Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jana,
ztra Viola.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Irák, málem mj osud (7)
 
Irácká neobvyklá zamstnání
 
Na svt existuje jist spousta emesel, zamstnání i slueb, o kterých nemáme ani tušení, nebo která u upadla v zapomenutí. Kdopak napíklad dnes ví, e ješt  za první republiky táhli krajem tak zvaní koebráci, potulní prodavai drobných levných tretek, zpravidla z Balkánu, slovenští drotári, co tenkým mosazným drátem oplétali hlinné kuchyské nádobí, potulní sklenái, nosící tabulky skla v krosnách na zádech, nunvái, co dlali ze svink a kanek pouhé vepe a z býk volky, kokai vykupující za haléové ástky králií, jehní a kozleí koky, a hadrníci, jak procházejíce vesnicemi, hlun vyvolávali „Dráátúva, léétúva, óókna zasklíva!“, nebo „Hadry, kosti, kuéé!
 
Jsou ale jinde i taková, která by u nás bu nenašla uplatnní, nebo, a s tým cílem, jsou provádna znan odlišn a pak se lovk diví. V Bagdádu bylo (a jist poád je) takovou slubou ištní ucpaných odpad, tedy nco, co u nás vyeší píslušná firma pomocí nkolikametrové ocelové spirály za pár minut. Tam se ale pouívá mnohem starší, jednodušší a levnjší metoda a uívá jí isti kanál.
 
A jak si ji objednat? Snadno – to si jen den nebo dva pokáte a na ulici uslyšíte „hábabzbulá“ (nevím, zda je to správn, ale tak njak mi to znlo), vybhnete ped dm a zavoláte: „Ya, azizi, taal ihna!“ 1) a ten gentleman v dlouhé dišdáše 2) a s tradiním strakatým šátkem kolem hlavy s potšením poslechne, nechá si ukázat problém a vrhne se do práce.
 
Hned druhý den po nasthování do domu jsem zjistil, e voda z vany i z WC-mísy odtéká tak pomalu, e ne bych se dokal úplného vyprázdnní, mohl bych ranní toaletu provádt jen ob den. Svil jsem se s tím problémem sousedovi, vysokému policejnímu dstojníkovi, a ten hned druhý den zajistil výše uvedeným zpsobem pomoc. Byl jsem toho svdkem, a tak mohu tu operaci popsat.

Pan kanálpucr se opravdu objevil, soused ho zavolal, zadal mu úkol a s mými díky v zádech opustil scénu, která nemla být nikterak lákavá. Zato chlapík se ml se ochotn k dílu. Odtáhl poklop umpy, poklekl a jiných nástroj nemaje, ponoil svou hubenou pai a po rameno do odpadní roury a peliv vydrápal a po kouscích vytahal pekáku. Byl to chuchvalec papír, vlas, exkrement a hemících se šváb. Ti, co byli pedtím picucnuti na stn jímky, prchali ve zmatku po šátrající pai jako po most pes jeho hlavu a ramena do bezpeí.
 
S obdivem jsem musel uznat, e je to chlapík neohroený a statený, neb dokonil dílo, ani se nechal tím hejnem jakkoliv vyrušit. Nakonec poádal o plastový kbelík, naplnil ho vodou z kohoutku na stn domu a hrnul se do domu propláchnout odpad v koupeln, ani si ten hndoerný povlak umyl. To jsem mu u ale svit nechtl a radji to pozdji udlal sám.
 
Teprve te si v tom kýblu umyl ruce, utel do podolku a poádal o mzdu, pouhých dvou dinár. Vyplatil jsem mu je rád a pidal ješt dva, v uznání jeho vysoké odbornosti. Co byla ovšem chyba, protoe od té doby u nás ješt dlouho dvakrát v týdnu zvonil s pedstavou, e ti nekulturní cizinci jist zase brzy ucpou kanál, aby mu dali vydlat.
 
