Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Marcela,
zítra Alexandra.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna

Postupnì se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se pøáteli. Je tak na místì, kdo chce (není podmínkou), pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.


Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...

Tentokrát je to pohled na rodinné fotografie a vzpomínání.


První pøijímání


Naše generace dobøe ví, o èem mluvím. Kdy¾ si nìkdo z nás pøehrábne krabici starých fotek, tak nìkde na dnì tam le¾í spoleèná fotografie z prvního pøijímání. Kluci v èerných a dìvèata v bílých dlouhých šatech poøízených pro tuto jedineènou pøíle¾itost. Ka¾dý dr¾í v ruce velkou svíèku s obrázkem a je v tuto chvíli úplnì bez høíchu. Bez høíchu proto, ¾e se vyzpovídal, pomodlil u oltáøe nìkolik otèenášù a zdrávasù, co¾ znamenalo, ¾e bùh mu odpustil veškerá jeho provinìní. Kluci mi povídali, ¾e se vsadili, kdo déle vydr¾í bez høíchu. Nejsem si jistá, zda ten, co vyhrál, pøitom nelhal.


Moje maminka zavèas pøed tímto datem dojela autobusem do mìsta, zakoupila potøebný poèet metrù bílé látky a došla s nimi a se mnou pøes pole ke švadlenì. Ta pøede mne polo¾ila nìkolik módních èasopisù, abych si vybrala støih. Samozøejmì mì obì usmìròovaly, ¾e to musí být šaty a¾ ke kotníkùm. S tím jsem byla srozumìná. Vybrala jsem si šaty na ¾ivùtku zdobené kanýrky, nabrané krátké rukávky a v pase mašli. Tatínek si tohoto nevšímal.


Pøed tím, ne¾ jsem odešla do kostela ke zpovìdi, jsem vzala modlitební kní¾ku, papír a tu¾ku a zalezla jsem si s tím do besídky, aby mì nikdo nerušil. Rozprostøela jsem linkovaný papír, pøipravila tu¾ku a rozevøela jsem modlitby na pøíslušné stránce. Zaèala jsem èíst høíchy podle poøadí a nad ka¾dým jsem se zamyslela. Kdy¾ jsem uznala, ¾e jsem se nedr¾ela pøikázání a ¾e jsem zhøešila, høích jsem si zapsala na papír. Høíchù na papíru pøibývalo. Ètu: trápila jsem zvíøata. Zamyslela jsem se a musela jsem uznat, ¾e ano, ¾e jsem je trápila. Kdy¾ jsme na louce sušili seno a já jako malá bìhala po louce, chytala jsem kobylky luèní a zavírala je do krabièky od sirek. Potom jsem je pouštìla na svobodu, ale o tom se v bibli u¾ nepsalo. Ano, mìla jsem høích. Tudí¾ opìt jsem jej zapsala. Nepokradeš. Vzpomnìla jsem si, ¾e jsem na pekárnì našla krabici cukru a dvì kostky jsem si ukradla. Sestra si v¾dycky nabrala plné kapsy a a¾ pùjde ke zpovìdi, bude mít velký høích. Èetla jsem dál: nesesmilníš. Tomu jsem nerozumìla. Došla jsem se zeptat tatínka, proto¾e maminka to urèitì neví. Tatínek mi øekl, ¾e to znamená, ¾e bude s maminkou celý ¾ivot. Kdy¾ jsem se vrátila do besídky, nevìdìla jsem, jestli ten høích mám zapsat nebo. Radìji jsem ho zapsala. Brala jsem jméno bo¾í nadarmo. Ano, øíkala jsem Panebo¾e. Nevím, proè jsem to øíkala, asi kdy¾ se mi nìco nedaøilo, nebo jsem se nìèemu divila. A u¾ jsem zase zapisovala. Kdy¾ jsem došla k poslednímu høíchu, mìla jsem papír popsaný z obou stran, proto¾e jsem mìla všechny høíchy vèetnì nezabiješ, proto¾e jsem zabíjela mouchy. Papír jsem slo¾ila, proto¾e nám pan katecheta øekl, ¾e je to tajné, ¾e to nesmíme nikomu øíkat, ani rodièùm.


