Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Jiøí,
zítra Marek.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Mosty pøátelství
 
Ich bin Georg.  Já jsem Milan.
 
Seznámil jsem se s Georgem v roce 1994 v Praze, kdy¾ jsem šel tlumoèit na jednání s jeho hosty. Georg byl øeditelem továrny v ®ebráku, patøící nìmecké rodinné firmì Mubea. Vyrábí souèástky a rùzné díly pro jednadvacet svìtových výrobcù aut. V onen den, pøesnì v šest hodin veèer, jak bylo sjednáno, jsem se objevil v hale hotelu Holiday Inn v Karlínì. Byla tam skupinka lidí a já se rozhlí¾el, kdo z nich by mohl být øeditelem firmy MUBEA v ®ebráku Georg Keseberg. Nikdy pøedtím jsme se nevidìli. U recepèního pultu jsem se otoèil a zahlédl jsem silného chlapíka, který stál na druhé stranì haly proti mnì, se sklenicí piva v ruce. Nebyl to ¾ádný hubeòour. Naše pohledy se støetly z oèí do oèí. Oba jsme v ten moment vìdìli, ¾e jsme ti, kteøí se mìli sejít. Šel jsem k nìmu a on, jakoby mne ji¾ døíve znal, mi podal ruku a øekl „ich bin Georg“ a já jsem odvìtil „ich bin Milan“.

 

Tì¾ko uvìøit, ¾e 49 rokù po nìjvìtší váleèné katastrofì, 2.svìtové válce, se potkám s Nìmcem Georgem Kesebergem a staneme se nejlepšími kamarády. Georg byl v mezidobí šest rokù v USA, v Cinsinnati ve státì Ohio, jako øeditel filiálky firmy MUBEA, kterou od poèátku výstavby øídil a posléze v ní øediteloval. V roce 2015 zaèal znovu øeditelovat v ®ebráku. Èesko s výjimeènì krásnou Prahou, kde má po dobu jeho øeditelování v Èesku bydlištì, miluje a cítí se zde, jak sám øíká, bájeènì.
 
Za jeho pùsobení v ®ebráku jsem se s Georgem èasto stýkal. Ze zaèátku byl ještì svobodným mu¾ským. Bydlel v Donské ulici ve Vršovicích v krásné mansardì pod støechou. Tam jsme mnohé spolu pro¾ili, alkoholu rùzných znaèek popili. Pøátelství a oboustranná dùvìra sílily. Má práce pro firmu Mubea spoèívala také v tom, ¾e jsem po jednání provádìl dvou nebo tøíèlenné skupinky firem automobilových výrobcù, které pøijely na jednání s Mubeou, po Praze. Skupina, v èele s Georgem, konèila v nìkteré pra¾ské restauraci na Malé stranì.. Tam v srdeèné debatì docházelo k dalšímu bli¾šímu poznávání. Kdy¾ pøijela do Prahy skupina z rodiny pana Muhra, pak hostitelem byl pan Muhr nebo jiný pøíslušník rodiny. Všichni Muhrovi jezdili do Prahy rádi, obdivovali ji a cítili se v ní dobøe.
 
Nikdy jsem pøíliš nepøemýšlel, proè jsem se stal jedním z jeho nejlepších kamarádù. Moje náklonnost k nìmu a pøátelství byly o poznání pomalejší. Byl jsem na jeho svatbì v Nìmecku, na køtu jeho syna Tima, na køtu jeho dcerky Sofie. Se svou ¾enou Martinou se poznal za studií na Vysoké škole ve Wiesbadenu, hlavním mìstì spolkové zemì Hesensko. Rozkládá se na pravém bøehu Rýna. Martina studovala novinaøinu, Georg techniku. V¾dy jsem doprovázel po Praze jeho rodièe. Znal jsem a znám dobøe jeho rodinu, proto¾e mì bral s sebou, kdy¾ jezdil domù. Jeho maminka je milá, sympatická paní. Pøi jedné její návštìvì Prahy, se stala nepøíjemná událost. Kdy¾ jsme vstupovali do kavárny Slavia v Praze, naproti Národnímu divadlu, ukradla pøímo na schodech u vchodu, dobøe sehraná parta tmavší pleti, pøímo virtuósní v okrádání lidí, paní Kesebergové kabelku. V ní mìla doklady, pas, peníze, klíèe atd. Cítil jsem se hroznì provinile. Ale ta zlodìjská parta byla tak perfektní, ¾e se nikomu z lidí kolem nepodaøilo nikoho z té party chytit. Vytratila se jako pára nad hrncem. I policajti s podobnými zjeveními mìli špatné zkušenosti
 
Ten den byl Georg, jako na potvoru, slu¾ebnì celý den pryè, mimo Prahu. Èekali jsme na nìj pøed domem v Donské ulici do deseti veèer. Pøedtím jsme událost nahlásili na policii na Perštýnì. Zde dostala paní Kesebergová po výslechu provizorní doklad a zápis o této pøíhodì. Nesl jsem tuto událost hoøce a nelibì. V¾dy» na tom mohlo ztroskotat naše pøátelství a vzájemná dùvìra. Ale nestalo se tak. I nadále mì bral s sebou, kdy¾ jezdil domù do Nìmecka. Nikdy se o této pøíhodì nezmínil.
 

Georg mì zval také do ®ebráku na pøátelské veèery a pikniky, které poøádal pro své nejbli¾ší spolupracovníky k upevnìní dobrých vztahù v pracovním kolektivu. Našel si k tomu v okolí jednu opuštìnou hospodu na kraji lesa, v okolí ®ebráku. Tyto veèery pøedèily všechny naškrobené vládní i nevládní recepce. Na velkém grilu se ro¾nilo pìkné velké prasátko. Všichni se s chutí najedli a ¾ízeò také nemìli. Alko i nealko nápojù bylo dost. Zpívalo se, dìti si hrály, v programu se poèítalo i s nimi, nejen s dospìlými. Nìkolikrát jsem tam také pøispìl vystoupením na trumpetu se svou oblíbenou Armstrongovou písní Blueberry Hill nebo Sinatrovým Stranger in the night-Cizincem v noci. Po skonèení, kdy¾ všichni odjeli, jsme spali pár hodin v jedné cimøe na stolech. Ráno pak Georg uklízel a vše dával do cajku. Ochotnì a rád jsem mu v tom pomáhal. I to patøí k opravdovému pøátelství.
 
Text: Milan Dubský
Kolá¾e: Marie Zieglerová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 01.02.2016  08:57
 Datum
Jméno
Téma
 01.02.  08:57 Von