Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Anna,
ztra Vroslav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Naše hájenka
 
Milí pátelé, zamyslel jsem se a usoudil, e Tonda Suk byl pro nás takový velikán, e by se na nj nemlo zapomenout. A protoe jsem mu ped lety pro Pozitivní noviny pepisoval nkolik  lánek (neml tehdy ješt poíta), mám ty lánky ve svém archívu. Redakce PN mi dovolila, abych je mohl pedávat i SeniorTipu a tak zde jsou první dva z jeho doby ped vojnou. Mara byla tak laskavá a udlala k lánkm kolá.
Srden zdraví Vladimír (von)
 
* * *

Kdy se nám narodil první syn, bydleli jsme v Ledi nad Sázavou. Byli jsme sice mezi hodnými lidmi, ale v bývalém magacínu. Schody jako na pdu, co se do „bytu“ pineslo, to se muselo zase odnést, záchod pes celý dvr, hrza, kdy byla námraza, a za zdí sodovkárna, kde v noci myli láhve na njaké hrozn hulákající potvoe. V tomto prostedí vyrstal malý Honzík a my byli rádi, e bydlíme alespo tak. A tšili jsme se …
 
Ve Vickovicích, kousek od vsi, jsme si s maminkou pipadali jako v ráji! Mli jsme svou hájenku, kterou jsme si zaali upravovat na bydlení. Baráek roubený ze deva, zevnit omítnutý na heraklit, z venku pokrytý drobným šindelem, velice podobným šupinám vánoního kapra. V celku to psobilo dojmem a pohádkové perníkové chaloupky.
 
Z lesního závodu jsem dostal njaký peníz na opravu, a tak se pracovalo. Cílem bylo – vybudovat si co nejlepší domov.
 
Dost dlouho vaila maminka s Honzíkem tm, co tam pracovali, jen na dvoe na ohništi. Jezdili jsme do vsi Bejbinkou všichni. Snad nejvtší zásluhu na oprav ml „pan Alois“. Byl to dost starý, ale ohromn pracovitý a hodný pán z Lomeku. Takovýchto poctivc se nám zaalo v poslední dob nedokávat. Jemu nešlo o peníze. Jemu šlo o to, aby jeho práce byla nkomu uitená. A vdnost splácel vdností.
 
Najednou pišel ten slavný den, kdy jsme se z Lede sthovali „do svého“. Staila na to jedna frka autíka z lesního závodu. Veer jsme zalehli utahaní, jak to pi sthování bývá. Já usnul okamit. Maminka však ne. Pro ni, holku sice z vesnice, ale dlouho ijící v Táboe a potom v Ledi, byla samota ním zatím novým a neznámým. Kdo ví, co tady me ekat? Nauili jsme se ale ít ve volném prostoru, skoro pocikánsky.
 
Za tu dobu, co byl baráek prázdný, se sem nasthovaly regimenty myšek. Na taky bydlet v lese, kdy je to moné pod stechou. Mn ti „skítkové“ nevadili. Ale mamince ano! Vrcholem však bylo, kdy mi jeden z té jejich neposedné spolenosti pebhl v posteli pes obliej. Nastal tvrdý boj. Pastiky poklapávaly celé dny. I jedu bylo pouito, ale také se této likvidaní akce naplno zúastnila vzduchovka. Za noc se tak teba povedl výad i pti kousk. Koka, kterou jsme dostali od Kleák, zatím byla tak malá, e se spíš myší bála. Ani tahle kalamita nás nepeválcovala, peili jsme ji a byl pokoj. Vlastn ne. Jen do zimy.
 
Zaalo chumelit. Kolem Vickovic bylo vdy snhu dost. Spal jsem výborn v oekávání ranní obnovy. Nkdy hluboko v noci se mnou maminka zatepala: „Táto, nkdo je na pd!“ Zaposlouchal jsem se do tmy. Skuten, z pdy pronikaly zvuky, jako kdy nkdo chodí kolem pozednic. Jinudy ne po ebíku ze stodoly se na pdu vylézt nedalo. Vstali jsme. Vzal jsem brokovnici a baterku. Jestli nkdo na pd je, musí tam být od verejška. Do stodoly stopy v erstvém snhu ádné nevedou. Maminka hlídala u ebíku a já prolezl na pdu. Nikde nic nebylo. Zalehli jsme a praskání se ozvalo znovu. Pokáme na ráno. Kolem šesté to pestalo. Asi šel strašidlák spát.

 
 
Probudili jsme se do rána plného oslnivé krásy erstvého snhu. Úpln to zvalo: „Poj, vem‘ si flintu a hybaj! Všechno, co se v lese dlo celou noc, tady máš zapsané.“ Sníh zaal ve slunci vlhnout. Praskání se zase ozvalo. Teprve te mi došlo. Dlouhý heben hájenky, stecha plná snhu. Co jiného na to mají íkat krovy. Na dlouhou ty jsme pibili prkno a maminka sníh ze stechy potahovala. Bylo tím pádem po strašidlech. Toto zaízení pak stálo u stodoly a bylo pipraveno kdykoliv zasáhnout.
 
Ti, kteí pišli bydlet po nás, hájence od snhu nepomáhali. Dopadlo to tak, e se baráek pevrátil smrem ke vsi. Nerozpadl se, drel pohromad. Jen kuchyn byla asi víc jak metr ve vzduchu! Nevidli jsme tu pohromu, jen jsme o ní slyšeli, ale bylo nám hájenky náramn líto. Byla to pece „naše“ hájenka.
 
Antonín Suk
 
* * *
Kolá Marie Zieglerová
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 05.05.2017  16:13
 Datum
Jmno
Tma
 05.05.  16:13 Bobo -)))
 05.05.  12:57 Karla I.
 05.05.  12:27 Marta U. Podkovn
 05.05.  06:26 Vendula