Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Valérie,
zítra Rostislav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.


Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.


Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


®ivot tropí hlouposti – aneb mé ¾ivotní paradoxy a renoncy (14)


Bohu¾el opìt zjiš»uji, ¾e utøídit své vzpomínky není nic jednoduchého. Tak¾e se nyní opìt vrátím trochu zpìt a pøistoupím k popisu, kterak jsme s maminkou a tatínkem vybírali jeho nové slu¾ební pùsobištì. Nejprve jsme se byli podívat na nádra¾í v Lomnici nad Popelkou, malém mìsteèku pod známým poutním kopcem Táborem, na jeho¾ svazích jsme také nìkdy ly¾ovali. Bylo sice vzdálené jen asi 12 km od Jièína, a i kdy¾ se proslavilo výbornými Jínovými suchary („pamatujte, ¾e má Jína za patrona Antonína!“), které by jinak byly pro mne zajímavým lákadlem, ovšem zejména mamince se mìsteèko vùbec nelíbilo a je jasné, jak to dopadlo! Další mo¾nou, leè ještì rychleji odvr¾enou „štací“ byla Nová Paka, vzdálená od Jièína 15 km. Tamní nádra¾í však bylo od centra mìsta tak vzdálené, ¾e tam mìli dokonce ještì další ¾eleznièní zastávku Nová Paka – mìsto. Tak¾e – opìt nic! O tato dvì jinak jistì hezká mìsteèka jsem však „zavadil“ jen o pár let pozdìji pøi sportování. V roce 1951 let jsem v Lomnici házel oštìpem na celostátním pøeboru mladších dorostencù a asi on rok pozdìji jsem bì¾el v Pace vùbec nejrychleji ve svém ¾ivotì. 100 metrù jsem bì¾el za rovných 12 sec., co¾ je rychlost asi 28 km/hod!. Ale zpìt k nároènému výbìru našeho nového pùsobištì.

 


Do tøetice všeho dobrého a zlého nakonec došlo na 35 km vzdálené podhorské Vrchlabí. A to u¾ maminka, zøejmì na naléhání tatínka, vzdala. Byla to sice koneèná stanice, ale z hlediska Èeskoslovenských státních drah byla dùle¾itá komerènì. Tehdy ještì neexistovala kamionová doprava a témìø vše se dová¾elo po ¾eleznici. Tedy zcela jistì veškerá produkce vrchlabských továren vèetnì malých dodávek a sanitek z místní automobilky.


Tatínek tedy koneènì dostal tak dlouho oèekávanou inspektorskou zahrádku a ký¾ené místo pøednosty stanice. Brzy byl dokonce povýšen na vrchního inspektora, tímto titulem se však „honosil“ jen krátce. V padesátých letech toti¾ i u ÈSD nastala velká reorganizace. Jako snad vše v té „revoluèní“ dobì se i ¾eleznièáøi „povojenštili“. Stala se z nich „modrá armáda“, dostali nové uniformy s brigadýrkami, místo výlo¾ek na klopách mìli nárameníky - tatínek mìl na nich jednu velkou hvìzdu jako major - a z pøednostù se stali náèelníci stanic. Pøesto zde tatínek vydr¾el pøesnì deset let, a¾ do svého dùchodu, do kterého odešel pøesnì ve svých šedesáti letech, právì kdy¾ jsem ukonèil vysokou školu.


Vrchlabí na pøelomu let 1948/49 bylo ovšem zcela jiné mìsto, ne¾ Jièín. Dùvodù, proè se vlastnì nikdo z rodiny do stìhování moc nehrnul bylo nìkolik. Klima je zde deštivìjší, chladnìjší, zima dlouhá, léto krátké. Všichni jsem mìli - a já stále mám - radìji teplou èást roku, ne¾ studenou. Kontrasty mezi Jièínem a Vrchlabím pak pokraèovaly, kdy¾ jsme srovnávali polohu a rozlo¾ení tìchto dvou mìst. Jièín s nádherným námìstím s podloubím uprostøed mìsta, s dominantou Valdické brány, s velmi známou dlouhou lipovou alejí z valdštejnské doby a rozkošné kopeèky vùkol. To vše nám ve Vrchlabí chybìlo, i kdy¾ zde u¾ zaèínaly krkonošské krpály v èele s více ne¾ tisíc metrù vysokým ®alým. Toto mìsto je rozlo¾eno podél Labe, má vlastnì jen jedinou hlavní ulici a námìstí také nic moc! A navíc - bylo zde prostì znát, ¾e jsme v pomìrnì èerstvì osídleném pohranièí. Pøi tomto pøechodu z „kraje“, jak se øíkalo oblasti jihozápadnì od Nové Paky, do severnìjšího Podkrkonoší, si dovolím uvést jeden paradox, na které byl a stále je mùj ¾ivot velmi bohatý.


Tìsnì pøed naším stìhováním jsem se v Jièínì louèil se svými tøináctiletými spolu¾áky v hospùdce u koupalištì, kam jsme chodívali hrát ping-pong. Samozøejmì jsme se louèili pouze limonádou – èestné slovo! A kamarádi mne litovali, ¾e v tom neš»astném Vrchlabí si asi ani ten „pinèes“ nezahraji. Jedni míní, jiní mìní. Jaké bylo mé pøekvapení, kdy¾ první vìc, kterou jsem uvidìl po vstupu do nové školy byl krásný ping-pongový stùl! Byl na hlavní chodbì a do malého celuloidového míèku se tam pinkalo témìø o ka¾dé pøestávce a pøi horším poèasí ka¾dé odpoledne! A tak mi trvalo témìø celý rok, ne¾ jsem se propinkal ve školním ¾ebøíèku do první desítky. Zde mi to nedá, abych nepøipomnìl jeden z dobových politických vtipù o našem prvním dìlnickém prezidentovi. Rodinì Gottwaldových doporuèoval lékaø více pohybu, a kdy¾ Klémovi navrhl ping-pong, odpovìdìl prezident, ¾e mu bude staèit pink, nebo» jako bývalý truhláø má ponk doma. Jeho man¾elce soudru¾ce Martì pak byla s ohledem na její postavu zcela klasicky doporuèena ruská trojka!


Vladimír Vondráèek

* * *

Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 23.02.2015  17:06
 Datum
Jméno
Téma
 23.02.  17:06 Von
 23.02.  11:56 ferbl
 22.02.  23:24 Vesuvjana díky
 22.02.  20:11 Von
 22.02.  17:54 kusan
 22.02.  14:50 Blanka B.
 22.02.  13:00 janina
 22.02.  11:17 Blanka K.
 22.02.  10:50 Dubský