Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Rostislav,
zítra Marcela.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Malá nahlédnutí do ¾ivota našich psù - 9

V ¾ivotì ka¾dého èlovìka jednou nastane èas, ¾e se zaène ohlí¾et, vzpomínat na to, co pro¾il a co s ním pro¾ívali jeho blízcí. Také jsem se zaèala ohlí¾et, kdy¾ jsem si uvìdomila, jak rychle plyne èas, a ¾e kdy¾ svoje vzpomínky nezachytím „slovem na papír“ - tedy na bílou stránku wordu v poèítaèi – urèitì se vytratí v šeru zapomínání. A to bych nechtìla, naopak chci se podìlit o epizody ze ¾ivota našich psù se všemi, kdo nemìli èi nemají mo¾nost poznat „na vlastní kù¾i“, kolik vzruchu a pøekvapení jim mù¾e psí kamarád pøipravit.

Pøed èasem jste si mohli pøeèíst na stránkách SeniorTipu jak vysoko mi zvedl hladinu adrenalinu kavkazan Lord anebo o jeho lásce k jeho psí kamarádce yorkšírce Betynce. Tentokrát pøidávám povídání o našem pejsku, který slyší jen na jméno Kapi.

Maru


Kapi (2/2)
Èokoládová pusinka


Al Capone Chocokiss! Kdybych z minulosti neznala briardí povahu, tøeba bych se i polekala, jen¾e jsem taky vyuèena šarplanincem a kavkazanem a tenhle Al Capone je navíc Chocokiss! Tak¾e teï po mnoha mìsících našeho spolu¾ití tvrdím zcela zodpovìdnì, ¾e je opravdu
èokoládová pusinka!


Pusinka upovídaná, mruèící a bafající, kdy¾ se do¾aduje splnìní svých pøedstav o celodenním lítání po zahradì a po kopci nad domeèkem, kde je tolik zajímavých pachù a nepøeberné mno¾ství dìr myších i jiných obyvatel stránì. Kde se to tak krásnì hrabe ve vlahé zemi pod drnem, kde se pod ka¾dým stromem i odkopkem na podzim najde spousta sladkých švestek, kde je za sousedovic plotem tolik zajímavých tvorù a odkud je takový krásný výhled do svìta, ¾e kvùli tomu všemu se snadno pøeslechne volání k obìdu èi veèeøi.


Pusinka, kterou by jeden nepolíbil, kdy¾ se od hlíny od uší a¾ po konec ocásku koneènì uráèí a první kosmickou vlítne na dvorek: „…hele, u¾ jsem tady, tak co pro mne máš dobrého?…“ jen¾e, chlapeèku, napøed sprcha! „…co¾e? sprcha? co to je , to neznám, tam nepùjdu ani za nic!…“ a zapne brzdový systém a ty s ním nepohneš, proto¾e nemáš to srdce, abys ho lámala pøes koleno. Hanka, zkušená cvièitelka psù, takové zábrany nemá, ujme se úkolu a ejhle, èokoládová pusinka, vraceje se z lítaèky, od té doby míøí pøímo do sprchy, proto¾e zjistila, ¾e teplounká voda je ú¾asná! A ¾e si tedy paní za tu péèi zaslou¾í od pusinky poøádnou mokrou pusu. A pak sebou ¾uchne na torzo dìdeèkova ¾upanu a nechá se opeèovávat – vytírat a drbat nìkolika ruèníky a slastnì se protahovat v proudu teplého fénu.

 


Nejsme spolu ještì ani pùl roku, ale myslím (tedy tajnì doufám!) ¾e u¾ se nedoèkám další „pøeètené“ knihy (aby se neporušila tradice! – boxer Car našel zálibu v Èapkových povídkách, briard Don si pøeèetl Èachtickou paní, o¾u¾laného Haškova Švejka se nám ještì podaøilo vèas zachránit pøed Cedrikovou irskou vlkodaví touhou po vzdìlání), tedy doufám, ¾e Kapínkovi staèil pøíbìh Gladiátora a pøešla mu chu» na další tiskaøskou èerò, i kdy¾ ještì zkusmo spoøádal nìkolik desítek èasopisù nachystaných na verandì pro tetu Gretu. No, nemìla jsem daleko k infarktu, kdy¾ jsem tu spouš» uvidìla.


Ještì k tomu musím pøiznat rozcupovanou roho¾ku, která bez problémù pøe¾ila patnáct let, aby teï poslou¾ila Kapèovi k „broušení zubù, pak rozkousanou matraci, kterou dostal od Grety, aby nele¾el, chudinka, na „holém“ koberci verandy, dále pak uvnitø i zvenèí okousanou verandu samu vèetnì parádního ratanového stolku (ještì ¾e to dìdeèek z té svojí daleké galaxie nevidí!).


