Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jaromr,
ztra Zlata.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Mete svému psu vykládat jakoukoliv bláznovinu
a on na vás vdycky vrhne pohled pravící:
„Mj boe, ty máš pravdu! Nikdy jsem na nic takového nepomyslel!“
(Dave Berry)

 

Nudle dlouhá ušatá
 
Takhle mi íká vychovatelka. Obas to zmní na íalu, ale to není o moc lepší. Mé pravé jméno je Fanynka, jene s takovým se do knihy nedostanu, i kdybych podhrabala všechny záhony, a e hrabat, to jezevice umj! Nevadí, na zadní se z toho stavt nebudu. Abyste vdli, stejn mám téhle slavné publikace plné zuby! A toho Kolji i s tím jeho páníkem V. R. taky! To mají plnou hubu eí, jak rádi by slyšeli njaké vyprávní o obyejných psech, ale pitom se kamarádí jen se samými hvzdami. Tady ve vychovateln se povídá, e si ten rozmazaný Kolja dokonce brousí zuby na Oskara! Kdybych mohla, hned bych mu ekla, jak nás tím poádn namích! Nás – psy a koky z vychovatelny! A jestli chtjí ti dva opravdu vdt, jak to mezi námi obyejnými psy chodí, tak a se k nám pijedou podívat!
 
Ne e bych si nepamatovala, jak vypadá domov, myslím ten opravdový, nebo e bych nevdla, co to je patit do rodiny, spát v peinách a stolovat s panikou u jednoho stolu. Paniku mám. Dokonce slavnou. Jene si usmyslela, e m dá pes léto na pevýchovu! Prý abych se zbavila nkterých návyk a výraz! Taková pitomost! Pokus o pevýchovu se mnou podnikla u loni, kdy m vstrila do Stedn vzdlávacího ústavu psích šlechtien v Libni. Ale co vám budu povídat, je to prost takový lepší pasák! Letos téhle polepšovn íkají rekreaní tábor. Vz je tu málo, ale o to víc nás mou pérovat. Kdo? Pece šéfka a vychovatelé Helenka s Láou.
 
Podobný osud potkal i vzteklou rezavou ofku, plemeno neurité, a dokonce i Theodosijeva, zámeckého chrta. Ten hrál ve filmu a ta zašlá sláva ho tak uírá, e u je vyhublý na kost. Taky je na ty své kaky a ten rodokmen poádn namyšlený. Samou vznešeností ere málem se zavenou pusou, spoluvz se straní a mluví pouze, je-li tázán. Golie Andla pišla o štata a tady dlá nco jako psychokúru. Je tak cudná, e se ped námi nejde ani vyurat, ale výhradn vyvenit. Chce m poád chránit a nosit v hub, a to se mi vbec nelíbí, asi to nevydrím a brzy ji rafnu. Za rvaku je tady samotka na zadním dvorku. Diego alias Vilda je celkem normální, a na to, e je strakatá a má trochu delší nohy, jak se najde chvilka, hned je vystavuje. Stejn vím, e tak krásn itelné a elegantní fajeky jako já tu nemá skoro nikdo, tak na se rozilovat?
 
Z domova jsem dostala batek lahdek, ale ty si zatím schovávám na horší asy, kdo ví, teba reim pitvrdí. Zatím tu panuje demokratický matriarchát. To znamená, e si kadý meme dlat to, co chce šéfka. Musím uznat, e je to rozumné. Chce, abych spala u ní v posteli. S Andlou, která spí na paland, se o m petahují a já se tváím...
 
Zjistila jsem, e se velmi vyplatí chtít všechno, co chce vedení. Já i šéfka te jsme pro konstituní monarchii. Králem ech a Moravy by se moh stát teba svalovec Arnold Schwarzeneger, aby to tu konen njak vypadalo. Náš Theodosijev by byl pro kníete Schwarzenberga. Samozejm! Svj k svému, tyhle isté rasy se vycítí i na dálku.
Za odmnu jsem byla se šéfkou na houbách. Ona muchala houby a já to dleitjší. Z toho, jak usilovn koukala do zem, usuzuju, e zítra bude houbovka. Dnes se ládovala uzeným a mn, pestoe jsem z ní samým obdivem nespustila oi, dala jen vaenou ki! To je ta lidská láska! U šéfku nemám ráda a vbec ji neuznávám! Jsem te pro absolutní anarchii!
 
