Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Kateina,
ztra Artur.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 

Ze vzpomínek 
 
Prvního záí v tiapadesátém byl mezník v mém ivot. Mezník oddlující hnízdo s okolním svtem.
 
Tatínek pro tu píleitost zakoupil laciný kufr. Tak velký, e bych se do nj celá schovala a nastoupili jsme s ním cestu. Tu cestu, je se ped dtmi touebn otevírá a na které nás rodie ztrácejí.
 
Ráno po tvrté hodin ranní tatínkovo probuzení a jeho erná káva. tyicet budík v roce a tyicet erných káv. Kadé pondlí.
 
V polospánku jsem došla na zastávku. Dav pracujících nás v autobusu sevel jako do kleští. Všichni naloeni jak sardinky, epice do ela, zavené oi, hluší a nmí. Dospávali noc, vestoje, vsed. Dlalo se mi špatn, zvedal se mi aludek. Já jednou za týden, ostatní den co den. Zatnula jsem zuby a vydrela jsem a na nádraí.
 
Vlak se šinul do Chrudim celé dv hodiny. Supl staten, zastavoval na kadé mezi a mraky erných sazí padaly okny na nás do kupé. Nkdy jen bílá stuha páry vlála nad vagóny a ukládala se do krajiny. Tam se ztrácela.
 
Chrudimi dominovala v kostela a naší školy. Pro m vdycky jen vika naší školy. Vykukovala na vršíku nad mstem, nad starými domy, nad Širokými schody, nad strání, kterou se klikatila moje cestika do školy. Ve skutenosti mému studentskému mstu dominoval Mydláv dm, ale tenkrát byl na spadnutí a tudí pro nás odepsaný.
 
Z vlaku se vylil proud cestujících do nádraí a odtud do ulice ke škole. Ale my s otcem jsme se oddlili od hlavního proudu a kráeli jsme sami dva. Otec nesl kufr a jisté starosti o mne, já svou touhu po novém, krásném a neznámém.
 
Tatínek mn našel privát dole na hlavní tíd u paní profesorky. Postavil kufr doprosted jakési nevlídné nudliky za kuchyní mého nového domova a vedl mne do školy.
 
Nádherná budova s impozantním vchodem. Jakmile jsme vstoupili, pímo proti nám schodišt, obklopila m krása a majestátní ticho. Vystupovala jsem posvátn, tém po špikách schod za schodem. Ani jsem nedýchala. Za odpoívadlem se schodišt dlilo na dv strany. Pipadala jsem si jako ve snu, v zakletém paláci i s tou zvláštní vní. Vní letitých koených vazeb knih, hedvábných vjí, milostných psaníek pevázaných stukou na dn srdce. Ješt dnes po létech mám tu vni v sob. Tenkrát m prostoupila od hlavy k pat a já ji vstebávala po jednotlivých schodech k editeln a ješt o patro výš a k naší I.B.
 
editel Vašina zahájil školní rok slavnostním shromádním na schodišti. Stáli jsme mezi sloupy na jednotlivých schodištích podle tíd. Kadý roník ml své místo. tyi roky, tyi stanovišt, ale nejvíc m utkvlo v pamti místo I.B. Snad proto, e první dojem bývá nejsilnjší.
 
Rok 1953 byl jedním z krok ke šastné budoucnosti. Byl to rok okamitých rozhodnutí, rychlých promn, bleskových závr. Ve trnácti letech do svta s mezerou uiva z deváté tídy. Dti ze zemdlství do škol a do fabrik! Tak rozhodli bez nás o nás. Proto jsme byli pijati bez pijímacích zkoušek. Sto ák do tech tíd. Polovina z devátých, zbytek z osmých tíd. e nám rok chybl, nepociovali tolik profesoi jako my. Pro nikoho to nebylo podstatné. Nikoho to nezajímalo. Osnovy uiva nám nepizpsobili. Hodili nás do vody, plav si, jak umíš. Já se snaila ze všech sil, nešlo mi to, párkrát jsem si poádn lokla, ustavin m to táhlo ke dnu, protoe mn chybl ten rok, protoe jsem se neumla uit. Matematika, kterou jsem do té doby milovala, logická a lehká najednou byla velkou neznámou, zistajasna postrádala logiku a zmnila se ve zm ísel postavených na hlavu. Nad hladinou se dreli ti, kterým ten rok nechybl. Také ti, co sedli na zadku a biflovali a papouškovali slovo od slova. Ale to nebyl mj styl. Já mla jinak toené závity a hlavn kídla. Já jsem potebovala rozumt, poznat a pochopit. A kdy to stálo za to, popadnout to do spár a hurá k výšinám.

Pokraování píšt: Jak ve škole, tak v ivot...
 
Marta Urbanová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky  

 

Komente
Posledn koment: 18.05.2017  14:10
 Datum
Jmno
Tma
 18.05.  14:10 Von
 17.05.  13:54 ferbl
 17.05.  12:57 Vesuvjana dky
 17.05.  07:38 Ivan