Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jaromr,
ztra Zlata.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Karel Poláek, Hrái, Obrazy ze ivota.

(Anotace)
Toto dílo vyšlo jako vázaná kniha roku 1931 v nakladatelství Fr.Borový v Praze. Je vnováno karetním hrám v rzných, pestrých situacích; dokonce v bojích na památné sibiské magistrále. Celých sto let uplynulo od doby, kterou popisuje Karel Poláek v kapitole pod názvem Cesta kolem svta v mariáši. I eský jazyk tu voní historií, nemluv o karetní hantýrce. Tak tedy


Cesta kolem svta v mariáši

Bylo to v roce sedmnáctém, kdy jsem pišel do Pirjatina, poblíe msta Kijeva a tam jsem byl pidlen k šestému, teda hanáckému pluku. Vojna byla mírná, táborová, jenom na karauly se chodilo a as od asu drela se sluba durných, co je nco jako naše tagšar.

Tam tedy v tom Pirjatinu jsem poznal njakého Vendelína Boudu, který byl pekaský od Prostjova a Hamzu Josefa, kterému pezdívali Izvozík, protoe ml koárové nohy. Bouda ml staré, památené karty po tatínkovi; a tu chválu mu musím vzdát, e hrál andlsky. Za to Izvozík byl kolikrát popleta. Moc se vytahoval a flekoval bez píiny.

Zatím co jsme pohrávali,  dly s v Rossiji veliké vci. Národ si došel na cara-hosudara a povídá: - Není u tebe teba, báuško. Sami – povídají, -  si svoje vci budem spravovat. –

A od té chvíle hraje po celé Rusi muzika, národ se prochází mstem a zpívá Marseillaisu. Míting stíhá míting, eí je všude houf, nkteí volají – Vojnu a do vítzného konce! -, jiní zase - Mír a chleba! – Tak se národ rozdvojil.

Tenkrát jsme byli velmi bohati. Jej Bohu, my mli penz! Byly romanovské rublíky i avstrijské úplavice, maliké kerenky, ukrajinské bovance, které vydával njaký hetman Skoropadskij, vot germánská stvra. Takový betl tenkráte, milí pánové moji, stál bu jeden romanovsý nebo dva karbovance, i deset kerenek. Takový byl poet.

Charašó. V ten as byla velká úroda betl. Pamatuji se, jak jsme tenkrát vyídili Izvozíka. Ml on sám sedm zelených bez devítky, k tomu spodka kulového, kterým nesl a sedmu a osmu ervenou. Libý betl to na pohled. Jáku: - Flek! – On: - Coe- To se toím! – Vendelín ani nemrkl a volá: - Tutti! – Izvozík, velká chlouba, vidl kolem sebe houf kibic a toí se ješt jednou. V tom velkém rozjaení zapomnl, e má vynášet od té barvy, co má septima a nesl spodkem. Já zatkl, otoil zelené a u tam byl. 

 
  

Chápete, e se tváil kysele, kdy zpod blzy tahal balíek erveoukých, aby poplatil. Nadal nám do basák, chuligán a ert pruhovaných. Povídám: - Nenadávej, Josef, nebo t pohladím, a políbíš ruskou zemi. – Na ta slova zmlkl, zamíchal a rozdal karty.
Naše hra byla perušena zprávou, e se Germáni na nás tlaí. Odloili jsme karty, vzali vintovky a odebrali se k Bachmai, co jest takové menší msto. Tam jsme nateli Germánm aket. To bylo v beznu msíci.

Od té doby nebylo pokoje a nebylo. Naloili nás do tplušek a vezli k Urálu. Na cest a na Urál padal mn bídný list. Nepejte si tu šerednou kartu vidt. Jdu na stovku – koupím dv plonkové desítky, jdu na betla, koupím dva krále, ubí syny! No, karta, a se jednomu zle dlalo.

