Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Petr a Pavel,
ztra rka.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Polštáová anabáze
 
„Závist je zábava neschopných,“ slýchávala jsem doma. Utkvlo mi to v hlav, a tak – vte nevte – nikomu nic nezávidím.
 
Ta vta mého moudrého tatínka však mla ješt pokraování: „Co nemeš mít, to ti nebude chybt.“
 
A mn vlastn nechybí nic. Obklopuji se vcmi, co si mu dovolit, a ty mi dlají radost.
 
Asi jsem pišla na svt se šastnou povahou. Jedna z mých vlastností se mi do ivota obzvláš hodí – a to, e nejsem nijak nároná. A tak mn bohat staí, co mám. Na em ovšem lpím, to je domov. Snad mi to tak urily hvzdy.
 
Podle keltského horoskopu jsem jablo. Keltové vili, e kadý lovk je srovnatelný s uritým stromem. Stromy jsou silné, slabé, voavé, bez vn, krásné, pokivené, osamlé a jindy jsou jedním z mnoha v lese. Pesn jako lidé. U lidí – jabloní, nad ostatními vlastnostmi vyniká láska k domovu. Evropský horoskop mi pisuzuje znamení raka. Tito lidé prý také upednostují svj domov. Je pro n útoištm, na který si nenechají nikdy sáhnout. Jsou fixováni na svj domov souasný, ale i ten, ve kterém vyrstali.
 
V egyptském horoskopu je období mého narození pisuzováno vlád boha Geb – boha zem. Toto egyptské bostvo dalo svým nositelm do vínku touhu tvoit si svj svt z vcí a lidí pouze pozitivních a kladných. Vdy lpí na svém domov. Staí indiáni zase na základ pozorování pírody vytvoili promyšlený horoskop, který vyezali do totemu. Zvolili si dvanáct zvíat a ta pro n byla symbolem jednotlivých znamení. Mn v indiánském horoskopu písluší datel. Ten, jak známo, si rád buduje hnízda v kmenech strom a stále si je vylepšuje. I já si svj byteek anám. Však mi to peduruje práv charakteristika datla. Lidé – datlové, milují krásný, útulný domov, ve kterém se cítí spokojeni. Tam nalézají svj vnitní klid a nabírají sílu do bného ivota. Také podle cikánského horoskopu mám podobný pohled na svt. Mým znamením je kolo od vozu. V tomto znamení jsou prý lidé, kteí mají rádi krásné staré vci, které jim pipomínají rodinu a domov jejich dtství.
 
Asi proto mám plný byt vzpomínek na toto období a ani za nejvtší luxus bych ho nevymnila.
 
Zdálo se mi, e v té mé malé soukromé oáze nic nepostrádám. Ovšem a do chvíle, ne jsem vstoupila do píbytku kamarádky Jiinky, které íkám Inuška. Pozvala m do svého budoáru a já, v pohodlném ušáku, který byl prostorný málem jako Václavské námstí, jsem si hovla a mla ped oima pohovku ješt prostornjší, co byla zarovnána barevnými naducanými polštáky. A tu jsem si vzpomnla, e i mé dtství bylo vystláno mnoha takovými bulíky. Maminka i ob mé babiky, neustále njaké polštáe patchworkovaly, vyšívaly, hákovaly, pletly a šily. Pak jimi vyloily kanape, gaue a kesla, aby si o n návštvy pohodln opely záda, aby se jim u nás líbilo.
 
„Tu vadu na kráse mého domova musím odstranit,“ napadlo m a hned druhý den jsem šla na obhlídku obchod. Ale runí práce z dob mých babiek nebyly nikde k mání. U jsem málem odešla dom s dlouhým nosem, kdy tu mi vstoupil do cesty zastrený malý obchdek s velkými poklady.
 
Vonl hemánkem, mateídouškou a levandulí.
 
Vybrala jsem tu dva vyšívané polštáky a celá spokojená bela dom. Ale moje nadšení m opustilo hned, jak jsem je urovnala na sedaku.
 
„Abych je málem hledala lupou,“ mraila jsem se.
 
Nic nepomohlo, e jsem je popadla za cípky a natásala v nich peí a rovnala jeden pes druhý.

 
 
„Musím ješt dva pikoupit,“ rozhodla jsem se a zamíila znovu do obchdku plného vní a vzpomínek. Zacinkal zvonek nad dvemi a já mezi policemi s vcmi z dob, které byly a u nebudou, vybrala kadému polštái bratíka. Doma jsem ty dva páry vyšívané krásy zkoumala kritickým pohledem, ale zase se mi zdálo, e to není ono. Stále jsem mla ped oima ten Inušin gau, vrchovatý polštái, co dával na celý pokoj najevo, jaké nabízí pohodlí.
 
„Vezmu si, prosím, ješt dva polštáky,“ ekla jsem druhý den prodavace ve voavém obchdku.
 
U m znala líp ne své boty, a tak se na mne sladce usmála, jako by olízla liku medu z kameninového bucláku, co stál na pult.
 
