Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Vilm,
ztra Maxmilin.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
 
Stále více se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se páteli. Je tak na míst, kdo chce (není podmínkou), piblíit ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity, záitky atd. Zaali jsme pohledem z okna. Dalším pohledm se však meze nekladou, samozejm v etických hranicích, daných provozem tchto stránek.

Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pípadn i foto) na info@seniortip.cz  a my z toho udláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohled - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen penesený...
Tentokrát je to pohled na jeden dramatický lov.
 
 

Drama pi sokolím lovu

Mnohokrát v ivot jsem touil spatit nkdy lov za pomoci opeeného dravce, ale nikdy jsem k tomu neml píleitost. Proto mne ani ve snu nenapadlo, e mi to bude jednou dopáno tak daleko od domova a za takových smutných okolností.

Pi jedné ze svých pracovních cest do Iráku jsem ml pedat nabídku na rozšíení projektu silnice v oblasti Dhi Quar. Naším obchodním partnerem byla municipalita msta Samawa, leícího asi v polovin cesty mezi Basrou a Bagdádem. Tam ji nkolik msíc pracoval eský expert, Ing. Pešta, který vedl práce pi vytyování trasy, a ten mne ml na míst oekávat a ubytovat ve svém dom, který mu zákazník poskytl.

V dohodnutý den jsem ráno nastoupil v Bagdádu do vlaku smr Basra a v 15,30 jsem se na samawském nádraí pozdravil se svým doasným hostitelem.

V jeho rezidenci, znan vzdálené od msta, se mi dostalo hezkého uvítání i od jeho slovenské manelky, skvlého pohoštní a nemén dobrého a pohodlného loe. Veer jsme sedli dlouho do noci a probírali pi dobrém pití nejen záleitosti pracovní a novinky, které jsem dovezl z domova, ale i to, co zajímalo mne. A protoe se e stoila i na naši spolenou zálibu, myslivost, došlo i na sokolnictví.

„Je to zde, a vbec ve všech arabských zemích, velmi oblíbený zpsob lovu“, zaal o tom kolega, „a asto se zde poádají jakési závody, kdy se uzavírají sázky o znané peníze. Sám znám dva zdejší sokolníky. Jedním je syn místního majitele rozsáhlých okolních pozemk Ahmad a druhý je významným lenem strany BAATH v Samaw. Oba jsou v této disciplin dobí a také velcí soupei. Lepší je ale bezesporu ten první, Ahmad, a proto pi tch utkáních také asto vítzí, co mu ten druhý hrozn závidí. U se k vli tomu i nkolikrát pohádali tak, e div nedošlo na noe.“

 

„Hm, škoda, e nemohu takový lov vidt“, poznamenal jsem, „dosud jsem nespatil ádného ptaího dravce v akci ani samotného, nato nkolik soutících! Musí to být záitek!“
Na to u nepišla ádná odpov, jen poznámka paní domu, e je ji pokroilá noní hodina a zítra v 10,00 hodin jsme oekáváni na samawské radnici. Vzali jsme to na vdomí, dopili a za deset minut u pro mne i oba mé pátele skonil den.

Ráno jsme s Ing. Peštou odjeli do msta. Bylo u znané horko, a tak jsme po tyicetiminutové cest hrbolatou pistou dorazili, pokryti potem a prachem, na místo. Jednání bylo tvrdé, jak je to v Orient obvyklé, a trvalo pes dv hodiny. Poté, co zákazník akceptoval cenu, sníenou v mezích mé povolené desetiprocentní tolerance, bylo dohodnuto, e pokám dva dny na formální schválení nabídky a podpis dodatku kontraktu mstskou radou a orgány strany.

Pi následném obd, na nj nás spolu s dvma leny rady pozval starosta, se u nehovoilo obchodn, ale jak to bývá, o vcech mnohem zajímavjších. Pi tom se Ing. Pešta jen okrajov, ale zámrn, zmínil o mn a sokolnictví. Jedním ze spolustolovník byl toti práv ten vlivný baasista a majitel dvou sokol a skalního orla, a tak se kolega se domníval, e by z té strany mohlo pro mne pijít pozvání. Jene nepišlo, ba ten potentát pi té zmínce ani okem nemrkl. Kdy jsme se po dvou hodinách konen zvedli od stolu, zamíil inenýr zcela jiným smrem.

„Kam to jedem (?)“, zeptal jsem se,“Máme jet na sever, ne?!“
„Vidím, e máš smysl pro orientaci, ale zajedeme k Ahmadovi, mému píteli sokolníkovi. Chceš pece nco vidt, ne?!“

Byl jsem zvdavý, a tak pes dusivé vedro, íze a pot po celém tle, jsem ekl, e ano, a rád. Jene Alláh nám nepál a po plhodinovém pekle v rozpáleném aut nám sluha ekl, e pán není doma a pijede a „báir, effendi“, tedy zítra, milostpane. No nic, dobrá vle tu byla, take rychle dom, do klimatizovaných pokoj a pod sprchu.