Kdy¾ jsem uklidila modlitby, tatínek pravil: uka¾ mi ty høíchy. Kdybych neposlechla, mìla bych tuplovaný høích, ¾e jsem neposlechla rodièe, tak jsem mu papír podala. Posadil se ke stolu a vzal tu¾ku. Zaèal èíst a škrtat. Pak mi papír vrátil, celý proškrtaný a øekl: øekni jen tyhle tøi. U¾ pøesnì nevím, které tøi tam zbyly, ale jistì: neposlouchala jsem rodièe. Ale já jsem je poslouchala, kdy¾ šlo o nìco, s èím jsem souhlasila. Kdy¾ mì ale maminka poslala do kùlny pro døíví a já jsem si zrovna èetla nebo se uèila, tak jsem pochopitelnì neslyšela. Kdo by vstával a šel, kdy¾ mu nic nehrozilo. Maminka jen øekla: poruè a udìlej sám a tím to skonèilo. Tak proè opouštìt monte Krista, kdy¾ ho zavírají do pevnosti If.


Pøed spaním maminka natrhala z nìèeho bílého urèeného k vyhození malé prou¾ky a natoèila mnì na nì vlasy. Musela jsem v tom spát. Ráno mì z tìch tkanièek vysvobodila a já se nepoznala. Mìla jsem krásnì kudrnatou hlavu. Oblékla jsem si bílé pono¾ky, bílé støevíce a ty nové krásné šaty. Vypadala jsem jak princezna. Ulo¾ila jsem si své tøi høíchy do bílé ko¾ené kabelky a na laèno, bez snídanì jsem se vydala pozøít tìlo pánì. U¾ ani nevím, s kým jsem tenkrát šlapala pìšky do kostela. Naše no¾ky kmitaly po prašné silnici a v další vesnici u køí¾e s nápisem INRI, èemu¾ jsem nerozumìla, jsme odboèili polní cestou k øece. Po jedné kládì jsme pøešli husím pochodem øeku a vysokou trávou plnou kopretin, hadích rdesen a zvoneèkù jsme míøili ke kostelu. My dìti jsme nechodily hlavními dveømi, ale sakristií, proto¾e jsme stály vepøedu pøed oltáøem. Kluci vpravo, my dìvèata vlevo. Museli jsme vydr¾et stát celou mši a ani se nepohnout. Maminka nám nikdy svaèinu nedávala a vodu k pití u¾ vùbec ne. Kdy¾ byl èas k pøijímání, klekli jsme si všichni pøed oltáø k pøepá¾ce a pan faráø s ministrantem èekali, a¾ ka¾dý z nás otevøe pusu. Ministran nám dal pøed pusu tácek a hned po tom, co pan faráø udìlal s hostií køí¾ek a nìco latinsky øekl, nám ji vlo¾il na jazyk. Nemìla ¾ádnou chu», byla jak dech. Nesmìli jsme do ní kousat, jen jsme ji mìli nechat rozplynout na jazyku. A mne hned zajímalo, co by stalo, kdybych se do ní zakousla. Mám to zkusit? Ale ne¾ jsem rozhodla, u¾ se mi na jazyku rozplynula.


O celém postupu jsme byli v hodinách nábo¾enství pouèováni tak, ¾e si to pøes šedesát let pamatuji. Proto jsem se musela v duchu smát, kdy¾ nedávno mùj vnuk u pøijímání si vzal od pana dìkana hostii do ruky a odešel s ní klidnì do lavice. Samozøejmì, ¾e tím zpùsobil v kostele pozdvi¾ení, ale kdy¾ mnì to vyprávìli, pomyslela jsem si, jak se vìci mìní.


Nedávno jsme se sestrou probíraly rodinné fotografie a právì jsme objevily jednu z prvního pøijímání. Malé slabounké blonïaté dìvèátko v øadì mezi jinými. A mezi chlapci jsme na té¾e fotce objevili jejího man¾ela. Velmi jsme se té náhodì obì podivily. Prošlo nìkolik rokù, kdy se spolu sešli, má sestra a její mu¾, na svatební fotografii. Souèasnì jsme probíraly ¾ivotní cesty jednotlivých dìtí na té fotografii a mì napadlo, jestlipak celý ten obøad není proto, aby na sebe lidé nezapomínali.


Marta Urbanová

* * *

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 22.04.2015  16:16
 Datum
Jméno
Téma
 22.04.  16:16 Marta U. Odpovìï pro kusan
 22.04.  15:51 Ferbl vzpomínka
 22.04.  11:06 kusan
 22.04.  11:05 kusan
 22.04.  11:03 kusan
 22.04.  11:02 kusan
 22.04.  09:21 Marta U.
 22.04.  09:15 Von Vysvìtlení pro paní Martu
 22.04.  08:45 Marta U.
 22.04.  08:17 Von
 22.04.  06:18 Bobo :-)))
 22.04.  05:45 KarlaA