Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Magdalna,
ztra Libor.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Irák, málem mj osud (10)
 
Byrokracie na kvadrát
 
Myslel-li by si snad nkdo, e pezamstnanost vyluuje byrokracii, nebo alespo pitáhne úednímu šimlovi uzdu, moc by se mýlil! Vím, o em mluvím, protoe jsem si tuto úední metlu vychutnal mnohokrát, ale v následujícím pípad v míe pímo obludné.
 
Protoe jak my, tak i socialisticky diktátorský Irák ml stejného Velkého Uitele, bylo i v Saddámov íši teba mít na všechno povolení, potvrzení, ovení, doporuení, i souhlas mnohdy i nejvyšších úad. Na to se dá po urité dob zvyknout, nauit se pedpokládat co ta, i ona instituce me poadovat, a osvojit si rzné triky, jak leccos obejít v zákonných mezích.
 
Jene to vyaduje mnohaleté zkušenosti a odvahu a je to obtíné i pro domorodce, nato pro cizince, zejména je-li navíc ve všem odkázán na tlumoníka. Úad s nejhorší povstí v tomto ohledu je irácká celní správa. Bda tomu, kdo nco posílá, i veze pes hranice, a to jak dovnit, tak ven. A eká-li ze zahranií zásilku, a se s ní pedem rozlouí, protoe bu dojde poškozená, zkaená, nebo vbec. Protoe ale, jak známo, výjimka potvrzuje pravidlo, me se i stát, e ji adresát v relativním poádku obdrí.
 
Já zde chci ale popsat martyrium s náhradními díly pro naše terénní vozy. Nkdy v ervnu roku 1977, tedy asi po pl roce provozu, bylo poteba nakoupit a dovézt nkteré náhradní díly. Je zajímavé, e s dovozem tch patnácti Toyot byly obtíe v mezích bných celních obstrukcí, ale ty dv bedny eleza a skla mne stály nkolik kýbl nerv a bezmála infarkt s píslušnými následky.
 
Náš zákazník, State Organization of Minerals, obstaral píslušná povolení a nezbytný „kitáb“, (dopis) pro celnici, a jednoho asného rána jsem vyrazil na východ. Ješt ten den a následující dopoledne jsem ml všechno v kufru svého auta. Krátce po obd v hotelu jsem opustil Kuwait City a kolem druhé hodiny dojel na hranici v Safwanu.
 
Tam u ale stála dlouhá ada aut, co mne dost roztrpilo. Doufal jsem, e to tu brzy vyídím a stihnu být do tmy doma u veee s manelkou, které jsem vezl, co si pála koupit, a njaký dárek navíc. Šel jsem do kanceláe ohlásit se, a kdy jsem celníkovi podal svj hndý pas, zeptal se: „Pane, co to znamená SPECIAL PASSPORT? To je nco jako diplomatický pas?“
 
„Ej azizi“ („ano, píteli“), nechal jsem ho duchapítomn pi tom, „je to obchodní diplomatický pas!“, doufaje, e to pome k mému odbavení. A ono to opravdu vyšlo. Ten dobrý mu bedny bezodkladn zaplomboval a vrátil mi doklady se svým podpisem a razítkem. Podkoval jsem a slíbil, e zítra sloím zboí v bagdádském celním skladu k proclení.
“Ne ne, musíte je uloit ješt dnes na Hlavní celnici v Base. Musejí být procleny tam!“ a dodal s úsmvem „Ma sala´ama, azizi! („Na shledanou, píteli!“)“
 
Tu komplikaci jsem neekal, ale pesto ješt doufal, e to stihnu. Jak dlouho me takové proclení trvat? Pár minut a pojedu dál. Vjel jsem do Basry a zeptal se prvního policajta, kde je tu Celní úad. Nerozuml anglicky a já zas jeho arabštin. Naše diskuse, pozstávající z gestikulace a znan hlasitých vt v obou jazycích pivábila jakéhosi dstojného starce ve vyšívaném hávu a s vousem na loket. Oslovil nejdíve  stráníka, pak mne, a kdy se dovdl, co hledám, nabídl se, e mne tam dovede. Pisedl ke m do vozu a po nkolika  minutách u jsme oba vystupovali ped kýeným cílem.
 

