Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Berta,
ztra Jaromr.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Šumavské vinuté perle
 
Mám ráda Šumavu a jezdím tam kadý rok nejmén dvakrát. V zim na bky, v lét k Otav. Manel jezdí na kole, já leím s kníkou na dece a „kochám se“.  Jak u asi víte, moc m baví psát rozhovory se zajímavými lidmi. Kdy se poštstí spojit oboje dohromady, je to úpln nejlepší. To se mi povedlo u nkolikrát- napíklad pi setkání s paní Wudy. Umí vyrábt korálky- pravé šumavské vinuté perle.
 
Tenhle rozhovor mám spojený s jednou zajímavostí- paní Wudy mi ukázala, jak si korálek vyrobit a pomohla mi udlat si „ten svj“. Mám z toho dokonce fotografický dkaz. A tak se stalo, e se moje fotka úpln výjimen dostala do asopisu. Rozhovor vyšel v msíníku Doba senior .10 v roce 2014

 

Senioi asto boí pedsudky – a je to nádhera
 
Paní Jana Wudy (49) se narodila v Olomouci, ale u více ne dvacet let ije v Nezdicích na Šumav. Její výrobky získaly certifikát „Šumava – originální výrobek“. Paní Jana vyrábí korálky, tzv. vinuté perly.
 
Našimi tenái jsou pedevším senioi, proto má první otázka zní: Jaké máte zkušenosti se seniory, kteí zamíí do vašeho krámku?
Nádherné a asto pekvapivé. Ale piznávám, spíše se enami ne s mui. Nedávno k nám pišla šedovlasá paní, urit jí bylo pes sedmdesát, neomyln zamíila k extravagantnímu korálku s hroty, který byl podle mne spíše pro mladého motorkáe, a se slovy –ten je nádherný- s jeho nákupem vbec neváhala. Mám jednu pravidelnou starší zákaznici, která k nám jednou za rok pijde, nakoupí korálky za tém tisícovku a libuje si, jak na ní „holky ze sboru“ mohly oi nechat.
 
To vás urit potšilo…
To ano. Senioi u dávno nejsou tmi ddeky a babikami u kamen. Pedloni se na mj dvoudenní kurz, který poádám pro veejnost, pihlásily dv kamarádky, seniorky. Vyprávly mi, e si chtjí vyzkoušet, co jen jde. Vdycky si našetí a nkam vyjedou. Pijely si vyrobit svj korálek a u plánovaly, e další rok pojedou na Ukrajinu, vyrobit si válenky. Prost záitková dovolená, jak má být. Moc jsem jim fandila. I moje maminka, které je 77 let, velmi ráda nosí mé nejbláznivjší modely. Jak já íkávám, kadý korálek si svého kupce najde.
 
Vystudovala jste výtvarnou školu?
Kdepak, já jsem lesaka, lesní inenýrka. Pírodu mám ráda, táta m do lesa vodíval odmalika. Maminka íkala, e u od dtství jsem byla umlecky zamená, ale nemla jsem tak výrazný talent, aby je napadlo smovat m k umní. Ráda jsem si kreslila, tvoila rzné ornamenty, chodila jsem na keramiku i na výtvarný krouek, ale e by m to mohlo ivit, m nikdy nenapadlo.
 
Jak jste se tedy ke korálkm dostala?
Tak njak postupn. Musela jsem k tomu dozrát, jsem vlastn úplný samouk. Nejprve jsem dala vale lesu, a protoe jsem mla blízko i k matematice a fyzice, zaala jsem pracovat jako poítaová grafika. A korálky byly mým nádherným koníkem. Kdy jsem ped deseti lety zaínala, nemla jsem se s kým poradit, tradiní eská výroba byla tajemstvím firem, které si je dobe hlídaly. Nakonec mi úplné základy ukázali v severních echách. Staily mi dv hodiny práce na skláském hoáku. Zbytek u jsem musela sama.
 
Bylo to obtíné?
Velmi obtíné – hodiny a hodiny zkoušení. Neexistovala ádná eská literatura, nebylo, kde se poradit. Hledala a pekládala jsem cizojazyné texty na internetu. Byla to cesta pokus a omyl a pro m ohromná výzva. Mj první korálek byl hodn nepovedený, ale mám ho dodnes doma schovaný. Komu jsem vnovala první korálkový dárek? Mamince, ale musela ho ze m tém vyloudit. Mám na sebe velké nároky a nechtla jsem rozdávat nedokonalé výrobky. Ale maminka m vdycky chválila a je to tak dodnes. Povauje m za umlkyni, já sama sebe spíš za emeslníka. Jsem pyšná na své ruce, které to dokázaly. Kdy je lovk dobrý emeslník, nemá se za co stydt.
 
Jsou vaše korálky všechny stejné?
Naopak, kadý jiný. Vyrábím je podle nálady, nkdy hraje roli i náhoda. Vznikne korálek úpln jiný, ne jsem pvodn zamýšlela, a nakonec se ukáe, e hezí. Kdy je mi dobe na svt, volím vtšinou jásavé barvy, kdy mám na duši splín, vznikají korálky tmavé. Bných, jednoduchých korálk dokáu vyrobit i sedmdesát za hodinu, ty sloitjší – zdobené a daleko draší, trvají déle, nkdy i více ne hodinu jeden korálek.
 
Šumava je skláskou výrobou proslavená odedávna, vyrábíte korálky stejným zpsobem, nebo jinak ne v minulých stoletích vaši pedchdci?
Ta výroba je v podstat stejná, odlišný je zpsob zahívání skla. Já pouívám skláský kahan, díve se pracovalo pedevším ve skláských hutích, kterých bývaly na Šumav desítky. Dnes jich tu zbylo opravdu jen pár. Korálky se pvodn vyrábly do renc, íkávalo se jim páteíky - to slovo vzniklo z poáteních slov modlitby „páter noster“. V minulosti se sklennými korálky zdobili Indiáni, Afriané, dokonce v zámoí bývaly smnným platidlem. Pozdji se vyrábly jako sklenné napodobeniny perel, proto dnes mají název vinuté perle.
 
