Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Johana,
ztra Bohuslav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

tení z Biblí kralické podle Ivana Olbrachta (4)
 
Zem zaslíbená
 
První vydání šestidílné Kralické bible se událo v letech 1579 a 1594, jak jsem pipomnla v první ásti. Ivan Olbracht pi tvorb tení z Biblí kralické vycházel z posledního vydání bratrského, je se událo v roce 1613.
 
V roce 1913 vydal vlastním nákladem J.Otto v Praze svazky Bible kralické “k tistaleté památce”. Na poátku roku 2013 si tedy pipomeme tyistaleté výroí tohoto vzácného literárn historického poinu. Bible kralická je stále ivá a jako se k ní obracel Ivan Olbracht v ase neblahém pro eský národ, v dob nmecké okupace, tak se s ním meme k tomuto klenotu vrátit i dnes, v dob pevrácených hodnot a obecné neúcty k eskému jazyku.
 
Jozue. Po smrti Mojíšov ekl Bh Jozuovi: “Vsta nyní a pekro Jordán, ty i všechen lid tvj. Kadé místo, po kterém šlapati budete, dal jsem vám, jak jsem mluvil k Mojíšovi. Jak jsem byl s Mojíšem, tak budu s tebou, a nenechám t samotného, ani t opustím. Posilni se a mj se zmuile!“
 
Tedy pikázal Jozue, aby se lid pichystal k pejití eky, nebo se strojil dobýti Jericha, msta hrazeného a pevného, které na druhém behu chránilo pístup do té zem.

 
Dva izraelští zvdové, za pomoci nevstky z Jericha jménem Raab, zjistili, e zajordánští obyvatelé se jich bojí. A tu se tyicet tisíc obrnných izraelských bojovník hnulo k Jordánu a s nimi kní, nesoucí archu úmluvy Hospodina s Mojíšem. Všechen lid se vydal za nimi.
 
První vstoupili do vod Jordánu kní s archou úmluvy a všechna voda pitékající se zastavila, voda odtékající odešla do moe.
 
Kní s archou úmluvy stáli uprosted eky na suchu a pokud kolem nich pecházely zástupy, nehýbali se… Uvnit ní byly uloeny desky s boími pikázáními, zákony Mojíšovy a nádoba s chlebem manou.
 
Kdy všichni pešli Jordán, jeho vody opt zaaly proudit. A Hospodin pikázal Jozuovi obcházeti po sedm dní hradby Jericha.
 
Obcházeli msto, naped ozbrojenci, pak sedm kní troubících v beraní rohy, potom byla nesena truhlice Hospodinova a za ní se bral ostatní lid. Kdy obcházeli hradby dne sedmého…kní zdlouha zatroubili a lid se dal do kiku náramného. A zboila se ze Jericha… A pohubili ostrostí mee jako proklaté všechno, co bylo v mst, od mue a do eny, od dítte a do starce, a a do vola, dobytete i osla.
 
Jozue spálil msto ohnm, i všechno, co v nm bylo, stíbro však a zlato a nádoby mdné i elezné sloili na poklad v dom Hospodinov. A proklel Jericho, aby je u nikdo nemohl postaviti a ádné jiné na jeho míst.
 

Gedeón. Po smrti Jozuov, který opanoval velkou ást zem a rozdlil ji dvanácti kmenm, uíval Izrael po nkolik pokolení v míru toho kraje. A bylo tehdy jako i vdy potom. Kdykoli byl Izrael poslušen svého Boha, ten jej chránil, ale kdy se zaal mísiti s národy, mezi nimi il, a uctívati bohy cizí, Hospodin jej opouštl a vydával v ruce cizozemc.
 
V dob, kdy nemli ješt král a lid byl spravován soudci, dopustil Hospodin, aby byli po sedm let v moci Madiánských.
 
Kdy pak velmi zesílila ruka madiánských a lid byl jimi velmi tísnn, rozpomnl se na Hospodina a volal k nmu.

 
Hospodin lid izraelský vyslyšel, zvolil z nho mue jménem Gedeon a pikázal mu, aby ze všech ozbrojenc vybral ti sta nejstatenjších. Ti pepadli tábor Madiánských a vyvolali v nm zmatení, v nm jeden proti druhému obrátil svj me.
 
Tehdy se v Gedeonov táboe rychle sešikovali bojovníci z pokolení Neftalímova, Aserova a Manasesova, vyrazili a honili Madiánské, bijíce je.
 
Tak sníeni byli Madiánští ped syny izraelskými, ani potom pozdvihli své hlavy. A byl pokoj v zemi ve dnech Gedeónových po tyicet let.
Ml pak Gedeón sedmdesát syn, kteí pošli z beder jeho, nebo ml en mnoho. A kdy zemel v starosti dobré, pochován byl v hrob otce svého Joasa.

 
Samson. Bh uril Mojíšovi takový ád pro mue i eny, kteí, chtjíce se celí oddati Hospodinu, iní slib nazare: zdrí se vína i nápoje opojného, nebudou píti octa vinného a octa z nápoje opojného, nebudou jísti hrozn zelených ani suchých, ani ádné vci pocházející z vinného kmene od zrnka a do šupiny. Po všechny dny slibu nazarejství nedotkne se jejich hlavy bitva, dokavad se nevyplní dny, po n se oddali Hospodinu. Svatí budou a nechají rsti vlasy své.
 

Stalo se, e Izraelští opt zapomnli na Hospodina a upadli do rukou Filištínských. V té dob il v Zaraze mu jménem Manuel, jeho ena porodila syna a nazvala ho jménem Samson.
 
