Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Sabina,
ztra Teodor.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Beziny 1
 
Milí pátelé, zamyslel jsem se a usoudil, e Tonda Suk byl pro nás takový velikán, e by se na nj nemlo zapomenout. A protoe jsem mu ped lety pro Pozitivní noviny pepisoval nkolik  lánek (neml tehdy ješt poíta), mám ty lánky ve svém archívu. Redakce PN mi dovolila, abych je mohl pedávat i SeniorTipu a tak zde jsou první dva z jeho doby ped vojnou. Mara byla tak laskavá a udlala k lánkm kolá.
Srden zdraví Vladimír (von)

***

Beziny jsou krásná, zastrená samota na hebenech Hrubého Jeseníku. Hájenka, vedle barák se stájí, o kus ní další baráek, ve kterém v té dob bydleli dva staíci, nmecky mluvící. Bylo prapodivné, e kdy jsem kolem jejich baráku šel pšky, dda odpovdl na mj pozdrav jen mávnutím ruky. Zato kdy jsem jel na koni, peuctiv smekal!

 
 
Moje nmina, pocházející ze tech tíd jedenáctiletky mla k jejich ei tak daleko, jako eština k japonštin. Pesto jsme se domluvili. Snad ti starouškové nikoho nemli a tak jsem se jim stal potšením já.
 
Nosil jsem si od babiky velkou bandasku kozího mléka a sem tam njaké vajíko, buchty u nich byly stejn dobré, jako od mé babiky kamýcké. e nám nedlala problémy, já byl mladíek a tak jsem byl vdný za kousek mámy. Došlo to tak daleko, e na bidle u jejich zápraí zaaly vlát i mé košile.
 
Protékal tady nádherný potek. Skoro potok. Kupodivu i zde, tak daleko od íky Blé, bylo dost velkých pstruh. asto se tu ozýval chaplavý kik oešák a vbec jsem nechtl vit svým uším, kdy se do naveera ozval sameek luvy.
 
Do tohoto Edenu m poslali coby zelenáka s koími. Ml jsem sledovat jejich výkony a výdlky a také vše peliv zapisovat. Dodnes se nemohu vyhnout krásné pedstav, kdy zakouí kamna bukovou louí, e sedím u stolku s panem Kašpárkem a kubírujeme to, co se povedlo za den vytáhnout.
 
Ml jsem tak njak celý ivot štstí na lidi, které ivil ten náš devný chlebíek vezdejší pes jejich ruce. Málokdy jsme se dostali do rozepí. To s pány u to bylo horší. Následky si nesu dodnes.
 
I tahle parta koích odcházela na soboty dolu dom. A to se tehdy v sobotu ješt dlalo. Na mn pak zbylo pokrmit jejich kon a svého Princka, vyslouilce asi od kanonýr. Vbec mu toti nevadil ani výstel z brokovnice mezi ušima!  Byl tak rozumný, e kdy jsem na jeho hbet cestou dom usnul, nikdy neprošel dvemi do stáje dív, ne m na prahu setásl. Vdl toti, e futra jsou nízká a e bych si asi narazil hlavu. Byl velice skromný, stail kbelík vodou zalité melasy, tráva na louce pod maštalí a voda z potoka. Nikdy nikam neutekl. Byli jsme moc velcí kamarádi, bohuel na velice krátkou dobu. Vzpomínám na nho se stejnou láskou jako na Lumpa, psisko neistokrevné, které m provázelo po celé mé útlé dtství.
 
Tam nkde v nátue chlupatých, opeených nebo i šupinatých brášk tkví poctivý, upímný vztah jednoho ke druhému. Pouto, které váe na ivot a na smrt. Jene to moc a moc málo chápeme v naší lidské nadazenosti my, kteí si íkáme moudí…
 
Tahali jsme u Mohyly. Jako mladíek jsme vlastnil pouze maloráku. To, co se této flintice nedostalo na rái, pln nahradila v pesnosti. N sto metr pomalu vrabec, sojka pak jist!
 
Sedl jsem na skládce a díval se k Otmuchowskému jezeru v Polsku. Prý tam za války pistávaly nmecké hydroplány. Nevím. Bylo krásné, kdy z polské strany narazily boukové mraky na hradbu Jeseník. Najednou se kiovaly blesky pod vrcholkem, na kterém jsem sedl. Nkdy ani ta voda nevylezla nahoru. Nikdy jsem neletl letadlem, ale asi to bylo to samé, být nad mraky. Jene zde s tou výhodou pevné pdy pod nohama, doma v lese.
 
Mohyla prý byla postavena na památku nešastné smrti milenc. Moc se mi nezdálo. Ale a u to bylo jakkoliv, plošinka asi tak dva na jeden metr na jejím vrcholu byla jedním z mých nejoblíbenjších míst.
   
Antonín Suk
* * * 
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 14.03.2017  10:50
 Datum
Jmno
Tma
 14.03.  10:50 Alena
 14.03.  09:41 Von
 14.03.  09:12 Von
 13.03.  11:17 Vendula
 13.03.  10:35 ferbl
 13.03.  09:50 KarlaA
 13.03.  09:26 Marta U.
 13.03.  06:16 Karla I.
 13.03.  05:03 Bobo