Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Magdalna,
ztra Libor.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Vdycky mi šlo o srozumitelnost tance
 
Na setkání s naším nejslavnjším taneníkem Vlastimilem Harapesem jsem se moc tšila, zárove jsem se trochu bála. Nejsem velkým znalcem baletu a on- bývalý šéf baletu Národního divadla. e jsou mé obavy úpln zbytené, jsem tenkrát nevdla. Tsn ped naším setkáním se omluvil, ml njaké neodkladné povinnosti. Nesešli jsme se ani podruhé- dostala jsem zápal plic a 14 dní jsem byla „nepouitelná“. Kdy jsme se telefonicky domlouvali potetí, tréma m opustila a jen jsem si íkala, aby to tentokrát u doopravdy klaplo. Schzka probhla v Malostranské Besed a bylo to moc fajn. Pan Harapes je velmi galantní, milý spoleník a pohodový vyprav. Jaké otázky jsem si pro nj pipravila? Mete se pesvdit. Rozhovor vyšel v prosincovém ísle msíníku Doba senior z roku 2014.
 

Vlastimil Harapes: Vdycky mi šlo o srozumitelnost tance

Najít si termín na setkání s naším nejslavnjším taneníkem Vlastimilem Harapesem (68) nebylo vbec snadné, jeho diá je zaplnný nadlouho dopedu. Ale povedlo se. Nad šálkem aje v Malostranské Besed jsme si vyprávli o tanci, ale i filmu a ivot vbec.
 
Byl jste dlouholetým sólistou baletu Národního divadla, na jeho scén jste úinkoval v desítkách nádherných rolí, proslavil jste náš balet v mnoha zemích svta. Pesto jste u nás známý pedevším z film i televize. Nemrzí vás to?
Pro si dlat starosti s ním, co nemohu zmnit. Jsem fatalista a beru to tak, e všechno je, jak má být. Opera a balet jsou obory, které neosloví kadého, mají specializovaný okruh divák. Pesto se nikdy nestalo, e bych tanil ped prázdným i poloprázdným hledištm. Není to masová záleitost, ale své vrné diváky balet má.
 
Pojme tedy nejprve k filmm, v nich jste hrál. Nkteré patí k našim vbec nejúspšnjším. Pipomenete ty nejznámjší?
Film „Markéta Lazarová“ byl vyhlášen naším nejlepším filmem poválené historie. „Jak vytrhnout velryb stoliku“ a „Jak dostat tatínka do polepšovny“ – rodinné komedie, které dodnes neztratily svj pvab, a Tomáš Holý se díky nim navdy zapsal do srdcí všech divák. Pvodn jsem tam ml být jen poradcem pro tanení scény, ale nakonec Marie Poledáková pišla a ekla: - Co bys nkomu radil, zahraj si to sám. - A bylo to. Hrál jsem asi dost vrohodn, protoe m pak lidi díky mé roli nemli rádi…
 
Ale byly ješt další filmy…
Krásné vzpomínky mám na „Den pro mou lásku“. Marta Vanurová mi uarovala v „Jan Eyrové“ a to, e se s ní mohu seznámit a hrát, bylo pro m úasné. Padli jsme si do oka a jsme dodnes kamarády. Velmi povedený byl i pohádkový horor „Panna a netvor“, kde jsem hrál po boku Zdeny Studénkové.
 
Úinkoval jste i v prvním filmovém muzikálu…
Ano. „Starci na chmelu“ byla má vbec první zkušenost s filmem, a i kdy jsem tam byl pouze ve sborových scénách, uil jsem si to. Bylo nám tenkrát opravdu tch sladkých sedmnáct, byli jsme parta spoluák, mli jsme tsn ped maturitou. Josef Koníek vytvoil krásné choreografie, tancovali jsme s velkou chutí.
 