Urál! To máte takové kopeky nevysoké, porostlé smrinami a bízkami. Vzpomnl jsem si na Beskydy a píchlo m u srdce. Copak naši dlají, ani nevdí, e se táta fláká po všech sakramentech …

Tam na Urále je velký kámen a na nm na jedné stran nápis Evropa a na druhé Asie. Byl msíc kvten, všude zeleno a teplý vtík ševelil. Na pait jsme usedli všichni ti, já s Hamzou Josefem v Evrop a Bouda Vendelín sedl si do Asie. Rozdali jsme karty. Jednou vítzila Asie proti spojené Evrop, jindy zase Evropa vtrhla do Asie, aby tam poplenila kartu. Budi zaznamenáno, e tam na Urále jsem  vyhrál tikrát dv sedmy … Bohuel museli jsme záhy zanechat hry, neb jsme vytrhli proti eljabinsku, tam je takové nádraí a sebrali houf krasnoarmjc.

Já vám, pánové, nebudu líiti, jak jsme táhli na Mariánovku, jak jsme ji zabrali a potom se vrátili do eljabinska; jak potom jsme vytrhli na Jekatrinburk a tvrd tam bojovali. Tehdy nebylo klidu a pokoje … Ale jakmile jsme si svou vc vyídili, pak jsme se zase vrátili k psobení.

Jeli jsme sibiskou drahou na východ. Ani byste si nepedstavili, jak je svt veliký. Jedeš dnem i nocí, poád rovina jako mlat, stepi nepehledné, které obývá velký pták jménem drop. Je plachý a tko se k nmu piblíit. A národ je tu pomíchaný šikmookými Mongolci, i jména stanic jsou taková podivná, jakoby maarská: Šalja, Šamari,, Kurgun, Kordon, Razjezi … Nevyslovíš, spíše jazyk polámeš …

Posledn jsme bojovali u Molebského závodu; pak u bylo po všem a my v klidu a poádku ubírali jsme se po sibiské dráze na východ. Tamhle v Tomsku poznali jsme njakého Šimandla, byl mladší untroficer, v civilu byl koím u njakého koaleníka na Mlníku. Povídá : - Brati, vemte m k sob, já si s vámi hodím; já mám karbanickou universitu. – Beze všeho; uka, co umíš.
On tedy s námi válil, byl takový zádumivý a takové myšlenky pronášel: - ím je karta lepší, tím je to lepší, jak íkával starý Kauders ve Voticích. – A nad špatným listem se utšoval: - Lepší špatná, ne vbec ádná.

Musím íci,  e od Tomska do Irkutska ml jsem náramné štstí na stovky. Boí poehnání se rozprostelo nad mojí kartou, a se všichni divili. Oplýval jsem majetkem a v Irkutsku dngy rozhazoval. Avšak moje štstí nemlo dlouhého trvání. V Mst it, která leí u v Mandurii, jsem urazil kartu. Ml jsem jít na dv sedmy, ale pro strach jsem tak neuinil, nebo mi od pomáhající barvy scházely nejvyšší.  A to se nemá. Kdy u válíš, dej se do toho, jak se patí.

Potrestal mne bh karbanu za moji malomyslnost a já od té chvíle neml štstí v podnikání. V Charbinu na nádraí uvidl jsem ida, co tam prodával vojínm  i civilm bulky a malvu. Volám na nho: - Livrej, pocem a plivni mi na kartu. -  Plivl, a ani to nepomohlo. Prohrál jsem flekovanou ervenou sedmu.

V tom Charbin ztratili jsme Šimandla. Uvidl tam njakou báryšnu, hned byl v jednom plameni jako stoh, oenil se a milou Tamaru si odvezl dom. Te, jak slýchám, si vlasy rve, co to provedl. Nebo ona je njaká jurodivá, jak Rusky bývají, a milému bratru Šimandlovi dlá tkou vojnu. Inu, je to osud lovka.

