Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Anna,
ztra Vroslav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jablková aféra
 
Jabloové stromy. Jenom dv slovíka a co se za nimi všechno skrývá. Kdy na jae jablon krásn kvetou rovými, plnými a voavými kvty, chodívám se na n ráda dívat a obdivovat je. Povídám si s nimi a stromy, jako by rozumly, m odmují radostí, pocitem souznní a pozdji bohatou úrodou. Jsou snad v kadé zahrad a rostou v hojné míe i ve volné pírod. Také jsme mli na zahrad jablon, o které jsme se starali, jak jsme nejlépe umli. Vdy takové zakousnutí do chutného jablíka, kdo by mu odolal! Ale nevili byste, co nás kvli jablkm potkalo. Ta byla prvním faktorem v oné památné události, druhým se zcela neekan stala naše babika.
 
Vyrostla na vesnici a tam nikdy nebylo dost penz. Pesto postavila se svým muem dm, který Milan pozdji pestavil na kompletní bydlení pro dv rodiny. Musela umt hodn poítat a vyuít všeho, co se nabízelo v pírod a okolí. Nikdy nemyslela jenom sama na sebe a také te chtla pispt njakou tou kakou klukm na magnetofon, bez nho nemohli ít. Z dchodu to jednoduché nebylo. Proto zaala ve škarp u silnice sbírat jablka, která nikdo neesal a která ve finále vesele hnila pod stromy. Vdycky jich sebrala kárku a šup s nimi do výkupu v místní prodejn. Sbírala poctiv, penízky pibývaly a ona mla radost. Ale chybika se pece jenom vloudila. Babiina innost vzbudila pozornost na vyšších místech, kam se všechny záznamy povinn odvádly. Tch jablek bylo toti tolik, e se v ádném pípad nemohla urodit na jedné, by velké, zahrad. Jak k nim pišla, to u se nikde nepsalo. Udána byla jenom váha a vyplacené peníze. A ob hodnoty vysoce pekraovaly bné pomry. Nebylo divu, e se o babiku zaala zajímat policie. Vdy co kdyby se jednalo o hospodáskou kriminalitu!
 
Jednou, hned jak jsem se vrátila z práce, se m babika zeptala:
„Hani, nešla bys se mnou na kukuici? Dneska ji sklidili a urit bychom nco nasbíraly pro prasátko.“
 
Na to jsem slyšela. Uvaeno bylo od verejšího dne, honem jsem se pevlékla, povinný pracovní kostýmek povsila do skín a vymódila se, jak se na pole slušelo. Tedy gumáky, tepláky, starý, vytahaný svetr a na hlavu šátek, protoe byl podzim a na strništích pkn fielo. Nikdo by v tom strašákovi nehledal vedoucí pracovnici. Stejn obleená babika u na m ekala venku s kárkou a ob jsme vyrazily po státní silnici, abychom se dostaly na pole za vesnicí. Byl na nás asi pohled, a kdo by nás neznal, urit by nám dal korunu. To však nebylo v tuto chvíli dleité. Dleité bylo sebrat co nejvíce kukuice, aby prasátko pkn rostlo. Zaalo poprchávat, ale to nám pranic nevadilo. Jenom jsme si pevnji pitáhly šátky a pidaly do kroku. Sotva jsme se dostaly z vesnice, zastavilo u nás policejní auto. Myslely jsme, e se asi chtjí na nco zeptat a zstaly stát také. Z  auta vystoupili dva mladí policejní píslušníci a s úední, vánou tváí se zeptali:
„Která z vás je paní Štainerová?“
„Já,“ ekla hrd babika.
„Já jsem také Štainerová,“ hlesla jsem a v duchu jsem zaínala tušit, e se o njakou nezávaznou informaci jednat nebude. e to bude daleko horší.
„A která z vás kradla ta jablka?“ padla pímá a jasná otázka.
„To jsem byla já. Ale já jsem je nekradla, já jsem je sbírala ve škarp.“ piznala babika.
 
Hrdost byla ta tam a ona se zaala se tást po celém tle.
„To povídejte nkomu jinému, paní Štainerová. Vdy vy jste natrhala a odevzdala do výkupu pomalu sto metrák jablek. A to u je pece zlodjina!“ Odporovali tvrd píslušníci zákona.
 
