Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ferdinand,
ztra Kamila.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Popelka Eva Hrušková
 
Hádejte, v kterém roce byla natoena naše první Popelka, film v hlavní roli s Evou Hruškovou a Jiím Štdronm? V roce 1969, ano, ped tyiceti osmi lety! Kdy jsem ji po dlouhé dob zase uvidla v televizi, napadlo mne poádat paní Hruškovou o rozhovor. Jak se dnes má, co dlá? Rozhovor vyšel v msíníku Doba senior v loském roce a paní Hrušková mi dokonce ochotn zprostedkovala i rozhovor se svým manelem, Janem Peuilem. Vím, Ti oíšky pro Popelku tuhle skromnjší Popelku trochu odsunuly do pozadí, ale já nezapomenu, jak jsem sedla pikovaná u naší malé ernobílé televize a sledovala nejen ji, ale hlavn prince, který byl tenkrát pro nás, holky, idolem…
 

Ráda se setkávám s dtmi i se seniory
 
Drobná, milá, sympatická. V roce 1969 svou krásou a nevinností okouzlila nejen prince Jiího Štdron, ale i tisíce divák u obrazovek. Eva Hrušková (62) – hereka, moderátorka, zpvaka a naše první televizní Popelka. Jak šel as a co dlá dnes? Na naše všetené dotazy odpovídá ochotn a s úsmvem.

Paní Hrušková, vy máte velmi pohodový pohled na seniorský vk. Mohla byste s ním naše tenáe seznámit?
Velmi ráda. Pokud je lovk zdravý, me si i v seniorském vku najít pro sebe to nejlepší, a já se o to snaím. Je to uritá svoboda – dti odrostly, mám na sebe daleko více asu, s manelem se snaíme hezky si ho uít. Vnujeme se sami sob. Cestujeme, teme, chodíme do divadel a na koncerty, hodn pracujeme- bez výitek, e nás doma nkdo eká…
 
Vrame se do vašeho dtství. Prozrate, co máte spoleného s Boenou Nmcovou?
Trávila jsem své dtství v eské Skalici, tam jsem se narodila a chodila do první tídy, Boena Nmcová vyrstala v nedalekých Ratiboicích. Ale to, co nás asi nejvíce spojuje, je hluboký vztah k babice. ila jsem do svých sedmi let u prababiky, které jsem íkala babika. Nauila m tolik vcí- navdy jí zstanu vdná. Vštpovala mi zásady, které se jí zdály dleité, byla pro mne velkou autoritou. Dodnes nosím v diái její fotografii – v duchu se s ní radím a ona m „hlídá“.
 
Co se stalo hlavním impulzem vaší herecké cesty?
V tom mla prsty hlavn maminka. Mí rodie byli velcí ochotníci a zpváci a proto i m pihlašovali do rzných krouk, do hudební školy- a mn se tam líbilo. Kdy jsem byla v páté tíd, vyhlásila Štpánka v televizi konkurs pro dti, které rády zpívají. Pišlo více ne tisíc dtí, vybrali nás pt. Zpívali jsme pak v poadu „Hledáme písniky pro dti“. Ve výbrové komisi tenkrát sedla i reisérka Vlasta Janeková, která mi pozdji nabídla nkolik menších pohádkových rolí. A v roce 1969 potom Popelku…
 
Byla to velmi úspšná televizní pohádka. Co se vám dnes vybaví, kdy si vzpomenete na její natáení?
Byla jsem velmi nezkušená hereka, paní reisérka se mnou musela zkoušet kadé gesto, kadý pohyb rukou, proto je to moná tak autentické. Nemla jsem ádné zkušenosti s kluky, jediný muský, kterého jsem do té doby objala, byl mj tatínek. Velmi jsem se stydla hladit prince po vlasech, a se ke mn paní Janeková pitoila a pošeptala mi: Pedstav si, e hladíš kocoura… Jií Štdro byl vlastn teprve druhým chlapem, kterého jsem kdy objala.
 