Dít rostlo a Bh mu ehnal, nebo si ho vybral, aby bil Filištínské, jakmile dospje. K tomu byl tento Samson obdaen obrovskou silou. Hospodin ho navedl, aby si oblíbil filištínskou dívku a vzal si ji za enu, aby skrze ni došlo ke sváru mezi Samsonem a Filištínskými. A skuten, otec té dívky dal ji pesto za enu jinému. Ve vzájemných bojích dívka i její otec zahynuli, stejn jako mnoství Filištínských. Nakonec Samson s jedinou zbraní, oslií elistí, pobil Filištínských tisíc.
 
Po tomto vítzství byl Samson zvolen soudcem lidu a soudil Izraelské po dvacet let. Ale Filištínské bíti nepestal… A zamiloval si enu, její jméno bylo Dalila. K té pišla filištínská kníata a ekla jí: “Oklamej ho a zv, v em jest jeho tak veliká síla, abychom ho mohli pemoci, svázati a zkrotit! Uiníš-li tak, dáme ti kadý z nás tisíc a sto lot stíbra.”
 
Dalila z nj to tajemství mámila tak dlouho, a se jí jednou svil:  “Jsem nazarejský boí ji za ivota matina a mé hlavy se nikdy nedotkla bitva. Kdybych byl oholen, odešla by ode mne má síla, zemdlel bych a byl bych jako jiný lovk.”
 
A tu Dalila uspala Samsona na svém klín. Kdy usnul, povolala holie a dala oholiti sedm pramen jeho vlas.
 

Filištínští ekali v záloze, Samsona snadno pemohli, svázali ho a oslepili ho.
 
Pak ho odvedli do Gázy a uvrhli do domu vz.
 
Vlasy však Samsonovi znovu dorstaly. Jednou ho nechali Filištínší vyvésti z vzení, aby si z nj mohli tropit posmch; nechali ho hrát na harfu v chrámu.
 
Ten byl plný mu a en, byla tam všechna kníata filištínská, ano i na ploché steše chrámu bylo lidu okolo tí tisíc. Samson hrál a všichni se na nho dívali…. A tu on objal oba prostední sloupy, na nich stál chrám, jeden rukou pravou, druhý levicí.
 

“Nech ume mj ivot s Filištínskými!”  zvolal.
 
Nalehl na sloupy mocn a síla Hospodinova vstoupila zas do nho a zítil se dm a padl na kníata a na všechen lid, který byl v nm. A bylo mrtvých, které pobil umíraje, více ne tch, které pobil, jsa iv.
 

Rút. Za as soudc se stalo, e byl v zemi hlad a e mu jménem Elimelech se s manelkou a dvma syny vysthoval z Betléma Judova a bydlil pohostinnu v zemi moábské. Jeho ena se nazývala Noémi, synové pak Mahalón a Chelión.
 
Elimelech však zemel a synové pojali za manelky dcery moábské, jeden dívku jménem Rút, druhý Orfu. Ale kdy uplynulo tém deset let od otcova odchodu z Judska, zemeli také oba synové Noémini.

 
Noémi ila njaký as se snachami, ale rozhodla se vrátit se do své domoviny. Svým nevstám radila “Jdte, navrae se kadá do domu své matky. Bu k vám Hospodin milosrdný, jako vy jste byly milosrdné k mým synm i ke mn.”
Políbila je a ony plakaly.
Chtly jít s Noémi a po velkém pemlouvání se ke své matce vrátila Orfu, kdeto Rút pece jen pokraovala dál se svou tchyní.
 
Kdy ob došly do Betléma, poínali tam práv nouti jemen. Rút šla a sbírala za enci klasy na poli, které náleelo mui jménem Bóz. A ten byl píbuzný Elimelechelv, manela Noémina. ekl Rút: “Jest mi známo, co všechno jsi po smrti svého mue inila pro svou tchyni, e jsi opustila otce, matku i zemi, ve které ses narodila, a šla jsi mezi lid, jeho jsi pedtím neznala. Odpla ti za tvj skutek Hospodin! A jeho mzda bu bohatá, ponvad jsi pišla, abys pod jeho kídly doufala.”
 

Jest pak v Izraeli zákon, umel-li by mu nemaje syna, e jest jeho bratr povinen vzíti si enu mrtvého za manelku a nazvati prvorozeného, kterého by mu porodila, jménem bratrovým, aby jeho jméno nebylo z Izraele vyhlazeno.
 
Bóz jako nejbliší píbuzný zemelého Elimelecha a jeho zemelých syn, povolal deset starších msta a ped nimi a vším shromádným lidem prohlásil toto: “Jste dnes svdky, e se ujímám všeho, co bylo Elimelechovo, i všeho co bylo jeho syn. Beru si za manelku i Rút Moábskou, enu Mahalónovu, abych vzbudil mrtvého v ddictví jeho a aby nebylo zahlazeno jméno mrtvého zprostedka bratí jeho a z brány jeho msta. Jste dnes svdkové toho.”
 
Tak se Rút stala jeho manelkou a Hospodin dal, e poala a porodila syna.
 
Noémi se stala dítti pstounkou, chlapec dostal jméno Obéd.
 
Obéd byl otcem Izaie Betlémského. Izai pak otcem Davida krále.
 
Ilustrace vybrala Olga Janíková
 
Olga Janíková
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 21.07.2016  09:14
 Datum
Jmno
Tma
 21.07.  09:14 kusan
 21.07.  08:32 LenkaP