Na procházku chodíme po dvou. Vzhledem k velikosti ke mn piadili angorskou koku Sidonii alias Sissi, a aby se m nebála, tak do tetice koku Felixerii eenou Ferina. To je dvojitá uráka rasy a já to tak rozhodn nenechám. Za tohle šéfce ješt udlám nohy, e ji to bude mrzet! Budu si stovat, i kdybych to mla hnát a do Strassburku! Stejn mi jednou puknou nervy a já tm angorským krasavicím zmuchlám vizá tak, e je budou sbírat likou! Na protest jsem se vyválela v ovích bobcích a museli m vykoupat. Aby se nezbláznili! Já na tu jejich hygienu... no víte co!  
 
Na rozdíl od koek smím ven bez vodítka. Všude je tak vysoká tráva, e mi z ní kouká jen ocásek a – co vám budu povídat, trochu se do ní bojím. Copak neslyšeli nic o encefalytid? Krom klíšat v ní íhaj taky hnusní šneci. To les, to je paneku jiná! Objevila jsem srní bobky a hádejte, co jsem udlala? Správn! Hned jsem se v nich ádn vyválela!
 
Na procházce obas potkáme obstaroního jezevíka Arnu, mlsného seladona se šedivými kníry, vdycky se mi rozbuší srdce. Asi není divu, je to prý chlap a ke všemu senilní. Musím zjistit, co to znamená.
 
- Mladá dívka se nepouští do hovoru s cizími pány, i kdyby byli sebevíc atraktivní... nakázala vychovatelka Helenka a ue–vychovatel Láa první pravidlo dobrého chování doplnil o zákaz pijímat od Arny dárky, kytice a bonbony, sedat si k nmu do auta a nechat se zvát na veei. Jestli budou všechna výchovná pravidla tak dleitá a ponauná jako to první, tak vyhodila moje panika peníze za mou pevýchovu oknem. Pourala jsem za to Láovi postel, ale má pro mne slabost a slíbil, e to nepoví.
 
Zaínám poznávat chod domácnosti. Podailo se mi taky objevit krabici s piškoty a vaené kue jsem pak u veer nemohla ani cítit. Kdepak, to nebylo ádné „poj papat, zlatíko, copak je ti, tak poj, aspo to ochutnáme...“ Kdepak!
 
– Koukej to zblajznout, nebo ti vydrbu ki, nic jiného nebude a smutnými ksichty m neobmkíš! Zavrela šéfka a dodala, e jestli nechci poznat, co je to hladovka, mám tyhle výrazy zase hodn rychle zapomenout! Já ovšem vím, e jenom tak pouští hrzu, vdy m nechala vyhívat se na sluníku na svém balkonu. To ovšem nevdla, e si pitáhnu pod sebe její noní košili. No eknte, jezevice pece nebude leet na studeném!
 
iju bohatým spoleenským ivotem. Jsem tu teprve krátce, ale u jsem si získala respekt i hodnosti a se strakatým Diegem–Vildou tvoíme tzv. Uvítací výbor. To znamená, e vítáme kadého píchozího po našem pirozeném zpsobu a pleteme se mu naschvál pod nohy. S Andlou jsme zaloili Trestné komando. Týká se pedevším tch nafoukaných koek. Sidonie s Felixerií naopak zaloily svj Okrašlovací spolek, celé hodiny se vzájemn uí proesávat a kartáovat, procházejí a vypínají se ped Theodosijevem a jsou potom se sebou velmi spokojené. To tak dlouho, ne jim na procházce udlím lekci a poádn je protáhnu trním!
 
Všichni dohromady tvoíme Vlastivdnou spolenost. Chodíme na vycházky, všude šmejdíme a dláme znaky, všechno oicháme a obas uschováme njakou ovýkanou kostiku pro radost.
 
Veer si vedení opékalo vuty a manšaft dostal psí konzervy! – Kadý máme svoje rádlo! rozhodla šéfka. Je to hnusná krkna. Theo neere konzervy nikdy, ten je „zámeckej“ a dostává speciální stravu. Urazili jsme se a odešli do postele! Pipadám si jako odstrená.
 
Taky jsem byla u soused seznámena s novým kamarádem, jezevíkem Filípkem. Ten by se do té Koljovy knihy hodil. Má toti vilu, dv auta a chalupu, ale vbec není domýšlivý. Hned mi ukázal, kam chodí spát divocí králíci, a slíbil, e si jednou vyjdeme spolu na baanty.
 
Moná vezmeme ješt i Arnu. Vychovatelka nám neví a jenom se posmívá. Já být na tom s ichem tak bídn, tak jdu k doktorovi.
 
