Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Nina,
ztra Beta.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 
ivot tropí hlouposti, aneb mé ivotní paradoxy a renoncy  (64)
 
Vzpomínky jsou prevít, jako rozsypané stípky pamti se snad kadému vybavují velmi „neorganizovan“ a není tedy divu, e opt váhám, kam následující „jazzové“ vzpomínky zaadit.
 
Koncem padesátých let jsme velmi fandili novému Studiu 5 Luka Hulana a Karla Velebného, které hrávalo v kavárn starého Zimního stadionu v Praze na Štvanici a dokonce zde poádalo poznávací soute a rzné hudební kvízy pro posluchae. Z té doby si dodnes pamatuji nádhernou skladbu Django, rekviem za bájeného levorukého kytaristu Reinhardta. Pítel emigrant mi pak po tyiceti letech pivezl z Ameriky jiné nahrávky tohoto – s dovolením – cikána, na kterých hraje s jiným velikánem – jazzovým houslistou Grappellim.
 
Ale zpt na Štvanici v roce 1959.
Vynikající byly tehdejší jam sessions, kdy kolem plnoci picházeli z divadla i muzikanti od Karla Vlacha a rzn se pi svých sólech hecovali. Nezapomenutelný je „duel“ trumpetist Jiího Jelínka a Richarda Kubertnáta. „Ríša“ improvizoval na tehdejší západní hity, ve kterých ml u Vlacha trumpetová sóla Jií, a ten mu geniáln odpovdl improvizací na téma omnaja no. To byl naopak „sovtský hit“ Kubernáta, jakási úlitba hudebním cenzorm!
 
Do této doby zapadá také mé zajímavé setkání se skupinou mladých konzervatorist, kteí hráli o prázdninách v jednom vrchlabském hotelu. Kluci zaínali, byli o nco mladší ne já, a slíbil jsem jim, e seenu njaký magnetofon, aby se poslechli. No – tehdy jsem svj slib bohuel nesplnil, ale zejm to nevadilo, nebo z nich „vyrostli“ muzikanti par excelence! S Honzou Endem jsem se pak sešel po drahných letech v s. rozhlasu, kde byl hudebním redaktorem, Milan Kymlika emigroval s naší vrchlabskou kamarádkou do Kanady, kde se prosadil jako jeden z mála našich skladatel, podobn jako Jan Hammer junior. A tetí z nich je asi nejznámjší – Karel Rika, jeden z našich nejlepších jazzových klavírist. Hrál s mnoha jazzovými orchestry, pak s vlastním triem a od podzimu 2016 u hraje bohuel pouze andlíkm…
 
Jméno Jan Hammer m ale navádí k peskoku na mj další zajímavý renonc. Myslím, e to bylo v roce 1968 nebo 69, na pesnosti nezáleí, ale kadopádn jsme mli ješt naše první autíko - malého ojetého Fiátka – Jagsta. A protoe tehdy se ješt dalo po Praze dosti pohodln jezdit a dokonce i parkovat, jezdil jsem na natáení poasí do televize ve Vladislavce autem a tém vdy jsem zaparkoval poblí vrátnice. Jednou to však nevyšlo, našel jsem jediné volné místo o notný kus dále, a bohuel jsem zaparkováním „trochu“ bránil vjezdu do jednoho domu. Kdy jsem po více ne hodin pišel ke svému autu, našel jsem za straem lísteek s velmi slušnou zprávou, abych a odjedu, zavolal na uvedené íslo, aby mohl níe podepsaný zajet do své garáe ve dvoe. Podepsán – Jan Hammer! Hanba m málem fackovala, ihned jsem letl zpt do vrátnice televize – mobily tehdy nebyly - a zavolal na uvedené íslo. Vzala to jeho manelka paní Vlasta Prchová a s klidem „gentlemanky“ prohlásila, e dkuje a nkam do bytu kikla: „Honzo, to auto meš peparkovat!“  Kdybych mohl, omlouval bych se ješt nyní! Moná bych ml na vysvtlenou pipomenout, e Jan Hammer senior byl výtený kardiochirurg, jazzový kontrabasista a vibrafonista, a jeho ena Vlasta Prchová, ve své dob a po dlouhá léta naše nejlepší jazzová zpvaka. Moná si nkdo ješt pamatuje na její hezkou písniku „Je po dešti“ („a kosové si štstím pletou noty…“).  A ješt jedna vzpomínka. Poátkem devadesátých jsme byli s kamarádem v jednom praském jazzovém klubu ve Smekách na jejím malém koncertu a o pestávce jsme si s ní malou chvilku povídali. Vzpomínali jsme na její staré jazzové skladby a já se i zeptal, zda si náhodou nevzpomene na drzouna, který jim ped více ne dvaceti lety bránil ke vjezdu do jejich garáe ve dvoe. A ona s nonšalantním úsmvem prohlásila, e takových drzoun bylo habadj…
 

Poslechnete si písniku:
Je po dešti

 
Vladimír Vondráek
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 17.07.2017  10:36
 Datum
Jmno
Tma
 17.07.  10:36 Ludmila
 17.07.  09:14 Von
 16.07.  11:40 Vesuvjana dky
 16.07.  08:00 ferbl
 16.07.  06:55 Kvta