Chtl mi pomoci i na celnici, ale to u jsem pokládal za zbytené, podkoval mu a vstoupil do budovy s mosazným štítem a dvojjazyným nápisem THE CUSTOM OFFICE IN BASRAH a doufal, e odtud do pl hodiny i s tmi zatracenými kisnami zase vypadnu.
 
Ó, jak jsem se mýlil. Místo té luté cedule tam mlo být napsáno krví na fasád: ZANECHTE VŠECH NADJÍ KDO VSTUPUJETE! Ano, jako ped Dantovým peklem.
 
Kdy jsem po chvíli hledání nalezl píslušnou kancelá . 3 s okénkem pro jednání, depli tam, openi o ze, ti mui smutných tváí. Za okénkem ale nikdo, ani v depu, ani na devné idli u stolu. ekal jsem trpliv a ukáznn, ale kdy se v kukani neobjevil ádný pohyb ani po deseti minutách, zeptal jsem se té trojice, kde ten vašnosta, co na nj všichni ekáme, je. Otázka sice zaznla v jazyce anglickém, ale mohla být klidn pronesena esky. Nerozuml nikdo, a po zopakování mezinárodní posuninou, pochopili a reagovali pesn, jak jsem ekal – pokrili rameny a obrátili své zraky opt odevzdan na šedivou ze. To tm lidem moc závidím, e je píroda vybavila vlastností umoující jim tohle peít. Je to stejný dar, jemu se tší pavouk v kout, krokodýl v Zambezi, nebo rybá v pramici pod Vyšehradem – bezmezný, stoický klid.
 
Práv kdy jsem se pevn rozhodl odjet a poslat sem k vyízení druhý den George, rozsvítila se na stole za okénkem lampika a na otáivou idli usedla košile mohutn naditá pánem s knírem a  písnou tváí. Pirozen jsem ekal, zalit potem a zlostí, a na mne dojde ada a zvedne okno, ped ním u stáli dva z toho trojlístku, ale trvalo mu ješt nkolik minut. Kdy tak konen uinil, vyslechl od té dvojice jen pár slov, cukl s mlasknutím hlavou dozadu a ukázal prstem na mne.
 
To bylo to nejprotivnjší gesto, které znám v této zemi nejdéle, znamenající kategorické NE! Pro mne však ale pekvapivé a rozhodn nadjné. V tu chvíli se na mne obrátily dva smutné páry oí a odevzdan opt pideply na své místo u zdi. Vrátil jsem jim ten pohled s omluvným pokrením ramen a nevda, emu za tu pednost vdím (pozdji mi George vysvtlil, e se ode mne pedpokládal odpovídající bakšíš), pistoupil jsem blíe a pedloil všechny dokumenty.
 
Celník se v nich chvíli pehrabával, zeptal se mne, co v Iráku dláme, a vyslovil své potšením nad tím, e jsme iky, eši. Pak znovu obracel list za listem, a kdy se ode mne nedokal pedpokládaného ani po pti minutách, ukázal na jedno místo v dokladu:
„Tady musí být razítko a podpis mudíra (editele) Organization of Minerals, pak bude zboí uvolnno. Te se ohlaste v našem skladu a slote tam ob bedny!“
Marn jsem argumentoval, e cesta do Bagdádu a zpt je zbytená, kdy dovoz byl pedem povolen všemi instancemi, varoval, e tím me ohrozit státní zakázku, a znovu ádal o souhlas s pedáním beden a proclení v celním skladu v Bagdádu. Dokal jsem se ale jen tého gesta, jako ti dva pede mnou a navíc s jednoslabiným „La!“ (ne!).