„Kdy vám je prodám, zbude mi tu jeden jediný,“ ukázala na polštá v proutném košíku na prádlo. „Vezmte si i ten, a mu tu není smutno.“
 
Asi jsem píliš outlocitná, protoe m nemusela vbec pemlouvat, a hned jsem zaplatila i ten poslední.
 
Konen i má sedaka byla vrchovatá naducanými polštáky. Sedly ve vyrovnané ad na pohovce, pkn jeden vedle druhého, a pestrobarevn prozáily celý pokoj.
 
Kdykoli jsem kolem nich prošla, pohladila jsem je oima a to podívání zase pohladilo na oplátku moji duši.
 
ili jsme spolu v náramné shod pesn týden.
 
Já byla od rána do veera nkde v luftu a vracela jsem se dom a pozd veer. Pivítal m pokadé tichý byt, ve kterém vonla na celé kolo rozkvetlá Hoya carnosa, zvaná voskovka. Z kvtináe na skíni tsn u záclony padala jako mohutný zelený vodopád a skoro na zem. Je mojí favoritkou mezi všemi kvtinami, s kterými bydlím, protoe obzvláš bohat kvete a voní omamnou vní nejen na celý pokoj, celou pedsí, celý byt, ale voní pes polstrované dvee i na chodb, na schodech a také u výtahu. Sousedé se vyptávají, coe to tak voní z mého bytu a neví, e je to tahle kvtina, co má nejdíve poupata jako porcelánové knoflíky a pak kvtenství porcelánových hvzdiek s medovou krpjí uprosted. Nejspíš m obyvatelé sousedních byt podezívají, e tajn destiluji a míchám na kolen parfémy z rí, jasmínu, lilií, kosatc i fialek. Asi jsou pesvdeni, e znám tajné francouzské recepty na parfémy z doby Kateiny Medicejské, manelky krále Jindicha Orleánského, která v 16. století udlala z parfém módní novinku v Evrop. Teba ví, e mé vdomosti sahají a ke starým íanm, Egypanm, Peršanm, ekm a ímanm, ale snad ješt dál, a do starovké Mezopotámie, kde umní vyrábt parfémy vzniklo.
 
Vn v mém byt se dala opravdu krájet. Pes ticet kvt, to u je ván síla. Já si však myslím, e na grády té vni pisply i rozkvetlé kvty na polštáích, vyšitých barevnými nitkami rukama babiek a prababiek. U tu dávno nejsou mezi námi, ale jejich runí práce, ty tady po nich zstaly a lahodí oku i srdci. Vyšívané kvty vypadají, jako by je práv nkdo utrhl na zahrádce ješt dív, ne se z nich skutálí rosa, ješt ped tím, ne vyjde slunce a ne jim slunením árem povadnou okvtní lístky. Jsem pesvdená, e kdy k nim pivoním, z jejich silné vn se mi zatoí hlava.
 
Sedmý den byla sobota a já pišla dom díve ne obvykle.
 
„Konen se zas jednou podívám, co se dje ve svt,“ hodlala jsem se posadit k televizi.
 
Na pohovce u sedly polštáe. Naparovaly se na všechny strany a zabíraly celou plochu k sezení. Sedla jsem si tedy na volný cípeek pohovky, jen tak, na pl jedné plky, a dívala se spolen s nimi na televizní noviny.
 
Vbec mi nevadilo, e zabraly celý gau. Vdy jsem si je dobrovoln pustila do svého ivota, do svého bytu, na svou pohovku.
 
Náhle se z pedsín ozval zvonek. Zvonil naléhav, jako kdy hoí, jako kdy probíhá evakuace domu, protoe hrozí jeho zícení.
 
Vstala jsem ze sedaky a šla otevít.
 
Zdálo se mi, e slyším, jak se polštáe spokojen zavrtly a pak si oddychly, e jim u nezabírám ivotní prostor.
 
„Pj mi kvasnice,“ dal se mezi dvemi do prosíka soused Karel. „Chci zadlávat knedlíky a nemám je.“
 
„Poj dál,“ zvala jsem Karla. „A sedni si.“
 
Podíval se na obsazený gau a posadil se na idli.
 
Štrachala jsem v lednici a Karel zatím sedl a drbal si patu o patu.
 
„Koukám, e sis koupila polštáky,“ ukázal na pohovku. „Runí práce, to je na první pohled vidt.“
 
„Líbí se ti?“ zeptala jsem se.
 
„Moc,“ pitakal. „Podobné vyšívala naše staenka,“ odpovdl a já vidla, jak se jeho oi hned zadívaly pes ze daleko, a nkam ke Klatovm a ješt dál, a do jeho dtství.
 
Dala jsem mu kostiku kvasnic a z pohovky pobrala dva polštáe. „Jsou tvoje,“ ekla jsem a podala mu je. „Budou t tšit stejn, jako tší m.“
 
Pak jsem spoinula pohledem na prázdné místo na pohovce.
 
A taky se zas vejdu na svj vlastní gau.“
 
 Jaroslava Pechová
* * *
Koláe © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 19.08.2016  16:40
 Datum
Jmno
Tma
 19.08.  16:40 Pavla
 19.08.  07:41 Mirka