Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Berta,
ztra Jaromr.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak jsem si povídala…. s Vrou Martinovou


Tšívám se na všechny rozhovory. Potkávám lidi, které bych jinak nepotkala, povídám si s tmi, ke kterým jsem díve teba jen vzhlíela. Patila mezi n i Vra Martinová. Zpvaka, její písniky jsem si tak ráda pobrukovala, její hlas mám dodnes velmi ráda.


S Vrou Martinovou je spjato hned nkolik veejnosti známých událostí, i na n jsem se zpvaky zeptala a ona mi ochotn odpovdla.


Rozhovor s ní vyšel v msíníku Doba senior v dubnu tohoto roku a je posledním pedprázdninovým, který zde zveejuji. Peji vám všem krásné léto.

 


Mé písniky bývaly slavnjší ne já


Zpvaka Vra Martinová (54) oslavila vloni 25. výroí své sólové dráhy, a jak bývá u zpvák zvykem, souástí oslav byla i ada koncert, kterou zahájila v praské Lucern a která pokrauje i v letošním roce koncerty po celé republice. Vrátily jsme se spolu k jejím zaátkm.


Jaký to byl pocit, kdy jste poprvé zaslechla, e jste „první dámou naší country“?
Oznail m tak texta Michal Bukovi – autor text nkolika mých nejznámjších písní, v rozhovoru pro Mladý svt. Ten pojem se zvolna dostal do povdomí veejnosti, a jestli m tší? Zpoátku mi to udlalo radost, pozdji jsem mla pocit, e m omezuje, e m zaazuje do jedné škatulky, z ní se mi nepodaí vymanit. Ale musím poctiv piznat, e ím jsem starší, tím více si toho oznaení váím.


Pedpokládám, e veery u táborák k vašemu mládí nerozlun patily…
V dtství jsem zaala chodit do Skauta. Nauila jsem se mít ráda pírodu, poznala jsem opravdové kamarádství. Kluci u táboráku hrávali na kytary, a to m okouzlilo. Doma jsem odmalinka s maminkou zpívávala, ale umt se doprovodit na kytaru, to bylo nco úpln jiného, nádherného. Uprosila jsem tatínka, a ten pro m kytaru vypjil u svého známého. Nebyl si jistý, zda to není jen chvilkový rozmar a nechtl zbyten utrácet. Byla nádherná – pomalovaná palmou a indiány, byla jsem šastná. Kamarád m na ni zaal uit hrát. Postupn jsem pešla do Lidušky, potom na konzervato, kde jsem vystudovala hru na kytaru.


Kterou písniku jste spustila, kdy vás tehdy nkdo poprosil, abyste zahrála?
M nikdo prosit nemusel. Hrála jsem, kudy jsem chodila, pímo jsem se „vnucovala“. Tenkrát byly v mód písniky skupiny Rangers, Greenhorns, znala jsem tém všechny zpamti.


Kdy jste se definitivn rozhodla, e se chcete stát zpvakou?
Mla jsem jasno hned, jak jsem vzala kytaru do ruky. Chvilinku jsem sice koketovala s páním stát se lékakou, ale záhy jsem si to naštstí rozmyslela. Pochopila jsem, e to není povolání pro lidi s hlavou v oblacích, jako jsem já. Jsem pesvdená o tom, e pokud má lovk jasný smr a cíl a jde si vytrvale za ním, dosáhne ho. Nejdív jsem hrávala v kavárnách, hospodách, pak v klubech, tak se díve zaínalo. Pak pišla konzervato a asem u jsem vystupovala s orchestrem Gustava Broma… Dnešní mladí zpváci mají monost prezentovat se na internetu, zúastovat se rzných soutí, které je v pípad vítzství ihned katapultují vzhru. Jsou hned slavní, mají spoustu penz – potom velmi tko snášejí nejrznjší nezdary, které zákonit picházejí. My jsme se daleko he dostávali do povdomí lidí, museli jsme si to tzv. odpracovat. Postupovali jsme pomalu, mli jsme as vyzrát. To tm mladým chybí, v tom to mají tší. Kadá doba má své.


Jak vzpomínáte na své psobení u Schovanek, tam jste se asi poprvé dostala trochu více do povdomí divák…
To bylo moje mládí, lumpárny, „vyšší díví“… Kam jsme pijely, tam jsme byly obletovány. Samozejm se tu a tam objevila njaká rivalita, ptky, ale nemyslete, podobné je to i u muských kapel, jen se teba nehádají o rtnky. lovk to má naštstí zaízené tak, e to mén hezké rychle zapomene. Kdy se ohlédnu, zstaly mi jen ty krásné vzpomínky. S kapelnicí Schovanek Mílou Plochovou se dodnes stýkáme, dokonce jsem jim u píleitosti 40. výroí vzniku Schovanek produkovala album, na kterém jsem i zazpívala pár písniek a vystoupily jsme na nkolika koncertech.


