Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Rostislav,
zítra Marcela.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Zápisky vojáka z první svìtové války – 5


Kniha druhá, místo kveru trumpeta.

(Trio vojenského kvapíku.)


Snad nadìjnìjší ¾ivot


Jedu do Na
tmihali na kole na nádra¾í. Na cestì mì doprovází ještì dìla. Kdo ví zda na rozlouèenou, nebo jen na èas. A» je to jak chce, jen kdy¾ se vzdaluji od tìch hrùz, které válka pùsobí. Karabinu mám sebou. Vzal jsem si 10 nábojù. S nepøítelem jsem vcelku vyrovnán. Já sice proti nìmu nedal jedinou ránu, on se do mì také nestrefil. Ostatní patrony, co jsem poslední èas musel mít u sebe se octly v rybníce aby nezabíjely lidi.


Kolo jsem na nádra¾í dal jako zavazadlo. Papíry mám a¾ do stanice Gröbming ve Štýrsku. To bude jízdy. Pøes Uhry, Budapeš», Rakousy, Vídeò, Linec, Štýrsko. Zdalipak se kolo neztratí. I kdyby - vem ho ïas. Jen kdy¾ já budu hodnì a hodnì daleko za vìtrem.


Veèer jsme vyjeli. U sanitního vlaku s ranìnými jsou pøipojeny dva obyèejné vagony pro vojenské privátní cestující a pro veøejnost. Bude to zdlouhavá cesta. Ale nyní èas pracuje v mùj prospìch. Èas plyne nezadr¾itelnì dál. Nikdo netuší, kdy pøijde okam¾ik skonèení války. Ale jisté je, ¾e se tato neurèitelná doba krátí.


Stále nemohu uvìøit, ¾e je mo¾né abych zdráv odjí¾dìl co nejdál od fronty. Zapadl jsem do kouta, karabinu (taky jsem jí nemusel tahat sebou-ale rozkaz je rozkaz) strèil za záda do rohu a pøi tom kodrcání poctivì usnul.


Probudil jsem se do bílého dne. V prvním okam¾iku jsem nechápal, co se se mnou dìje. Oknem je vidìt veliké lány obilí, které se ji¾ zelená, luka, výstavné dvorce a vesnice. Kde jsou stránì, zákopy a zem rozrytá granáty s pøeká¾kami z ostnatého drátu? Je pravdou, ¾e jsem tak daleko od váleèných hrùz? Mohlo se to v tak krátké dobì zmìnit? Škoda, ¾e to nemohu dát vìdìt do Tuchorazského mlýna, domù. Hned jsem napsal lístek polní pošty a na pøíštím nádra¾í jej do stránky vhodil ochotný ¾eleznièáø.


Na vìtším nádra¾í naše vozy odpojily a pøipjali je za osobní vlak. Cesta ubývala podstatnì rychleji. Nikde stopy po válce. Vesnice,mìsta všade klid. Potkáváme vojenské vlaky plné mladých lidí. Všichni smìøují tam, odkud já odjí¾dím .Je mi jich líto a nezávidím jim. Kolik pak z nich se vrátí domù zdravých.


V ka¾dé vìtší stanici je Èervený køí¾. Kde se déle èeká, jdu si pro jídlo, èaj a cigarety. Na listiny, kterými jsem byl vybaven, dostávám vše potøebné zdarma. Kdy¾ jdu z vlaku, musím se tahat s batohem a karabinou. Èert mi ji byl dlu¾en. Ale všude jsem terèem veliké pozornosti a moje medaile dìlá divy. Sestøièky od Èerveného køí¾e se pøedhánìjí v ochotì. Ka¾dá nabízí to nejlepší. Zvláštì dobøe se mám ve stanicích, kde musím pøesedat. Je dost èasu na vyprávìní. Nìmecky umí témìø všechny jako v Maïarsku. To je bavím o skuteèných a taky trochu “pøibarvených“ pøíhodách. Kde je vojsko také oficíøi pøijdou a salutují pøed tím kouskem postøíbøeného plechu. Pøátelsky se vyptávají na ten ¾ivot v poli. Zde se kamarádí a venku mají radìji psa nebo cigaretu ne¾ vojáka. Prozatím se mi na cestì vede výteènì. Asi to cítí i ty vši. Zaèaly svobodnìji kousat a ¾rát.