Po maturit jste pekvapiv nezamíila na DAMU, ale úpln jinam. Jak to tenkrát bylo?
Pála jsem si jít studovat djiny umní a divadla, byla jsem takový badatelský, studijní typ. Ale brali jen dva uchazee, já jsem mezi nimi- dnes íkám naštstí- nebyla. Tatínek jednoho mého spoluáka byl editelem loutkového divadla Drak v Hradci Králové, nabídl mi tam místo elévky. Práce s loutkami m chytla. Mohla jsem za n schovat svj stud, moc m to bavilo. Po ase jsem odešla studovat na loutkáskou fakultu DAMU. Loutkáství má u nás velkou tradici, loutkáská fakulta patí mezi nejstarší na svt, studovalo se mnou velmi mnoho cizinc. Po jejím vystudování jsem se u do Hradce nevrátila a zstala jsem v Praze.
 
Kudy dál vedla vaše profesní cesta?
Zaala jsem uit na lidové škole umní dramatickou výchovu a po nkolika letech jsem se stala lenkou Divadla bez opony- divadélka pro nejmenší dti. Reisér Miroslav Vildman pro m napsal hru Popelka – pro nejmenší dti, jednu hereku a nkolik loutek. Byla jsem tenkrát u nás skoro prkopnicí divadla pro jednoho herce… Byl to zaátek mé divadelní kariéry, asem pibyla ješt Šípková Renka a Ti zlaté vlasy dda Vševda.
 
Kdy ve vás uzrálo pání zaloit si své vlastní divadlo a jak tká byla cesta od pání k realizaci?
Já jsem o tom nijak nesnila, pišlo to samo, postupn. Pan reisér Vildman zemel, já jsem pak ješt chvíli s tmi temi pohádkami jezdila za dtmi. Kdy po revoluci Jií áek vymyslel nový Slabiká s pekrásnými veršíky, okouzlily m. Poádala jsem Jaromíra Klempíe, aby je zhudebnil a z písniek, které vznikly, vznikl i nový poad, se kterým jsme s kolegyní zaaly vyjídt za dtmi. Divadlo Evy Hruškové a Jana Peuila vzniklo v roce 2000. Jan m oslovil, zda bychom nezkusili spolupracovat- vznikla nová pohádka O Šípkové Rence. Zjistili jsme, e je nám spolu dobe a „dopracovali“ jsme se a k našemu krásnému manelství, které trvá u šastných trnáct let.
 
Dokal se váš manel, Jan Peuil, alespo ve vašem divadélku njakých „laskavých“ rolí, nebo je i tady za padoucha?
Honzík hraje role laskavé i legraní, je to pro nj trochu jiná, ekla bych odpoinková práce, nebo spíš moná zábava. K jednoduchým pohádkám jsme postupn pipravili i poady pro školáky- Staré povsti eské, ecké báje a povsti, Praské povsti. Podáváme je zábavnou, hravou formou, dti je mají rády a tém pokadé slýcháme pochvalné ohlasy i od paní uitelek, co nás ohromn tší. Jsme takové rodinné divadélko, se mnou a manelem úinkuje i moje sestra Jana, která velmi krásn zpívá. Na nových hrách spolupracujeme s renomovanými autory- se scénáristou Jiím Chalupou nebo spisovatelkou Martinou Drijverovou a dalšími. Oslovujeme i výtvarnici, ezbáe, chceme udret vysokou laku našich poad.

 
 
Máte ti dnes u dosplé syny. Vyprávla jste jim v dtství pohádky?
Samozejm. Na to jsem si as našla vdycky. Mli jsme své vlastní, které jsem jim vymýšlela. Také mli rádi „Píbhy pro potchu duše“- takové krátké vyprávnky s pouením – vdycky jsme si pak o tom vyprávli. Já jsem v dtství hltala dv kníky po své mamince – Zlatou knihu pohádek od Boeny Nmcové a Seménka- to byla taková uebnice náboenství pro nejmenší dti s nádhernými píbhy a krásnými ilustracemi.
 