*
 
Podobnou a nezbytnou slubou, stejnou jako v Evrop, le znan rozdíln vykonávanou, je pée o zahradu kolem najaté rezidence. Nezbytnou proto, e jako všichni cizinci, zejména ti, kdo pracují v zemi na základ kontrakt s vládními organizacemi, mli jsme i my za morální povinnost poskytnout práci njakému domorodci.
 
Obývajíce dm se zahrádkou, tady nikoliv hotel nebo pouhý byt, bylo nám najmout si zahradníka. Tedy lovka, který se za zahradníka povaoval a na rozdíl od pedcházejícího fachmana pouíval u nástroj, t. j. cosi mezi srpem, maetou, i sekerkou. Jeho sluby spoívaly v tom, e dvakrát v týdnu pišel zalít trávník, tedy zaplavit ho ze systému uitkové vody a nevynívalo jediné stéblo. Protoe z naší strany nikdy ádné jiné pání neslyšel, ml dosti pohodlný dob. Po pravd ale musím dodat, e ho nezamstnával jen náš dm, ale e pracoval i pro adu dalších zákazník, kteí ho moná povovali i jinou inností.

 
 
Jen jednou jsem ml monost vidt, k emu s sebou nosil ten jediný nástroj (tráva se nesekala, protoe nikdy nevyrostla víc ne do pti šesti centimetr). To kdy majitel domu rozhodl porazit jeden ze schnoucích pomeranovník. To tedy nepišel zahradník do zahrady s motykou, s lopatou, aby vykopal rozmarýnu, i ken, ba ani s pilkou, nýbr toliko s tou svou srpo-maeto-sekerou a pustil se do té soušky tak na loket vysoko od koene, kde kmen ml v prmru jen trnáct centimetr, jak jsem pozdji zjistil. Nelu, kdy íkám, e mu to dílo trvalo déle ne tyicet minut. Jist, s pilkou by se mu to bylo podailo mnohem dív, ale jemu na ase nezáleelo a ušetil za nákup zubatého nástroje. Stejným zpsobem zbavil  kmen vtví, srovnal z tch trosek hromadu u vrat a druhý den odvezl jako topivo. Jen na míst inu po nm zstal jeatý paízek velikosti zahradního trpaslíka, jaké kupují naši západní sousedé u Vietnamc v chebské trnici.
 
*
 
Další zajímavý obrázek se mi naskytl, kdy jsem jednoho jarního rána pijel k domu, kde jsem ml kancelá, a spatil v korun jedné z datlových palem stojících po stranách vjezdu chlapíka cosi tam kutícího. Nechtl jsem na nj uet, ani se zeptat, co tam dlá, protoe jsem spchal a ani neml dostatenou znalost jazyka. Teprve pozdji mi George prozradil, e to byl opylova datlových kvt.

 
 
Datlovník toti vyroste bu jako prašníkový, zpravidla ze semene, nebo pestíkový, mnoený z prýtu pestíkového stromu. Pestíkových strom se vysazuje omezený poet, jen jeden na 20 a 30 prašníkových a je tedy teba v dob, kdy se ponou toulce pestíkových lat otvírat, co dje se poátkem bezna, kvty umle opylit, jinak by palma zstala jalová. A to se provádí práv v korun stromu tak, e z prašníkového stromu se uízne malá ást kvtenství a vloí se do rozeveného toulce laty pestíkové nebo se nad ni zavsí, aby se pyl vyprašoval na blizny. Tak se po opylení vyvíjejí  z pestíkových kvt plody.
 
Tím se tehdy mn, a te i vám, dostalo vysvtlení, kdo je opylova a komu tedy vdíme za sladké plody, kterých jsme tam spoádali kila, co kadému doporuuji. Nejen, e jsou chutné, ale také zdravé a i jinak tlu prospšné.
 
