Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Irena,
zítra Rudolf.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Babibajky

Seniorský vìk dostihl i mne a vìnoval mi ÈAS – èas na odpoèinek po hektickém pracovním období, èas na vnouèata, na relaxaci nad záhony v zahradì, na knihy bìhem let kupované a odkládané bez ètení na dobu, a¾ na nì zbude èas...

Dal mi také mo¾nost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou èipù a drátkù, tím zázrakem dvacátého století. Zaèátky s ní mi ulehèil dárek – CD s nìkolika tisíci klipartù. Pøi jejich prohlí¾ení se mi zaèaly vybavovat rùzné zá¾itky z pro¾itých let, které jsem se sna¾ila v nìkolika vìtách zachytit. To, co jsem bìhem let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávìní, nìkde skoro pohádky, povzdechnutí, pøíslibu. A proto¾e stojí na samé hranici reality a bajky a proto¾e jejich autorkou je babièka, dostaly název BABIBAJKY.
 
Ne ka¾dá se povedla, pøísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale pøesto doufám, ¾e se najde i dost ètenáøù, kteøí se zasmìjí, souhlasnì pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v naèrtnutém dìji. Pøeji všem dobrou náladu.

 
Mara
 
Babibajky
* 27 *
 
Byl jednou jeden mezek, poøád se jenom døel, nosil tì¾ké náklady po rovinì i do kopeèka a v hlavì se mu honily všelijaké myšlenky. Dumal nad tím, proè není tak vysoký a štíhlý jako jeho bratránek kùò, to by bylo lepší, nosil by na høbetì jenom lehké sedlo a v nìm tøeba nìjakou pìknou nohatou dívèinu, co by ho hladila po krku a dávala mu kostky cukru, zatímco teï na nìho poøád køièí jakýsi neoholený a špinavý chlap.
 
A just nepùjdu dál, tady si udìlám pauzu a od zítøka ¾ádná tì¾ká práce!  Ten tomu dal! Po výprasku mìl hnedle v hlavì jasnìji, aby pochopil, ¾e vzpoura proti zavedenému poøádku se nevyplácí!
 
* * *
 
Jednou jedna èárka místo aby pomáhala školáèkùm ve tøídì nebo panu spisovateli, se smutnì loudala parkem ve spadaném listí a vùbec ji netìšilo, jak krásnì jí pod nohama šustí. Velice se proto zaradovala, kdy¾ v zátoèinì za dubem potkala jinou èárku. 
 
„Hele, ty vypadáš jako moje dvojèe, pùjdeme spolu a bude nám veselo.“ 
A šly a tak se zabraly do hovoru, ¾e ani nevidìly jiné dvì èárky, co si to hasily za veselého smíchu pøímo proti nim.
 
„Júúú, proè chodíte vzhùru nohama?“ ptaly se první èárky tìch druhých.  
„Copak jste spadly z višnì? A kde se tak dlouho couráte?“ ptaly se druhé èárky tìch prvních. „To vám nikdo neøekl, ¾e jsme  uvozovky  a patøíme dohromady?!“
 
* * *
  
V jedné èínské provincii vysoko v horách v bambusovém pralese ¾il zvláštní medvídek. Mìl èernou vestièku a èerné kalhotky, to aby se neumazal, kdy¾ se toulal po dešti mezi bambusovými stvoly, a na svìt se koukal oèima èernýma jako dva èertíci. Dlouho si tak lebedil sám, pomalouèku u¾diboval nejš»avnatìjší výhonky a ani ho nenapadlo, ¾e by mu mìlo být smutno.
 
A¾ jednou… pøestalo mu chutnat, zaèal bloumat bez cíle sem a tam, hledal a nevìdìl co, u srdíèka mu bylo všelijak… Tak došel a¾ na kraj svého lesa a uvidìl Ji! Krásná sleèna Panda tam nesmìle postávala a tou¾ebnì na nìho koukala. Vydala se toti¾ od své maminky do svìta, aby si našla ¾enicha. Po dlouhé cestì u¾ byla unavená a v bøíšku jí kruèelo tak silnì, ¾e to slyšel i náš medvídek. Rychle natrhal velikou kytici tìch nejš»avnatìjších bambusových výhonkù a pak s krásnou pandinkou zmizeli v tom nejhustším houští. Kdy¾ z nìho po èase zase vyšli ven, klopýtalo jim v patách pandí batolátko. Tak u¾ to na svìtì chodí!
 
* * *
 
Byl jednou jeden ¾ralok a klidnì se dá øíct, ¾e byl pøímo ve svém ¾ivlu, kdy¾ jako stín ve stínu proplouval hlubinami oceánu. Dìlalo mu dobøe, ¾e se ho ryby bojí a utíkají se pøed ním schovat, aby si na nich nesmlsnul. ®ralok mìl k mlsání daleko, pøece nebude zbyteènì tloustnout, to by mu pak nebyly vidìt vypracované svaly… co zaplatil ve fitnes centru, to se nedá ani spoèítat, kdepak mlsky, jen základní strava a hele, támhle se hýbá nìco zajímavého, to jsem tady ještì nevidìl. A proto¾e byl právì èas k obìdu, zakousl se do kusu masa, jen si nevšiml, ¾e visí na poøádném háku a vylomil si  pár zubù.
 
No tohle, co je to za fujtajbl, kde teï najdu nìjakého zubaøe a jak se budu zubit na rande s tou krásnou ¾raloèicí od útesu?!
 
Jo, hochu, všude plno svalù, mozek jako hrášek a skoèíš ka¾dému na špek…
 
* * *
 
Není moøe jako moøe, tohle mìlo barvu jako šmolka, kterou dávala maminka do máchání, aby mìla co nejbìlejší prádlo. I kdy¾ se nad ním klenula azurová obloha, bylo smutné, proto¾e na jednom jeho malièkém ostrùvku kromì písku a trochy trávy nerostl vùbec ¾ádný strom. No øeknìte, co je to za ostrùvek beze stromu, pod který by se mohl schovat tøeba vousatý troseèník, kdyby sem náhodou doplaval?! 
 
Milé moøe šplouchalo kolem bøehù pevniny a závistivì koukalo po jejích lesích a køovinách. Ani si nevšimlo, ¾e z jedné palmy, která rostla hned na kraji píseèné plá¾e, spadl krásný velký kokosový oøech a kutálel se honem honem vstøíc pìnivým vlnám. Chtìl do svìta, tou¾il vykonat nìjaký velký skutek a ne skonèit nastrouhaný v pytlíku nebo jako sypání na dortu…
Kdo se koukne na obrázek, uvidí, jestli se mu to podaøilo. A ptáte se, co moøe? V¾dy» pøece vidíte, jak je spokojené a jak si svùj malièký ostrùvek hýèká.
 
Marie Zieglerová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 21.05.2016  22:17
 Datum
Jméno
Téma
 21.05.  22:17 Ludìk
 18.05.  12:48 Mara
 18.05.  11:13 ferbl
 17.05.  17:55 dubský
 17.05.  10:27 LenkaP
 17.05.  09:50 Von
 17.05.  08:46 kusan
 17.05.  06:31 Bobo :-)))