Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Gabriel,
ztra Marin.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Kde jsem byl nejdál
 
Slavomír Ravik vzpomíná: Samosebou pro nás všechny to byla Amerika. To jsem neml ani „tuchu“, e se tam jednou podívám osobn. Mí nejbliší pátelé se toho mého cestování obávali nejvíce – mli toti strach, e m, jako milovníka starého umní, udusí mrakodrapy a práv ady aut, o nich psal Hlinomaz. Ten, co se aut týe, mimochodem pouze vdl, kudy se nalévá benzín. O oleji a jiné údrb neml ani potuchy. Take bezporuchové ícení se vozidel ho nejspíše muselo ohromit. Kdy jsme s Hlinomazem mluvili o New Yorku, fascinovala m jeho lítost, e se vlastn ocitl v Praze dávných let. Hledal v tomhle americkém Václaváku všechno, co u nás postrádal. Tak hledal napíklad restauraci U Vah, a hned vedle v pasái stelnici, a Zlatou husu a Ambasador, párkae, a ono tam nic z toho, co oekával nebylo a nebylo. Davy ho nesly ulicemi, které mu tolik pipomínaly Prahu, ale on se v tomhle praském hledání vlastn ani nevyznal, a dokonce se tam ztrácel. Co bylo pouení pro m – take jsem v New Yorku obraz pedválené Prahy (kterou jsem ostatn sám nezail), ani nehledal. Ale lítost Pepíka Hlinomaze byla opravdová, a kdyby dnes il, pak by urit sakroval, protoe by mu Václavák s reklamami, hamburgery a promnnými fasádami nejspíše pipomínal Ameriku. Take se te podívejme, copak nám o Americe vyprávl ped více ne ticeti lety Mistr sám. Jedno je ovšem nesporné – e ho Amerika inspirovala, take reklama a bizarní postavy vstoupily do jeho díla.

 
 * * *

Nevím, co je dál, jestli New York anebo Niagarské vodoítie (voda se tam daleko víc ítí ne padá), zkrátka bylo to tam, kde njaký ten kilometr nebo sto nehraje vbec ádnou roli. No a byl to záiteek. Nco jako velice ivej sen. Kdy toti letíte nkolik hodin a z výšky deseti kilák se díváte stídav do mrak a na zakulacenej oceán, kde semtam šplouchá se furt na jednom fleku škatulka vod sirek, a tamhle druhá, zaoceánské to velekoráby, ítící se kupedu tolika uzly za hodinu, e to není vidt, jmete se konzumovati jednoho vizoura se sodou za druhým, ím hlavn zvyšujete odvahu k pistání - kadou dávkou asi tak o dvacet procent. Ml jsem tedy asi tak ti sta procent odvahy. Tím se i stalo, e jsem byl natolik pod parou, e jsem na mou duši nevdl, ím jsem nakonec víc opojenej, ale peci jenom asi víc tím mstekem na dlani (to je ale dla) ne tím destilátem.
 
A kdy se potom ítíte v "trafiku" a s vámi milión auák a naproti milión, všechno v nkolika proudech, a kdy se enete nadjezdama a podjezdama, který jsou jednak s vámi rovnobný a jednak ve všech úhlech odboující a zaboující nad vámi a pod vámi a všechno nkam a zase nkam jinam, vidíte vlastn zm betonových strád a všemi smry smující autopády a´ la vodopády, ovládne vás jediná myšlenka, která se dá vyjádit slovy: No né!
 
Jestli to byla Hudson, ta eka, co jsme ji podjídli v jednom z milión tunel, nikdy jsem se nedozvdl, protoe všechno se ítilo jako splašený a na zjišování takovejch volovin nebyl as, nebo je nutné vejrat na rozsvcující se a zhasínající a na plný pecky blikající a tedy potichu voucí písmena všech rozmr a barev v exotickejch sloeninách, který hulákají do prostoru svoje tajemný zaklínadla o psích konzervách s vitamínama a jinejch nesíslnejch blbostech a vbec, co všechno je za prachy k dostání. Zkrátka nasadilo mi to dvojitýho nelsóna, letl jsem jako na tobogánu a mejklo to se mnou na Broadwayi, kde m knockautoval sám Jack Dempsey, blahý pamti, kerej se jednou za veer uklání zákaznictvu ve svým vlastnoruním podniku nikterak levným, take jsem ho vidl jenom na fotkách a ve fantazii. A taky tam ml za výkladem fotografie se všema boxerama, který porazil za tch deset let, co byl mistrem svta všech vah. Tunneye ale tam neml, protoe to byl ten jedinej, co ho za dva roky dvakrát vyklep, a tak prvn v ivot zklamanej Dempsey bral po ty dva roky pouze pl miliónu ron, a tak došlo pro nho k velice ošidný situaci, e za dvanáct let vydlal jenom jedenáct milión a ešt jich z toho nkolik seraly dan, take za ten zbytek si holt poídil ten podnik a ešt mu nco zbylo na cigarety. Jestli je ale nekuák, zejm na tom není tak kór  zle.
   
   

Takhle zauvauje našinec ve mst, který osvtluje mraky a taky zas jinak v moment, kdy uchozený nohy vás donutí sednout si ve kšeft s erotickejma asopisama a listovat asi pl hodiny nezávazn ešt tak asi s dvaceti nebo padesáti jinými blbci. A zase leí tam milióny sprosáren a milióny nahatejch enskejch v prádle i bez prádla, v punochách i bez punoch a baráky se pak perspektivn sbíhají proti osvtlenýmu nebi a doma v hotelu na chodb vám masírova chodidel a lejtek promasíruje chodidla a lejtka a pucova obuvi vypucuje obuv, to všechno zdarma, le na protesení tla na posteli musí se u hodit do zdi mince. Znovuzrozen mete pak vyraziti do ulic a osviti se v kteroukoliv dobu denní i noní ímkoliv, le samozejm nikoliv zdarma. V kteroukoliv však hodinu prozpvuje ped místníma Supraphonama starej známej Ludvík Armstrong zvanej Satchmo anebo Fitzgeraldka, ta baba fantastická. A na televizoru v hotelu je milión program s miliónem cowboy a s miliónem gangster a s miliónem reklam a zase milión vitamin pro milióny ps a na ulicích v miliónech výklad milióny sleen, který na vás z barevnejch fotografií vrhají milióny úsmv a usmívají se na vás bu dvojnásobným potem milión rt nebo dvojnásobným potem milión velice ušlechtile utváených a usmívajících se hýdí, samozejm dámských.
 
 
 
A v galerii moderního umní je zakoupeno milión umlc z celýho svta za milión milión dolar, take odtamtud jdete na veei úpln, ale úpln zpitomlej. A našinec má pak dojem, e na ulici potkává milióny milioná a na jedné z milión ulic a sice na dvaatyicáté, je milión biograf a nad nimi blejskají milióny blesk. A v jiný ulici je divadlo a tu tam v neónu George Voskovec a místo Wericha je tam asi ešt pt jmen a na chvíli si pipadám ve Vodikov ulici v letech ticátých a padá na m takovej divnej smutek z toho, jak je svt malej a jak as se nedá zastavit a ocitl jsem se na rozcestí, kde je tolik cest, kolik je lidí. A kadej z tch milión jde jen po jedný z tch milión cest a tam jsem byl teda nejdál.
 
Slavomír Pejoch-Ravik

* * *
Koláe © Olga Janíková-Raviková
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 11.03.2017  15:13
 Datum
Jmno
Tma
 11.03.  15:13 Ivo
 11.03.  10:17 olga jankov