Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Marin,
ztra Emanuel.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jeden mu a jedna slena
 
Oba byli staí. Mu i slena. ili v dom, který pamatoval staré lepší asy. Od té doby nco vody uplynulo a nikdo se o dm píliš nestaral.  Tak usoudila Olivie, která do domu vstoupila poprvé, hned po tom co zaparkovala ped domem a pivítala se s majitelem a jeho psí slenou. Majitel, pohledný prošedivlý mu, neml to charisma, které by u nj vítala, ale psobil na ni celkem milým dojmem. Pi astých telefonních rozmluvách sice neml esprit a slovní zásobu jako její pítel z Kalifornie, neml ani jeho zabarvený hlas, ale budi. asto odbíhal od tématu, jeho e byla prokládána vatou, na co Olivie nebyla zvyklá. Nesmovala nkdy k meritu vci. Tak tomu bude asi i nadále, usoudila a pi vstupu do domu se tím i ujistila. Nevadil jí starý dm, ale neudrovaný dm. V provizorním botníku i kolem nj se válelo nepeberné mnoství bot všeho druhu, a málem e nezakopla o pehršel prázdných a poloprázdných špinavých lahví. Mrkla okem po navršených krabicích pi schodech do podkroví a odvrátila od nich zrak. Vstoupila za muem do kuchyn.
 
„Tady na tom kesle spí naše slena, ale kdy se sem posadíte, tak si lehne jinam.“
 
Olivie pejela pohledem oškubané špinavé keslo s psíkem a udlala krok dál. Oválný stolek bez ubrusu s ponienou deskou, kuchyský kout, zm starých naskládaných nepotebných krám. Do oí ji uhodil elektrický dvouvai, jeho polovina byla odíznuta. Všechno, na em spoinul její zrak, se jí jevilo jako vetešnictví, i kdy postel mla snad istou pikrývku. Ale sedat si na postel? Tak vstoupila do druhého pokoje. Tam vévodily tsn vedle sebe dv skín. Naproti nim druhý stl se idlemi, bokem postel. A další vitrína z jiného období. Její zrak ulpl na harmoniu v rohu.     
 
„Krásné,“ pronesla jediné slovo, na které mu reagoval.
 
„Hrávala na nm matka.“
 
Nebylo, kam se posadit, nebo ten secesní zajímavý nábytek byl odený, zašlý, nikdo ho nenechal zrestaurovat. Stl opt bez ubrusu. Tady se posadit nemohu, usoudila a pešla do poslední místnosti. Tam podél zdí samé skín, kadá jiný pes jiná ves. A tetí stl, tetí postel, v jejích nohách další obí televize. Nezbylo jí, ne se posadit ke stolu. Pehlédla tyi idle a jednu si vybrala. Ale pímo ped oima mla kout naskládaných krabic a krám. Tohle nemohu peít, mít na oích ten nepoádek, pomyslela si a pesedla si na druhou idli. Ale z tohoto úhlu byl pohled stejný. Vrátila se na pvodní místo. Snad to peiji, ekla si a zstala sedt. 
 
Mu pinesl její tašky. Ujala se iniciativy. Poloila na stl, co pivezla. Buchty, ízky, obalované ampiony, zeleninu a láhev alkoholu. Poádala o talíe a skleniky a musela si nalít, aby tu realitu kolem sebe nevidla v tak bolestném svtle.
 
„Nechcete si umýt ruce?“
 
Podívala se do koupelny a rázn odmítla: „Ne. Já se nemyji.“
 
S chutí si nalila z láhve, kterou pinesla. Ani nepoádala o led, jak bylo jejím zvykem.
 
Stny pokoj byly vymalovány tmavými sytými barvami, co lahodilo jejímu oku. Ale v kadém pokoji, si hned všimla, e barva je ranná njakým bílým flekem po hebíku nebo po sáde. Mu u dávno neml barvu, aby tu ránu odstranil. Jeho ledabylá práce mu dávala špatnou vizitku. Takový výsledek nebyl její parketa. Pesto byla vstícná ke konverzaci. Hovoil rád a dlouho, asto myšlenky košatil a odbooval, aby se vracel tak, e nebylo dost jasné, co chce povdt. Kdy Olivie chtla nco íct, musela mu skoit do ei.
 
„Necháte m domluvit?“ padla obvykle jeho otázka. 
 
Otázka padla na úrodnou pdu. A on pokraoval ani ne tak v rozhovoru o sob jako o pedstavách, co má v plánu ješt udlat. Jeho pedstavy míily do vysokých sfér. A k perpetum mobile. A k tomu, jak po uskutenní své vize bude bohatý. Snad svým slovm i vil. Olivie moc dobe pochopila, tu vizi snu o úspšnosti, která mnohé mue provází a do konce ivota, ani by ji kdy dotáhli k cíli.  
 