Ve Vídni jsem se pùldruhého dne zdr¾el. Musím si taky pøece po té dlouhé jízdì odpoèinout. Dostal jsem èisté prádlo, v místní nemocnici se vykoupal a vyspal. Trochu jsem projezdil a prochodil známými místy, kde jsem pøed osmi lety jako vojenský muzikant hrával.


Cesta pøes Rakousy a Štýrsko byla ještì zábavnìjší. Tam by mne byli Tyroláci ulili vínem a koøalkou. Jedeme hlubokými roklemi. Po stranách vysoké, zalesnìné vrchy jako v Karpatech. Samá skála, samý vodopád ze skal. Orné pùdy jen malé kousky. Spíše jsou to louky.


Osady zdìné, budovy úzké, ale velice upravené, samé kvìtiny v oknech. Na støechách jsou nìkde i veliké kameny. Prostì, hezký pohled. Pod tímto dojmem se váleèné vzpomínky rozplývají, ale zajisté zùstanou noèní mùrou po celý ¾ivot. Kde mohu, zasílám domù lístky.


Píše se 6. kvìtna 1915


Dojel jsem do Gröbmingu. Do mìsta je to z nádra¾í asi 2 km. S bušícím srdcem a obavami jdu vstøíc novému,neznámému osudu. Doufám pevnì, ¾e budu nyní jistìjší a spokojenìjší a hlavnì nebudu sám. V¾dy, kdy¾ mi bylo nejhùøe, pøišlo mi na mysl nìjaké vnuknutí, jakýsi šestý smysl. Kdy¾ jsem se podle nìho okam¾itì zachoval, bylo dobøe. Vyšlo mi to ji¾ asi ètyøikráte. Proto i nyní vesele a s odvahou do toho. Musím se øídit pøíslovím, které mi uvízlo v hlavì z mých mizivých znalostí latiny. Odvá¾nému štìstí pøeje. Já si jej vzhledem k podmínkám, ve kterých se pohybuji upravil na „S drzým èelem vpøed“. Na nádra¾í, kde sedím a píši tyto poznámky jsem ze všech stran okukován. Ne svojí zásluhou, to ta karabina, kterou ještì poøád vláèím sebou.


Cesta vede do kopce. Za ním je potok, kolem kterého le¾í snad 60 domù a vilek. Nìkteré i jednopatrové. Vše výstavné a èisté. Deset minut za mìstem je ve vile vojenské velitelství. Hlásil jsem se tam. Mùj plíšek (medaile) a metály vzbuzují obdiv. Koneènì jsem se zbavil karabiny a nábojù. Odvedli mne do isolaèních barákù, kde musím být na pozorování kvùli naka¾livým chorobám. Bude to trvat celých pìt dnù. Koupele, odvšivování a nové prádlo.


Nìkolik hudebníkù zde ji¾ bylo. Mezi nimi dva moji známí z døívìjšího bezstarostného a veselého ¾ivota ve Vídni. Podle jejich informací je zde klid, jen si budeme asi muset pøitáhnout opasky. Strava je velice bídná a je jí málo. Maso dvakrát týdnì, porce jako pùl prstu, chleba z kukuøièné mouky, ale jen polovièní dávka. Tuøín, mrkev, fazole a podobné dobroty. Jen jedno je stejné. Ráno i veèer špína, vydávaná za èernou kávu. Ale i tato mizerie je ka¾dý den jistá. Oproti podmínkám na frontì je to blahobyt. Kamarádi, kteøí tu polní patálii neza¾ili tento mùj názor nemohou pochopit. Málem jsem „dostal deku“, kdy¾ jsem je pouèil, ¾e se jedná o pøípravu na pøedem pøipravované vyklízení posic ze strategických dùvodù v poli. Bude se jim lehèeji odpoutávat od nepøítele. Budou lehcí a lépe se jim bude utíkat.


Š»astnì jsem vše pøestál a po obìdì rukuji ji¾ trvale k hudbì. To bylo “halo“. Muzika je ubytována na sýpce jednoho hostince nad místní tiskárnou. Vychází zde dvakrát za týden èasopis Gröbnisch Rundschau.