Mezi svými zálibami jste v úvodu našeho rozhovoru jmenovala i cestování. Kam všude zajídíte s vaším divadélkem?
Za dtmi cestujeme opravdu po celé republice a moc m to baví. Ale cestujeme i o dovolené a v prbhu roku, kdy o rzných svátcích dti nechodí do školy. Oznaujeme si ty dny v diái a vyráíme – jak po naší zemi, tak do zahranií. V dtství jsem chodila do jazykové školy, take se skoro všude domluvím. Baví nás poznávat cizí zem, jednou jsme dokonce v Benátkách zaili i zemtesení…
 
Objevujete se i v poadech pro dosplé?
Obas v televizi v njaké menší roli. Nedávno jsme ale s manelem dostali role manelské dvojice v jednom z díl seriálu Stopy ivota reiséra Tomáše Magnuska. Jan tam hraje pedofila a já jeho manelku… Zahrála jsem si ráda, je to pro m zmna.
 
Vy máte i zajímavé zkušenosti s dabingem…
Zajímavostí je dabování zpvu. Kdy nkterá hereka v roli pohádkové princezny neumla zpívat, zazpívala jsem to za ní… V souasné dob jsou velmi populární zahraniní animované seriály, díky nim jsem se dostala k dabování své „ivotní role“- mluvím míchaku Julu v seriálu Boek stavitel. Kdy jsem to doma ekla, všichni se smíchy popadali za bicho. My jsme ale taková „dabovací rodina“ – Honzík daboval velmi známého mafiána Tana v seriálu Chobotnice nebo také editele nemocnice Chicago Hope- pamtníci si urit vzpomenou. Dabovali dokonce i mí synové- ten prostední dabuje dodnes. Dostal se k tomu, kdy jsem ho nemla kam dát a jako malého ho vodila s sebou. Pan reisér nutn poteboval nadabovat malé dít- a zjistilo se, e Vojta je na to moc šikovný. Bylo mu tenkrát pt let.
 
Take se dti vydaly vaší cestou?
Tém. Vojta dabuje, ale jinak je inenýrem dopravních systém. Nejstarší Zdenk je hercem v Divadle J. K. Tyla v Plzni, nejmladší Pavel je stiha.
 
Máte ráda legraci?
Humor je mi velmi blízký, v tom se s manelem shodneme. Vtipy ale vyprávt neumím, jen je ráda poslouchám. Protoe jsem malá, zapamatovala jsem si a dávám vdy k dobrému aforismus Miroslava Horníka: Co je malé, to je milé- a kdy to není milé, alespo toho není moc…
 
Pi svých cestách s divadélkem se potkáváte s dtmi, potkáváte se i se starší generací?
asto a rádi zajídíme za seniory, je to pro nás píjemný záitek. Máme takový poad, sloený z písniek ticátých, tyicátých a padesátých let. Moje sestra Jana má na repertoáru ty nejoblíbenjší písniky ze starých film a mnoho dalších. Posluchai zpívají s námi – bývají to nádherné chvilky. K tomu besedujeme, odpovídáme na otázky, manel je velmi galantní a dokáe pítomné dámy povzbuzovat. Poad se jmenuje Pt klobouk Jana Peuila.
 
Co byste vzkázala seniorm, kterým teba zrovna není nejveseleji a myslí si, e je u nic hezkého neeká?
Víte, ono je hezké radit a pedkládat krásné myšlenky, kdy lovk zrovna v takové situaci není. Mj manel vdy íká, e je teba hledat si na kadém dni to nejhezí, nebo se o to alespo snait. Kadý jsme v ivot zaili nco krásného, nco se nám podailo, vychovali jsme dti, uspli jsme ve své profesi- a taková ohlédnutí bývají milá, lovk ví, e neil nadarmo. Já si myslím, e je správn, pokud je to jen trochu moné, postavit se k ivotu aktivn, urovat si, co chci dlat, co je pro m dleité a nenechat se ovládat nkým jiným.
 
Paní Hrušková, dkuji vám za rozhovor.
Foto: Štpán Luanský a Marie Votavová
Eva Procházková
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 16.07.2016  09:16
 Datum
Jmno
Tma
 16.07.  09:16 EvaP
 16.07.  08:40 Von
 15.07.  19:54 kusan