Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Petr a Pavel,
ztra rka.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Bublinky
 
Za dvemi bytu Simona zaslechla dtský plá. Tak to bude malá Janika, urit se vzteká kvli nemu zcela zásadnímu. Moná zase dostala zákaz strkání kolík do bot nebo musela jíst jogurt obyejnou likou, protoe tu svou nkam zašantroila. Ale co, alespo má holka silné hlasivky. Kdyby se jednou chtla stát zpvakou, má u pedtrénováno.
 
Simona stiskla zvonek.
 
ev ustal – takovou odezvu Janika neekala. Je slyšet rychlé dtské cupitání a vzáptí rázné dosplé kroky. Ve dveích se objevuje Markéta, s Janikou za zády. „Jééé, Simo, to je pekvápko! Konen!“
 
„To zíráš, vi? Já vím, dluím ti to u dlouho,“ pipustila Simona a svou kamarádku dlouze objala.
 
„To teda jo. Slibuješ mi to nejmí ti msíce – pokej.“ Zainí za sebe: „Jani, netahej m tak!“ A povytáhne si tepláky, které jí u sotva visí v bocích. „Dost mi to chybí, Simo, ty naše psychologický seance.“ Tím myslí drbárnu. „Od tý doby, co mám dít, se skoro nevídáme.“
 
„To je logický, jsme kadá jinde. Ty se staráš o dít a já sháním chlapa. V praxi to vypadá tak, e kdy já jdu veer na lov, ty jdeš spát.“
 
Malá Janika celý dialog sleduje z bezpeí za máminými zády. Oi zarudlé, tvá flekatou od pláe. Te teprve zvdav vykoukla zpoza máminých stehen, aby si prohlédla cizí osobu v jejich pedsíni.
 
„Ahoj, Janiko!“ oslovila ji Simona. „Já jsem teta Sima, pamatuješ si na m ješt?“
 
ádná reakce. Jen dv velké zvdavé oi upen ekají, co se bude dít.
 
„Pedstav si, e kdy jsem šla k vám, slyšela jsem venku na ulici, jak nkdo breí. A íkala jsem si, co to je za zlobidlo, e tak hrozn kií – a tos byla ty! To jsem teda neekala, e takhle zlobíš.“
 
Janika zase rychle zacouvá za mámu. Ne, tak s touhle tetou legrace nebude. Asi njaká študovaná uitelka.
 
Markéta tahá dceru z úkrytu. „Tak se poj ukázat, ty ostudo, kdy na tebe nkdo mluví. A ekni tet, pro jsi plakala.“
 
Janika upen hledí do zem. Dost pesvdiv si hraje na Fuíka.
 
Markéta za ni odvtí sama. „Janika se vztekala kvli bakrkám, teto. Podívej, u je zase nemá. Nechce je toti nosit.“
 
Janika se trucovit odvrátí a chopí se nejbliší moné hraky – dveí do koupelny. V pedstíraném nezájmu o ty dv nepíjemné osoby zane jednou rukou cvakat klikou a druhou postrkovat v pohybu dvení jazýek.
 
Markéta vede návštvu do kuchyn. „Necháme ji tu, ono ji to pejde. A ty mi ekni , jak se máš, s kým randíš a vbec všechny zajímavosti. Nkdy si tu pipadám odíznutá od svta jak medvd na Aljašce.“
 
„To chápu, já si zas nkdy pipadám jak z planety opic. Chlapi toti vymeli. Zbyli jen zvíata a idioti.“
 
„Stává se z tebe feministka?“
 
Sima dleit zdvihne prst. „Máš pravdu, ješt jsem zapomnla na enáe.“
 
„No proto,“ smje se Markéta. „Ale nechceš tím náhodou nco naznait?“
 
„No, to bych náhodou chtla…“
 
„Tak ená, jo? No, pro tebe na figu, ale stejn hoím zvdavostí! Chci podrobnosti! Co on, co ena, co ty. Ale pokej, nco si k tomu udláme. Dáš si kafe?“ Do Markéty jako kdy stelí. Rozbhne se k lince. „A co si ješt dáš? Víno? Minerálku?“ nabízí.
 