Jak jsem pøišel na dvùr, strhl se neuvìøitelný rámus. Jeden z nich popadl buben, jiný èinely a po schodišti mì pøišli pøivítat,jako nìjakého vojevùdce. Z hostince, ze silnice, civilisté i vojáci se pøibìhli podívat, co se dìje. Dva kluci mne vedli nahoru se stále neutichajícím kraválem. Tak jsem byl uvítán u muziky, která mì mìla v budoucnu chránit. Zase jsem patøil nìkam, kde bezprostøednì nešlo o ¾ivot.


Èas ubíhal vesele. Píšeme nìjaké noty, ale vìtšinou nedìláme nic. U¾ je nás tady 25 muzikantù a stále pøibývají další. To není dobré.


Pøišlo mi kolo. Zítra ho pošlu domù. Tady by dlouho nevydr¾elo. Kluci ho poøád bezohlednì prohánìjí. Pøivázal jsem na nìj pumpièku, ruský a italský bajonet a karbitovou svítilnu. Stal se zázrak. Vše pøišlo do Brodu v úplném poøádku. Pak, ¾e prý na drahách kradou. Ale asi tì¾ko by takto došel chleba, máslo nebo brambory.


Dostal jsem úplnì novou Es trubku. Dvì a¾ tøi hodiny za den zkoušíme. Je zde pìt starých známých z Vídnì. Kdy¾ jsem v roce 1908 odjí¾dìl do civilu byli rekruty. Nyní jsou z nich šikovatelé (zupáci). Co jsem zde, fasuji na den 50 haléøù. Ostatní mají ¾oldu jen 16 haléøù. To hlavnì ten mùj plíšek.


Okoukal jsem se v tom to prostøedí. Chodím do potoka na pstruhy. Je jich zde neskuteènì mnoho. Chytám je jen do ruky. Pod kameny a koøeny za asistence Houfa a Vosáhly. Èasem si vylezu na skály a nejvýše jen tak do ètvrtiny kopce. Roste zde mnoho protì¾e. Fouká zde studený a ostrý vítr. Ale nádherné pohledy do údolí za to stojí. Jsou úchvatné. Ale pøece jen bych byl radši doma a nahánìl v mlýnici koleèka.


Èas vesele utíká. Obèas chodíme hrát po vsi, kde jsou naše setniny ubytovány. S hladem to také není nejhorší. Za dvacet haléøù je zde plný šálek pajšlu, za 30 haléøù slušná porce obalovaného králíka s bramborami. To ale byly ceny jen pro muzikanty.


U¾ je nás tady zašitých skoro ètyøicet. Kapelník vybírá dvì party. Jedna slo¾ená z 18ti mu¾ù pùjde do pole a ostatní zùstanou zde, u kádru. Špatnì se osvìdèilo pøísloví, ¾e, kdo ma¾e, ten jede. Zde kdo mazal nejel a zùstává na místì. Ostatní jedou do pole. Jsem rád, ¾e jedu také. Tam, poblí¾ fronty se cítím jistìjší. Nic horšího ne¾ fronta u¾ ve válce není. U kádru ka¾dou chvíli vybírají ke kveru. Tady zùstanu u své trumpety, kolik je nejmenší poèet hudebníkù v kapele je pøedpisy dáno.


21. èervna 1915
Dali nám vše nové. Veèer v 18 hodin vyjí¾díme. Na nádra¾í jsme pochodovali a hráli ještì spoleènì. Pak naše parta do pole nasedla do vagonù. Ti, co zùstali nám na perónì vyhrávali. Oni s radostí škodolibou, já s opravdovou.


Jak jsme vyjeli z obou stran zálo¾ní setniny, které èeká jízda do pole pustili pøes nás køí¾em støelbu ze strojních pušek. V poslední chvíli jsem dostal od Houfa, který mìl slu¾bu fotografii Jarušky a Anièky. Jako dru¾ièky o Bo¾ím tìle. Nepojedu tak do pole sám.

