Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Anna,
ztra Vroslav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Vysoko do nebe, vysoko do sebe 
 
Za devíti horami a devíti ekami hora stojí. Mocná. Nafrnná královna Evropy. Korunu nasazenou ve výšce 4809m na bílé epici z honosného ledovce uštrikovanou. Mont Blanc jí íkají. Sluebnictva má nepoítan. Oddan ji mraky slouí, vítr, sníh, déš. Zlodjka kyslíku.

Povst o ní ji pedchází. Mnoho smrtelník oarovala, aby se koruny její dotknouti touili. Snadnou cestu na úpatí jim sluncem ozáila, aby blíe korun své je poníila anebo je zahubila. V místech, kde cesty zpátky není. Mnoho cest ke korun její vede, kadá však na dny se poítá a nelehká jest. Svj heben do italské cesty pohodila a sluhm poruila, aby kobercem ledu a snhu pokryt byl. Švadlenám zakázala díry ve svém ledovcovém plášti pozašívat. Tu z manýru kousek toho plášt za dsivého hluku utrhla. Tu se s chutí, koketa jedna, zahihala a pár kamínk tak do francouzské nejlidnatjší cesty upustila.  
 
I mne oarovala. Skláním hlavu ped tou vrchností poníen. Rosnika oznamuje, e nastává období, kdy královna pijímá návštvy. Nyní je teba rozhodnutí uiniti. Jako ve snách plním svj raneek na tyi dny. Více buchet. Kdyby se Ona náhle rozhnvala, budeme muset déle na ni hlavu sloit. A kdybych kouzelného ddu potkala, a je ím ho podlit.
 
Henry ješt hnípe. Co by taky lovk ekal od medvda. Tak to ne, píteli mj vrný, zvedej svj chlupatý zadek. Jdeme do svta. Postrádá emoce i pes jeho španlský pvod. umí stejn, i kdy si nahazuju ten dvacetikilový domov na záda. Ponesu si ho na hrb ti dny, kdy to dobe pjde. Látková chaloupka s lonicí a vybavenou kuchyní, lustr na elo, motyku na okopávání ledovcové zahrádky. Koupelnu netáhnu, snad m královna pijme smrdutou. Omlouvám se italské módní policii, mj outfit barevn neladí. Kašlu na to. Ale elezné botiky s hroty a helmika svítí novotou. Záchod taky neberu, mapa ukazuje mnoho úsek, kde bude píleitost se podlat.
 
Italský kemp v údolí Val Veny nás ráno vyplivnul. Sedm krkavc a dv kehké víly, které si nervózn istí zuby slivovicí. Chtla jsem zásadní radu. ,,Musíš se hlavn dret rukama!'' Taková rada zlatem budi vyváena, to jsem opravdu nevdla, grr. Koupou se víly ve slivovici?
 
První zkouška. Hospoda. Asfalt nám ješt tál pod nohama, kdy jsme ztralili první dva chlapy. Pivo je okouzlilo.  A cesta, kterou nebylo moné najít. Dv hodiny v udu. Necelé dva výškové kilometry na první chatu. Do setmní tam prost být musíme. Kovinami se prodíráme jako za Šípkovou Rou, a se konen ta pravá cesta ukáe. Moréna. Pozvolna stoupáme místy, kde se kdysi válel ledovec. Pohodika. Ale zazvonil zvonec a pohodice byl konec. Jak mapa ukázala, tak se stalo. Stna. eleza. Výmna pohled s Bárou. Beze slov. Tajn hledám kouzelného ddu. Dám tisíc buchet, aby m dostal nahoru. První pitáhnutí je provrkou hmotnosti skotu. Je to peklo. Podruhé se pitáhnu a, hledajíc cestu nad sebou, vykoukne na m hlava rohatá. Bodej, ert?! Kamzík, ty blázne! Se ti to skáe, kdy netáhneš tu krávu na zádech. Po dalších metrech bych ji nejradši podojila. Tká a velká tak, e jsem se s ní zadrhla v komín. Chcípnu tady potupn jako špunt. Bára ho vytlaila. Vyletla jsem z komína jak ten ert a ocitla se zdánliv v bezpeí snné plochy. Maky? Sklouzneme se jen jednou a naposled. Sestupující Frantíci nám pedkládají výet nezvstných. Hraju hluchou. Tohle te fakt slyšet nechci. Pebhnu to a bude. Navíc jsem líná shodit krávu a hledat maky v jejích vnitnostech. Musím hodn zaklonit hlavu, abych dohlídla na vrchol další stny. Všechno, co te mám, jsou unavený ruce. A ruce obra, který mi pomohl s posledním kouskem. Slyšel, jak jsem sprost tu horu zaklínala. Víla, vole, ne?! Dnešní úkol splnn. Chata Gonella 3071m. Volná. Vyspíme se v posteli, jupí! Všechno další a zítra. Civím na svoje klepající se ruce s mozoly jako bych zryla celou zahradu. Po tech nudlích mám pocit, e jsem sndla mámu, tátu, pasáka a kon s povozem. Nejde to. Nemu. Narala jsem se adrenalinu. 
 
