Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Rostislav,
zítra Marcela.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.


Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.


Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Povodeò 1954


Vytou¾ené prázdniny v roce 1954 zaèaly jako ka¾dé jiné. Urychlený pøesun autobusy a vlakem do Kamejka. Poèasí slibovalo koupání, rybaøinu a ostatní výdobytky prázdninového pobytu v chaloupce hned u Vltavy. Pruty i loïku dìda pøipravil. Nìkolik málo dní jsme toho u¾ívali. Potom se pøekutálely pøes Babu mraky a zaèalo hustì pršet. Èekali jsme chytání v Boreèce pod zahradou. Voda zaèala stoupat. Vše bylo v poklidu. Tohle známe ka¾dý rok. Jen¾e pršelo dál. Pøi chytání na obìšenýho pøímo z královky pod zahradou bylo tolik zábìrù jak nikdy jindy. Braly velké parmy, podoustve a okouni. Dva a¾ tøi metry od kraje. Pak u¾ zùstala nad vodou jen vozovka navigace. Plná ¾í¾al, rousnic a ostatní ¾ou¾ele co utíkala zbyteènì z obklíèení rozezlené Vltavy. To u¾ pøestávalo v kostele hvízdat. Pøivázali jsme koleèko skoro na poslední chvíli. Na paøezy u nìho loïky.Dìda na dlouhý øetìz, já na krátký. Jak se pozdìji ukázalo dost dùle¾ité opatøení.


A voda šla dál. Do soutky a také na spodní konec dvora a zahrádky. Pøivázali jsme dráty a øetízky ke stromùm ploty, kùlnu na dvoøe a zaèali se stìhováním verandy.

 


Nastal blázinec. Nejprve pøišel upozornit nìkdo za obec.Bude velká voda,u¾ se hrne Otavou. Dìda okoukl øeèištì, zaposlouchal do øeèi u¾ slušnì hlasitého proudu a prohlásil. Eštì tu není. Po chvíli pan Pávek za Poøíèní správu došel ujistit, ¾e se vlastnì nic dít nebude. A jen odešel byl tu pøíslušník VB s tím, ¾e se máme pøipravit na nejhorší. A pršelo a pršelo.


Schylovalo se k veèeru. Dìda vyhlásil pohotovost. Do soutky se zapichovaly delší kolíky aby bylo vidìt jak pøibývá. Slu¾ba byla po pùl hodinì. A¾ do té doby, ne¾ jsem dostal pohlavek za to, ¾e jsem kolík nezapích šlo vše s konstatováním, ¾e stoupá. Samozøejmý byl mùj protest. Vìdìl jsem jistì, ¾e jsem povinnost splnil. Dìda prohlásil, ¾e ho tam za mì dal. Šli jsme se podívat a kolík nikde. Delším klackem jsem zahrábl pod vodou a dìdùv kolík vyplaval. Byl to pokyn k fofru. Zøetelnì se dalo pozorovat,jak ka¾dá vlna nará¾ející na bøeh jde výš a výš. Souèasnì hrozivì sílil hukot proudu.To u¾ nebyla máma Vltava. To byl hlas zbìsilého ¾ivlu.

 


Jen¾e voda u¾ se sápala na verandu. Evakuovali jsme kozy, slepice a nakonec nestihli dvì králíkárny. Babièka a potom všichni jsme co se dalo odnášeli na pùdu. Voda zaèala olizovat práh chaloupky. Na pová¾enou bylo, zda li domeèek z vepøovice vydr¾í. Kdy¾ voda šla k oknùm dal je dìda otevøít aby je proud nevyrazil. Na vratech jsme s dùle¾itými vìcmi pøestìhovali babièku do stodoly u Krùtù. To u¾ skoro za bílého dne.


Døíví slo¾ené pod kùlnièkou se zaèalo pohupovat ve stejném rytmu jako záchod a šopa na dvoøe. Ploty byly hluboko pod hladinou. To jsme si tedy mysleli. Zùstal jsem na pùdì. Celá chaloupka se otøásala v rytmu nárazù vody.


Vùbec se nedá zachytit to, co plavalo øeèištìm. Psí bouda bohu¾el i s pejskem na øetìzu, ¾ebøiòák, na jeho¾ ¾ebøích balancovaly slepice. Spousta všelikého døeva vèetnì nábytku, který nebyl uvnitø budov, vše zamotané do sena, které nebyl èas uklidit. Zkáza, jakou jsem si nedovedl pøedstavit. To jsem pozoroval skrze tašku nadzvednutou na støeše. Nìkde v místech prostøedního náhonu zaèala voda pìnit. Pak se vynoøily koøeny a za nimi koruna velkého akátu i s listím, kdesi nahoøe vyvráceného. Celé se to opøelo o Køí¾ovu døevìnou stodùlku. Ještì víc pìny a vzteklejší hukot. Ne dlouho. Kùlna se zaèala pohupovat. Obrátila se na bok a nastoupila cestu po vodì.