Kde jsem to pestal? Jo u té flekované ervené sedmy. Tak dále. Kdy jsme se šinuli k Vladivostoku, vzešlo mi slunko slávy. Ani byste nevili, e na tomto úseku jsem zvítzil sedm durch. Tsn ped Vladivostokem stala se náramná švanda. Izvozík hlásil ervenou stovku se sedmou. Ml osm ervených a aludskou desítku se spodkem. Já alud postrádal a tak jsem staten mazal. Izvozík praštil  kartami a volal: - Dejte mi svátek, víckrát karty nechci vidt!

Na první pohled mi Vladivostok pipadal jako Kojetín, ale pak jsem vidl, e je to velké msto, vtší ne Olomouc. Táhne se ve velkém oblouku podél zálivu.
Koukám na pístav a myslím si: - Tady to je tedy to moe. – A hned mi pipadlo, co by tomu ekla ena, kdyby vdla, e táta práv v tento moment uvidl moe.
Ve Vladivostoku nás naloili na lo. Byla to lo jako dm, co se do ní vešlo, je k neuvení. Jeden pluk pchoty i s trénem a jedna baterie. Máte to podívání, kdy nakládají kon. To vám mu uváou pod bichem gurtu a jeábem vyzvednou do výšky. Jeáb se otoí, k visí jako bez vlády a jen se odevzdan kouká, jak ho spouštjí do podpalubí.
Moe huelo jako varhany, lodní šroub pod námi temn vrel, ale my sedli pod ráhnem, vojenskou houni rozprostenou a mazali jsme karty, a jiskry lítaly. Od teka se platilo opravdovými penzi, neb jsme ve Vladivostoku fasovali dolary. Nkterým bylo špatn a tak stáli u zábradlí a krmili delfíny. Jiní se však seskupili kolem nás a dívali se, jak to válíme. Celá ta cesta však a do Kobe, pístavu v zemi japonské, minula bez zvláštních píhod, a na to, e bratr  Bouda udlal renonc.

V Japonsku jsme se dlouho nezdreli. Brzy jsme byli opt na parolodi a Tichým oceánem jsme se plavili k americkým behm. Povtí bylo boulivé, lo se kymácela a tak ze hry nebylo nic, protoe pi tom, jak to s námi házelo se strany na stranu, bylo vidt do karet a list se stále prozrazoval.

Tu jsme dorazili do San Diega na kalifornském pobeí. Jaká to krásná zem! Všude plno slunce a palmy kvetou. My byli rádi, e máme opt pevnou zemi pod nohama; a kdy jsme vstoupili do vlaku, tu dali jsme se do nového zápolení. Tenkrát jsem byl pronásledován ješt horším listem, ne v Mandurii. Kdy jsem ml pknou kartu, tak mi ji nenechali a proto jsem pišel skoro o všechny své mince.

A teprve v New Yorku se to obrátilo. Štstí náramné mi vzešlo v tomto mst, kde jsou domy jako ohromné škatule, všude náramného povyku: lidi tam mají tverhranné brady, a kdy mluví, skípou zuby. Štstí se mne drelo po celou plavbu Atlantickým oceánem a neopustilo mne ani v Brestu. Teprve ve Francii zaalo mne to zase pronásledovat. Krom toho stesk nás jímal a my se nemohli dokat, a zas budeme v eské zemi.

A v Benešov, pánové, spoítali jsme si hotovost a zjistili jsme, e jsme kadý na svých. Z toho jsem poznal, e je zem doopravdy kulatá. Jak jsme zaali, tak jsme skonili … Ale všichni jsme se radovali, e po tch rozmanitých událostech a nesmírných protivenstvích jsme zase doma…

 
Pipravila: Olga Janíková
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 27.01.2017  18:00
 Datum
Jmno
Tma
 27.01.  18:00 Ludk
 25.01.  11:13 Marta U. roda betl