 
 
Shrábl jsem tedy tu hrst papír prostrených mi okénkem a k potšení ostatních „stran“ to kolbišt s úedním šimlem opustil. Vjel jsem do dvora a sloil tam proti potvrzení ob bedny, co mne zdrelo skoro další hodinu. Skípal jsem zuby, ale byl rád, e jsem mohl vypadnout tak brzy a dojet dom ješt ped plnocí. Nakonec jsem se z toho neúspchu vyspal a hned ráno ádal na SOM doplnní dokladu. To mi ale bylo kategoricky odmítnuto s tím, e doklad je dostaující.
 
Intervenoval jsem osobn u generálního editele a ádal, aby to tedy na celnici do Basry zavolali, nebo mi to dali písemn s sebou. To odmítl: „Úedník na jeho úrovni má znát své povinnosti a já mu je nebudu pipomínat. Vyite mu to prosím!.“ Jakékoliv moje naléhání striktn odmítl a byl jsem tam, kde pedtím.
 
Druhý den ve tyi hodiny ráno jsme s Georgem vyjeli vstíc slunci pes Azizii, Kut, Abu Gharbi, Al Sharq, Amaru, Qualat Salih, Azir, Qurnu, Dair a Harthu do Basry, a u ve tvrt na dvanáct jsme se objevili ped tím prokletým šaltrem . 3. Do fronty se postavil George jako pátý, a protoe kult ohledu na zákazníky do této zem ješt nedorazil, a tedy nikde ádná lavika, uvelebil jsem se na jakési staré zaprášené bedn opodál.
 
Musím íct, e jakkoliv jsem ekal, e v tom dusnu strávíme nejmén dv hodiny, dokali jsme se brzo. První dva vypadli velice rychle, tetí za deset minut a jen ten ped námi se handrkoval s okénkem celou plhodinu ne odešel a s ním, bohuel, i ten za oknem. ada za námi mezitím vzrostla o dalších osm nešastník, kdy se konen celník vrátil a my mu pednesli svj problém. Byl to opt jiný, zcela odlišný celník, tentokrát mladší, podstatn hubenjší a sympatické tváe. Vil jsem, e tentokrát máme štstí, nechal jsem mluvit oríka a se zájmem poslouchal ten dialog.
 
Nerozuml jsem ovšem ani slovu, ale sledoval jeho tón. Zpoátku byl na obou stranách samý úsmv a svdil spíše debat o enách nebo penzích, co jsou tam nejastjší témata mezi mui, ale pozdji se ukázala první gestikulace a zvýšená kadence slov a hlasitost. To u jsem toho ml dost, protoe ten mj „sekretá“, jak se sám George s oblibou nazýval, ml snahu sám za mne jednat, místo aby prost a jasn tlumoil. Zarazil jsem ho anglickým dotazem pímo na celníka, aby mi ekl, jak situace vypadá, kdy nám bude zboí vydáno.
 
Jene se ukázalo, e úedník hlavního celního úadu v hraniním mst Base tento cizí jazyk neovládá (!), a tak mi pes George oznámil, e ho nikdo nebude pouovat o jeho povinnostech a prohlásil, e jestlie SOM není ochoten poadované potvrzení vydat, musíme se obrátit na Ministerstvo obchodu, které to me uinit také. Myslel jsem, e je to njaký ert a e se snad nakonec zasmje a odjedeme spokojen dom, ale místo smíchu nastal plá a skípní zub (jen v mé duši, ovšem)!

 
 
„Pro mi to tedy ten váš kolega neekl u pedevírem“, val jsem, „to máme jet pt set  kilometr do Bagdádu a znovu pt set sem jen pro neochotu SOM a ledabylost jednoho vašeho celníka? Oznámím to na vašem Ministerstvu i zákazníkovi, aby vyvodili z takové byrokracie a pípadného zdrení vládního projektu dsledky!“, uhodil jsem pstí do stolu, a dodal, „Ma sala´ma, habibi! („Na shledanou, miláku!“)“ Neekal jsem, a si vyslechne peklad, a vypadl na ulici. Kdy se po chvíli objevil i George a v nedaleké restauraci jsme spolen poobdvali a trochu jsem se uklidnil, vrátili jsme se dom.
 