Den Dé. Dé jako Dostojevskij. Zloin a trest, jestli vám to nco íká. Všechno probíhalo úpln pesn. Do lesa na baanty nás nepustili, a tak jsem chytila aspo slepici. Bum–bum a byla moje! To byl Zloin a po nm následoval Trest. Šéfka, ten idiot, místo aby uvaila polívku, kdy u ne slepici na smetan, mi naplácala zadek! Celý den dostal pochmurný ráz. Nejene jsem nesmla do postele, ješt jsem dostala domácí úkol!
 
NESMÍM ZAKUSOVAT SLEPICE! NESMÍM ZAKUSOVAT SLEPICE! NESMÍM ZAKUSOVAT... Píšt to prý budu psát stokrát! Asi! Hlavní je se nevzdávat. Naschvál jsem pourala koberec, ale to jsem fakt nemla dlat! Z Dostojevského byl najednou Solenicyn – a já jsem na Gulagu! Zaveli m na zadní dvorek a nemluví na m ani rádio!
 
Veer jsem ze dvorka vyzobala všechnu oku, kterou tam vyhodili. To teprve m vzali na milost. – Uboátko hladové, tady máš salámek...
 
Salámek jsem zbodla, ale jinak jim na sladké ei u nenaletím. Zbytek trestu smím odpykávat na svobod, a tak jsem hned vzala svj osud do vlastních pracek. Rozhodla jsem se, e u nebudu protestovat, ale naopak od rána vrn dret hlídku, abych si napravila reputaci. Sedla jsem si na schody – jako ochranka – a ve vhodných chvílích vrím a štkám. Tuhle povinnost plním vrn, pestoe – vte nevte – ani tímhle jsem se píliš nezavdila. Tak a! Já to nevzdám!
 
Vypadá to, e vyniknu na jiném poli. Moná budu dokonce vynálezcem! Jako Nobel! Šéfka íkala, e jeden z jejích poetných manel tvrdil, e by Nobelovu cenu ml dostat ten, kdo vynalezl postel. Tak pro bych ji nemohla dostat já? Vynalezla jsem toti novou hru. Kdy ne slepice, honím po dom koku Sidonii. Zaslouí si to. Pes všechna napomenutí se poád ochomýtá kolem Theodosijeva a kulí na nj ty své ervené oi. Prost poád prudí. Pipadá si asi taky velice urozená. Krom toho uijeme pi honice spoustu legrace. Teda já! Zato Sissi a Ferina jsou z toho poádn na nervy. Na jejich záchranu si šéfka vymyslela, e jezevíci nemají chodit po schodech. S tímhle si ale na m nepijde! Já toti nechodím, já cválám.
 
Myslím, e bych si za to slouila titul. Jeden mám. Nudle dlouhá ušatá! Picházím mu den ode dne na chu. No eknte sami, není krásný?
 
Na procházce jsem konen mohla všechno oplatit tm odporným šnekm. Poádn jsem se toti na jednom vyválela. -Podívejte se na tu Dorotu neistou, jeela vychovatelka. Asi mla vztek, e šneka nevidla první, ale to je její problém.
 
Jestli bych se nemu v tomhle výchovném táboe chtla nauit, tak to je bhat a skákat jako filmový hrdina Theo. Lidiky, ta elegance! Taky urá s jednou nohou nahoe. Za to ale neumí hrabat. Šéfka o nm íká, e je de-ge-ne-re a volá Demente, poj sem! Myslím, e i jí to pijde velmi elegantní. Jene dokud nepidá zdvoilé „von“, nemrkne Theo ani okem.
 
Zítra máme svátek Cyrila a Metodje. To nikdo nepracuje, dokonce ani pan prezident, a e ten pracuje poád, dokonce i kdy spím. Tihle dva zvrozvstové pinesli do zem kulturu a od té doby ji poád hledáme a ne a ne ji najít. Také pinesli zvst o zvíatech, to jsme my, proto se jim íká zvrozvsti. Jak tak všechny ty zvsti a tu kulturu nesli, roucho za nimi jen vlálo a psi ze široka daleka se na n sbíhali a vrhali. Cyril s Metodjem ale poád dál hlásali, jak se máme mít všichni rádi a na staré rozepe zapomenout, a psi pitom dál trhali lemroucha jejich.

Hned na to je svátek Jana Husa. Ml pravdu a za tu pravdu ho upálili na hranici. To se stalo asi o pl století pozdji, kdy u na zvrozvsty pomalu zapomnli a nkdo jim je musel pipomenout. Te nám všem tohle všechno – lásku, toleranci a odpuštní – pipomíná pan prezident.
 
