Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Kateina,
ztra Artur.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Odpozorováno ze ivota

Poznámka redakce: Mnozí si pamatujete Vladimíra podle jeho povídek, které vycházely i na SeniorTipu. Smutná zpráva byla, kdy Vladimír po krátké nemoci v roce 2014 zemel. Urit uvítáte ješt jeho další doposud nepublikované lánky z nevydané kníky  "I to se me stát... Aneb neván o váném." 
Václav idek
 
Pregnantní informace

Ped lety se nacházela v Kiíkov ulici v Praze, tém pesn naproti Hudebnímu divadlu v Karlín, prodejna mraené drbee. Obas byly k mání drbky nebo celá drbe erstvá. Informace o tom se vdy objevila na výstavních tabulích pímo na ulici.
Nkdy vypadala sdlení takto: „Dnes erstvá drbe!“.
Bezprostedn pod tím další tabule: „Dnes Vás obsluhují naše unice!.
A ješt dleitá informace: „Máme prsa i stehna!!!“.
 

Nechci zametat manela za oknem!!!
 
Sousedka mé dobré známé je nevšední osobností – ví na posmrtný ivot, reinkarnaci, duchy, vštní, Nostradama, geopatogenní zóny, astrologii, magickou energii a adu dalších obskurních „vd“.
Ped asem ovdovla a musela tedy ešit obvyklý problém, zda dá pednost kremaci nebo pohbu do hrobu. Radila se v  té záleitosti s mojí známou, která jí doporuovala kremaci, tím spíše, e bydlela ve Strašnicích v blízkosti krematoria.
Sousedka ekla, e si to rozmyslí, ale u druhý den pišla s definitivním rozhodnutím:
„Chci poheb do hrobu! Jak je krematorium blízko, všichni ti nebotíci vyletí komínem jako prach a  ten se mi usazuje za okny. Nestaím ten parapet pomalu ani utírat. U cizích nebotík mi to tolik nevadí, ale pedstava, e bych hadrem nebo smetákem zametala vlastního manela, je pro mne nepijatelná!“.


Svatební pípitek
 
Vypravoval populární zvroléka:
„Ordinoval jsem desítky let na venkov a místní zemdlce jsem znal jak od vidní, tak jmény.
Jednou m jeden z nich navštívil s tím, e jeho záhumenková koza špatn ere, také její mo se mu nelíbí a vbec se mu zdá pohublá. Vyptával jsem se na další podrobnosti a zatím, co zemdlec vypravoval, postavil mezi eí na stl láhev Cinzana – tehdy to byla velká vzácnost.
Mám Cinzano rád a u jsem si pedstavoval, jak si s manelkou veer uijeme nco neobvyklého. Samozejm jsem hned ochotn zajel se na záhumenkovou kozu podívat. Nenašel jsem nic závaného, zejm šlo o krátkou indispozici a tak jsem odjel se slibem, e ihned pijedu, kdyby se situace njak dramaticky zhoršila.
Veer m ekalo zklamání – manelka rozhodla, e Cinzano dá místnímu ezníkovi jako protislubu za to, e jí ji delší dobu schovává lepší maso. Co jsem mohl dlat, píští den zasvítily oi pro zmnu ezníkovi, který si uvdomil, e za dva dny vdává dceru a lahvika Cinzana jako svatební pípitek ped hostinou bude prvotídním zahájením svatebních oslav. Vybavil manelku výborným masem, tehdy jen pro známé.
Za dva dny se konala u ezníka svatba a na pípitek bylo rozlito vzácným hostm a píbuzným Cinzano. Co se dlo potom, u radji líit nebudu! Jak já to od ezníka schytal!!! V té láhvi toti byla – urená k bakteriologickému rozboru – kozí mo!“


Psychologický úinek
 
Ped lety uil plavat dti na Hostivaské pehrad ji dávno zesnulý nestor praských otuilc Oldich Liška.
V té dob nosili otuilci jednotnou otuileckou epiku do vody: Na jedné stran modrou, co symbolizovalo zimní vodu pod ledovými plánmi Arktidy, s bílými kruhy – to byl led a sníh. Na druhé stran byla epika ervená, pro letní pouití, symbolizující slunce a teplo, rovn s bílými pruhy.
Liška ml vdy epiku s sebou, kdy s dtmi šel na pehradu. Pouíval ji jako rozhodující ukazatel pro dti, jestli je dnes poasí vyhovující a do vody se pjde, nebo jsou-li vnjší podmínky natolik drsné, e zstaneme jen u cviení na vzduchu.
Bylo mimoádn zajímavé sledovat pokadé stejný rituál bez ohledu na to, jestli bylo poasí špatné nebo dobré. Liška do vody nikdy nikoho nenutil a pesto všechny dti sledovaly s naptím, jakou stranou si Liška nasadí epiku na hlavu. Nastalo dlouhé pevracení epiky v rukách, jako by Olda stále nemohl najít tu pravou stranu, mezi dtmi bylo napjaté oekávání, úplné ticho a oi jim lezly málem z dlk zvdavostí, jak to dopadne.
Konen si Olda nasadí epiku na hlavu – modrou stranou. Ze všech stran se jako na povel ozve zklamané: Jééé!
V tom se Olda jako by probudí: „Já jsem to spletl!!“ a epika sedí na hlav ervenou stanou.
„Huráááá!“ a všechny dti pádí do vody. Jak bezúelné by bylo nucení, jak málo psychologie staí na ten potebný výsledek!
 