Jak jste se k baletu dostal?
Kdy mi bylo deset let, pál jsem si nauit se hrát na housle. Maminka mi koupila jedny v bazaru a šla m pihlásit do Lidové školy umní v Chomutov. Všimla si, e je tam také rytmika, a protoe jsem poád nkde pobíhal a poskakoval, pihlásila m i tam. Pan uitel na housle m svým pístupem brzy odradil, ale bájená paní uitelka rytmiky m uchvátila. Vymýšlela pro nás zajímavá cviení a hry, a nakonec rodim ekla, e jsem pohybov nadaný a e bych mohl zkusit konzervato. Odjel jsem do Prahy na pijímací zkoušky, a oni m kupodivu pijali.
 
Kam vedla vaše cesta po dokonení studia?
Ješt rok po skonení školy jsem natáel Markétu Lazarovou a pan reisér Vláil mi radil, abych pokraoval ve studiu na DAMU. Jene natáení se vleklo, postupovalo pomalu a m to zaalo trochu nudit. Zastesklo se mi po kadodenním tréninku, po tancování. Rozhodl jsem se vrátit se zpátky k baletu. Udlal jsem konkurz do Národního divadla, mého jediného stálého angamá v ivot. Zstal jsem tam nakonec v rzných pozicích celých tyicet dva let. Samozejm jsem prbn odjídl na vystoupení v cizin, tanil jsem asto v Itálii, v Nmecku, ale teba i v Austrálii nebo v Japonsku.
 
Za kolébku klasického baletu bývá povaováno Rusko. Byl jste na zkušené i tam?
Byl jsem na plroní stái v Petrohrad, u slavného pedagoga Alexandra Ivanovie Puškina. Nastudoval jsem tam prince v Labutím jezeru a v této roli jsem na závr studia vystoupil ve tech pedstaveních s ruským souborem. Pro cizince to byla velmi ojedinlá pocta.
 
Poznal jste díky baletu njaké slavné osobnosti?
Bylo jich mnoho, všechny bych ani nemohl vyjmenovat. Ale teba na Kub mi potásl rukou Fidel Castro, pan prezident Havel m pedstavil anglické královn. Velmi rád také vzpomínám na Ples v Opee, který jsem v roce 2011 zahajoval tancem s kambodskou princeznou. Byl trochu problém s protokolem, princezna me tanit jen s taneníkem v uritém spoleenském postavení- byl jsem jí pedstaven jako „eský král baletu“. Nevím, jestli s tím pak doma nemla problém, ale princezna tanila s „králem“.
 
Jaká byla vaše nejúspšnjší role v Národním divadle?
Princ v Labutím jezee je krásná role, ale moje nejúspšnjší role byly v baletu Romeo a Julie. Nastudované jsem ml ob hlavní role- Romea a Mercutia. Kdy jsme pak se souborem tanili na zájezdu po italských mstech, v italském tisku psali, e jsem nejlepším taneníkem Evropy do ticeti let. To m potšilo- mám to doma dodnes schované- „erné na bílém“.
 
Poznal jste Národní divadlo i z druhé strany- byl jste tam nejprve sólistou, potom choreografem, reisérem, šéfem baletu. Jaké to bylo?
V uritém okamiku jsem si uvdomil, e nechci jen poslouchat povely nadízených, mnohdy se mi ani nezdály správné. Chtl jsem se rozhodovat sám, po svém. Bylo mi tenkrát kolem tyiceti let. Kdy jsem se stal 1. ledna 1990 šéfem baletu, ješt rok mi pomáhal Petr Weigl jako „estný šéf“. Nešlo to vdy úpln hladce, byla to nároná práce s lidmi- osmdesáti umlci. Problémy jsem se musel uit ešit tak, jak picházely, snail jsem se být diplomatem- jinak to ani nejde. Ve funkci jsem vydrel dvanáct let.
 
Jak se vám líbí moderní formy tance? Myslíte, e patí do Národního divadla?
Hodn záleí na tom, kdo je dlá, do jaké míry je ten lovk profesionálem a zárukou kvality a dobré úrovn pedstavení. Existují experimentální divadla a rzné malé scény, kam se taková pedstavení hodí více. Napíklad úasné pedstavení Salome našlo krásné uplatnní v Rubínu. Vdycky je nutné zváit, kde je adekvátní prostor a samozejm je dleité pihlíet i k monému oekávání divák.
 