„To ani ne, dík, staí to kafe. I kdy vlastn… nco pece. Docela bych si zapálila.“ Za odpoledne si toti udlala nikotinový dluh. „Je mi jasné, e z to nemáš moc velkou radost, protoe nekouíte, ale mohla bych si na chvíli vlézt na balkón, kdyby ti to nevadilo.“
 
„No jasn, b, prosím t. Klepej to do kvtináe, já to zatím uvaím. A nezapome tu e!“
 
Ped dvemi na balkón sedí malá Janika. Snaí se posadit plyšového medvda na autíko z kinder vajíka. Moná se ale pokouší o rektoskopii, kdoví. Pi této innosti, navíc ve vytahaných punoškách a v triku o pár ísel vtším kadopádn psobí roztomile. I obliej jí mezitím pkn zrovl. „Ahoj,“ zdraví Simonu, jako by ji vidla poprvé. Neviátko! „Kam deš?“
 
„Na balkón. Pustíš m?“
 
Janika se po zadku odšoupne dál. „A co tam deš dlat?“ vyzvídá.
 
A je to tady. Výslech jako posledn. A pro máš tak velké náušnice? A pro se ti to líbí? Mamíí, co to je „ksesy“? A pro to nemu íkat?
 
Má radji zatloukat, zatloukat, zatloukat, nebo se má piznat rovnou a doufat, e to záhy neschytá od Markéty za dávání špatného píkladu? Zdráhá se, nechce tomu prckovi hned kazit pohled na svt. Ale ta chu na cigaretu taky není nezanedbatelná!
 
Ach jo!
 
„Jdu se podívat, jak je venku hezky,“ vykroutí se nakonec. Tuhle le snad neme bezprostední dtská nevinnost odhalit, Janiku urit nenapadne, e zvenku Simona teprve ped chvílí pišla.
 
„Já ci taky,“ hlásí prcek.
 
Hmm, boduje, ale teta Sima se jen tak na lopatky nepoloí. To teda ne! „Mohla bys jít se mnou, to ano,“ pipustila. „Jenome na balkón se bez bakrek nesmí. Podívej, já mám také pantofle, co mi pjila maminka, vidíš?“
 
Janika skloní hlavu. „Hmmm.“ Pemýšlí.
 
A je to jedna jedna!
 
Simona se vítzoslavn usmívá.
 
Nakonec Jana kývne. „Tak já je pšinesu.“
 
A je to v pytli!
 
Za chvilku je holika zpátky. Rozhodn dává bakrky Simon. No, kdy jiného, alespo ji pochválí Markéta. Simona nejprve vytáhne Janin punocháe, které jí dole penívají, a si po nich šlape. Ta malá potvrka má nakonec docela radost z toho, e si nechává bakory nazout. Najednou to jde bez pláe a pocitu ukivdní. Simona si v duchu pedstavuje, jak se bude s Markétou pátelsky škorpit, která z nich dvou to umí lépe s dtmi.
 
Spolen vstoupí s dvátkem na balkón. Do jedné jeho ásti svítí slunce.
 
„Je hezky, vi?“
 
„Jo.“
 
Chvíli spolu pozorují kolemjdoucí, Simona pes zábradlí, Janika svou škvírou mezi zdí balkónu a betonovým zábradlím.
 
Simona zjišuje: „Ješt t to baví?“
 
„Jo,“ zní jasná odpov.
 
Škoda.
 
Simona pemýšlí, kolik toho asi v tuhle chvíli ten mrous me vnímat. Dívá se ven, sotva reaguje, navíc stejn bude nejspíš na kouící lidi zvyklá. Nkdo v rodin urit kouí. No jasn, matn si vzpomíná, e Markétina maminka kouila. Tak jo, konec poplachu. Bude si prost s holkou dál povídat jakoby nic a pitom si vykouí jednu nevinnou cigaretku. Dít si toho vbec nevšimne…
 
Pipálí si.
 
Janika se zamraí. „Ty kouíš?“ vypálí. Zejm u tetu podezívala, e to s tím jejím kocháním pírodou nebude tak horké.
 
„Nkdy,“ odvtila.
 