Do toho dvì Jobovky. První se týkala dokonèené pøehradní hráze na Slapech. Voda šla vrchem. Øíkalo se, ¾e se zaseklo spodní pøepouštìcí zaøízení. Pøi uvolòování závady prý zahynuli nìjací lidé. Bylo to zlé ale dìda z toho usoudil ¾e výš u¾ nepude. To by se muselo zatopit všechno pod hrází a¾ do její výšky aby to vodu stavìlo. To byla pravda. V úvahu jí nebrali hasièi a obec. Sem tam nìkdo pøišel a vyhro¾oval ¾e ještì pude nahoru. Tato extempore šly okolo nás. Lakonicky je komentoval dìda. Komu dal Pánbu koryto,tomu nedal eštì rozum.

 


Druhá nám šla ke kù¾i podstatnìji. Nad Kamýkem se roztrhalo nìkolik vorù a sta kubíkù døeva se hnalo po proudu. Velice nebezpeèné to bylo pro chaloupku. Já tedy noc a skoro dva pùldny chodil po tarase mezi námi a Kozovou zahradou s voraøským hákem a jednotlivé klády odtlaèoval mimo stavení Jen jedna mi utekla. Skonèila zapíchnutá do èelní zdi a zara¾ená a¾ o pøíèku do chodby. Taras, pøes který šel tak pùlmetr vody byl široký nejvýše metr deset ze strany, do soutky na jeho konci ètyøi metry ze strany, do zahrady kolem tøech metrù.


K našemu štìstí pøijeli vojáci s pontony. Jediní, kdo nám pomohl .Tatra s pontonem na lanì zapøa¾eným zacouvala, pustila tak ponton pøes dvùr ke døevu a zase vytáhla. Tam jsem mnìl na krajíèku. Jak jsem nakládal s vojáky na ponton døevo a pøetáhl jedno polínko pøes bortu a pøisedl si ho. Jen¾e to se sesypal štos a mì jako špaèka to shodilo vedle plavidla. Jeden z vojákù mi pomohl háèkem na palubu.


Pøestalo pršet a voda zaèala ustupovat.


Doma se nedalo nic dìlat. Šel jsem do dvora pomoct s vyvádìním dobytka ze zaplavených chlévù. S dobytkem jsem ¾ádné zkušenosti nemìl. Práce spoèívala v tom, ¾e na øetízku byla pøevádìna dobytèata nahoru, do sucha. Obtoèil jsem øetízek kolem zápìstí. Pokud dobytèeti sahala voda jen pod bøicho bylo to dobré. Jen¾e jak se dotkla bøicha byl konec. Ocas nahoru a „jazda“ samozøejmì na vodu. Naštìstí ve dvoøe okolo chránìném budovami nebyl proud tak silný. Zápìstí jsem uvolnil a kravku i mne dostali na sucho zase vojáci na gumovém èlunu.


Voda klesala. O pøekvapení nebyla nouze. Místo zahrádky, stromù, záchodu a plotù - nic. Všechno voda odnesla. Dìdova loïka, proto¾e byla na dlouhém øetìzu poškozená. Dostala se k hladinì a to co plavalo se o ni otøelo. Nejhorší práce èekala babièku. Kam se èlovìk podìl, všade nad kotníky a výš jemného bahna. I v troubì bylo. V nìm tam zùstalo nìkolik okounkù. V malém sklípku, kam dìda dával pivo zùstal docela slušný úhoø. Kládu zapíchnutou do stìny vytáhli vojáci. Pod zahradou jsme tahali z vody co se dalo. Hlavnì døevo na topení. Nebýt pana Králíèka, mohl jsem tam u¾ po konzertì zùstat ve vodì. To pøiplaval náš záchod. Zasekl jsem ho na háèek. Jen¾e jeho hmota ve vodì byla nad moje ponìkud vyèerpané síly. Králíèek mi nejdøív pomáhal. Nesvedli jsme s tím nic ani oba. Vysekl háèek a záchod si plaval. Šopu ze dvora nechala voda mezi stromy na Hùlovì zahradì. Na støeše a hezky opaènì k toku øeky postavená.

 


Najednou se vyrojila spousta lidí, hlavnì Pra¾áci co sem jezdili na léto. Chudáci, co budete dìlat a fotili si babièku jak døe kýble s bahnem. Pøi tom jejich úèast zùstala.


Po nich se dostavila komise od Slapské pøehrady a Poøíèí Vltavy. Promìøili, popsali a poptali se, jak by si dìda pøedstavoval uvedení škody do poøádku. Dìda pøi jednání o obnovì , chtìl plaòkový plot. Jeden pán z komise mu nabídl jestli by nebyl lepší podezdìný z pletivových rámù. To dìda pova¾oval za krutou legraci ale pøikývl na to Jeho komentáø není dùstojný papíru. Páni se v¾dycky špatnì dojili mírnì øeèeno udìlají kulový prd… Pøesvìdèili jsme se o opaku. Do týdne po úplném usazení vody zaèaly náklaïáky navá¾et ornici na zahrádku a dvùr. Do konce roku bylo vše upraveno.


Z rybaøiny nebylo dlouho nic. Kdy¾ nìco zabralo vpadala ryba jako by mìla bøicho nacpané škulovcem. Tak byly z povodnì pøe¾rané .Jen dravci brali stejnì. V kalné vodì rýbat moc neulovili.


Antonín Suk

* * *
Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 01.02.2015  17:48
 Datum
Jméno
Téma
 01.02.  17:48 Kusan
 01.02.  15:56 Ferbl
 31.01.  12:48 Alena
 31.01.  09:05 Von
 31.01.  06:54 Bobo :-)))