Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Blahoslav,
ztra Svtek prce.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Sluebníci samoty
 
Obas si dávám drškovou polévku. S teplou houskou je to pochoutka. A proto jsem vykroil smrem k restaurantu Escaddo, které, a uprosted kroehlavského sídlišt, skýtá pohodu a je pro mne ostrvkem tiché inspirace. U dávno se známe se stálými hosty, pan Volf vypráví o kladenském loutkovém divadle Lampion, vzpomínáme na herce a tvrce scény, která oslovila a tší stále spousty malých i velkých divák. Majitel Escadda Milija Drakovi podává pevn ruku, zeptáme se na zdraví, na poasí a já usedám ke svému stolku, odkud vidím ven do ulice. Práv procházela paní, lépe eeno cupitala, taena svým tynohým harlekýnem.
 
Mnoho let jsem se domýšlel, e psi jsou sice vrní a oddaní, ale e moudí nejsou. Také jsem ml utkvlou pedstavu, e jsou sluhy a otroky lovka. Pesto jsem se choval a chovám k psímu plemeni vdy laskav. Psí oi m dojímají. Dívají se, jako by se bály, e jim navdy odejdeme. Hlídají majetek, dm, zahradu a dokáí nás bránit proti lumpm. Vyhledávají ukryté svinstvo – drogy, vodí mstem nevidomé a hejí naše nohy v nease.
 
Zaal jsem na tu zdánlivou otrockost dívat zcela jinak. A njak podvdom jsem zaal hledat podobenství s námi – lidmi. Pro vlastn nazýváme ty, kteí slouí ostatním a pomáhají, sluhy? Je pece kesanskou povinností pomáhat tm, kteí nemohou. Chlupái nosí v horách soudky s rumem, tahají san snnými plánmi, bhají po závodních dráhách pro potšení svých pán, taní v cirkusech na kulatých míích, proskakují ohnivými kruhy a ekají u stol na malou kostiku.
 
V zim sedí uvázáni u odpadových koš u market a tesou se strachem, jestli se objeví jejich milovaný majitel. Plhodina je pro n vností. Ale nejvtší slubou, kterou dávají, je láska, kdy pijde k lidem samota.

 

A tihle Boí tvorové, malí, velcí, strakatí, s ušima visícími k zemi, s vrásitými umáky se nechávají hladit a my u nich hledáme nhu, kterou nenalézáme u svých bliních. Oni nerozlišují své pány na bohaté a chudé, neposuzují naši krásu ani ošklivost. I ten nejobyejnjší lidský tvor, který jim dává vodu, jídlo a pohlazení, je pro n jediným kamarádem. Nikdy se nedoijí vku jako jejich kamarád a pán. Stárnou, belhají se za svým pánem, spolen s ním vzdychají a na kadém rohu odpoívají. A dálky se obma prodluují, cesta do parku je pro n nekonená.
 
Dívají se z okna na špatné poasí a obas olíznou ruku, kdy pán dlouho mlí. Jiní jejich psí druzi jsou pivázáni u boudy, oima rozmlouvají s Msícem, a tisíce hvzd na nebi jsou pro n oima vzdálených kamarád. Dívají se do oken, za nimi se pohybují ti, kteí obas pinesou kousek vánoního ízku a to moc dobré a sladké cukroví.
 
Nejvíce mne na psích tvorech uchvacuje jejich pospolitost. Oni neznají rasismus, nenávist, závist. Jsou to stále dti z mateské školy. Je jim lhostejný vlastní rodokmen, nevadí jim, e nejsou istokrevní, je jim šumafuk, jestli za n pán dal padesát tisíc nebo je dostal z útulku zadarmo. Setkávají se v ulici, hrají si jako dcka s klacíkem, snaí se uchopit do zub petláhev a honí se kolem laviek pro potšení svých lidských pán. A mnozí hledí smutn ze zamíovaných cel a nedokáí pochopit, pro je jejich kamarád a pán vyhodil z jedoucího auta. Beli za ním po nekonené silnici, a kdy jim došly síly, marn ekali, jestli se pro n ten, kterého mli rádi, vrátí.
 
Ped restaurantem se zastavila stará dáma s malým psíkem. Ml na sob rový kabát proti zim a snail se co nejvíce natáhnout z vodítka. Našel kamaráda. Obrovská doga se k nmu naklonila a shovívav se nechala olizovat. Dívali se do oí a moná íkali svou psí eí: „Jak se máš? Odkud jsi?” A tak jsem napsal tenhle oslavný fejeton o hodných psech, o tch, které nezkazili zlí a hloupí páni. Já neznám vtší vrnost neli tu, kterou oplývají hafánci, pejsanové, psíci, hafálkové, ratlíci, afounci… Jsem pesvden, e Pán Bh u pi jejich stvoení myslel na to, jak jednou budou léit vnou samotu lovka. Mám rád ty sluebníky samoty. Jsou symbolem skromnosti.
 
IIustrace z rodinného archívu Josefa Fouska
Josef Fousek
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 28.10.2016  11:11
 Datum
Jmno
Tma
 28.10.  11:11 ferbl
 26.10.  11:43 Von
 26.10.  09:06 Vesuvjana dky
 26.10.  07:45 kusan