Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Anna,
ztra Vroslav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pátelé z kostela
 
V nedlním odpoledni pi káv nás vyrušilo klepání na dvee. Stály tam dv babiky a zvaly nás do jejich babtistického kostela hned pes ulici. Letáky, které nám strily do ruky, nabízely i uení anglitiny. To nás na tom zaujalo nejvíc. Jednalo se spíš o hovory v anglickém jazyce. Kávu jsme dopili s rozhodnutím, e se tam pjdeme podívat.
 
Další nedli u nás vítala celá tlupa vících. Zaali nás brát obas na výlety. Mnoho en si ode mne nechalo udlat vlasy a získávala jsem stále vtší okruh zákazník. Dovolili mn, e jednou za týden mohu pijít do pokoje za halou kostela a mohu i stíhat.
 
Divila jsem se, e picházelo tolik lidí. Peníze, které jsem za to dostala, jsem rozdlila – nco na pomoc kostelu a zbytek sob. Lidé pocházeli z rzných zemí svta. Mám takovou spolenost moc ráda. Velice mne zajímá kultura jiných národ. Chtla jsem se všeten dozvdt vše. Jak se stravují, jak se oblékají i jaké písn zpívají.
 
Byl nám pedstaven pán z Nagalenu (malý státeek nkde mezi Indií a ínou). Ten si nás jako rodinku moc oblíbil, a tak nás asto navštvoval. Jeho rodina s ním v Austrálii nebyla. Byl zde na studiích pouze na rok. Mluvil u anglicky lépe ne my. Zajímavé bylo, e si drel svoji tradici a podle toho se i oblékal. Pes jedno rameno košile ml pehozenou jakousi tkou pruhovanou látku. Byl moc milý a mla jsem radost, e mu chutnají knedlíky.
 
To se však nedalo íct o Elen a Georgovi z Urugvaje. Tm, kdy jsem udlala knedlíky s omákou a masem, tak sndli maso, lící vyjedli omáku a knedlíky upaplané od omáky nechali na hromádce na kraji talíe.
 
Bylo to pro m zklamání a dokonce jsem se zaekla, e u to nikomu neuvaím. Kdy jsem si však vzpomnla na pítele z Nagalenu, tak jsem se usvdila, e knedlíky zas tak špatné nejsou. A e je dlat budu.
 
* * *
 

Bez pomoci
 
Plrok opt utekl a museli jsme se vzdát našeho pohostelového bytu. U mli další rodinu, která netrpliv ekala, a budeme pry a oni se nasthují. Oblast, kde jsme bydleli se nám líbila, nechtli jsme jinam, a tak jsme hledali pes realitní kancelá byt blízko našich kamarád Idy a Ctibora. Našel se brzo, a tak jsme se zase sthovali. Tentokrát nám ji nikdo nepomáhal, ádné  úady, nic. Všechno záleelo jen na nás, jak se svými ivoty naloíme. Rok v Austrálii za náma, te to tedy zaalo doopravdy.
 
Nový byt neml slevu jako pohostelový. Platit nájem jsme museli jako ostatní pracující Australané. Byt byl istý, pkný a navíc pod ním (byl v prvním pate) byla gará. Auto jsme ji také vlastnili za první našetené peníze. Byl to Ford Falcon asi z roku 1972. Stál nás $800 a Vladimírovi s nákupem pomohl jeden starousedlík.
 
Vladimír ml ale s garáí jiné plány ne tam strkat auto. Ml radost, e bude zase tvoit, tesat sochy nebo malovat obrázky. Napadlo ho, e bude vyškrabávat obrázky do umakartu. Škrábal do bílé ásti a tím se v pozadí objevil hndý obrázek. Nkolik jich zkusil a byly moc pkné. Námty byly kvtiny, stromy a zvíata. Úzké hndé rámeky k obrázkm jsme si dlali sami. Koupili jsme si rámeek v rámaství. Byla to vlastn dlouhá ty a Vladimír podle velikosti rámeek uezal a já ho slepovala dohromady. Práce nás bavila. Dlali jsme po veerech, kdy u dti spaly. Naše kamarádka Blanka byla z obrázk nadšená. Vzala jich nkolik k sob do práce  a prodala nám je.
 
Vladimír také dlal reliéfy z cementu. Ty se lepily na devné destiky. Cement se pibarvoval a tím jsme docílili mít reliéfy v rzných barvách. Psobily zajímav, šlo o abstraktní práci. Mezi tím Vladimír zvládl udlat nkolik malých sošek.
Dozvdli jsme se o trnici, kde v nedli od rána a do odpoledne lidé vystavují a prodávají runí práce a umlecké vci. Za uritý poplatek jsme si zakoupili místo a celá naše rodinka sedla kolem stolu, kde byly Vladimírovy výtvory pipravené k prodeji. Prodali jsme vdy skoro vše. Nebylo divu, vci byly krásné, originální, neobvyklé a navíc moc laciné, pod cenou prodané.
 
Kdy si to nyní zptn uvdomíme, i to, co jsme za to obdreli, nám pomáhalo a navíc jsme mli o zábavu v nedli postaráno. Kdy dti zlobily a byla jim dlouhá chvíle, zašla jsem s nimi do Botanické zahrady, kde se vybhaly, nebo jsme se šli podívat k sydneyské Opee House, která byla kousek od trnice. Vladimír to prodávání zvládnul sám, ani musel moc mluvit; jeho krásné vci mluvily za nho.
 
Pokusil se ješt o jednu vc. Jednou odpoledne naloil své výtvory a jel je prodávat dm od domu. Nkdo mu poradil, e to tak me dlat. Vrátil se za dv hodiny unavený, ale podle záhadného úsmvu a pimhouených blýskavých oiek jsem vdla, e byl prodej úspšný.
 
Jana  Gottwaldová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 25.07.2017  17:20
 Datum
Jmno
Tma
 25.07.  17:20 Alena
 13.05.  11:25 ferbl
 12.05.  07:59 Von
 11.05.  14:59 zdenekJ
 11.05.  14:25 miluna