Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Marek,
zítra Oto.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Nikdy jsem nemìla ¾ádného domácího mazlíèka


Mùj vztah ke zvíøatùm byl v¾dy spíš vla¾ný, opatrný a odta¾itý. Souhlasila jsem s panem Sovákem, který øekl o koni: "Pøece jenom je to zvíøe a ty nemù¾eš vìdìt, co se v té jeho hlavì odehrává..."
Nemù¾ete vìdìt, co se odehrává v jakékoliv zvíøecí hlavì. Pracovala jsem v jednom výzkumném ústavu a tam mne uèili, ¾e myš se má chytat za ocásek. Prý je to bezbolestné pro ni a bezpeèné pro mne. Hned první myš, kterou jsem takto podle pøedpisù zdvihla to zøejmì neznala. Bleskurychle se otoèila do protismìru, vyšplhala se po svém ocásku k mojí ruce a s chutí se mi zakousla do prstu.
Snad i proto mám ze zvíøat nejradìji "Pejska a koèièku" od Josefa Èapka a hned potom šunku.


Nejsem necitelná kru»aska. Kdy¾ vloni v létì vystrèil soused naproti na roz¾havený balkon pejska a zapomnìl ho tam, volala jsem policii u¾ ve chvíli, kdy místní pejskaøi teprve zaèínali organizovat protestní petici. Léta se pøátelím s osobou, která ¾ije v jedné domácnosti s obrovským kocourem, kterého jsem jí nejednou pomáhala nést k veterináøi, který má aspoò dvì kila nad váhu (ten kocour.) Taky jsem opatrovala vnuèkám rybièky, kdy¾ odjely na prázdniny, i kdy¾ jsem odmítla chodit s nimi na procházku, jak po¾adovala mladší vnuèka. Z uvedeného je vidìt, ¾e mám dobré srdce a milou povahu. Jenom obvykle s domácí zvíøenou udr¾uji vztah nazývaný "zdaleka zadobøe"…


Ještì bych dodala, ¾e jsem tvor ryze mìstský, ba velkomìstský, Vì¾áky, smog, davy lidí, graffitti, vyjící siréna, bezdomovci, nekoneèný proud aut, hluk, supermarkety - to je prostøedí, ve kterém ¾iju...


S touto ideologií jsem jela navštívit svého bratra. Mùj bratr, na rozdíl ode mne, miloval odjak¾iva všechno ¾ivé v pøírodì, od ¾í¾al po yettiho a nemìl rád mìsta.
Okam¾itì po odchodu do dùchodu se i s man¾elkou pøestìhovali do vesnièky o osmaètyøiceti èíslech popisných, do staršího rodinného domku se zahradou. Vesnièka se úspìšnì bránila pokroku, zejména moderní technice. Elektøina tam byla, ale jenom za pìkného poèasí. Internet trochu fungoval kdy¾ se ráno zapnul poèítaè, do obìda se krátký mejl "natáhnul" jako nic. Signál pro mobil se vyskytoval jen na ojedinìlých místech - napøíklad u bratra na vrcholu hrušnì na konci zahrady... Z ekonomických vymo¾eností byl v místì obchod, kde prodávali od lokomotiv po šòùrky do bot všechno, ale ne v¾dycky. Jenom kdy¾ mìla paní vedoucí èas a nemusela pøepichovat celer, nakládat okurky anebo ¾ehlit. Všichni obyvatelé se od malièka znali. Buï spolu chodili do školy, nebo po škole. Kino, knihovna, ba ani poøádná hospoda v obci nebyly. Za tìchto okolností ovšem docházelo ke kulturnímu krnìní. Nìkteøí obyvatelé -vèetnì mého bratra- nemìli ani ty nejdùle¾itìjší kulturní informace, nutné pro pøe¾ití, napøíklad byla-li Diana Charlesovi nevìrná nebo nebyla-li, byla-li, s kým, nebyla-li, proè...


Taková to byla retrovesnice... Ale to jsem odboèila.


Pøijela jsem k našim na návštìvu a vstoupila do pøedsínì.


Le¾el tam pes, velký jako... jako... Velký pes! Kdy¾ zívnul, zaèala jsem si pøipadat jako jednohubka. Bratr ho poplácal po høbetì a uklidnil mne, abych se nebála. „Vèera se¾ral instalatéra", øekl usmìvavì, „dnes poš»áka“. „Tak¾e do zítøka jsi v bezpeèí."

