Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Kvido,
ztra Hugo.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

STÍPKY A STEPINKY

1/ Korea je Korea

„Tak se na sebe koukni, ty... ty Asiatko!“ kií brácha a mává mi pod nosem novinami s fotografií korejské dívenky. Je asi v mém vku, má ofinu do oí a krátké rovné vlasy, na sob jenom roztrhané špinavé triko a vypadá vydšen. Z kulatého, ale pohublého oblieje vystupují široké lícní kosti, trochu placatý nos a pod pevislými víky šikmé oi.

Jsem jí podobná. Jsem jiná ne všechny holky v naší škole. Jsem nejošklivjší v celé Praze, „Moná se bohat provdáš... A k veei máme párky!“ tší m Karel.... Breím.  Bráchovi se to mluví! Co veeí ta Koreanka?  

Píše se rok 1952 a v Koreji u rok zuí válka. Amerití imperialisté bombardují nemocnice a školy. Celá tída nosí bez odmluvy pionýrské šátky na podporu pionýr v Koreji. Karel prohlásil, e Koreu nepepadli Ameriani, ale Rudý a e v ní ádí lutý a rudý nebezpeí. Bojím se, e je brácha reakcioná a e bych to mla hlásit. Dostávám horeku.

„Ta holka se nám z té propagandy ješt zblázní,“ prohlásil táta a pro všechny pípady mi zakázal jít druhý den do školy. Šla jsem. Mli jsme mít výlet, ale pedsedkyn tídy Majka protestovala, e se nepjdeme bavit, kdy v Koreji zuí válka. Uitelka to usmlouvala na návštvu Náprstkova muzea.

„To je pkné, e se Strana a vláda ujala té korejské holiky,“ doaduje se v tramvaji souhlasu starší paní, ale nikdo jí neodpoví. „Jak se jmenuješ?“ nevzdává to. Celá hoím.
„Utrpla šok a ješt nerozumí dobe esky,“ zachrauje situaci Eva, rošák tídy. Tída se poouchle ehtá.
„To není hezké, smát se kamarádce, která zaila hrzu, jakou je válka,“ zlobí se paní.
 
Tramvaj se rozdlila na dva tábory. Nkolik lidí se zane hádat a ukazovat si na elo. Uitelka dává povel k ústupu.
„Bude pršvih,“ varuje Eva. Uitelka nabírá dech, ale neví, co íct. Co íct smí a co u je za hranicí dovoleného, protoe Korea je Korea!
 
2/ Sen o ervené tramvaji
na podzim v osmašedesátém

Cink cink... Jen co dvakrát zazvoním a u se ítím z Pavláku Jenou ulicí dol. Jsem ervená bichatá tramvaj obsypaná i zvenku na stupátkách. Nápor po ránu je obrovský, zdá se mi, e energie všech tch lidí a lidiek se piítá k té mojí, ítím se stále rychleji, brzdím a mám plnou hubu písku i strachu o ten hrozen kolem dveí. Školní brašna je táhne dol, smjí se a pokikují, prý je to velká legrace, ale co pro mne?

 
 
Okrov lutou budovu školy vítám u z dálky, brzdím a vu na celou Jenou a slyšet je m a nahoru na Pavlák a dol na Karlovo námstí. Jen aby se mi povedlo zastavit a abych se sebou moc nehodila, to pak všichni padají jako hrušky... Smjí se a skáou ze stupátek, brzdím a vu, aby m bylo slyšet a pes hranice a dráty do sn tch, kteí se m museli vzdát. Bu jedno nebo druhé, bu domov anebo svobodu, ale jak k tomu pijdu já?

Probouzím se zpocená na posteli. Je ticho... Ty ervené tramvaje mi v podzimu osumašedesát tak daleko od domova prost strašliv schází...
 
3/ Kde sídlí štstí 
 
Oekáváme, e štstí k nám pijde odnkud zvnjšku jako dárek ve vánoním papíru. Jene takový pocit je nanejvýš krátkodobý a prchavý. Dárek se omrzí, zmna stavu i njaké situace zevšední. A pocit štstí? Ten odletí s nimi!

asto meme být svdky toho, jak lidé ijící v nuzných podmínkách dokáí vzdorovat nepízni osudu a být pese všechno spokojeni a šastni. Naopak ti z nás, kteí se pizpsobí svodm a pokušení doby a propadnou vné touze po nem, co nám není dáno, jen rozšíí ady lidí, kteí po klidu a štstí sice touí, ale nemají na n. Kdy se tak dívám kolem, zdá se mi, e tím nejvtším kazisvtem štstí vbec je závist.

„Spokojen se svým osudem, budeš ít šastn“, íká ímský básník Q. Horatius. Nebo také „Tm, kteí mnoho chtjí, mnoho chybí.“ Štstí toti není závislé na majetku ani na dosaených titulech a funkcích, je to stav našeho vnitního já, naší duše. Jak ale takový stav navodit, kde a jak ho získat? 

Stará pravda íká, e štstí se nedostaví k tomu, kdo se pachtí za chimérami, ale kdo se umí radovat z malikostí a rozdávat optimismus a spokojenost. K tomu, kdo pijme úkol, který mu byl dán a pokouší se ho zvládnout co nejlíp. Americký tisíceronásobný vynálezce T. A. Edison to vyjádil takto:„Tajemství úspchu v ivot  není dlat, co se nám líbí, ale nalézt zalíbení v tom, co dláme.“

Kdy vzpomínám na svoji babiku uplahoenou od rána do noci v hospodáství, a pesto plnou lásky, pohody a radosti z kadé nové rostlinky, z kadého kozlíka a telátka, kterým pomohla na svt, dávám této jednoduché definici za pravdu. 

Vdci podrobují štstí neustále novému a novému vdeckému zkoumání a prý u dokonce pišli na to, která ást mozku je za pocit nálad a štstí odpovdná. Není dokonce vyloueno, e štstí je tak trochu individuální záleitost, e se ásten ddí podobn jako nkteré vlastnosti nebo práv optimismus.

Dokáete si pedstavit, e pijde doba, kdy bude moné lidský mozek na pocit štstí naprogramovat anebo jeho nefunkní ást vymnit jako árovku? Já osobn se v kadém pípad domnívám, e pocit vnitní pohody je prost výsledkem naší innosti, našeho snaení a pekonání sebe sama. e lovk ije úkolem.
 
Foto internet
 
Blanka Kubešová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 29.12.2016  13:20
 Datum
Jmno
Tma
 29.12.  13:20 Blanka K. podkovn
 27.12.  10:52 kusan
 27.12.  10:37 LenkaP
 27.12.  10:33 Von
 27.12.  06:45 zdenekJ