Spát taky nelze. Za zavenýma oima se mi promítá zítejší premiéra. Jestli to bude pohádka, drama nebo horor nikdo neví. Henry zmnil výraz. Lezou mu oi z dlku, jak ho mj strach škrtí. Mlaskám na Radima, aby nechrápal nebo spadne lavina. Kdy konen zaberu, nkdo zave: ,,Monte Bianco!" Italský horský vdce svolává k výstupu. Jedna hodina v noci. Mám pocit jako ped popravou. Ješt mám ti hodiny ivota, my jdeme a ve tyi.

 
 
Ranní ticho je opravdu mrtvolné. Tma jako v hrob. Cinkání maek a karabin pipomíná umíráek. Normální lovk si v lét ošplouchává noiky moem v Chorvatsku a já si hraju na snhuláka v makách a snhu. V uších ni zní slova mé kolegyn: To jako jdete teba den nahoru a pak zase den dol. To má být jako super? Jsi blázen?“ Jsem. Chci si vylézt pro ten nenahraditelný pocit. Jeden z nejkrásnjších pocit je sáhnout si na dno a pak stanout na vrcholu. Dlíme se do skupin. Mateská škola na exponované procházce. Naše lano spojuje tyi lidi. A jednoho medvda. Zima jak v ruským filmu, oblékla bych si s chutí i stan. Jistota je, e ten traverz v ledovci m zaheje. Jen ho tuším, vidím si sotva na nohy.

 
    
Jen jsme srovnali krok, láhev vody nám pedvádí, jak snadné je sklouznout do trhliny. Dobrý zaátek. Voda bude chybt. Svítíme elovkami za lahví do trhliny, jako kdy zastavíte film v nejlepším. Asi se eká, který blbec pro ni sleze. Jednohlasn ji pohbíváme. Po dvou hodinách na naklonné rovin nám svítání potvrzuje, ze rosnika nekecala. Z mrak vystupují erstvým sluncem ozáené štíty. Stojíme. umíme. Pohled jen pro Bohy. Kdy jsme stanuli ped obnaenou skálou, napadlo m, e mi to boské panorama bylo sesláno shry jako poslední, co na tomto svte uvidím. Te hned chci mít létající koberec. Maky na skále vztekle skípou. Rvu to vším, ím m píroda obdaila. ,,Lezeš jak prase, platíš mi pivo!" Radim. Díval ses poslední tyi hodiny dol? Zaplatím všechno, jen kdy to peiju! Na hebenu není nic. Nic ve svém pravém smyslu slova. Opít se mu akorát o vzduch. A i ten je tak ídkej, e bych jím propadla. Pro stojíte, bte! Lehce se vykloním. Co to je? Plky zadku se mi secvaknou tak, e kdyby m chtl te nkdo poplácat po prdelce, zlomí si ruku. Se podlám! ,,Pepni na plyn a nedýchej!“ Hebíneek s ledovosnným koberekem. Sotva na dv nohy vedle sebe. I kdybych na balanním náiní bydlela, na tohle to stait nebude nikdy. Dole si m namate na chleba. Mu tu te rozbalit tu nejvtipnjší show, ale s nikým to ani nehne. Chechtáme se a po tch 20 metrech. Bára to nedává. Psychologická poradna. Sami máme co dlat, ale zkoušíme to na ni. Celá tuba energy gelu do ní vjela a nic. Sestupuje. Poká na nás na francouzský stran na chat.  

 
 
Louíme se s ní na kiovatce normálky z Chamonix a naší italské cesty. Bouda Henryho Vallota 4365m/m je na dosah. Bivak. Smetišt. Sítáme tam bebíka. Rybník v pohorách. Spálený frák. Srdce si vyskakuje. Sundat boty a maky se rovná práci devorubce. Pi pohledu na maky se mi postaví chlupy do pozoru. Je jasný, e jestli jsem mla kdy mozek, zstal v kempu. Víla s makama obrácen. Kde mla být pata, je špika. Projede mi mráz po zádech. Ten heben, ty náno! Omlouvám se tím, e jsem vidla prd, kdy jsem si je navlékala. Drím hubu. Jsme tu jen my ti a ten šílený vichr, co se opírá do plechový boudy. Vyízení jsme všichni.  ,,My dál nejdem. Nemem. Píšt. Ta hora tu bude poád... "Coe? Kecy. Zkoušej m? Dva Bivojové, na který bych si vsadila? e udlám nkde blbost, s tím jsem poítala. Ale e se tam nevyškrábu jen proto, e jsou panákové unavení? Skoním dv hodiny pod vrcholem, protoe bez jejich špagátu jsem vyízená? Vichr m zamete za první zatákou. Zkouším to na n. Lezem u bez záte, bágly necháme tady. Poasí na výstup. Ne! Ohívae v botách se ani nestihly zabydlet a shry mi byli sesláni náhradníci. Dva chlapi od nás. Berou m, slabou enu, na lano. Kadý zaseknutí cepínu mi íká, e kyslík je poteba naskladnit. Sprost nadávám. Nestydím se za to. Vítr mi brání v nadechnutí a metá mi ostrý sníh do tváe. Aspo teda peeling za tu dinu. Jde to. Pomalu. Hodn odpoíváme. Je mi všechno jedno. U ani nevím, jestli tam chci, u jen jdu robotí chzí. Asi blouzním, protoe pod sebou vidím dv postavy v bundách, co znám. Bivojové! Nkdo je musel pekecat! Oni fakt jdou!

