Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Klement,
ztra Emlie.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Já vím, bývalo to jinak…

 

Myslím, e pi tom teplém zimním poasí jaké nás oblauje poslední léta, vyšel zimní spánek úpln z módy. Medvdi, sysli a zahrádkái si jenom tak zdímnou na pl oka a u je tu bezen, první z letních msíc...


Já vím, bývalo to jinak


Pozvolnjší jaro bylo píjemnjší, lovk ml as uklidit krabice s vánoními ozdobami na pdu, vyprat tu nejteplejší bundu (ve které vypadá kadý jako kosmonaut Armstrong na Msíci) a odloit ji na horní poliku... a taky bylo dost asu na zahradnické katalogy, pípravu sazeniek a hledání klíe od zadních dvíek do zahrady...


Nedá se nic dlat, v našem kraji se smrskla roní období ze ty na dv: máme bu šest anebo dvaaticet nad nulou... Navíc tyto zmny picházejí bleskurychle. Letos jsem jeden veer uvaovala, jestli mi vini na lodii v noci nezmrzne, dokonce jsem mu zkoušela uvázat šál, ale on nejen neprochladl, nýbr do rána nahodil tmavorudé pupeny, velké jako nehet na palci.

 

   

Ilustrace - D. Maršíková, M. Horáková, J. Válková


Lodie je te u moje jediná zahrada. Je dost velká na miniaturní laviku a stolek, kvtináe, terakotová korýtka rzných velikostí a hlavn koše, do kterých strkám kvtináe, páté pes šesté. Bydlím vysoko a kdy je vtrno, kvtináe mi lítaly po lodii jako vyplašené slepice - v koších tak jsou uzemnné.

 

   

Ilustrace - J. Brychová, J. Opravilová, Z. Tureková


Nepstuji nic zvláštního - kuchyské bylinky pro chu a vni:
(tymián, šalvj, bazalku, mátu, meduku, paitku, petrelku, oregano),

 

  

Ilustrace - Václava Arnoštová


nco pro vni:
levanduli a rozmarýn, popínavý betan a vini, pár keík, kterých jména jsem okamit zapomnla ješt v prodejn,

 

     

Ilustrace - Václava Arnoštová


do toho letniky podle sezóny:
begónie, petúnie, macešky...,

 

   

Ilustrace - Václava Arnoštová


ale moji obzvláštní milákové jsou skalniky.
Kadá skalnika je dokonalé miniaturní umlecké dílo, na které se vydrím s obdivem zblízka dívat, dokud... dokud mne nerozbolí záda, take se musím narovnat. Obas najdu nkde i plevel, teba ojedinlé stéblo trávy: vytáhnu ho velkou pinzetou a jdu si telefonicky postovat kamarádkám, jak jsem se nadela pi pletí...

 

     

Ilustrace - Václava Arnoštová


To se ví, e vdycky to tak nebylo...


Mla jsem v ivot i etapu zahradnickou, ke které jsem pišla tak, jak u lovk k zahradniení pichází: nechtn, nenápadn, náhodn.


Po letech jsem jednou potkala ve mst známou. Vymnily jsme si nkolik prudce intelektuálních myšlenek, jako "Ty ses vbec nezmnila!" a "Jak s
e máš, co poád dláš?" a já jsem celou tu dobu uvaovala, jak se ta osoba jmenuje.

íkalo se jí "Duci", ale nevdla jsem, jestli je to její jméno, píjmení, anebo zamstnání... Kdy jsme probraly základní filozofické otázky lidstva (ukázalo se, e Duci je rozvedená, já vdova a ob jsme v dchodu), pozvala mne Duci do zahrady. Byl také práv bezen. Pedstavila jsem si jak sedím v jarní zeleni pod kvetoucí tešní, popíjím kávu, kochám se kvetoucími snenkami, krokusy a narcisy, svítí na mne jarní sluníko a ovívá mne mámivý jarní vánek... Duci íkala, e to všechno v zahrad má.


