Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Magdalna,
ztra Libor.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak peít krizi podle Aracha
 
Zpoátku jsem ani netušil, e se mnou spolen sdílí teplo mého domova, jak by ekl básník. Není také divu, je malý postavou a skromn se krí v míst, kam já zavítám jen pi obasném záchvatu pocitu, e je teba vtšího úklidu bytu, ne jen vyvtrání. A tak jsem jeho pítomnost  poprvé zaznamenal práv pi jedné takové akci.
 
Kleel jsem na plstné podloce a stíral mokrým hadrem bílou dlabu koupelny, kdy jsem koutkem oka postehl v koutku u vany jakýsi rychlý pohyb. Nemám rád v byt hmyz, a tak jsem to místo po umytí ješt postíkal Biolitem, jist, e a to bylo cokoliv, je to po smrti.

Pesto mi ale zvdavost nedala, a tak jsem druhý den, vyzbrojen silnou lupou, spatil v míst styku vany s dlabou drobného pavouka. Sedl na kraji pavuiny stoené do tvaru prostorového válce podobn jako ostnatý nebo iletkový drát na zdech vznic. Nehybné, sotva ptimilimetrové tlíko opatené, jak u to u pavouk bývá, osmi dlouhými nokami bylo prsvitné a oividn naprosto prázdné. Patrn podlehl mému postiku a navíc jist i hladu. Co by tady asi taky mohl ulovit ? Kde by se tu vzala vbec njaká koist a navíc takové velikosti, aby ji zvládl?
 
Kdy jsem se chystal smést ho mezi biologický odpad (já vše ukáznn tídím), postavil se náhle na své tyi zadní, pedními na mne zamával a zmizel ve skulin za sebou.
„No to snad ne!“ vyjekl jsem leknutím, „Jak to, e je ivý?“
 
Vzáptí jsem ale nad tím mávl rukou. Kdy peil svou popravu, a má svobodu jako kdysi zloinec, pod kterým se na šibenici petrhl provaz. A tak mi pestal vadit, pomalu jsem si na nj zvykl a našel pro nho i piléhavé jméno – Arach. Od té doby byl pro mne jakýmsi indikátorem, jak dlouho me jedinec hladovt, ne vydechne naposled, a jako jediný další ivý tvor v byt i mým spoleníkem. Bohuel ale nmým, take kdy jsem ho ráno pozdravil a popál mu „lovu zdar“, nikdy jsem od nho neslyšel ani slovo. A jednou.
 
Ten den jsem po mst a rzných úadech nabelhal s tou svou francouzskou berlikou dobrých pár kilometr a pkn mne to zmohlo, a tak jsem po opodném obd z ledniky a mikrovlnky, usedl s úlevou do svého pohodlného kesla. Na stolku po levici mi ve sklenici pnil vychlazený Gambá a napravo se u nedokavostí otvírala Encyklopedie lenovc, vypjená z Mstské knihovny. Vypil jsem rázem tém celou sklenice piva a zvedl ten plkilový svazek, abych konen zjistil, kdo to se mnou vlastn bydlí.
 
Dlouho jsem brouzdal v tom mnoství pavouk všech druh, bných i neobyejných, od bleší velikosti a po tropické giganty a hledal toho svého, a mne z toho pálily oi. Zamhouil jsem je, aby zvlhly, a kdy jsem je po pár vteinách otevel a obrátil list, spatil jsem na stran 225 ti barevné snímky, z nich na mne zírali ti pavouci jako iví.
 
„Á, tady jsi, Arášku“, ukl jsem prstem na první obrázek, „tak jsem t pece našel!“
„Ne, pane, Arach jsem já!“, zamával na mne ten z prostedního snímku: „Povšimnte si, prosím, dvou tmavých teek na obou stranách mého hlavohrudí. Moji sousedé je nemají a jsem také na rozdíl od nich o poznání vtší, pane.“
 
„Proboha, jak to e mluvíš? A esky!“

„Ne, pane, já nemluvím a vy také ne. To se vám jen zdá, pane. Komunikujeme spolu beze slov a bez vzájemné znalosti jazyk tak jako s ET, pane! Vnímáme vzájemné myšlenky jaksi telepaticky, pímo svými mozky, pane.“
 
„Boe, to se mi snad zdá, mluví se mnou lenovec a ješt jako Anglán! Jak jsi k tomu pišel?“
 
„Nevím, pane. Prost tak myslím a vy to vnímáte a chápete  po svém, pane.“
 
Byl jsem z toho dokonale zmaten. Jsem snad schizofrenik? Není to následek asu stráveného ve virtuálním svt her a internetu? Není v tom pivu njaká droga? huel mi v hlav vír otázek.
 