*
 
lovk, který se musí z jakéhokoliv dvodu pohybovat ve vedru mstských ulic a nemá as, i peníz k posezení ve stínu ajovny, vezme rád zavdk i douškem prosté vody. Uslyší-li opakované volání „Moi, moi! Moi moi!“ 3) ví, e neume ízní. To osvující slovo prozpvuje „sak´ka“, prodava vody, nosící ten ivotadárný nápoj ulicemi v bohat ozdobené desetilitrové nádob zavšené emenem na rameni. Za pár fils (1 fils = 1/100 ID) uhasí vyprahlý poutník muivou íze ze spoleného tvrtlitrového hrníku, pipoutaného etízkem k té nádri.
 
Nevím, jak ta voda chutná, protoe jsem této sluby nikdy nevyuil, ale v kadém pípad me mít stejný úinek, jako hlt koaku ze soudku na krku bernardýna kdesi v Alpách. Pokud ovšem s tím douškem z hrníku nespolkne zákazník i nco navíc, co tam nechal jeho pedchdce.
 
*
 
Co zajisté v Evrop nespatíte (nevím ovšem, zda ne u na Balkán), jsou moude se tváící mui sedící v iráckých mstech, hlavn ovšem v Bagdádu, ped rznými státními úady za malými stolky, vybavenými zpravidla starou Underwoodkou, a trpliv ekají, jak pavouci v síti na zákazníky.
 
Jsou to veejní písai, nezbytná pomoc a spása pro ty, kdo se nenauili íst a psát (nechci íct pímo analfabety – je to takový dehonestující výraz), nebo i pro cizince, kteí nemají takové oríky, jak jsem ml já. Peván jde ovšem o osoby staré, protoe souasníci ji toto základní vzdlání mají.

 
 
Obyejn sedí ped takovým úadem písa víc, ale pesto jsem byl asto svdkem, i mnohahlavých front. Zákazník pistoupí ke stolku a pedloí písai svj problém. Nastane dlouhé jednání a vysvtlování, které postupn graduje a za ivého kibicování okolí dojde k dohod, písa naklepe na staikém stroji dopis, nebo vyplní run formulá, zákazník pevezme dílo, zaplatí a ped stolkem u stojí další. Zdálo se mi to být docela výnosné, ale nepíliš perspektivní zamstnání – pokrok jde dál, i na Blízkém Východ.
 
*
 
asto, kdy jsem vidl na obrazech i v knihách historické námoní koráby, zejména ty velké válené s jejich mohutnými stni, vrtalo mi hlavou jak je ti  staí loai vyrábli. Jak mohli vytvoit ty obí stn váící jist tuny, ráhna, klouny a tisíce fošen a trám. A to a do devatenáctého století bez páry, i jiné mechanizace. Jiste ne v potu tváe pilou a sekerou, ale jak? Porazit tmi dvma nástroji strom je, jak víme, pomrn snadné, ale petvoit ho v nebetyný, rovný a hladký stoár? A rozezat na trámy, fošny, prkna a prkýnka? Neml jsem tušení, jak to ti staí tesai, sekerníci a loai dokázali.
 
A jednou, kdy jsem na jedné ze svých krátkodobých pracovních cest na slané jezero u Abu Khasibu poblí Basry projídl malou vesnicí, kde se vyrábly menší celodevné lod pro íní dopravu, uvidl jsem to na vlastní oi. idi zastavil, aby si koupil erstvou placku *) a já s kolegou jsme vystoupili z rozpáleného vozu protáhnout si tla ve stínu palem, kdy jsem spatil nco, co mne se rázem vrátilo o dva tisíce let zpátky.
 
Na jakési návsi, plácku tak dvacet na patnáct metr, stálo lešení z palmových kmen pospojované zkíenými svlaky z hrub otesaných hranol, pivázaných k základu silnými provazci z kokosových vláken a zajištných eleznými kramlemi.  Nahoe, asi dva a pl metru nad zemí spoívala platforma z nkolik fošen, uprosted s mezerou v ní leel odkornný, asi tímetrový dubový kmen o prmru dobrých padesáti centimetr, zajištný proti pohybu po stranách nkolika klíny a na druhém konci dmyslnou smykou kokosového lana.
 