 


Potom mi vysvìtlil, ¾e je to buldok a dodával nìjaké podrobnosti o plemenì, ale já jsem si všimla jenom to, ¾e ten pes potøebuje nakropit a vy¾ehlit, byl dìsnì pokrèený. Vešla jsem nejbli¾šími dveømi do dalšího prostoru tak svi¾nì, ¾e kdyby to vidìl mùj ortopéd, okam¾itì by mi vymazal diagnózu "artróza" ze zdravotní karty. Myslela jsem, ¾e jsem v bezpeèí, ale "nebylo tomu tak" (jak øíkají ve snìmovnì). Ozval se pronikavý štìkot a zaèalo na mne vyskakovat nìco chlupaté, trochu mop, trochu bratranec z Adamsovy rodiny. Bratr vešel a zaèal to hladit po hlavièce, ale jak poznal, ¾e je to hlavièka, to se mne neptejte, já se ve psech nevyznám. Dozvìdìla jsem se, ¾e toto je štìnì "asi teriéra", opuštìný sirotek, neman¾elský, rodièe nebyli pravoplatnì sezdaní.

 

  


Já jsem zdvoøilý host, tak¾e jsem se zeptala, jak se tato roztomilá zvíøátka jmenují. Dozvìdìla jsem se, ¾e ten vìtší je Pejsek a ten menší Pejsánek, ale man¾elka ¾e na oba volá "Jedeš!" (Celým jménem "Jedeš mi z toho záhonu, prevíte!") Inkriminovaná paní se v tom okam¾iku objevila, øekla svému mu¾i, ¾e nemá rozum, kdy¾ mne nenechal ani si odpoèinout a hned na mne vyrukoval se svými miláèky, a pozvala nás k obìdu.
Pøi obìdì jsme si - k všeobecnému pøekvapení - povídali o pejscích.


Na mého bratra se nesmírnì hodí pasá¾ z knihy P. G. Wodhause "Malý pán na ¾enìní", kde hrdina taky mluví o pejscích:
"Moc mám pejsky rád. Nìkdo pejsky rád nemá, ale já je rád mám. Mám rád erdelteriéry a hrubosrsté velše a buldoky a pekngèánky a sealyhamáky a psy policejní a westhighlanïany a cairnteriéry a pomoøanské špice a kokršpanìly a trpaslièí pinèe a pinèlíky malétské a yorkshireské teriérky a barzoje a vlèáky a bedlingtony a pointery a setry a novofundlanïany a bernardýny a dogy a jezevèíky a kolie a èau-èau a pudly a ..."
Nìco podobného øíkal i mùj bráška. Naštìstí u¾ jsem snìdla bájeèný obìd a mezi cairnteriéry a pomoøanskými špici jsem usnula. Probrala jsem se a¾ pøi zákusku a pudlech.


Po obìdì jsme pokraèovali v prohlídce domu. Jestli myslíte, ¾e dvìma psy byla fauna domu vyèerpána, nebyla. V ohrádce pobíhala tøi trojbarevná morèata. Švagrová øekla, ¾e jsou tu na prázdninách, proto¾e jejich majitelka, vnuèka, je na táboøe. K mému ú¾asu mìla moøská prasátka jména! Jmenovala se Vilém, Jarmila a Hynek. Prý se narodila v máji... Zato u jmen koèek došlo zase k propadu fantazie: Maminka se jmenovala Koèièka, její dìti Kotì s flíèkem pod bradou a Kotì bez flíèku pod bradou. Otec nikde. (Varovná slova o krizi rodiny jsou zøejmì nejvýš aktuální).


V zahradì mne zaujaly poèetné budky, domeèky a hnízda na stromech i pod okapy. Bylo zøejmé, ¾e tu mù¾e pøezimovat všechno sociálnì slabší ptactvo, které nemá prostøedky na cestu do ji¾ních zemí. Bratr se se zapýøením pøiznal, ¾e nekrmí ptáèky jenom tak nezištnì, pro nic za nic. V pìti bednách od banánù mìl fotografie: pìnkavy s hlavièkou doprava, pìnkavy s hlavièkou doleva, sýkorky z podhledu, datla pøi práci, svatební fotografii brhlíka s brhlicí... a sta a sta dalších. Na jedné fotografii byla malilinká vlaštovièátka a jednomu byla vidìt celá prdelka. Bratr pravil, ¾e chtìl tuto fotografii poslat do celostátní soutì¾e, ale ¾e se bál, aby nebyl obvinìn z ptaèí pornografie.