Neekané okolnosti
 
Zdravotní sestra slouila toho dne na stedisku u pijímacího okénka pro pacienty.
Byl leden, mrzlo, jen to praštlo. Zaklepání. Ped okénkem paní stedního vku, s ponkud tkajícím pohledem:
„Sestiko, pišli na m po plnoci tyi, svázali m do kozelce a poezali na rukou. Chtli m zabít, ale kdy jsem vzývala jméno Pán, rozplynuli se jako dým!“.
Na rukách bylo sotva znatelné íznutí.
„Tak to musíte povdt – druhé dvee vpravo, bte dál!“.
Tam byla psychiatrie.

Zaukání.
Mu stedního vku: „Sestiko, m kousla zmije do nosu!“
"V Praze, v zim, za takového mrazu? Tak to musíte druhé dvee vpravo!“
Pán se rozesmál. Dobe vdl, co  v tch druhých dveích vpravo je.
„Já nejsem cvok, jsem terarista! Bhem dne jsem nebyl doma a zmije se njak dostala z terária. Bylo jí zima a tak si vlezla do mé postele. Kdy jsem si šel veer lehnout, trochu jsem ji pitlail – no a ona se pochopiteln bránila!“
 

První pomoc
 
Mj kdysi nadízený, potom spolupracovník a konen milý pítel Jenda, byl doktorem technických vd. Jeho starší bratr odešel ped Hitlerem do Kanady, kde se domohl významného postavení, spojeného s velkým majetkem.
Dlouhá léta se nevidli. Kdy nastala ponkud obleva v politické situaci, pozval Jendu na návštvu k sob. V té dob byl ji nkolik let vdovcem, a tak si oba brati po dlouhém odlouení uívali. Procestovali letadly a auty snad celou Ameriku, nebylo nic významného v Novém svt, co by nenavštívili. Ani Mexiko nevynechali. A Kanadu pro její rozlehlost absolvovali alespo pronajatým sportovním letadlem.
Dohodli se, e se budou vzájemn stídav navštvovat kadým rokem. Pohoda to byla náramná, a Jenda íkal:
„Poslouchej, to t stojí hrozné peníze!“
„Neboj se. To zaplatí ddici!“.  
 
Se vším si ví rady…

Situace se obrátila, kdy se kanadský bratr znova oenil – pesnji – byl uloven.
Jenda ml najednou švagrovou a bylo po cestování. Aby nebyl v Kanad iven zadarmo, musel si to alespo symbolicky odpracovat pi rzné pomoci na zahrad.
Jednou cosi upravoval na plot, a jak se najednou napímil, rozízl si pokoku na hlav od ostrého plechu na stíšce sloupku. Pokoka na hlav je bohat zásobena krví, a tak to hodn leje. Jendovi kapala krev skoro proudem, jak byl pedklonn, na luxusní dladiky cestou ke stejn luxusní vile.
Na zavolání vybhla švagrová. „Jeíšmarjá!“ a opt zmizela ve vile. Hned se však opt objevila s hadrem na podlahu v ruce a zaala otírat zakrvácené dladiky. Moc se jí to nedailo. Pedklonný Jenda, který se nechtl pocákat krví, stále kapal a tak švagrová stále utírala. Konen pochopila, e takhle nebude úspšná, a tak ten hadr, u špinavý od dladiek, piplácla Jendovi na hlavu. Teprve pak se objevil bratr a následovala cesta na chirurgii. Spravily to asi ti stehy. Ale od té doby Jenda íkával:
„Se vším si ví rady. I s tou hygienou!“
 

Není nad zdvoilost

Podnik, do kterého jsem nastoupil jako projektant v první polovin padesátých let, nebyl ješt stabilizován, a tak sídlil v nejrznjších pronajatých prostorách po Praze. Tak hned osobní oddlení, kde se mnou sepisovali vstupní data, sídlilo v mlékárn, dokonce nápis byl ješt nad vstupními dvemi. Za prodejním pultem však místo mlékaky sedla úednice za psacím stolem. Zatím co jsem diktoval úednici nacionálie, vstoupila do obchodu statná madam, praštila velkou bandaskou o pult a poruila:
 

„Litr polotunýho!“

Investiní oddlení sídlilo zase v bývalém koešnictví, take nebylo nic neobvyklého, kdy do krámu vstoupila zámon vyhlíející paní, poloila krásný koich na stl a prohlásila:
„Prosím uskladnit na zimu!“
Po této zkušenosti jsem se nedivil, e kdy jsem ml co dlat s útárnami, byl jsem poslán do znan zchátralého domu, kde jsem s potíemi podle sloitého popisu pátral v úpln tmavých chodbách po poadovaném cíli svojí cesty. Konen správná chodba, tmavá, jen spoe osvtlená denním svitem, který v mizivé míe procházel horní ástí dveí, které ústily do jednotlivých kanceláí.
Na konci chodby stála tmavá nevysoká postava, a protoe jsem byl v podniku úplným novákem a netušil, s kým mám tu est, zdvoile jsem pozdravil: „Dobrý den!“
Odpovdi jsem se nedokal. Jsou tady pkní nezdvoáci, pomyslil jsem si a vstoupil do prvních dveí, jejich kliku jsem v té tm nahmatal.
Vyídil jsem svoje záleitosti a odcházel. Po otevení dveí vniklo svtlo do chodby a já konen uvidl, koho jsem tak zdvoile pozdravil. Byla to násypná kamna.
 
Vladimír Kulíek
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 21.05.2017  10:23
 Datum
Jmno
Tma
 21.05.  10:23 Vesuvjana
 19.05.  15:30 Vclav idek
 19.05.  14:56 Von
 19.05.  11:40 ferbl
 19.05.  05:29 Mara