Nad tím kusem tvrdé kulatiny stál rozkroen, jak mu to jen  propocená dišdáša dovolovala, mu s károvaným šátkem na hlav **) a dole proti nmu na prachem a pilinami pokryté zemi druhý. Oba dvoumetrovou pilou bichatkou oddlovali od toho kmeniska fošnu o tloušce asi pti centimetr. Kdy ez dosáhl k lešení, kmen i s pilou posunuli o nco zpt a za píné bevno, znovu uklínovali a pokraovali v ezání mezi podélnými trámy lešení. Nepestavitelná dina a navíc pi 40 stupních Celsia ve stínu!

 
 
Nevydreli jsme to a sebhli z cesty k tm dvma, co krájeli devo stejn jako otroci za Hamurabiho. Zastavili s oividnou úlevou práci a prostednictvím našeho idie Hašima jako tlumoníka, se mi konen dostalo pouení, jak se vyrábly devné stavební prvky za biblických dob a oividn ješt i dnes a to nejen pro výše zmínné koráby.
 
Oba mui byli brati, lenové velké rodiny luna a o tuto nejnamáhavjší práci se dlí ješt s dalším bratrem, otcem a dvma švagry, jinak by zakázky nezvládli.
„Ze stední ásti tohoto kusu bude, effendi,***) pt z dvaceti eber trnáctimetrového lunu“, tlumoil Hašim, „a pár teních prken.“
 
Mne ale zajímalo, jak dlouho jim potrvá rozezání toho kmene na poadované mnoství a kvalita fošen a tedy efektivita této diny vzhledem k cen koneného díla. A odpov mne ohromila.
 
„Ti hodiny, effendi. Stídají se po hodin s další dvojicí, která mezitím vykonává jinou, lehí práci.“
 
„A jak dlouho trvá stavba celého lunu,“ ptám se.
 
Hašim drmolí mou otázku dobe dv minuty a další ti trvá odpov. Nakonec se zapojí do hovoru i ten tetí a diskutují spolu za ilé gestikulace, jakoby na nás a naše potem zbrocené tváe a propocené košile zapomnli. Vyuil jsem toho a prohlédl pilu s úctyhodnými zuby a pi pedstav, e bych tímhle nástrojem  musel porcovat to tvrdé devo za úelem ivobytí, bylo mi jasné, e bych vypustil duši dív, ne bych si vydlal jediný dinár.
 
Kdy jsme se konen dovdli, e celá lo má být pedána v hotové form za pouhé tyi msíce, pokládal jsem to za takových okolností za nesmysl. Nicmén jsme ale projevili zdvoilý obdiv, podlili ty dva krabikami Chesterfieldek a na naléhání mého tém u upeeného kolegy s díky opustili toto starobylé pracovišt. Dodnes lituji, e jsem u sebe neml svou Minoltu, take nezbývá, ne pipojit alespo svou neumlou kreslenou ukázku.
 
Touto poslední zmínkou o blízkovýchodních povoláních chci, mimo jiné, ukázat, jak se nkde musí lidé ivit. Zejména pi pedstav, jak jsme my, v našich zempisných šíkách a délkách zpohodlnli a jak bychom bez mechanizaních pomocník u nebyli schopni vydlat si na chléb svj vezdejší.
 
1) „Hej, píteli, pojte sem!“
2) bný odv v arabských zemích, dlouhá „košile“ od krku a na zem
3) „Voda, voda!“
*) tenký placatý nekvašený „chléb“ o prmru cca 50 cm, peený na vnitní stran plkulovité klenby pece
**) károvaný šátek a na nm poloený stoený erný provazec
***) uctivjší oslovení pane, asi jako kdysi u nás „vašnosti“
 
Ludk opka

* * *
Koláe © Marie Zieglerová
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 11.08.2016  10:27
 Datum
Jmno
Tma
 11.08.  10:27 Ludk
 07.08.  06:27 LenkaP
 06.08.  11:39 Von