Pro jste tedy v roce 1988 odešla?
Mla jsem pání vydat se na sólovou dráhu, dlat to, co chci, vybírat si a zpívat jen ty písniky, které m opravdu baví. Ale nemyslete si, svého psobení ve Schovankách rozhodn nelituju. A navíc- v prbhu ivota jsem dospla k tomu, e íkat… kdybych tenkrát byla bývala… je nesmysl. lovk vkem zmoudí a pochopí, e chtít vrátit as se u stejn nedá.


Bylo obtíné zaínat sama?
Bylo to hodn sloité, zaátky jsou tké vdycky. Uspoádat samostatný koncert není nikdy legrace. Udret po celou dobu zájem a pozornost publika, zpívat, moderovat, pesvdit poadatele. Ne lovk získá jistotu a vdomí, e to zvládne, pár let to trvá. Mla jsem u v té dob nkolik hit, ty písniky byly známjší ne já – na plakátech byly dokonce jejich názvy psány vtším písmem, ne mé jméno. Zpívala jsem se skupinou Gram, mli jsme manaera, který nám pomáhal svými známostmi se prosadit. A pak, na konci roku 1989, pišla autohavárie.


Dost se o tom tenkrát psalo…
Mla jsem hodn rozbitý obliej a velký strach, e m lidé nepijmou. Pece jen, vizuální stránka je u eny – zpvaky velmi dleitá. Ale diváci m podreli. Dostala jsem desítky povzbudivých dopis, mla jsem z nich radost. Chirurgové myslím odvedli skvlou práci, i kdy lehké to se mnou nemli. To neekané zastavení m pimlo i k profesionálnímu ohlédnutí. Rozešla jsem se s manaerem a pokraovala úpln sama. Te se mi u tináct let stará o koncerty moje sestra.


Take „rodinný podnik“?
Tak trochu. Má sestra Lenka je o 7 let mladší ne já, vdycky jsme spolu krásn vycházely a naprosto si dvujeme. V dtství jsme byly poád spolu, já jsem si ji na rodiích vlastn „vyprosila“. Te mi nejen dlá manaerku, ale na koncertech mi zpívá i vokály. Klape nám to bezvadn.


Patí do vašeho hudebního seskupení i váš manel?
Patí. My jsme se v mé kapele i seznámili. Donedávna hrál s Nedvdy, ale ti se te rozešli, tak hraje zase se mnou. Mj mu je vynikající bubeník a skvlý hudebník. Má ohromný pehled. Toí se mnou všechny desky, dlá mi zvukového mistra, na mých projektech pracujeme spolen. Samozejm se u toho obas pohádáme, tvrí práce- to je vdycky pot, krev a slzy – ale v technických vcech má konené slovo vdy on, na tom ostatním se snaíme dohodnout. Do mé kapely patí ješt kytarista Radek Hlávka a sedm let ji se mnou hraje i anglický hudebník Jamie Marshall, který ije stídav tady a v Anglii. Máme i jednu spolenou esko-anglickou píse Vím svým snm, co je zárove i název mého pedposledního alba.


Které své písniky máte nejradji?
Na to je tké odpovdt, to je, jako byste se zeptala mámy, které dít má nejradji. Jsou písniky, provené léty – nap. Na vrcholky hor…nádherný text, krásná melodie, to se neoposlouchá nikdy, ale i mnohé další. A kdy mám pocit, e mám lidem co íci, vznikají písniky nové. Mám ale i netradiní projekty, nap. nkolik spolených koncert s písnikákou Pavlínou Jíšovou a její dcerou, diváky jsou velmi hezky pijímány. A letos o Vánocích budu hlavním hostem vánoních koncert Václava Hybše. To pozvání je pro mne velkou ctí a ráda jsem ho pijala. Tším se, pestoe to bude hodn nároné. Od konce listopadu a do 23. prosince odehrajeme na rzných místech republiky kolem ticeti koncert, take letos urit vánoní cukroví péci nebudu. Ale to u nepeu nkolik let, zastane m manel s dcerou.