Náš cíl je Devavánia ve støedních Uhrách. Budeme tam prý asi 14 dní ne¾ budou tamní dvì setniny vyzbrojeny. Slouèí se setninami, které jedou s námi z Gröbningu v jeden náhradní prapor.


23. èervna 1915
Deavánia je mìsto v úplnì bahnité rovinì. Ulice samé bláto ,jen po stranách jsou døevìné chodníky. Pùda kolem ta nejlepší. Hluboká a èerná. Kamen se zde nenajde. V ka¾dé ulici krámky s velice špatným pivem, ale dobrým a laciným vínem. Litr stojí 24-40 haléøù. Ostatní je zde k dostání vše, ale velice draho. Nyní ji¾ fasujeme na den o 20haléøù víc, polní plat. Dennì hrajeme na veøejnosti. U¾ jsem na vojnì 47 týdnù…

 


6.èervence 1915

Nasedáme znova do vlaku. Smìrem k Pøemyšlu. Dopøedu jedou zdraví vojáci. Zpìt ranìní. Mrtví odpoèívají v poli. Mají dobojováno.


Jsme v místech, kde jsem ji¾ byl. Zákopy, pøeká¾ky z ostnatého drátu. Vše ostatní poboøeno a spáleno. Zde se ji¾ bojovalo. Pouze mrtví lidé a konì jsou ji¾ zakopáni. Mosty neopravené, provisorní. Na nádra¾í jsou zøízeny døevìné boudy, kde se úøaduje. Èím blí¾e ku Pøemyšlu, tím vìtší je spouš» kolem. Pro poškozené mosty jedeme jen velice pomalu. Ale vše hraje v náš prospìch. Na druhou stranu, dál od fronty bychom spìchali. Všade samé vojsko ve zbrani.


3. èervence 1915
Dorazili jsme do Puszima. Zase jsem v bitevním poli. Ale trochu jinak ne¾ døíve. To jsem se musel starat sám o sebe. Dnes od toho máme velení. Kolem známky nedávného boje. Jsme trojspolek - Houf, Vosáhlo a já. Další známý je Steimar. Narukoval v roce 1908 jako rekrut. Nyní je šikovatelem a sólistou na køídlovku. Pihy a zrzavá hlava mu zùstaly.


Stará, známá hudba, kterou jsem poslouchal 10 mìsícù zase zní naplno. Dìla, strojní pušky a výbuchy granátù. Dorazil pluk, který mìnil posice. Náš náhradní prapor byl rozdìlen mezi setniny. Hudba byla pøidìlena ke štábu. Jsme pohromadì s pøedním trénem, kuchynìmi, pionýry, sapery a telefonisty.


2. srpna 1915
Ne moc slavné výroèí. Celý rok jsem na vojnì. Vloni jsme doufali, ¾e se to nestane. Nezbývá jen vìøit v lidský rozum, tedy v konec tohoto utrpení. Kdoví, kolikery vánoce, pøi velkém štìstí, nás ještì èekají.


Velice èasto se ukazují naše aeroplány. Nepøítel na nì prudce støílí. Kolem ka¾dého letadla je plno obláèkù vybuchujících šrapnelù.


V barácích, kde jsme bydleli vypukla cholera. A¾ do 25 srpna pochodujeme blí¾ k frontì, vìtšinou v noci. Cestou jsme nìkolikrát hráli pro manèaft i oficíry. Pro nás to bylo jedno. Rozdíl byl jen v tom, ¾e vojáci pøi našich koncertech buï poslouchali, nebo mazali karty. Oficíøi popíjeli nìco lepšího ne¾ pivo. Pøipravuje se veliký útok ku prora¾ení nepøátelské fronty. Všade okolo spousta lehkých i tì¾kých dìl a veliké zásoby nábojù do nich.


Pokraèování pøíštì…


Ze vzpomínek dìdy zpracoval Antonín Suk

Zápisky vojáka z první svìtové války – 1
Zápisky vojáka z první svìtové války – 2
Zápisky vojáka z první svìtové války – 3

Zápisky vojáka z první svìtové války - 4






Komentáøe
Poslední komentáø: 18.06.2014  16:55
 Datum
Jméno
Téma
 18.06.  16:55 Von