Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Vilm,
ztra Maxmilin.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Posel lásky
 
Vzpomínka -  Michael Jackson 
 
Jednoho dne pišel mezi nás. Na tuto Zem. Dít nevinnosti, posel lásky. Pišel z jiné planety. Malý chlapec jako kadý jiný, ale zdaleka ne jako kadý jiný. Byl výjimený, ml dar vnímavosti. V kadém kroku, v kadém pohybu slyšel hudbu. Byl svobodný volný jako pták. Zdálo se, e v jeho tle sestoupil na Zem Bh. Pišel a jeho maminka se ho ujala. Pijala ho. Neznámého cizince. Pijala ho do klubka svých dtí, aby si s nimi hrál. Podívala se mu do oí a on v jejích oích vidl jen lásku. Ona doufala, e bude mít šastné dtství, ale okolnosti mu nedovolovaly vychutnat slunné dny, smích bezstarostných her.
 
Sotva vstoupil na naši Zem, dosplí mu brali jeho dtství. Bojoval s nimi. Zaal vydávat spoustu energie na svou obranu. Jeho ivot se zmnil v boj. Chtl být volný, mít kídla, létat jako pták. Chtl tanit a zpívat. Rozsévat kolem sebe hudbu. Bránili mu. Nutili ho vydlávat peníze. Rozhlíel se kolem, a kdy povyrostl, poznal, e náš svt je zranný, nemocný. Chtl hrát svou roli, ale lidé ho nutili hrát roli jejich. A zadlouho si všimli, e chlapec je naplnn hlubokými emocemi, e je ztlesnním nevinnosti, kterou oni ztratili a kterou by si rádi sami udreli.
 
Z jeho nevinnosti mli mnozí strach. Chtli zniit jeho veselí, kterému nerozumli. Proto ho pozorovali a nevdli, co si o nm myslet. Tázali se, kdo a pro ho na tento svt poslal. Nkteí mu naslouchali, jiní ho odsuzovali. Nevili, e sem pišel proto, aby svou hudbou uzdravil náš zranný svt. A u vbec nerozumli tomu, e pišel, aby pomohl lidem objevit v sob znovu dít.
 
On na námitky lidí nedbal a zpíval. Zpíval, aby dtem vrátil jejich ukradené dtství. Pi tanci cítil dotek neho posvátného. Kdy íkal, e kadý okamik má svou píse, lidé ho neposlouchali. Ale on to vdl, cítil to. Musel jim to opakovat. Znovu a znovu. Ale lidé mysleli pi jeho zpvu na hích. On však nevdl, co je hích. Vnímal jen hudbu, která byla vn i uvnit jeho bytosti. Lidé se ho ptali, jak tu hudbu dlá. On nechápav pokynul hlavou a ekl: Já ji nedlám, já do ní vstupuji. Kadý okamik má svou píse. I deštivé mraky, boue a blesky pesn kopírují mé divoké stezky a já proívám hluboké emoce, slyším jejich tóny a podle nich taním. 

 
 
Zaal vydlávat peníze. Hodn penz a lidé mu je zaali závidt. Kadý si chtl ukousnout z jeho krajíce. Stal se oslnivou hvzdou a v zái laser na podiích svta tanil. Nechal si postavit velký dm. Ne pro sebe, ale pro všechny dti, které pijdou. Dosplí to nechápali. Zneuívali dtí ve svj prospch. Ubliovali mu. Ale on tanil, stále tanil. 
 
K emu je svoboda bez lásky? Tak jsem zazpíval nemocnému dítti a dít s úsmvem usnulo. Tím okamikem jsem cítil, e mi narostla kídla. Vzlétám. Stávám se hvzdami i msícem, stávám se milovníkem i milovaným, stávám se pánem i otrokem, pvcem i písní, vítzem i poraeným. Hvzdy mne od narození pitahují. Jejich chladná energie mne vtahuje do svých siloar. Mluví se mnou, šeptají mi. Abych tanil, mne nabádají a já nemohu jinak, ne je poslechnout. 
 
Bím po plái, slyším píboj moe, bílé hebínky tíhnou jeden za druhým ke behu. Slyším jejich rytmus, jejich píse. Tóny picházející z hlubin zem. Nevou, netluou do skalisek, ale vyvrají tiché, jemné. Mé srdce je slyší a uhání za chimérou hlubin. Vidím hejno pelikán zobany klofat do hladiny. Jejich doteky jsou pro mne dar, poselství, pítomnost neho nebeského, která mi dává sílu si ten dar pevzít a pedat jej dál.
 
Chlapec nebí po plái, chlapec taní v rytmu vln, v rytmu planktonu a všeho ivého pod hladinou. Taní svin, rychle se otáí, zbsile pokrauje v tanci, taní, taní, a existuje jenom tanec. Taneníci picházejí a mizí v okamiku, ale tanec ten ije dál.
 
Díval jsem se na noní oblohu a spatil jsem hvzdy tak blízko. Zavu oi a dívám se do hluboké tn oblohy, do boského mlení. Hvzda neme nikdy zemít, petaví se do kosmické hudby. Sám se také roztavím do hudby. Planeta Zem… Oblak prachu padající nahoru. Zamilovaný k tob letím. Ani erných mrak se nebojím. Ve spolenosti plné hysterie, kde jeden z druhého bezostyšn tyje, zatímco odvká zbonost tuhle bídu kryje.
Jak nadji v srdcích znovu vykesat?
 
Toto odcizení má asto koeny v ochuzeném dtství. Dti byly o své dtství okradeny. Dtská mysl potebuje kouzla, záhady, pohlazení. Pokud je láska v mém srdci, je všude, to jsou chlapcova slova, to je jeho víra. 
 
Byla to pro chlapce cesta k zešílení, nemohl utišit úzkost a al. Tápal a hnal se všemi smry. Chtl i nadále kralovat svým tancem. Hledal tiché místo pro své srdce, hledal oázu v pustin.  V mlze, kde pranic vidt není. A náhle uprosted hluícího davu srdce kouzelného chlapce zabolelo. Záblesk epele mu proezával tlo. Pak shodil všechna lidská pouta. Boe nevinnosti vezmi mne k sob nahoru do svého laskavého prostoru. A tam za oblohu, kde se prostor ztrácí. Pišli cizinci a plni pohrdání chtli zniit to mámivé zdání. Chtli ho z koen vytrhnout, zadusit, zaškrtit ten nevinný zázrak.
 
A podailo se jim to.
 
Marta Urbanová
 * * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 07.01.2016  17:20
 Datum
Jmno
Tma
 07.01.  17:20 kusan
 07.01.  16:17 ferbl
 07.01.  08:27 Von
 07.01.  06:58 Karla I.