Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Jiøí,
zítra Marek.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
 
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
 
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
 

Dou jepice !
 
Jako mají obyvatelé mìst své svátky, tak my od vody jsme mìli také dny, na které jsme èekali celý rok. Poka¾dé byla oèekávána „døenice“. To kdy¾ povolily ledy a korytem se tu s menším, tu s vìtším rachotem valila lavina ledù. Nìkdy se nìkde zatarasily a bylo zle. Voda stoupala a vyplavovala, co se dalo. V krajním pøípadì zakroèili vojáci. To sapéøi zátarasy odstøelili anebo kanonýøi rozstøíleli. Pro nás, kluky to bylo nìco neobyèejného.
 
Ale døenice jsme mìli rádi. Ledy vydrhly dno øeky od kalù a bahna ¾e vypadala jako nová. Museli jsme znova hledat ouplávky a tùnì, které se vytvoøily.
 
Potom v jednom naveèer se nad øekou jen taktak snášely vloèky skoro jako sníh. Pøi doteku však nestudily. Na dlani tøepotal køídly motýlek pøenì¾ný. Spíš nìco co pochází z pohádky pøipomínající stvoøení. Prùhledný a lehouèký. S nastávající nocí jich pøibývalo.
 
A to byl ten oèekávaný signál: DOU JEPICE!!!
 
Babièka bøezovým koštìtem vymetla doèista nìkolik pláckù na královce (navigace pro potahy tahající lodì proti vodì) a z pùdy snesla nìkolik papírových pytlù. S dìdou jsme na ta místa nanosili vìtve a nìjaké døevo co voda pøinesla a pøipravili k zapálení. Nesmìla chybìt døevìná lopatka a jemný, ¾íòový smetáèek. Tím byly pøípravy dokonèeny. Nyní u¾ nezbývalo ne¾ vyèkávat tu pravou chvíli.
 
S nastávajícím veèerem se zaèaly nad vodou tøepotat bílé mùrky a èím dál tím jich pøibývalo víc a víc. Tehdy dìda vydal pokyn: Dem na to!
 
Probìhla kontrola plné pøipravenosti a mezi tím se u¾ hodnì zešeøilo. Zaèal ten pravý svatební akt ¾iváèkù, kteøí ètyøi roky pøe¾ili pod vodou na spodní stranì kamenù. Dnes se z nich vylíhli dospìlci. Pøíroda jim odepøela po¾itek pøijímání potravy. Nemají ani tlamièku ani sosáèek. Jsou pouhými gametami druhu. Létajícími schránkami na vajíèka a spermie. Na dobu ne¾ dojde k oplodnìní a nakladení vajíèek jim zásoby energie staèí. Je známé pøirovnání jepièí ¾ivot. Oni skuteènì déle ne¾ijí a ani nemohou. Snad proto je tolik slávy pøi rojení.
 
Kolem nás nastala chumelenice jak na vánoce. Dìda zapálil ohnì. Masa hmyzu lákána svìtlem nalétávala k plamenùm, jen¾e ne¾ dolétli, ¾ár spálil køidélka a jejich mrtvá tìlíèka se hromadila kolem na vymetených pláccích. Opatrnì jsme je sbírali do pytlù. Nìkdy to bylo a¾ pìt plných papírákù.
 
Ze všech stran se z vody ozývalo šplouchání a mlaskání. Nastaly šupinatým pøeveliké hody. Však tak jít na ryby celý týden s jinou návnadou jak jepicemi byla zbyteèná ztráta èasu. Vìtšinou se to shodovalo s údobím rùstu høíbkù. I to chytání na jepice nebylo jen tak. Musela se na udici špetka hmyzu pøimotat nitkou. Na ráno zase èekaly kachny, které si dokázaly nadít volata tak, ¾e sotva chodily. Prostì doba hojnosti.
 
Jepice z pytlù se rozprostøely na pùdì do tenké vrstvy a potom putovaly do Prahy jako krmení pro akvarijní rybky. My jsme si èást nechávali. Byla to nezbytná pøísada pro zatraktivnìní našeho škubánku, na který jsme chytali. Nepøíjemnou stránkou této fáze rojení jepic byl ne zrovna pøíjemný odér z pùdy do doby, ne¾ mrtvolky øádnì proschly.

 
 
To, o èem je dnes øeè se odehrávalo na pøelomu ètyøicátých a¾ padesátých let na bøezích ještì naší staré Vltavy. S napuštìním Slap zmizely pobøe¾ní kamenité mìlèiny a tak tento zá¾itek v takovém rozsahu zùstává nám Od vody jen vzpomínkou.
 
Antonín Suk
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 29.03.2016  11:52
 Datum
Jméno
Téma
 29.03.  11:52 Vendula
 28.03.  12:48 Marta U.
 27.03.  10:02 Alena
 25.03.  08:35 Von
 25.03.  08:09 EvaP
 25.03.  05:54 Bobo :-)))