Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ji,
ztra Marek.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Bye, bye, Baghdad!
 
Toto je pedposlední ást ady historek z Iráku a je vzpomínkou na vzrušené poslední týdny ped ukonením mého tém ptiletého ivota v té zemi a na okolnosti, za nich jsem ji opouštl.
 
Jak jsem se zmínil v úvodním lánku „Irák málem mj osud“, byly terénní práce v Západní poušti ukoneny a mapy a další dokumentace byly zpracovávány v Praze. Tím také konila moje úloha a ml jsem se vracet dom i já s manelkou. Protoe ta ale musela stihnout nástup do školy 1. záí, mla let zajištn u Iraqi Airways na 15. srpna 1980.
 
Pipravili jsme tedy všechny své osobní vci do tí beden, které odvezla rakouská spediní firma Trans Alpine do svého skladu, odkud mly být o tyi dny pozdji odeslány do Prahy. Druhý den Lenka odletla dom a já ml zstat ješt dva týdny. Irácký ministr toti pozval pedsedu eského geologického úadu, editele praského Geologického ústavu a editele naší spolenosti s vedoucími pracovníky projektu k oficiálnímu uzávru przkumné innosti.
 
Spolu s obchodním oddlením našeho velvyslanectví jsem zajistil odpovídající ubytování pro oba editele a pedsedu Úadu (ten ml tehdy postavení ministra) a pipravil tydenní program s návštvou místních zajímavostí.
 
Ne budu pokraovat, musím pipomenout dobu pár týdn pedtím. Mezi Irákem a jeho sousedem Íránem ji delší dobu panovalo naptí, ivené hlavn vládou prezidenta Saddama Hussaina. Jeho cílem bylo získání nkterých naftových území a ovládnutí toku Shat el Arab, zajištní poloostrova Fao a tí malých ostrov v Zálivu. Nechybly ani dvody náboenské, hlavn pak nepomr potu Šíit a Sinnit v zemi.
 
Ze strany Íránu pak k tomu pisplo i neustálé podncování Kurd na severu proti vlád v Bagdádu. Na hranicích mezi obma státy docházelo asto k incidentm, hlavn k sabotáním akcím iráckých diverzant na íránském ropovodu a k pestelkám. Zkrátka a dobe, ozbrojený stet byl na spadnutí a já byl rád, e moje Lenka u bude v bezpené Praze. Pak u jsem jen ekal a tšil se, a to bude všechno za mnou a odletím dom i já.
 
V den, i lépe noc (ve 4,00 hod.) píletu delegace z Prahy vše probhlo hladce. Šéfové si po tom letu trochu odpoinuli, v 10,00 hod. byla na velvyslanectví malá porada a v poledne obd u obchodního rady. Odpoledne panstvo znovu zalehlo a já také. Po dvou hodinách jsem se pivedl opt k ivotu sprchou a usedl k TV zprávám. A hned po té první mi vstala na zádech všechna srst: „Dnes, poínaje 12. hodinou byl nad celým územím Irácké Jamhurie uzaven vzdušný prostor a všechna cizí letadla ho ji  opustila!“ a byl jsem zvdav, jak se všechno te vyvrbí, jak se delegace vrátí dom a do jaké míry je situace váná i pro nás.

 
 
 
Na veei s ministrem jsme byli pozváni do jednoho typického arabského podniku v bankovní tvrti pi Al Rashid Street na 19 hodin a hosty jsme mli vyzvednout v hotelu v 18,30. Byli jsme tam pesn, páni nasedli a odrazili jsme s rozsvícenými reflektory. Jene policisté na nás divoce mávali rukama s posunky, které jsem hned nepochopil.Vezl jsem „jen“ generálního editele našeho podniku a vedoucího projektu Dr. Budaye, take jsem si dovolil zastavit a poptat se stráníka, o jde, a dostalo se mi vzrušeného píkazu zhasnout svtla, protoe zaala válka a je nebezpeí leteckých útok. Pirozen jsem poslechl, ale musel jsem se pitom usmát, protoe na obloze záil msíc v úplku na celé kolo.
 
Dojeli jsme bez problému na místo pozvání a opulentní hostina mohla zaít. Jídlo i pití bylo opravdu na úrovni, jen hlavnímu tématu, práv úspšn dokonenému geologickému projektu, byla vnována toliko slabá plhodinka. Dál u ho souasná situace úpln zmnila a nemluvilo se o niem jiném, ne o válce.
 
Pekvapilo mne, e ze strany našich hostitel nezaznly obavy o ivoty lidí, i z potenciálních hmotných škod, ale spíše jakési nadšení, jak z toho vyjde Irák vítzn a naplní se jeho poslání stát se vedoucí silou v arabském svt. A mne z toho zamrazilo, jak ti lidé netušili, co válka znamená. Nikdy na svém území ádnou nezaili a navíc si byli jisti silou své skuten mohutné armády, vedené geniálním Saddámem. Celý veer ale skonil dív, ne se asi ekalo, protoe státní rozhlas pinesl další zprávy a pan ministr ten pátelský veer s omluvou ukonil.
 