Ukázalo se, e Duci poskytuje informace podobn jako rádio Jerevan. Nemohu íct, e by pímo lhala. Jenom se tak njak nezatovala pesností svých informací. Sluníko svítilo, ale baterka by dávala víc tepla, protoe pítomný vánek byl ledový. Kvetoucí teše byl proutek, ze kterého by nebyla ani poádné párátko. Káva nebyla, práv došla, uvaily bychom si aj, ale netekla voda. Krokusy a narcisy ješt nekvetly, zatím co snenky u byly odkvetlé. A o sezení a kochání nemohlo být ani ei.

Patím k té poádkumilovné generaci, jak o ní byla nedávno v ST e (lánek pana L.opky). Protivilo se mi sedt vedle staré vany, plné plastových tašek a sák, zbytk deva, hebík, kostry dtského koárku a neuritých neidentifikovatelných nelétajících pedmt. Stailo letmé Ducino povzbuzení a zaala jsem vanu vyklízet, odpad odnášet, tídit, prost vnášela jsem do chaosu, nepoádku a zmatku lad, harmonii a poádek. Duci si mne zamyšlen prohlíela.

 

Moje zahrada po osmitýdenní absenci - kresba Z. Tureková 


Nevím jak k tomu došlo, ale do msíce jsem chodila do zahrady nejmí tikrát týdn. Hlavní chodník u byl prchodný, vana se krila v rohu, ukrytém ped veejností, nikde se po zahrad nepovalovaly lahve, tye, rezavé motyky, pepravky, ani jiné nenáleité pedmty. Duci tyto zmny pijímala shovívav a dávala mi najevo, e poádek je staromódní peitek, protoe v souasném zahradnictví jsou dleité úpln jiné trendy. Chtla jsem vdt jaké a Duci ekla, e te je na ad "pedjarní ez ovocných devin", o kterém zelená jako já nemá ani potuchy. Nesmírn mi zaimponovala tím, e tato tyi slova za sebou nkolikrát opakovala a drela pitom v rukách takové ty zahradnické stihaky s metr dlouhými dradly. Já mám slabost pro feministické myšlenky a zachvátila mne úcta ke slabé kehké en, která dokáe vykonávat innost, vyhrazenou v zaostalé minulosti výhradn mum. Kdy jsem skonila s projevem úcty a obdivu, Duci nky poloila, pikázala mi postavit na kafe a odcházela.
"Kam jdeš?" volala jsem na ni, zmatená z neekaného vývinu situace.
"Pro souseda", odvtilo to proradné stvoení beze stopy hanby." Slíbil, e mi pijde proezat stromy!"


Navzdory tomuto zklamání jsem k Duci do zahrady chodit nepestala. "Jen drápkem uvízl a chycen je celý ptáek!" íkali naši pedkové. Zalíbilo se mi okopávání, sazení, pletí, stihání ke, zalévání a jiné a jiné innosti. Pravda, nebyla to zahrada podle mého vkusu. Jak se znám, já bych zakládala zahradu jako Manhattan: kolmo na sebe stejn velké záhony, takové streets a avenue, kope, dr se tady bokem, mrkvi s petrelí, neopovate se míchat! a která z fazolek vyboí z ady, bude utracena! Trávník bych kadý pátek stihala manikúrními ntikami a dladice na chodníku drhla kartáem...


No, Duci mla jinou koncepci a konec konc byla to její zahrada. Její nespoutaný duch jí velel sázet mangold do kopretin, proutek píští hrušky k paprice, záhon jahod ozdobila astrami. Co jí vypadlo z ruky, to tam leelo, nkdy splynulo se zemí navdy. Oznaováním sazenic Duci pohrdala, take se zahradou asto ozývalo její volání: "Stojíš na slunenici! Dupeš po kedlubnách! Tam necho, tam budou ozdobné dýn!" a vidla jsem, e bu se nauím stát ve vzduchu, jako to umí kolibík, anebo budu jenom posedávat na zahradním plot.