„Nechcete se mne nco zeptat, pane? asto jsem cítil, e vás na mn nco zajímá a rád vám odpovím, pane.“
 
V tu chvíli jsem si uvdomil, e mám te jedinenou píleitost poznat záhadu asketického ivota, a tak jsem ji vyuil.
 
„Kamaráde“, vyslal jsem tedy per cerebrum otázku, “mn poád vrtá hlavou, ím se ivíš, kdy mimo tebe a mne není v té sterilní koupeln ani ivá duše, tedy chci íct, ani muška.“
 
„Ó, to se mýlíte, pane! Vy to nikdy nespatíte, ale pod vanou panuje ilý ruch, zejména v noci! To se probudí k ivotu celá ada specií, zejména štírci, blechouni, krouivci, roztoi a chutní sladkolymfní smlci, pane. Z vtších kus pak rybénky, drobné mnohonoky a sem tam i opancéované berušky, které ale nelovím. Je to slušn zazvený revír, pane.“
 
„No to asnu, ale pro máš tedy poád prázdný aludek, i jak se tvj zaívací trakt nazývá?“
 
„Není prázdný poád, ale plný nikdy, pane. V revíru vládne právo silnjšího a navíc princip kast, kterým se íká kmeny, tídy a ády, take nesmím lovit, kdy chci a co chci a k soustu se tak dostanu jen velmi zídka. Ale peít se dá, mám na to spolehlivou metodu, pane.“
 
„A ta by mne práv velmi zajímala, kámo“, vyhrkl jsem dychtiv, „u nás je taky dobe zásobený trh, jen kast máme víc – miliardáe, milionáe, bohatce, státní úedníky, dchodce a bezdomovce. Patím do té pedposlední, a tak doufám, e mi poradíš!“
 
„Milerád, pane!“, vystoupil z obrázku a posadil se po tureckém zpsobu s úhledn sloenými nokami na okraj stránky. „Prozradím vám toti zpsob, jak se odnauit jíst. Je sice trochu bolestivý a vyaduje pevnou vli a delší postupný trénink, ale zato spolehlivý a vydrí vám a do konce ivota. Pedevším si musíte “
 
Vtom se na psacím stole ozvala pímá linka, co zvoní jak londýnští hasii, kdy jedou k ohni. Trhl jsem sebou, upustil knihu a moural na voucí telefon. Byl tak daleko a já tak unaven, e ne jsem k nmu došel, zmlkl.
 
Zvedl jsem rychle knihu a horen, tesoucími se prsty listoval a hledal stranu 225. Opravdu tam byla i s tmi obrázky a opravdu z nich na mne hledli ti ti pavouci. Jene nm a strnule. Jen ten prostední jakoby pokril rameny prvního páru svých konetin slouících mu jako ruce. Škoda e mu nebylo vidt na hubu, jistotn se pitom taky šklebil.
 
Naštvalo mne to a pipravilo pro zbytek dne o náladu. ert vem ten ztracený hovor, ale je k vzteku, e jsem pišel o praxí osvdenou metodu a nadji na peití úsporné éry naší pošahané*) vlády. Nezbude mi, ne se vydat cestou naznaenou tím gentlespiderem Arachem.
Ona to toti není metoda nová, pouze pozapomenutá. Ve starém dobrém Rakousku podle ní kdysi jeden Cikán (tehdy ješt Romové nebyli) odnauoval kon rát. A bylo by se mu to podailo, kdyby mu byl, jako „na potvoru“ nechcípl.
 
Neme se to ale stát i mn, nebo vám? Inu, ovšeme me, jene ne k tomu dojde, vystaíme si s málem a ušetíme hromadu penz, které pijdou našim dtem jist vhod. Kdy na nic jiného, tak alespo na útraty s naším pohbem.
 
Pemýšlejte o tom, není to špatný zpsob a, pokud se ve našem pípad neosvdí, jaká pomoc, umete holt trochu díve ne v sedmdesáti. Vláda to stejn asi brzy prohlásí za vlasteneckou povinnost. Tak hlavu vzhru a pevnou nadji!
 
*) Omluvte, prosím, peklep, správn je „ poehnané.“
 
Ludk opka
 
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 22.02.2017  10:01
 Datum
Jmno
Tma
 22.02.  10:01 Marta U.