Jak jsem tak o tom všem pemýšlela, dostala jsem u–ukrutný strach o paniku. Odjela toti za hranice, chápete? Naštstí mi šéfka vysvtlila, e pes hranice se lítá letadlem a lovk se tak nanejvýš opálí, ale neupálí ho to, protoe letadlo letí hodn rychle. Za to, jak m vylekala, jsem si zaslouila mandle v okolád!
 
Obas dojde v našem pevýchovném ústavu k nemu naprosto a doista nevýchovnému. To nás teba jednou vychovatelka vzala do hospody, jen si to pedstavte! Doma zstal jen Theo, který prohlásil, e do hospod zásadn nechodí, a koky, které by to docela urit práskly. Lidi, tam se nám líbilo! Co tam jen bylo pravých chlap! Dávali nám ochutnat pivo a vuty–buty a brali nás na klín, to byla hotová nádhera! Byla jsem šastná, jak jsem se zviditelnila.
Dostala jsem dokonce nové jméno King Kong, co je asi nco jako jezevík královský.
 
Vychovatelka árlila a chlapi jí šli na nervy. Nakonec prohlásila, e jde dom, protoe má v mrazáku dort. Já to nechápu! Dort a pivo! Motaly se mi po nm tak sladce nohy, e mn musela nést celou cestu. Šlo jí to špatn, motala se toti taky. Do hospody vycházela naesaná, sebevdomá a elegantní a vracela se notn pocuchaná. Šéfka ádila, kde jsme tak dlouho, a co e to z nás tolik smrdí. Za trest jsme k veei dostali maso s rýí, tedy víc rýe ne masa, ale dokázala jsem se jí obratn vyhnout.
 

Dostala jsem tu spoustu nových titul. Zatímco doma mi panika íkala jen Fany, Ušounek nebo íalka, a jen kdy se zlobila, tak taky Fanouš nebo Franta, tady u mám tolik jmen, e se v nich sama nevyznám. Jsem Skrek, Skítek a Trpajzlík, Malej Hajzlík, uchalka, Pupík, Šmejdilka a já nevím, co ješt. No nic, aspo je vidt, jak si m tu váí!
 
Nejvíc titul dostávám, kdy je venku krásn. Svítí sluníko, fouká lehký vtík a ve vzduchu se vznášejí inspirace a facky. – Co dláš v tom záhon, vypadni z tch okurek, íalo ušatá! Snad ses tu nezahrabala? Jestli je to tvoje hovno, fuj fuj, tak t petáhnu! ... No eknte, není tu krásn?
 
Obas m okikují jmény nelibozvunými jako Rafanda, Štkna a afna, ale to m vdy poádn rozdrádí. Mám krásný hlas, tak si ho uívám, tak pro hned ta závist! Vychovatelka nemá ich a šéfka sluch. Zato já všechno a kadého vas a dkladn ohlásím. S raportem zaínám k ránu, kdy jdou Cikáni z hospody. Pak oznámím, e pišli emeslníci a pošák a prbn perlustruju všechny po dom i po dvoe, aby se vidlo, e je u nás dozor. Nkdy mám dokonce obavy, abych o hlas nepišla, ale takové štstí prý neme náš ústav potkat.
Je poád strašné vedro, a tak se jen povalujeme na dvorku, líeme polárkový dort a pijeme vodu. Mimo Ládi, ten zapíjí zmrzlinu pivem, a kdy se nikdo nedívá, tak mi dá líznout. Pivo mi zachutnalo od té doby, co jsem uchla k hospod.
 
Zaíná se mi trochu stýskat. Jen tak malounko. To kdy jde nkterý vze do domácího ošetování, pepadnou nás ostatní takové splíny, e si šéfka musí dát do uší vatu. Taky se musíme s oním vznm ádn rozlouit, a to jsem pak oslintaná ješt dva dny. Naposled mi vychovatel Láa ze soucitu daroval plyšovou koku, pedstavovala jsem si, e je to Sidonie a poádn ji pocuchala, krasavici!
 
Na stravu si však nememe stovat, porce máme kaloricky i obsahov vyváené, dostáváme vitaminy i cereálie. Já mám nejradji bílkoviny. Mám je ráda tolik, e bych je nejradši psala s velkým M jako maso. Vilda mi nechává i to, co sama nesní. Taky k pití máme vodiku poád erstvou.
 