Okamit jsem se pidala na její stranu a rozhodn prohlásila:
„Naše babika nic neukradla! Ta jablka stejn nikdo netrhá, padají na zem a hnijí. Jenom je sbírala ze zem, ne se zkazí docela.“
„A kde jste je sbírala, v jaké škarp?“ následovala ihned další otázka.
„No pece v naší škarp, jak jsme tam sekali trávu pro králíky. Te u je ale celá zarostlá kopivami. No jen se podívejte se, jaké mám z toho nohy,“ ekla s pláem babika a vyhrnula si sukn vysoko nad kolena. Mla opravdu nohy celé poahané, opuchlé a ervené.

„A pro jste tam chodila, kdy máte sami dost velkou zahradu? To vám nestailo, to jste musela chodit ješt krást?“ oboili se na ni oba dva píslušníci. Byli neodbytní a nepíjemní. Nejvíce je asi popudilo to slovíko „naše škarpa“, které se v ée socialismu nenosilo.

 
 
„Ale já jsem to nechtla pro sebe. Já jsem to chtla pro vnuky, abych jim pidala na ten magnetofon, co ho tolik chtjí,“ bránila se s pláem babika, která si poád v šoku drela vysoko vykasanou sukni.
„Tak si to vysvtlíme u nás na stanici. Pojedete s námi!“ rozhodli nezvratn píslušníci zákona. Naloili naši plaící babiku dozadu do policejního auta a odjeli.
 
Zstala jsem na silnici sama s kárkou jako opaená. Rychle jsem se ale sebrala a rozbhla se dom. Manel u byl naštstí také doma a já na nj hned ve dveích vyhrkla:
„Milane, policajti zabásli babiku!“
„Co to plácáš, co to meleš, co e se stalo?“
„Zastavili nás na silnici a babiku sebrali, e prý je zlodjka a krade jablka.“
„Jedeme za ní, to je pece blbost, to se musí vysvtlit! Ty se normáln oble, já jdu vyjet s autem a jedeme za ní!“ V miku jsme byli vypraveni a vyrazili babice na pomoc.
 
Kdy jsme však vyjídli z vrat, zastavilo ped naším barákem opt policejní auto. Krve by se v nás nedoezal a já u se vidla v kriminále nebo alespo u výslechu kvli neoprávnnému obohacování. Mé chmurné pedstavy se naštstí nesplnily. Z auta vystoupili dva jiní píslušníci, oteveli zadní dvee a pomohli vystoupit i naší, u usmvavé a klidné, babice.
„Dti, tak u jsem tady! Všechno se vysvtlilo a pan esenbé byl na m moc hodný!“ volala radostn babika.
 
Naše pekvapení neznalo mezí, ale to ješt nebylo všechno. Dokali jsme se dokonce ješt omluvy za trapné nedorozumní ze strany policejních píslušník.

A pak, e na svt není spravedlnost! Spíš to ale bylo tak, e pan esenbé na stanici byl výjimen rozumný lovk. Uznal, e by z úrody strom, o které se jejich zákonný majitel léta nestará, stejn nic nebylo a e jádro pudla je zejm nkde jinde, ne v naší babice. Proto jí jenom doporuil, aby na jablka do škarpy u nechodila a ona se toho drela.

Take zase všechno dobe dopadlo, ale jablka nám na rok pkn zavaila. Bodej by ne. Taková událost se na vesnici ihned rozkikne, vtšinou si kadý ješt nco pidá a z komára je potom velbloud. Nejvíce tím byl postien manel. Byl toti zvyklý chodit v nedli po obd na pivko a na partiku karet s kamarády. Tšil se na to celý týden a aféra s jablky ho málem o jeho radost pipravila. Jakmile jenom otevel dvee hospody, vdycky ho nkdo pivítal otázkou:
„Copak, Milane, ty nejdeš dneska na jablka?“
 
Ostatní dobráci se hned rádi pidali s podobnými otázkami, a manela pešla chu na pnivý mok a dlouho se nezdrel. Vracel se dom celý rozzlobený, mn to však proti mysli nebylo. Urit by se nedlní odpoledne dalo strávit jinak a lépe. Bohuel, zstali jsme pi starém, protoe jablková aféra odeznla, aby byla nahrazena zase jinou, novou událostí svtového významu.
 
Hana Štainerová
* * *
Fotokolá © Marie Zieglerová
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 04.05.2017  12:26
 Datum
Jmno
Tma
 04.05.  12:26 Vclav
 04.05.  08:07 Von
 04.05.  05:52 Bobo :-)))