Já vím, jsou to strašnì dlouhá souvìtí, proto systematicky devastovanou zeleò, krášlící od Lordovy ukonèené puberty okolí našeho domeèku, u¾ zahrnu do souvìtí dalšího. S její devastací zaèal pøedloni Jerry a, i kdy¾ jsem se na nìj zlobila (ví ten pes vùbec, co to dá všechno práce?!), nebylo to NIC proti tomu, co s ní provedli a stále ještì provádìjí Kapi s Nikinem. Jako by nestaèilo, ¾e loni uschla ta nejvyšší a nejpìknìjší bøíza, jako by nestaèilo, ¾e uschla polovina krásnì vzrostlého ruje èerveného a polovina kdoulovce rù¾ového a dìdeèkova kalina, kterou mìl tak rád, proto¾e mu pøipomínala dìtství. Nestaèilo! Naši hoši si z krásnì vzrostlého køovinového houští udìlali „tankodrom“, který pou¾ívají ke svým spoleèným honièkám a hrám na èíhanou, kdy¾ jsou spolu, a Kapi sám, kdy¾ po ránu zachytí stopu sousedovic koèek, které k nám chodí chytat myši.
U¾ nemám sílu se na nì zlobit. Pøece tam všude zase nebudu instalovat kari sítì! A proè taky? Pøíroda je mocná èarodìjka, a kdy¾ pánbùh dá, tak všechny ty na deset centimetrù okousané jasmíny, døíny, tavolníky, kolkvizie, mahonie, šest vypiplaných škump a darované a nìkolik let pìstované a nyní olámané rododendrony zase obrostou. Kdy¾ pánbùh dá!

 


* * *


Kapi a Lord


Vraceli jsme se tehdy ze Znojma rychlostí místy pøesahující stoètyøicítku, proto¾e øídil Marek a proto¾e jsme jeli po silnici I.tøídy pøímo Znojmo – Brno – Zlín.


Bylo kolem pùlnoci a èekali nás zbývající ètyøi psí obyvatelé (Niki to dobrodru¾ství absolvoval a námi pohodlnì na Hanèinì klínì), kteøí pochopitelnì povykovali a toèili se kolem nového pøírùstku. Chudinka Kapi! Samozøejmì, ¾e z toho byl vylekaný, a kdy¾ se k nìmu nadšenì hrnul obr Lord, schoval se pøed ním do bezpeèí mých nohou. Jen¾e Lord se urazil, ztratil o nìho zájem, otoèil se na patì a odkráèel.


…Co mu to „jeho“ lidi udìlali? A má ten vetøelec vùbec nìjaké vychování? Doufám, ¾e zítra tady u¾ nebude!…


Jen¾e byl a od èlovìèky, kterou Lordík lety vydr¾eným právem pova¾oval za svoje vlastnictví, se na krok nehnul. Bydlel s ní nejen na verandì, ale dokonce i v kuchyni a pokoji a v lo¾nici!! A Lord zaèal ¾árlit a projevoval svoji ¾árlivost zapla»pánbùh JEN absolutní ignorací „vetøelce“. Po pár dnech, kdy¾ se Kapi ujistil o tom, ¾e teï je doma tady a ¾e aspoò ta jeho nová paní jej má ráda, zaèal se zkoumáním nového bydlištì a taky s udobøováním si toho strašidelného chlupatého psiska Lordiska. Opustil paní a jako ocásek jej provázel, kamkoliv se hnul. A tak se nauèil chodit na kopec a vylehávat pod lípou a štìkat jako o ¾ivot dole u plotu, kdy¾ kolem šel nìkdo, kdo Lordovi nevonìl, a èekat s ním na verandì, kdy¾ se poèasí zhoršilo a paní na pár hodin musela odjet.


Stali se z nich kamarádi, i kdy¾ Lordík moc øeèí nenadìlá. Ale strpí, aby mu Kapèa ráno zkontroloval misku, jestli tam tøeba nezùstala nìjaká granulka. Tøeba si vzpomnìl, jak on sám, coby štìnì, byl laskavì pøijat do smeèky obrovským vlkodavem, kterého potom zlobil, jak jen mohl.


Je poøádná zima (leden 2005) se spoustou snìhu a, zatímco Lord se radìji uvelebí ve verandì a doká¾e tam prospat pùl dne v jednom kuse, Kapiho to táhne ven. Se svými briardími „bratry v triku“ propadá snìhovému šílení a domù chodí a¾ na páté zavolání obalen snìhem a velice, velice nerad.


* * *


Dodatek

Léto roku 2011 se pøehouplo do druhé poloviny. Kapi je u¾ „starý pán“, nositel osmi køí¾kù, z lítání briardího bratrstva po stráni si letos dvakrát pøinesl natr¾ený ko¾íšek a pochroumané packy, jak se spolu rvali u plotu o to, kdo se døíve probourá na sousedovic haskiho. Vìtšinu dne podøimuje v mojí blízkosti a kdo ví, jestli si nìkdy vzpomene na tøi roky psí slávy, kdy na mezinárodních i národních výstavách posbíral nìkolik pohárù a medailí CAC i CAJC. Bonitací, aè nádherný postavou i charakterem, prošel jen tak tak, proto¾e pøerostl o jeden centimetr lidmi stanovenou nejvyšší mo¾nou kohoutkovou míru. Nic si z toho nedìlá, je spokojený se svým ¾ivotem a malou kamarádkou, kterou jsme si pøed ètyømi roky, kdy¾ nás opustil Lord a odešel za starým kamarádem Cedrikem, s Vendou, Filipem a Hanèí vybrali v psím útulku. Èerná Jessinka je napùl pudlinka, je jako ¾ivé støíbro nabitá energií, Kapkovi sahá sotva po kolena, ale má ho „na povel“. A oba dva mám na povel zase já.


Marie Zieglerová

* * *
Ilustrace a fotokolá¾e z archívu Marie Zieglerové

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 21.09.2015  11:48
 Datum
Jméno
Téma
 21.09.  11:48 Blanka K.
 20.04.  06:59 Mara pro Bobo
 20.04.  06:30 Bobo :-)))
 19.04.  12:53 janina
 19.04.  08:43 Von