Vstala od stolu a podívala se na psíka. Leel tiše, jen oka ml dokoán. Zaala na nj mluvit. Jak se máš maliký? Není ti tady smutno? Nechceš nco, psíku? Takové a podobné vty jí napadaly. Bylo jí ho líto. Starý pes a staré keslo. Dohromady k politování.  
 
„To není psíek. To je slena,“ opravil ji mu.
 
„Ne. Pro mne je to psíek.“
 
„Byla jste v koupeln?“  Zeptal se po chvíli, ani chápala pro.  Po té otázce a její záporné odpovdi mu vyskoil, vyhodil psíka ven a zaal po nm utírat loui.
 
„Nemá hlad nebo íze?“
 
„Ne. A není to ádný psíek, ale slena. Je u stará. Zddil jsem ji i s domem po matce.“
 
Kdy spolu vypili kávu, pozval ji k prohlídce zahrady. Šla poslušn za ním a nevila svým oím. Vstoupila do pralesa, kterému vévodil oech. Silný kmen, jemu byly oezány hlavní vtve, aby z nich vyrazila zm zelených výhon. Kupodivu byly obalené oechy. Dávaly mohutný stín. Ale pod oechem ve stínu, nebylo místo pro laviku, pro odpoinkové posezení. Takové místo nebylo v zahrad nikde. Všude nesourodá zm krám a zelen. Nebylo moné projít na konec zahrady. A on vysvtloval, na je která rostlina a za jakým úelem byla zasazena. Co který koen nebo listy léí.
 
Olivie dobe vdla, e zdejší slunce a pda rodí sama a ádnou úrodu, krom rajat, nevidla. Mezi zelení se válely zbytky cihel a staré krámy. Jediné, co ji zaujalo, byla pohozená jakási amfora. Ale pi bliším pohledu si všimla, e prasklá a ulomená.  
 
„To je hrza,“ ujelo jí.
 
„Vy mi nic nepochválíte,“ ohradil se.
 
Olivie rezignovala. Jediné, co v té zahrad a v tom dom mlo její sympatie, byl onen mu, který se jí líbil. Štíhlý, hezký s upinou šedin do ela a svým zpsobem chytrý. A co nemohla pochopit, kam se jeho chytrost vytratila, e za celým jeho ivotem nebyl vidt ádný výsledek. Byt, ádné výsledky práce, zhola nic. Co chtl? Pro co il?
 
Psíek je nedoprovázel. Leel u dveí.
 
Mu utrhl ti rajata a všichni ti vešli zpt do domu.
 
Ped veeí mu naplnil misku a pisunul ji psíkovi. Ten ji vylízal.
 
„Nemá íze? Starala se Olivie.
 
Mu natoil do misky vodu. Kdy ji psíek vypil, vyskoil si na své keslo.

 
 
Mu pinesl talíe, Olivie vyndala z krabic jídlo a veeeli naproti sob u stolu. Nastala vzácná chvilka pohody dvou lidí, kteí se navzájem dvrn ješt nedotkli, ale udibovali kadý ze své touhy. ena na jeho píjemné tvái tém visela oima. Mu vtšinou hovoil, ani by ji potají pozoroval.  A psíka, jako by tu nebylo. Jedli pomalu, svt ekal venku a as se pro n zastavil. Mu odbhl a pinesl dva šálky kávy. Pinesl kolá, který pro ni zakoupil, ale sám si ke káv vzal její buchtu. Oba si od té chvíle snad píliš slibovali. Mu, i kdy klopil oi, nevidl nic ne enu a imponovala mu její chytrost. ena si piznávala tajnou nadji krátit do budoucna as po jeho boku. V dom nehrálo rádio, nebyla zapnutá televize, netikaly tu hlasit ádné pendlovky. Tahle chvíle jako by byla vyjmuta z asoprostoru vesmíru a zstala urená jen pro n. Chvíle vzácná a krátká. Mimodk se jejich oi stetly. Mu ten pohled neunesl, sklopil oi a posléze zmizel v kuchyni. Olivie vyšla za ním a všimla si, e zase vytírá koupelnu.
 
„Není ten psíek nemocný?“ otázala se.
 
„Není to pes, je to slena. A je jen nervózní, protoe není zvyklá na návštvy.“
 
„Tak abych odjela,“ briskn zareagovala.
 
Mu na to nic neekl.
 
To rozhodlo.
 
Na nic neekala. Sbalila si tašky a zamíila ke dveím. Kdy ji vyprovázel k autu, do kufru jí poloil tašku oech. Snad mu podkovala, moná také ne a chtla mu íct: Nabídla bych vám hrnek vody ze studny plné dobrých víl, ale jsem si zcela jistá, e byste se nenapil.
 
Chtla mu to íct, ale neekla. Otoila klíkem, dotkla se plynu a odjela.     
 
Marta Urbanová

* * *
Fotografie ©Marie Zieglerová
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 26.08.2016  08:45
 Datum
Jmno
Tma
 26.08.  08:45 LenkaP
 26.08.  07:47 Von