Celá naše spolenost ješt chvíli posedla v hotelu a po rozboru situace a závreném „šláftruku“ jsme se my ostatní rozjeli do svých dom. Já jsem ješt stihl noní zprávy státní televize a pak zapadl spokojen do svého prázdného loe. Protoe po odjezdu našich host dom u nebude ádný dvod zdrovat se v Bagdádu déle, tšil jsem se, jak odtud vypadnu také a to díve, ne se ta válka opravdu njak projeví. Jene lovk míní, ale…
 
Druhý den, kolem šesté hodiny ráno, mne a celé msto probudil ohlušující hmot íránských bitevník Mirage letících v padesátimetrové výšce nad domy. Na modré obloze se kiovaly dráhy raket zem-vzduch a ze všech stran znl nepochopitelný rachot z kulomet a samopal, akoliv letadla u byla dávno mimo dostel. Asi to byl projev „bojové statenosti“ a hlavn píleitosti si konen vystelit. Jenom mne  napadlo, zda si stelci uvdomují, e stely, které nezasáhly cíl, musí také nkde spadnout s tém  stejnou energií jako pi výstelu a trefit místo nepítele njakého bagdáana (také se tak na mnoha místech stalo a jedním postieným byl i jeden slovenský krajan, kterému zpsobila spadlá kulka lehké zranní na noze).
 
Pozdji jsem se v Baghdad Observeru doetl, e „…neúspšný útok na vojenský objekt v jiní ásti msta byl odraen, ani se nepíteli podailo cíle jakkoliv poškodit a naopak ztratil ti své stroje.“ Nu nevím, ale nad mým domem jich peletlo pt a pt se jich také po deseti minutách stejnou cestou vracelo. A z jihu slabý vtík hnal nad msto celé dopoledne oblaka erného, naftou páchnoucího dýmu. Jene mne mj soused, vysoký oficír irácké policie, pouil, e je to kou ze sestelených letadel.
 
Tento první hlasitý projev války samozejm vzbudil tém paniku a všichni cizinci touili ihned a okamit ze zem zmizet, jene nebylo zatím jak. Letecký provoz neexistoval a nejbliší letišt byla a v 900 kilometr vzdáleném jordánském Ammánu, nebo o nco blíe v Damašku v Syrii. Naše ambasáda spolu s obchodním oddlením zorganizovaly evakuaci en a dtí najatými autobusy pes pouš do obou tchto stát. A to vas, protoe o dva dny pozdji nebyl u v Bagdádu jediný volný autobus.

 
 
Prvním z nich odjeli naši hosté a první skupina en a dtí. Ostatní rodiny následovaly dalšími dvma autobusy a všichni mui museli pro pípad poteby ze strany zastupitelského úadu a do odvolání zstat. Byl jsem tomu zatím docela rád, protoe jsem mezitím zjistil, e zástupci speditérské firmy Trans Alpine opustili Bagdád hned první den a naše zásilka leela na chodb ped jejich kanceláí, nikým nehlídána, take jsem ji musel co nejdíve odeslat jinak.
 
Následovalo ješt nkolik nálet a hned ten druhý mohl být pro mne osudný. Kdy jsem ráno práv picházel ke kancelái, piletla další skupina íránských letadel a pivítaly je opt rakety a divoká stelba ze samopal pánubohu do oken. Vyskoil jsem z vozu a, maje na mysli déš stel z kalašnikov, bel pikren k domu. A práv v té chvíli jsem uslyšel ten podivný bruivý zvuk a do koruny datlové palmy, rostoucí vedle vstupních vrat, tak ti kroky ode mne, dopadla ást protivzdušné rakety a uala z ní u samého kmene jako ruka tlusté apíky nkolika list.
 
Vpadl jsem do kanceláe a dkoval Bohu za ty darované dva metry. Udlalo to na mne znaný dojem, protoe nebýt jich, mohla být ta rachejtle pro mne osudná. A tak, kdy jsem psal první z tchto iráckých píbh, pimla mne ta neblahá vzpomínka vloit ji do jeho názvu. Naštstí mi zbývala u jen jedna úloha, vyexpedovat naše bedny z Bagdádu.
 
Podailo se mi najít jiného speditéra, spolenost Levant Express Company, ale nebyla, bohuel, jiná monost dopravy ne po eleznici. Naštstí byl k dispozici jediný nákladní vagon a k mému údivu nákladní SD (!) a tedy také jediná monost pepravy. Bh su, kde se tu vzal. Byl to ubohý, dvounápravový vagon s dravou stechou i stnami a vrstvou speeného ovího hnoje na podlaze. Kdy jsem toho uboáka vidl a pedstavil si, e jeho cesta povede pes Turecko, Bulharsko a ješt pt set kilometr po našem území, v duchu jsem se s nákladem louil a to tím smutnji, e obsahoval i dárky pipravené k Vánocm. Naštstí se pepravce perfektn postaral o zabezpeení proti vlhku, vagon vybavil zámkem a dostaten pojistil.
 
O nkolik dní pozdji jsem i já opouštl msto, v nm jsem proil tém pt let, a tak jsem se naposledy ohlédl a v duchu zvolal „Bye, bye, Baghdad, I really loved you!“, a po únavné dvanáctihodinové cest dorazil do Ammánu a krátce nato u linkou SA konen odletl dom.
 
A k mému štstí s torsem rakety pibyla ješt jedna radost. To kdy jsem dva dny ped Vánocemi pevzal v nuselském celním skladu zásilku zcela neporušenou.
 
Ludk opka

* * *
Koláe © Marie Zieglerová
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 13.09.2016  22:13
 Datum
Jmno
Tma
 13.09.  22:13 Ludk
 10.09.  08:49 Von
 10.09.  06:30 LenkaP