Další den byl pátek, islámská nedle a já si nedovedl pedstavit, e do té dálky pojedu znovu a e to tam me dopadnout podobn, pokud nco neobtujeme. Tak jsem poslal do Prahy šifrovanou zprávu s vylíením potíí a poádal o souhlas s úplatkem padesáti dinár. Odpov došla podle oekávání negativní s tím, abych zákazníka o korupci na celnici informoval a poadoval jeho zákrok. Bylo mi jasné, e v takovém reimu, jaký vládne v Iráku, je taková kníecí rada z evidentních dvod naprosto nepijatelná a mohla by se nám vymstít. Naštstí ale pišla moje moudrá ena Lenka s ešením, jak vlka nakrmit a pitom mu kozu ani neukázat.
 
Take o dva dny pozdji George skuten na Ministerstvu obchodu šastn vymohl podpis a razítko a mohli jsme si tch dvakrát pt set tyicet kilometr znovu vychutnat. Kdy se mne po cest zeptal, zda Praha souhlasila s úplatkem, ukázal jsem mu mlky balíek v pihrádce palubní desky. Zejm se mu ulevilo, protoe roztáhl pusu od ucha k uchu a zamnul si po semitsku ruce: „Mr. Topka, tentokrát za úspch ruím“!
 
„Okey, orí“, otoil jsem k nmu hlavu od volantu, „jestlie tentokrát opravdu uspjeme, dostaneš toté jako celník!“ Neekl na to nic, ale koutkem oka jsem postehl stejný pohyb jeho úst, i kdy ne tak široký.
 
Po píjezdu na celnici jsme mli štstí. Ped námi bylo sice asi pl tuctu njakých trhovc, ale kdy George stril hlavu do okénka spolu s mým balíkem a nco do nho ekl, celník (ten z naší poslední návštvy), odbyl rychle chlápka, co byl na ad, sebral z pultu balíek a vnoval se jenom nám.
 
Dál u pak jednal jen orík. Všechno šlo jak na drátku, take jsme zaplatili 25 ID cla a za pl hodiny jsme u opouštli  celnici s tmi prokletými bednami v kufru smr Bagdád. A kdy jsem si pedstavil reakci korumpovaného úedníka po otevení balíku, pitlail jsem nohu na akcelerátor tak, e na tachái naskoila za pár sekund stodvacítka. Jako úplatek mi toti poslouila koená náprsní taška s embosovaným jménem naší spolenosti a arabským páním, aby nositeli  „…Alláh dal zdraví, štstí a dlouhý ivot.“
 
Georgovi jsem to ale neprozradil, poznal to sám, kdy jsem o dva dny pozdji pedal, podle svého slibu, stejný dárek i jemu. Vzal  to s humorem (navíc byl kesan), ale doporuil mi, abych se napíšt u nepokoušel v Base nco proclít. Naštstí u toho opravdu nebylo nikdy teba, a tak jsem si na celý ten byrokraticko-korupní pípad celá léta ani nevzpomnl. To a te, coby vetchý staec.
 

Irák, málem mj osud - 1
Irák, málem mj osud - 2
Irák, málem mj osud - 3
Irák, málem mj osud - 4
Irák, málem mj osud - 5
Irák, málem mj osud - 6
Irák, málem mj osud - 7
Irák, málem mj osud - 8
Irák, málem mj osud - 9

 
Ludk opka

* * *
Koláe © Marie Zieglerová
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 30.08.2016  12:37
 Datum
Jmno
Tma
 30.08.  12:37 Von
 28.08.  16:18 Ludk