Kdy jsme po veei, v noním chládku sedli na terase domku u dobrého pití, objevil se u vchodu mladý vysoký Arab na erném koni: „Márhaba, mister Besta“,(Arab neumí vyslovit souhlásku „p“) zvedl ruku na pozdrav, „I was told you were looking or me!

Byl to Ahmad, jeho jsme odpoledne nenašli doma. Pijel tedy na obvyklou tajnou sklenku vína a s otázkou, o co šlo. Prozradili jsme mu to a obratem se nám dostalo upímného pozvání na zítejší exhibici, kterou uspoádá výhradn na mou poest. Vyslovil jsem patiné podkování alespo ásten v arabštin a pak jsme ješt spolen „setrvali v delším a srdeném rozhovoru“, jak íkají diplomaté, dokud ten dobrodinec neodklusal zase na svém plnokrevníku dom.

Druhý den jsem byl uaslým svdkem nevídaných výkon dvou krásných sokol, kteí bhem pouhých padesáti minut pedvedli takovou poslušnost a takové akrobatické lety a kreace, e jsem asl nejen já, ale i mj zkušený pítel, který u takových podívaných zail v posledním roce nkolik. Výsledkem byl úlovek šesti krásných kepelek, které nám hrdý sokolník velkoryse vnoval.

Podkovali jsme mu za jeho laskavost a pkný záitek a s omluvou se rozlouili, protoe vedro v oteveném poli u bylo pro mne nesnesitelné. Pochopil to a podal mi ruku: „Jsem rád, e jsem vám mohl ukázat náš tradiní lov s dravci a vím, e na mne a mé dva okídlené pomocníky nezapomenete! Já zde ješt chvíli zstanu, potebuji pár kousk taky pro sebe. F´imallah, pátelé!“

Odjeli jsme, já napl uvaený, dom a po dkladné sprše a hodinovém spánku jsme usedli k obdu. Paní Peštová ho vykouzlila z kehoukého masíka tch malých pták a jejich v trojobalu usmaených stehýnek. Kdyby pro nic jiného, tedy pinejmenším pro tuto lahdku, její chu mám v duchu stále na jazyku, nemohu na ten lov zapomenout.

Jene další dvod pro vzpomínku na sebe nedal dlouho ekat. Kolem osmnácté hodiny zastavilo ped domem auto a z nho vystoupili tyi policisté, dva uniformovaní a dva v civilních šatech. Pedstavili se a chtli vdt všechno o naší úasti na sokolnickém lovu. Odpovdli jsme na všechny jejich otázky po pravd, a kdy jsme chtli vdt, o jde, odmítli nám to íct.

Druhý den dopoledne pijel k domu Ahmedv sluha Jalil a s nákem nám popsal, co se tam událo. Krátce po našem odjezdu pijel na místo druhý sokolník ze Samawy se svým orlem a bez varování ho vypustil na Ahmadovy sokoly. V miku byl jeden z nich sraen na zem, uchvácen obrovskými paáty a ostrým zobcem roztrhán. Zoufalý Ahmad skoil do auta, vytáhl pušku a vpálil do orla broky z obou hlavní. Ten druhý to snad pedpokládal nebo na to ekal, protoe zstal naprosto klidný a jedinou ranou z pistole Ahmada zastelil. Pak sebral mrtvého orla, nasedl do své terénní Toyoty a odjel do msta, kde vše oznámil policii. Jako dvod uvedl, e mu Ahmed usmrtil cenného orla a chystal se zabít i jeho, co se mu nepodailo, protoe mu v tom, výstelem v sebeobran, zabránil.

Kdy sluhu policie vyslechla, naídila mu pod trestem zabití, aby tvrzení vraha u soudu potvrdil. „Ale to pece nemu udlat, effendi“, plakal ten nešastník, „vdy za to by mne šajtan do dehenny dostal. Prosím, porate mi, co dlat!“

Protoe jsme vdli, e v reimech jako byl ten Saddámv, je z takového dilematu jen jediné, absolutní, východisko, neporadili jsme mu a nechali to na boí vli. Nemohli jsme pro nho udlat naprosto nic. Pochopil to, a ne odešel, stiskl nám ruce a sklonil hlavu: “Poprosím Alláha o radu a podle ní se zaídím! Nechci umít jako zrádce svého pána!“

Sestoupil ze tí schdk u domu a brankou v plot vyšel do výhn dne. Ji nikdy ho mj pítel nespatil. Já jsem o dva dny pozdji podepsal na samawské radnici dodatek smlouvy, rozlouil se s milými páteli a odjel do Bagdádu. Následující noc jsem ji sedl v letadle SA s destinací Prague.

Od té doby u uplynulo mnoho let, ale na ten nešastný sokolnický lov, a hlavn na jeho hlavní dva hrdiny, pána a jeho vrného sluhu, nemohu stále zapomenout. Nech je Alláh milostiv jejich duším. 
 
Ludk opka

* * *
Ilustrace © Aleš Böhm
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 30.11.2016  12:27
 Datum
Jmno
Tma
 30.11.  12:27 ferbl
 29.11.  18:42 Von