátka u jsem víckrát nepotkala, ale hezká vzpomínka na n mi zstala.

 
Jana Haasová
* * *
Náhled do malíské tvorby Jany Haasové
eské stedohoí – obrazy Jana Haasová
Z vernisáe výstavy obraz
Básn - Jana Haasová
Být echem… Jana Haasová, souasná eská malíka a spisovatelka
Další lánky autorky


Komente
Posledn koment: 03.08.2017  13:38
 Datum
Jmno
Tma
 03.08.  13:38 Vesuvjana Vendule
 03.08.  12:28 Vendula
 03.08.  11:06 Vesuvjana Alen
 02.08.  20:22 Alena
 24.07.  23:01 Vesuvjana Von a Ivan Len
 24.07.  20:51 Ivana Lena Kotka
 24.07.  19:49 Von
 24.07.  08:16 Vesuvjana Ludmile, Kvt a Bobo
 24.07.  05:42 Bobo :-)))
 24.07.  00:30 Kvta jsem naden