Øíkala jsem vám, ¾e domem volnì poletoval kanárek Pepík? Ne? Domem poletoval volnì kanárek Pepík. Øekla jsem, ¾e je milouèký a on to zaslechl, tak¾e si potom ráno ve ètvrt na pìt pøišel sednout na pelest mojí postele a trylkoval a hvízdal a zpíval.. Mám ráda kanárky, ale ráno ve ètvrt na pìt ani ne. U snídanì jsem zívala a bratr mne obvinil, ¾e nemám ráda ptáèky. Odsekla jsem, ¾e mám, zejména španìlské a u¾-u¾ se schylovalo ke rvaèce, aèkoliv posledních sedmdesát let se u¾ nebijeme. (Pokud si vzpomínám, naposledy jsme se porvali v hádce o to, kdo víc rozbil okýnko do sklepa, to bylo bráškovi deset, mnì osm. Doba byla tehdy zaostalá, ¾ádný zákon o ochranì dìtí neplatil a tatínek nám naøezal obìma stejnì, co¾ na nás neobyèejnì blahodárnì pùsobilo.)


Potom u¾ jsem rezignovala a další objevy zvìøe jsem pøijímala bez mrknutí oka. Tøeba ètyøistalitrové akvárium, které mìl bratr v pracovnì. Mo¾ná tam kupoval rybièky podle abecedy, mìl tam Afrického sumeèka i ®ralùèka skvrnitého. ®ádná televizní stanice nedoká¾e vysílat tak zajímavý program, jako akvárium, prosedìla bych u nìho hodiny.
Jednou podveèer jsem skoro zakopla o dva je¾ky, kteøí zahradu brali jako svoji oblíbenou restauraci, obsluha vzorná, ceny mírné, výbìr bohatý... Koza, pøivázaná k mobilové hrušce, patøila sousedùm, ale krtek uprostøed záhonu kopretin byl docela jistì domácí, s neochvìjnou jistotou ryl v tìch nejhezèích kytkách, ani se neohlédl.
Kdybych potkala u jablonì pandu anebo za rybízem nosoro¾ce afrického, nepohnulo by to se mnou u¾ ani o milimetr.


Strávila jsem u milých pøíbuzných nìkolik dní a s vìtšinou jejich zvìøince jsem se upøímnì spøátelila. Od Pejska jsem si udr¾ovala zdvoøilý odstup, i kdy¾ mne trochu uklidnil poš»ák, který se objevil ¾ivý a celý. Ovšem po instalatérovi nebylo do mého odjezdu ani stopy, aèkoliv prý pøísahal, ¾e se pøijde podívat na to potrubí ve sklepì...


Kdy¾ Pejsánek zjistil, ¾e mám liberální názory na divoké man¾elství jeho rodièù, velmi si mne oblíbil a všude za mnou chodil - jako pejsek... Kotì s bílým flíèkem pod krkem mne pova¾ovalo za svùj pelíšek: nìkdy jsem se nemohla pùl hodiny ani pohnout, proto¾e mi spalo na bøiše a dìti èlovìk nemá budit, jsou potom mrzuté. Morèata radostnì kvièela, jakmile jsem se objevila, Vilém se dokonce rád nechával hladit po hlavièce a nedìlal ze sebe strašlivého lesù pána. Jenom Pepíkovi kanárkovi se zdálo, ¾e si ho plnì nevá¾ím a vzdorovitì mi chodil zpívat ráno u¾ ve ètyøi.


Od té návštìvy jsem nìjaká jiná. Ètu knihy typu "Dášenka èili ¾ivot štìnìte" Karla Èapka, Melvillovu "Bílou velrybu", "Jako zabít ptáèka"od Harper Leeové, Kena Keseyho "Pøelet nad kukaèèím hnízdem", Geralda Durrela "Chytnìte mi guerézu", "Mladého mu¾e a bílou velrybu" Vladimíra Párala, Conana Doyleho "Psa baskervillského"...
... a pro zaèátek jsem si koupila plyšového pejska...


Text: Blanka Burjanová

Foto: úèastníci fotosoutì¾í

* * *

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 30.06.2014  09:55
 Datum
Jméno
Téma
 30.06.  09:55 ferbl
 29.06.  20:33 Blanka B.
 29.06.  19:45 Kvìta super
 29.06.  18:11 Milokoc
 29.06.  13:26 Alena
 29.06.  11:51 Marta U
 29.06.  11:17 Vesuvanka díky
 29.06.  10:17 Blanka B.
 29.06.  09:49 Tonda podìkování za pohlazení.
 29.06.  09:46 hera
 29.06.  09:35 Vlasta
 29.06.  08:59 Von
 29.06.  07:39 Mara u¾ dlouho jsem se tak nezasmála
 29.06.  07:20 KarlaA
 29.06.  07:17 Blanka B.
 29.06.  05:15 Bobo :-)))