Býváte asto zván jako porotce do rzných taneních soutí nejen doma, ale i v zahranií. Vzpomínáte na nco zajímavého?
Ml bych jednu úsmvnou historku. Tsn ped zahájením jedné tanení soute ve Velkém divadle v Moskv jsme sedli všichni porotci spolen na schzce s pedsedou poroty, vedle m kolegyn, 92letá balerína. Všiml jsem si, e má na bot rozvázanou ozdobnou šrku, piklekl jsem a uvázal ji. Ona se na m usmála a pronesla krásnou ruštinou: Vy jste mj princ a já vaše Popelka…
 
Kdy u jsme u té Popelky, vy ješt dnes v jedné hrajete…
Ano, u tetím rokem vystupuji jako král v Popelce na led, u jsme s ní také navštívili vloni  Kyjev a vracíme se tam i píští rok.  Je to kouzelný muzikál na led, Popelka i princ taní na bruslích- jsou to úspšní krasobruslai, zpívá je Lucie Bílá a Ondej Ruml. Ostatní hrajeme a zpíváme na otoném devném jevišti. Jsou tam velmi krásné kostýmy, svtelné efekty, nádherná podívaná. Letos nás diváci ješt uvidí 17. a 18. prosince v Tinci a 20. prosince v Brn.
 
Taneníci odcházejí pomrn brzy do dchodu. Pemýšlel jste o tom, co chcete dlat dál?
Ze svých pedstavení jsem odcházel postupn, naposledy jsem tanil Odyssea v Latern Magice. Ale ml jsem spousty dalších aktivit, take jsem v nich prost pokraoval- televize, film, rzné aktivity spojené s tancem. Smutek jsem nijak nepocioval, je to prost normální bh ivota. Jsem pesvden, e lovk musí ít dneškem, zítkem- nezastavovat se, jít dál.
 
Ml jste jako divák rád divadlo Semafor?
Miloval jsem ho. Kdysi jsem napsal, e kdybych nebyl v Národním divadle a mohl si vybrat, kam jít, tak by má volba byla jednoduchá- Semafor.
 
Jist víte, pro se na to ptám…
Není to tak dlouho, kdy se ozval telefon, volal pan Suchý. Nabídl mi roli v jedné he v Semaforu – a já zaal zkoušet. Vystupovat s ním na jednom jevišti m opravdu tší, povauji ho za génia a ijící legendu. K muzikálu Prsten pana Nibelunga napsal libreto, sloil hudbu, vytvoil scénu, kostýmy, reíruje i hraje hlavní roli. A já tam mohu být s ním. Mám stejný pocit, jako kdysi v baletu – tenkrát jsem si pohrával s tancem a hudbou, tady si pohrávám se slovem – recituji a zpívám. Divákm se to líbí a já si to uívám.
 
Zpíváte hezky od pírody, nebo máte njakou pveckou pípravu?
Poprvé jsem veejn zpíval v jednom Silvestru- byla to spíš taková legrace, Necká, Korn, já a ti taneníci. Kdy to skonilo, pišla za mnou Hana Zagorová a nabídla mi úast ve svém poadu Dluhy Hany Zagorové. Zpívat ml Gott, Korn, Pospíšil a já ml s nimi tanit- dlat jim koví. Odmítl jsem s tím, e leda kdy budu také zpívat. Do týdne se rozmyslela, e tedy ano, ale e m musí uit správn zpívat- dávala mi kurzy. Já jí potom pomáhal s tancem – a jsme se dopracovali k manelství. To sice po ase skonilo, ale kamarády jsme dodnes.
 
Ani s tancem jste tak docela neskonil…
Jsem umleckým šéfem Mezinárodní konzervatoe v Praze. Je to mladá konzervato s divadlem v Korunní ulici. U jsme dovedli k maturit dva roníky, máme velmi dobré výsledky, mnoho jedinených studijních obor, které vyuují zkušení pedagogové. Dohlíím na umleckou úrove, které naši studenti dosahují.
 