Jak tedy vlastn korálek vzniká?
lovk potebuje zrunost, fantazii, trplivost – tu pedevším. Jsou to dlouhé hodiny, kterými se postupn získává emeslná zrunost. Potebujete skláský hoák, bez nj to nejde. Roztaví se sklenná tyinka, ty mi picházejí ze skláren, a kdy sklo tee, navíjí se opatrn na kovový drát, opatený tenkou kaolínovou vrstvikou, která je dleitá k tomu, aby bylo moné hotový korálek z drátku stáhnout. Dekory se vytahují kovovými jehlami, korálek se me zdobit sklennými nitkami.
 
Vy jste se rozhodla pomoci zájemcm proniknout do tajemství výroby korálk. Pro?
Ano, poádám dvoudenní kurzy, ale bhem léta k nám me pijít kdokoliv a zkusit si korálek vyrobit. Jeho výroba trvá piblin dvacet minut. Pro to lidi uím a ukazuji jim své postupy? Myslím, e je to tak správné. Dobe si pamatuji, jak tké byly mé zaátky, kdy mi nikdo nepomohl. Tak asi proto. Rodina se zlobila, e si „vyrábím konkurenci“, ale toho já se nebojím. Konkurence lovka nenechá zakrnt a nutí ho stále se zlepšovat. A pak- to, e to nauím co nejvíc lidí- je zárukou, e emeslo nevymizí.
 
Máte hodn zájemc?
Nejvíc jich bylo tak ped tymi roky. Tenkrát mezi vánoními svátky vysílala televize Toulavou kameru, ve které m ukázala. Bylo úpln neskutené, co se potom dlo. Lidé zjistili, e vyrobit si korálek, je opravdu moné, a kadý si to chtl vyzkoušet. Telefony drnely, týden co týden pijídli zájemci, kteí se to chtli nauit. Byli tu z celé republiky – mladí, staí, byly jich stovky. Ani jsem nemla as vyrábt své korálky. Te se situace uklidnila, nejvtší zájem opadl. Rušno bývá pes léto, potom se v klidu vnuji své práci- vyrábím korálky na další sezónu.
 
Kde své zboí nabízíte?
Prodávám ve svém obchdku tady v Nezdicích a také v galerii na námstí v Sušici. Kdo chce, najde si nás. Mé korálky prodávají i šumavská infocentra, jsou opateny cedulkou „Šumava- originální produkt“ V samém zaátku jsem té znace nepikládala takovou dleitost, chtla jsem dlat sama za sebe, nakonec jsem se nechala pemluvit. A dnes jsem ráda. lovk má být pyšný na region, ve kterém ije i na práci, která je uznávaná.
 
Podléhají korálky také módním vlnám – teba barevností?
Ano, podléhají. Jene sklárny nemohou reagovat tak rychle jako textilní výroba, take se mi stává, e lidé poadují teba „lila“ korálky, a já musím íct, e takové vyrobit nemohu, není z eho. Za ta léta jsem si všimla i jiné zajímavé souvislosti – jako dárky lidem narozeným v uritém znamení chodí dárci nakupovat korálky konkrétních barev. Kdy se blíí msíc býk, jdou na odbyt ervené, v msíci ryb modravé. Všeobecn ale platí, e v lét frí jásavé barvy, v zim spíše svtlé odstíny.
 
Nedá mi to, musím se zeptat na vaše neobvyklé píjmení. Je to vaše umlecké jméno, nebo vaše rodina pochází z ciziny?
Ani jedno, ani druhé. Ale nevadí mi, e se ptáte, nejste první. Wudy je píjmení eské, tady na Šumav se vyskytuje u od 13. století, pátrala jsem po tom. Jen v období, kdy se enská píjmení musela pechylovat, se eny v naší rodin jmenovaly Wudyová.  Zajímavé je, e Nmci vdí, e se jedná o píjmení eské, naopak eši si myslí, e je nmecké.
 
Paní Wudy, dovolte mi ješt poslední otázku. Na co jste nejvíc pyšná?
Letos poprvé mj výrobek zamíil na zahraniní skláskou výstavu a mám signály, e to byla mise úspšná. Náhrdelník, který jsem tam poslala, je tém   2 kg tký, je to spíš výtvarný objekt ne praktická ozdoba. Poskládala jsem ho ze stovek korálk. Sklo je mj ivot, nemám as vbec na nic jiného. Kdy zrovna nevyrábím, neprodávám, nenavrhuji do skicáku nové vzory, tak si o sklu alespo tu a listuji odbornými publikacemi. Má první kniha o korálkách- vbec první eská- je práv v tisku.
Jsem pyšná pedevším na to, e m korálky uiví. A to dnes není jednoduché. A pak m taky heje vdomí, e jsem to byla já, kdo ukázal lidem „korálkovou cestu“.
 
PS. Na závr svého vyprávní m paní Wudy vyzvala, a si zkusím korálek vyrobit. S její velkou pomocí se mi to docela povedlo. Kdy se mi skutálel do dlan, byl to moc hezký pocit.
 
Eva Procházková
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 07.03.2016  17:42
 Datum
Jmno
Tma
 07.03.  17:42 EvaP
 07.03.  17:19 Von
 07.03.  16:17 Radka
 07.03.  16:11 -Kusan
 07.03.  14:46 EvaP
 07.03.  09:47 Vendula
 07.03.  08:12 LenkaP
 07.03.  06:46 Kamila