Janika si demonstrativn ucpala nos. „Fuj, to smldí!“
 
„Promi.“ Sima rychle hledala takovou polohu, aby kou vanul na druhou stranu. „A nemyslíš, e u se medvídkovi po tob stýská?“ navádla malou teroristku.
 
„Ne, ten jel na dololenou,“ dostalo se jí bleskurychlé odpovdi.
 
Nezbývalo ne… „Podívej, tamhle bí pejsek!“ ukazovala.
 
Janika nacpala skoro plku tla mezi ze a betonové zábradlí. Vystrila ven nohu v bakrce. Prostor to byl tak úzký, e se jím nemohla protáhnout, pesto v Simon zatrnulo. „Co dláš? To nemeš!“ Vylítla.
 
Janika stáhla nohu zpátky. „Plo?“
 
„Protoe by ti mohla spadnout bakora,“ vysvtlila. A pozd ji napadlo, jestli bystrému tvorekovi neposkytla návod, jak se nepohodlných bakor zbavit.
 
Ale Janika u nad tím nepemýšlela. Zlobilo ji, e vidí tak málo. Natáhla k Simon ruce. „Teto, vem m,“ adonila.
 
„Te nemu, vdy kouím. Sama jsi íkala, e to smrdí.“
 
„A plo kouíš?“
 
Simona vzdychla a típla cigaretu do muškátu. Dti! Pitáhla si Janiku k sob. „Tak co, u jsi spokojená?“
 
Jana pikývla. „Jo.“
 
No, aspo nkdo.
 
Pak spolu chvíli hrály hru, kdo dív udiví pejska, koárek, ervené auto, mráek a kluka na kole. Kdy po chvíli pestoupily práh bytu, vzpomnla si Janika, e potebuje rat. „Kde je maminka?“ shánla se, ale ob slyšely, e Markéta s nkým telefonuje.
 
„Zvládneme to i bez maminky,“ rozhodla Simona. „Vdy to peci umíš i sama, ne? A já t doprovodím.“
 
„Tak jo,“ souhlasila Janika a popadla tetu Simonu za ruku. „Po!“
 
Kdy se Simona chystala záchod spláchnout, Janika ji pitáhla. „Koukej!“
 
Simona se s pocitem odporu nahnula nad mísu. Proud modré vody sklouzl po stnách a zabublal ve stedu mísy, pak se utišil. Dezinfekní roztok vytvoil na hladin namodralé bublinky. Nkteré se nafukovaly a praskaly, jiné se naopak zmenšovaly, a docela zmizely pod vodou.
 
Zatímco si Simona s Janou myly ruce, Markéta u na n z kuchyn volala. „Co tam tak dlouho vyvádíte, vy dv?“
 
„Promi, ale tvoje dcera m zamstnala na plný úvazek. A také pro tebe máme pekvapení. Zkus Janiku zavolat a uvidíš.“
 
„Ván?“ usmívala se Markéta. Vlastn se poslední dobou asto takhle usmívá, uvdomila si Simona. „To jsem moc zvdavá. – Janiko, poj sem, co pro m máš?“
 
Z chodby se ozýval šramot. „U ti nkdy ukazovala bublinky?“ kývla Simona po smru zvuku.
 
„V záchod? Jasn, ta u objevila takových vcí, e se nestaím divit.“
 
„Bylo to zvláštní. Tak roztomilé. Netušila jsem, e bych zrovna v záchod mohla objevit nco nového. Ale je pravda, e dti ijí v jiném svt.“
 
„To jo. A proto je tak krásné mít dti. Donutí t vnímat spoustu malikostí.“
 
Píina této ivotní moudrosti, Janika, se dostavila v plné polní. Náru petékající hrakami, na hlav Markétin klobouk a v puse starou láhev s dudlíkem. Samozejm bez bakrek. Tento svj stav okomentovala slovy: „Teto, sem stopojená.“
 
Renata Šindeláová
 
* * *
Fotografie pro Senior Tip © Michael Zidek

Zobrazit všechny lánky autorky

 

Komente
Posledn koment: 20.02.2017  14:23
 Datum
Jmno
Tma
 20.02.  14:23 Danka
 18.02.  21:39 Evussa
 18.02.  15:27 Bohuna Roztomil pbh