Angaujete se i v charitativní práci. V em spoívá?
Ji dvacet let jsem estným pedsedou Hnutí speciálních olympiád pro mentáln postiené sportovce. Národní olympiáda byla letos v Brn, svtová v Antverpách, ale byli jsme i v ín, Japonsku, píští rok se chystáme do Los Angeles. Mentáln postiení mají v Praze na Újezd studio Oáza, které jim nabízí nápl volného asu v rzných kroucích. Patí k nim i krouek tance, kam obas rád zajdu, podívám se, trochu jim poradím, povzbudím je. Mají velkou radost a jsou vdní.
 
Setkáváte se s lidmi na rzných besedách, dostáváte od divák jist adu dopis. Vzpomenete si na njaké dojemné setkání?
Nedávno m poádal jeden pán, jestli bych se s ním nevyfotil pro jeho maminku. Prý byla do m velmi zamilovaná a on, kdy se narodil, dostal po mn jméno Vlastimil. Vyhovl jsem mu moc rád. Vzpomínám si, jak m rozesmál jeden fotbalový trenér ák, kdy mi vyprávl, e dresm íkají „harapesky“. Take jeho základní pokyn klukm- navlete si harapesky a jdeme na to…
 
Vzpomínal jste na svou paní uitelku rytmiky. Doila se vaší slávy? A vaši rodie?
Paní uitelka m vidla na nkolika pedstaveních a samozejm jsme spolu zavzpomínali. Tatínek mi zemel pomrn brzy, vidl jen mé první profesionální kroky. Maminka se doila devadesátky, chodívala na má vystoupení a byla moc pyšná, kdy jí lidé gratulovali k mým úspchm. A já jsem ml radost, e je spokojená.
 
Co myslíte, e bylo hlavním dvodem, e jste uspl – talent, dina, štstí?
Techniku zvládá spousta lidí, jen v tom to urit není. Já jsem navíc zddil po svém ddekovi muzikálnost, on ml absolutní sluch. Také jsem ml uritou výhodu ve svém vzhledu- tvá, proporce tla, pro balet pesn akorát. Myslím, e úpln nejdleitjší ale bylo, e mi šlo vdycky o srozumitelnost- nejen formu, ale i obsah, ztvárnní hudby tancem, který chce nco vyjádit. Proto m vdy bavily víc dramatické role – Romeo, Macbeth, Spartakus.
 
Získal jste mnoho rzných ocenní- kterého si váíte nejvíce?
lovka potší kadé ocenní, kterým mu ostatní dávají najevo, e si jeho práce váí. V roce 1980 jsem dostal ocenní Zaslouilý len Národního divadla. V roce 1989 jsem získal titul národní umlec, v roce 2011 i Cenu Thálie za celoivotní mistrovství v oboru balet. Já sám jsem se nejvíc radoval z Televizní rolniky v roce 1985. Byla to cena divák o populární osobnost televizní obrazovky, a já získal tu absolutní- tenkrát za mnou skonil dokonce i Karel Gott. Mám ji doma dodnes vystavenou. Dostával jsem tenkrát spousty dopis a mnoho lidí mé vítzství pimlo blíe se zajímat o balet, zajít do Národního divadla.
 
Pane Harapesi, dovolte mi ješt závrenou otázku. Ml byste pro naše tenáe njaký vzkaz?
Víte, kadý by ml mít nco, emu ví, ím se ídí, njaké krédo. Já vyznávám známé: „Co nechceš sám, nei druhému.“ Myslím si, e kdyby se tím kadý ídil, bylo by na svt lépe.
 
Dkuji za rozhovor.
Eva Procházková
Foto: autorka a archiv V. Harapese
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 10.04.2016  16:01
 Datum
Jmno
Tma
 10.04.  16:01 EvaP
 10.04.  10:58 janina
 10.04.  08:09 ferbl
 09.04.  16:10 EvaP
 09.04.  11:34 Hela