 
 
Ze shora si vede horský vdce na špagátu klienta. Nezajímám ho, klidn m plácne jako obtíný hmyz, platí ho ten na špagát. Ti hodiny odpoledne. Vypadá to jako vrchol. Výškomr íká, e jo! Nic tu není. Zlatý Krkonoše s hospodou na kadým kopci. Nikdo tu není. Dobrá volba vyjít pozdji. Padám do snhu na znak. Ty jo, jsem tady nebo je to sen? Nechte m tu zemít, já jsem na vrcholu! Zavírám oi, chci to v sob cítit navky. Slunce mi zastíní ní hlava. Podává mi ruku. David. ,,Ty vole, ty kdybys nešla, tak mi na Vallotce koníme. Díky!" Odpouštím mu "vola", odpouštím te všechno a všem. Moná m napadlo nco o muské ješitnosti, ale mozek nebyl zrovna v kondici. Jeho silná ruka m vytáhne do stoje. Vobjímaka kadý s kadým. tyi chlapi, já a medvd. ijem! Leháme do snhu ke spolené vrcholovce. Lovím pózu. Auvajs! David mi pišpendlil makou ruku do snhu jak dobíhal od samospoušt. Dopric! Vytahuju ruku z rukavice. Nic otevenýho, test hybnosti v pohod, cepín udrím. Budou modiny, no. Typický. Nepamatuju zranní v horách, e bych spadla na hubu a mohla to hodit na vybavení, nebo vratký šutr. Vdycky to bylo njaký zhmodní z vlastní blbosti nebo stavba stanu pod vlivem slivovice. 

 
 
Dol. Ješt dol cestou Frantík, normálkou, ale lidnatjší. Sice na vrcholu, ale vlastn jsme teprve v plce. Nahazujem bágly na Vallotce.  Plán je te noc na Goutru, kde eká Bára. Ani nevím, jak chata vypadala, prohnali jsme se kolem a Báru apli cestou. Nebylo tam místo ani pro stan, musíme o chatu ní. Vztekám se uvnit, jsem tekutá, to do tmy nestihnem. Jene tady není na výbr, jestli se nechcem pikrýt snnou peinou. Ní u je sucho. Zato rušno jak na Václaváku. ekaka na etzech, normálkou leze kde kdo. 

 



Na chat Tete Rouse 3167m se u za tmy zakuklujem vedle dalších housenek s mezinárodní úastí. Njaká eská housenka z posledního mele nco o Plznice, a to tady dodláme. Henry mlí. ádný zkušenosti, vybavení. Poslouila jsem mu jako šerpa a vynesla ho a na vrchol. Jestli se konen usmál, tak to nevidím. V oích mám dýky. Nemu spát. Blbý brýle. Musela jsem si je místy sundávat z oí, zamlovaly se. Te to mám. Zánt spojivek jak vyšitej. Ráno to potvrzuje. Oi jako bych prošla rozzueným úlem. Dejte mi bílou hl, musím ješt víc jak pl dne sestupovat. Da za tídenní azuro, da za to, e mi poasí dovolilo vyjít na vrchol, da za blbost. Nevím, kudy jsem šla, mohu jen popsat svoje pohory do dokonalosti. Kadý zvednutí oí výš mi zabodlo dýku do oí hloubji.
 
Poslední metry do kempu u Courmayeru jsou stejný jako na vrchol. Vrcholý pivo. Vrcholová slivovice. Utíkám z tý oslavující spolenosti s mokrým runíkem na oích. Chci mít ten pocit jen pro sebe. Nepotebuju íct, e jsem na na hoe stanula. Potebuju cítit, e jsem se pekonala. Nepotebuju vdt, e se dokáu utkat s horou, ale sama sebou. Nechci horu pokoit. Je legraní, jak je to nemoné. Nemu k ní vzhlédnout díky své slepot. Po oslav bude asi slepc víc. Ale cítím ji.

 
 
Za devíti horami a devíti ekami hora stojí. Vrchol její je však tady dole. Tady a ve m navdycky.


 
Tereza erbáková

* * *
Fotografie archív © Tereza erbáková
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 11.05.2017  13:20
 Datum
Jmno
Tma
 11.05.  13:20 Renata . Bomb!
 09.05.  18:41 MartaU Nemm slov!
 09.05.  15:26 Terezie erbkov
 09.05.  15:00 ferbl
 09.05.  13:47 Von
 09.05.  06:14 Bobo :-)))
 09.05.  02:27 Ivan