Jak jste zvládala péi o dceru, kdy jste se velmi brzy vracela zpt na koncertní pódia?
Bylo to nároné, ale nikdy jsem nelitovala. Dátko jsem si moc pála, a kdy jsme tenkrát byli na dovolené na Rozkoši a padala hvzda, nemyslela jsem na nic jiného. Kdy se Aneka narodila, dlouho v noci plakávala, moc jsme se nevyspali. Nakonec jsme se s manelem dohodli, e zstane doma a pome mi. Kdy holika trochu vyrostla, našli jsme jí chviku – mladou dívku, která u nás dokonce 4 roky bydlela. Byla tak trochu jaké mé druhé dít a dodnes se stýkáme. Z Aneky u je slena, je jí 21 let, a pestoe hezky zpívá, vydala se jinou cestou, studuje psychologii. Nikdy jsme jí do toho nemluvili, dobe víme, e kdy se chce lovk vnovat hudb, musí tomu podídit úpln všechno.


Dostala jste nkdy nabídku úinkovat v muzikálu?
Takové nabídky odmítám, nejsem ani hereka, ani tanenice. Jsem zpvaka a chci být sama za sebe. Své koncerty si opravdu uívám, nikdy bych nezpívala na playback. Trému mívám pokadé, ale jakmile vyjdu na jevišt, je pry. Pro zpváka není nic krásnjšího, ne kdy zaívá ovace ve stoje, a kdy je to teba v Lucern, jak se mi podailo na koncert k 25. výroí mé sólové dráhy, je to úasné.


Vy jste se musela poprat i s velmi závanou chorobou…
Ano, byla mi diagnostikována rakovina prsu a já jsem si zoufale nepála, aby se to prozradilo díve, ne budu mít lébu za sebou. Nechtla jsem, aby m lidé litovali, abych si tak dlala falešnou reklamu. Zveejnila jsem tu informaci, a kdy jsem „bitvu vyhrála“, a to hlavn proto, abych apelovala na eny, které podceují preventivní prohlídky. Mnohé mi picházejí dkovat po koncertech, vím o nkolika, které jsem „nakopla“ k prohlídce a ony si tím zachránily ivot. A mám k tomu i takovou zajímavost z prostedí senior…


Povídejte…
Pan docent Kawaciuk, dlouholetý pednosta urologické kliniky v Motole, kdy odešel v 65 letech do dchodu, aby se nenudil, zaal studovat na filmové fakult v Písku. Jako téma svého závreného filmu si zvolil práv téma rakoviny prsu a poádal m o spolupráci, kterou jsem samozejm pislíbila. íká, e proitky lidí, kteí jsou „na oích“ jsou pijímány vdy s vtším zájmem, ne sebelepší rady léka. Musím v této souvislosti zcela výjimen pochválit i bulvár. K mé nemoci tehdy pistoupili vcelku vkusn, se snahou o osvtu pro ostatní eny.


Spolupracujete i s njakou charitativní organizací?
Podporuji nadaci Lucie, která je pojmenována po holice, která se narodila bez moového mchýe a díky nároné lékaské péi vede dnes zcela plnohodnotný ivot. Nadace je urena dtem s vrozenými vadami moového ústrojí. Pomáhám s drabami obraz mých kamarád-výtvarník, poádám spolu se známými zpváky nadaní koncert, nedávno jsem pro n v zábavné televizní souti vyhrála slušný penní obnos, z toho jsem mla velkou radost.


Na co se v nejbliší dob tšíte?
17. kvtna budu v ZOO ve Dvoe Králové ktít irafí miminko „Lentilku“, srden zvu vaše tenáe. Víte, já mám irafy odjakiva moc ráda. Byla to v dtství i má pezdívka, byla jsem v celé škole tenkrát nejvyšší. Jsem ráda, e si ji mohu z ochozu pohladit a pod dohledem ošetovatel jí podstrit i jablko. Myslím, e za drobný finanní píspvek je to umonno i ostatním návštvníkm. A jinak se vdycky tším na chaloupku, kterou mají rodie v Orlických horách. Není tam elektina, vodu nosíme ze studánky, je tam absolutní samota. Víte, jak se tam nádhern te, pemýšlí, hraje na kytaru…

 

 

Bývají mezi vašimi posluchai i senioi?
Váím si všech divák, nikdy neodmítnu se podepsat a úsmv- ten udlá radost vdycky. Na mé koncerty chodí i senioi, mnozí z nich patí mezi mé „skalní diváky“. Peju všem vašim tenám, aby zstali pokud mono aktivní, aby se na svt dívali optimisticky a pozitivn, i kdy vím, e to není vdycky lehké.


Foto z archivu Vry Martinové
Pokud byste chtli vdt o místech, kde má Vra Martinová v nejbliší dob své koncerty, informace najdete na jejích webových stránkách


Eva Procházková

* * *

Zobrazit všechny lánky autorky



Komente
Posledn koment: 17.06.2014  16:46
 Datum
Jmno
Tma
 17.06.  16:46 EvaP
 17.06.  15:29 Janina
 16.06.  14:11 EvaP
 16.06.  07:58 Karel
 15.06.  10:06 MilunaH