Picházela jsem pipravená na pekvapení všeho druhu, ale i tak mne pestrost flóry v Ducin zahrad fascinovala. Na jejích stromcích a keích tam rostly nejenom jablka, švestky, ostruiny i rybíz, ale i podprsenky, slunení brýle, tašky, zahradní náadí, blzy, umlohmotová vdýrka... zatím co v zeleninových záhoncích se dailo mobilm, balíkm kapesníkm, hebenm i zahradním katalogm... Duci bezmyšlenkovit odkládala pedmty, které práv nepotebovala a odcházela jinam, bez brýlí, bez lopatky (myslím tím zahradnickou lopatku, nikoliv zádové kosti!), pohíchu i bez toho kusu prádla, bez kterého se dáma v letech a pi tle nemá ukazovat ani sama sob...
Pochopiteln, e nejvánjší bylo, kdy si na keík mezi angrešt zahákla i brýle. Bez brýlí brýle nenajdete, to dá rozum. Tehdy Duci na chvíli upouštla od nadazené pozice zahradnického guru k neschopnému zaáteníkovi, který ani nevytuší intuicí, e dupe po erstv zasazené rikové kapust a pívtiv mne ádala: "Nenašla bys mi nkde v zahrad brýle? Udlala bych zatím kávu, kdybys mi ukázala, kde máme konvici a hrneky..."
Protoe máloco je tak, jak nám to v dtství rodie íkali, ukázalo se, e poádek opravdu není dleitý, aspo v zahrad ne. Duci mla pravdu. Zahrada se za zmatek, nepoádek a chaotické zacházení odvdovala nádhernou zeleninou, výstavními broskvemi, jahodami, velkými jako golfový míek, voavými a sladkými... Ostruiny dozrály do ernoerné sladkosti, švestky byly modroerné, sladké jako med a jakiv neslyšely o šárce... Kopretiny by dostaly na Flóe Olomouc aspo estné uznání a kdy v ervnu rozkvetly šípové re v oblouku nad vchodovou brankou, nebylo kolemjdoucího, který by se nezastavil. Je pravda, e koncem léta jsem byla u trochu anemická, protoe mi Ducina nepoádnost pila krev, ale ráda uznávám, e její štdrost byla bezedná. Odcházela jsem dom nabalená zeleninou, ovocím a kvty tak, e by to stailo takovému Monaku anebo San Marinu na msíc. Vitaminy ze mne pímo sršely a nkdy jsem uvaovala, jestli to není a nezdravé ít tak zdrav.


Bylo krásné toto "zahradní" období mého ivota... Dodnes si myslím, e zahrada je nejhezí, nejlepší koníek, jaký me lovk mít.

 

  

Ilustrace - L. Holubová, Z. Jeklovec


Po létech se naše cesty s Duci trochu rozešly a te u zabloudím do její bývalé zahrady málokdy. Zahradnií tam te Ducini potomci, ona jenom sedí pod rozkvetlou tešní (te u to je opravdu tešový strom), popíjí aj, usmívá se a kochá se...


Ale s uspokojením konstatuji, e hlavní ideový princip její zahrady zstal nedoten. Kdy jsem tam byla vloni naposledy, spadl na mne obrovský ebík, sotva jsem otevela zahradní branku. Duci ekla, e tam asi zstal od obírání tešní. Bylo záí...

 

Text: Blanka Burjanová

Ilustrace: lenové klubu

* * *

Zobrazit všechny lánky autorky



Komente
Posledn koment: 27.03.2014  08:17
 Datum
Jmno
Tma
 27.03.  08:17 Vendula
 27.03.  06:05 Jitka
 27.03.  04:54 Bobo :-)))
 26.03.  16:29 Blanka B.
 26.03.  10:37 Vesuvanka dky
 26.03.  09:28 Jarek
 26.03.  08:45 Von
 26.03.  08:22 LenkaP
 26.03.  08:09 Inka
 26.03.  07:48 hera
 26.03.  07:04 Kvta :-)))