Všimli jste si, jak krásn mluvím? Vodika, lesíek, travika... Šéfka íká, e jsem básníka. A se vrátím dom, tak m panika nepozná. A to všechno proto, e jsem se zhlédla v naší ofce, rasa neuritá. Ve všem jsem ji zaala napodobovat. ofka chodí pomalu a rozván, já te taky. Ladn peskakuje koví, já taky, teba jitrocel. Jí a schovává si kostiky, já taky. A protoe to není ofka, ale vlastn ofík, urá urozen jako Theo s jednou nohou nahoe. Nebudete mi vit, ale já taky! Prost všechno jsem zaala dlat jako ona a šéfka íká, e jsem se zamilovala a e tomuhle se íká láska!
 
Hned po ofikovi mám ráda vychovatelku Helenku. Všude za ní chodím, aby se mi náhodou neztratila. Jenom m na ni mrzí, e nám polila obojky petrolejem. Ne odjedeme, budou nám muset koupit nové, aby to nevypadalo, e nás snad odvšivovali!
Brzy dostaneme vysvdení. Vím, e jsem prospla s vyznamenáním. Z odborných pedmt – štkání, uchání a venení – docela urit. Všeobecné pedmty jsme na SVÚPPV neboli Stedním Vzdlávacím Ústavu Pro Pejsky mli jen ti – chování, pístup k lidem a pístup k rádlu. Zatímco s tma prvníma si nejsem zcela jistá, s pístupem ke rádlu to mám docela, ale docela urit na výbornou! Vysvdení, to znamená nejen konec arestu, ale i domov a – paniku Nau! Piletí z tch hranic pkn opálená, to znamená, e bude mít moji barvu a budeme od sebe k nerozeznání! Lidi, já se tším!
 
(Na motivy Nadi Konvalinkové napsala Blanka Kubešová)
 
Naa Konvalinková se narodila v roce 1951 v Praze. V roce 1973 dokonila DAMU v Praze a zaala hrát v divadle J.K. Tyla v Plzni. Od 76. – 94. roku hrála v Mstských divadlech praských, pak bez stálého angamá. Dnes patí k našim nejznámjším a nejoblíbenjším divadelním a filmovým herekám. Hostuje porznu v divadle i televizi. Ztvárnila adu rolí, z tch klasických kup. Ofélii v Hamletovi i Mimi v Loupeníkovi Karla apka. Mladým divákm utkvla coby pedstavitelka dtských poad.
Prvního pejska jezevíka Fanynku si poídila, kdy jí bylo tyicet dva let. Pinesl jí mnoho krásného a její vztah ke zvíatm se od té doby nezmnil.
„Je to mj nekrásnjší vztah v ivot vbec,“ íká paní Naa.

 
* * *
 
Z knihy Václava idka a Blanky Kubešové „Kolja... to neznáte  Kolju!“
Míšenka, krasavice z Pekingu (Blanka Kubešová)
ivot na psí kníku (Václav idek)
Vildóóó k noze! (Václav idek)
Naše Jessy aneb vliv psa na polidštní lovka (Jaroslav Vlach)
Mj pes má rád drobeky…(Vlastimil Brodský)
Pro nkteí dvounoci ijí na psí kníku? ! (Václav idek)
Jak si psi ochoili lidi (Jaroslav Kovaíek)
Psí rozhovory (Josef Fousek)
Louení se psem (Jaroslav Kovaíek)
Mj ivot s fenkou Anny (Petr Hromádko)
Mla Kolinka obdivuhodnou duši? (Emilie Krulíková)
Bojare, Bojare…! (Radovan Lukavský)
Medvídek, Montík a kolekái (Blanka Kubešová)
Nesahejte na nj, patrn má blechy! (Pavlína Filipovská)
Hajný ve slubách ertíka Bertíka (Zdenk Hajný)
Láska na první pohled (Ctirad Pánek)
Óda na Kaenku (Jana Reichová)
Moje baby Jesty (Stella Májová)
Moji pejskové  (Miloš Nesvadba)
Andulka, Fanynka, Boenka (Soa ervená)
Vzpomínka na Neru (Miloslav Švandrlík)
S tím Švandrlíkem musí bejt švanda (Miloslav Švandrlík)
O psí cestománii (Václav idek)
Nuda?... aneb Chlapeek a jeho štteek (Václav idek)
Objevilo se štn (Marta Kubišová)
Mají netopýi psí duši? (Kvta Fialová)
Rufík a Všichni moji dobí rodáci (Vojtch Jasný)
Jen rolnika cinkla a on tam stál...(Marina Huvárová)
Náš Profesor (Alice Frostová)
Parák (Milan Dibák)
Jakub a Cedrik (Zuzana Trankovská)

Psí láska (Olga Wister)


Komente
Posledn koment: 08.02.2017  14:30
 Datum
Jmno
Tma
 08.02.  14:30 Mara
 08.02.  13:43 Blanka K.