Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Matou,
ztra Darina.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Beziny 2

Milí pátelé, zamyslel jsem se a usoudil, e Tonda Suk byl pro nás takový velikán, e by se na nj nemlo zapomenout. A protoe jsem mu ped lety pro Pozitivní noviny pepisoval nkolik  lánek (neml tehdy ješt poíta), mám ty lánky ve svém archívu. Redakce PN mi dovolila, abych je mohl pedávat i SeniorTipu a tak zde jsou první dva z jeho doby ped vojnou. Mara byla tak laskavá a udlala k lánkm kolá.
Srden zdraví Vladimír (von)

* * *

Podzim na Jeseníku se vyvedl. Slunené, teplé a mírné poasí panovalo hezky dlouho. To vyhovovalo tahu pernatých. Tolik druh a v takovém mnoství – to jsem ješt nikdy nevidl! Pevaovali dravci, zail jsem zde pelet nesmírného mnoství havran. Petahovali v úplné tichosti. Ale hned jak se pod jejich kídly zazelenaly moravské svahy Jeseník, zaalo jejich dlení na dv party a kik.
 

Do této pohody jsem koutkem oka zahlédl tmavý stín, který se odlepil od skládky kulatiny. To tedy byl kocour! Mouratý, jako jsou po ase všichni tito zatoulaní loupeníci. Na jeho velikosti mla jist zásluhu celá ta horská spolenost jeábk, kos, myší a ostatních pro nho dosaitelných ivák.
 
Na jednu ranku ten lotr lehl. Koíšek jsem stáhl a povsil na vyschnutí do stodoly. Jene co s tím „netto jádrem“? Malý daklíek Lumpík by ml zásobu potravy na pkn dlouho, a tak jsem zavsil koiinu vedle koky.
 
Spojení s polesím bylo zajištno telefonem. Ten se jednou veer rozkiel a ozvalo se z nho: „Toníku – v sobotu bu doma! Pijdeme se tam podívat s paní.“ Volal pan fot a byl to rozkaz. Parta na polesí, kam jsem po skonení školy nastoupil, byla výborná. Jene – jak mi byli sympatití všichni místní lesáci, tak paní lesní mi do oka nepadla. Nevím pro. Nic mi neudlala, ale znáte to. Nkdo se me rozkrájet a je to marné. A v tu chviliku se njak obzvláš zaal rýsovat s osobou paní lesní kocour visící v stodlce.
 
Pišla sobota. Jak u jsem se zmínil, byl jsem v ten as na baráku sám, proto mohla zaít parádní „gala-ií-šou“.
 
Koiák si lebedil v troub na pekái. Vn taková, e kdo to ješt nikdy necítil, nedovede si tu nádheru pro nos pedstavit. Kam se za tím co hrabe! Knedlíky, bramboráky se mi povedly a moravské zelí se jen rozsypávalo po jazyku. Plni oekávání jsme s pejskem oekávali návštvu odspoda. Zarachotila sluební Zetka a vci dostaly spád.
 
Vešla paní do chodby, zvedla nosík a zašveholila: Toníku, co to tady kuchtíte? To je vn!“ Já na to: „No víte, ani bych se tím neml chlubit, ale jak chlapi táhli devo, pipletl se tam ušák. Peci ho nevyhodím.“ A myslel jsem si pitom – kdyby sis vzala lesáka, musel by t te praštit mezi voi! Pan fot však nic. Bu dlal, e mi ví, nebo, proboha, vil. Byl to pan fot! „Moc ráda bych ochutnala, jak se vám to povedlo.“ „Kdy se neurazíte, to víte, nejsem kucha jako vy. Pojte mi skouknout ty knedlíky.“ Šla a ráda.
 
Moje zelíko se ve vni pedhánlo s peínkou v troub. Však jsem nezapomnl na kousek strouhané syrové brambory a oškvaené škvarky. Jinak by zelí nebylo to pravé.
 
Návštvu jsme s Lumpíkem usadili. Ten asi tušil, co bude následovat, vlezl si pod stl u mojí idle a ekal. Jen horko tko jsem sehnal dva píbory. My kluci domácí, tedy já s psiskem, jsme se vtšinou spokojili s vidlikou ptiprstou a jazykem.
 
Naservíroval jsem kadému, s kterým podle starého písloví pichází do domu Bh, po zadním stehn, tyi knedlíky a poádnou porci zelí. Neprotestoval z nich nikdo. Sám jsem si vzal stehno pední. Chutnalo to tak moc, e nezatahat m chlupatý bráška pod stolem za nohu, úpln bych na nj zapomnl. Na taky, krkoune!
 
Hosté se inili. Hlavn paní ze mne páila ten recept na úpravu zajíce. Má prý njakou tak zvláštní chu, e se jí to ješt nepovedlo.
 
Poivané idyle udlalo konec zaharašení dveí. Stál v nich hajný a hlasem hromovým a vyítavým spustil: „Mau! Tak tys ho pece upekl. Jen ddkovi nevzkáeš. Jó – koiina, ta je cejtit na dálku. Tý se nic nevyrovná!“
 
Milostpaní fotová klesla pod situaci jen na zlomek vteiny. Asi ta mana byla natolik dobrá, e k výbuchu nedošlo.
 
Mezitím co se ddek hajný sápal po talíi a peínce, oba hosté vstali a bez rozlouení se poroueli. Jen paní staila procedit: „Ty syáku, vyhejbej se polesí! Zastelím t.“
Protoe to byla enská zásadová, pokal jsem víc jak ti msíce, ne jsem se odváil z hor dol. Ale vypadá to, e mi odpustila. Inu – láska prochází aludkem. Kdy jsem se louil s Bezinami a na podzim rukoval na vojnu, upekla mi na cestu cviboch. Byl stejn dobrý jako doma od mámy.
   
Antonín Suk

* * *
Koláe Marie Zieglerová
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 04.04.2017  12:11
 Datum
Jmno
Tma
 04.04.  12:11 Vendula
 02.04.  10:35 Von
 02.04.  09:47 ferbl
 02.04.  09:44 KarlaA
 02.04.  06:38 Bobo :-)))